Jakub Hruška: Naděje na skutečnou ekologizaci evropského zemědělství nejspíš zhasla
Zde musím udělat malou exkurzi do schvalování zásadních dokumentů EU. Návrh SZP připravila Evropská komise – tedy jakási evropská vláda, která má své komisaře (ministry) se svými portfolii (rezorty). Do komise nominují své politiky jednotlivé členské státy. Každá jednoho. Návrh SZP, který se nyní v europarlamentu projednával, připravila ještě „stará“ komise, tedy ta, která pracovala před volbami do europarlamentu, které byly na podzim 2019. Od této doby máme nové složení Europarlamentu a Evropské komise. Tento návrh SZP byl relativně vstřícný k ekologizaci zemědělství, i když vědci a ochranářské organizace ho i tak považovali za nedostatečný. Nemohu zde dopodrobna popisovat velmi složitý systém rozdělování zemědělských dotací. Stručně řečeno, větší část dotací než dosud, měla být podmíněna splněním ekologických podmínek. Právě to, že v dosud platném systému je velká část dotací vyplácena „nárokově“, tedy bez dostatečných ekologických podmínek, byla evropskými vědci identifikována jako hlavní problém vedoucí ke ztrátě biodiverzity v Evropě. Ztráta biodiverzity není abstraktní pojem – jde o dobře dokumentovaný dlouhodobý masivní pokles množství hmyzu, ptáků či planě rostoucích rostlin.
Na první pohled jsou změny „kompromisu“ z pohledu krajiny poměrně velké. Dnes dobrovolné tzv. „ozelenění“ dotací vyplácených na hektar se posunuje do povinností. Vznikla tzv. ekoschémata (extra placená), pro hospodaření vstřícné k životnímu prostředí. Nicméně u povinných 5 % ploch, kde musí být aplikována, zůstává možnost je udělat stejným způsobem jako zelenění. A přínos ozelenění, které bylo zaveden v minulém plánovacím období, byl vyhodnocen pro přírodu jako zcela minimální. Navíc i u ekoschémat byla schválena celá řada omezení, která jejich přínos pro přírodu značně snížila.
Nadále tak budou zemědělci brát peníze hlavně za to, že prostě provozují zemědělství. Tento návrh byl schválen europarlamentem více než dvoutřetinovou většinou. Alespoň pro mne je to ztráta iluze o tom, že agrární velkofirmy máme pouze u nás, a že Evropa preferuje rodinné farmaření a ochranu přírodních zdrojů.
Jedinou zásadní změnou, která byla schválena, je takzvané zastropování plateb – tedy, že velké firmy nedostanou plnou dotaci na všechnu půdu. Strop je dán maximálními financemi, které se sbíhají u jednoho příjemce, a podle předběžných výpočtů by strop financí měl být dosažen u podniku o velikosti zhruba 2000 ha. A nelze použít fintu, že se velká firma rozdělí na několik menších, protože musí být sledován takzvaný „konečný příjemce“. Osobně bych ale zastropování vyměnil za přísnější ekologická kritéria pro všechny.
Schválený návrh Europarlamentu není definitivní – nyní přijde na řadu takzvaný trialog – zde se znovu bude dohadovat Evropská komise, Europarlament a Rada ministrů o konečném znění SZP. Rada se skládá v tomto případě z ministrů zemědělství členských zemí. A výsledkem může být i dohoda, že třeba zastropování se stane dobrovolné, a každá členská země si určí, jestli ho aplikuje nebo ne.
Teoreticky může dojít i k vrácení ekologických podmínek do SZP. To by měl být hlavně cíl nové Evropské komise. Ta totiž v mezičase vypracovala dvě nové velmi ambiciózní (ale zatím nezávazné) strategie pro celou EU. První se nazývá „Od zemědělce ke spotřebiteli“, a měla by vést do roku 2030 k omezení spotřeby pesticidů o 50%, snížení hnojení syntetickými hnojivy o 20%, snížení prodeje antimikrobiálních látek (léků pro zvířata) o 50% a zvýšení podílu ekologického zemědělství na 25% půdy v EU. Další „Strategie pro biodiverzitu“ má zastavit obrovský pokles druhové rozmanitosti, a právě zemědělství je identifikováno jako klíčové pro tuto ztrátu.
Síla Europarlamentu a Rady složené z ministrů zemědělství zřejmě ale Komisi bez problémů „přesvědčí“. Pokud vám tato situace připomíná Kocourkov, nebo úspěch lobbistů velkých podniků na evropské scéně, nedivím se. Výsledkem skoro jistě bude pokračování průmyslového zemědělství tak, jak ho známe dnes. A to není výhra pro nikoho. V dlouhodobém horizontu ani pro ty, kteří jsou dnes spokojeni, jak si svůj byznys pěkně pojistili i do budoucna.
Tento text vznikl jako úvodník pro listopadové vydání časopisu Svět myslivosti.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (29)
Miroslav Vinkler
30.10.2020 18:30Celá EU, plno líbivých hesel o ochraně životního prostředí a když dojde na lámání chleba , rychle zapomene na své sliby.
Pavel Hanzl
30.10.2020 18:38 Reaguje na Miroslav VinklerJarek Schindler
30.10.2020 20:23 Reaguje na Pavel HanzlNo v každém případě třeba jen to zastropování nemusí být tak marné. Už toto bych za úspěch agrochemického komplexu a jeho lobbingu nepovažoval. Uvidíme jak se s tím poperou.
Pavel Hanzl
31.10.2020 13:25 Reaguje na Jarek SchindlerJá se dost divím, že nás ještě nevyrazili
Jarek Schindler
2.11.2020 06:42 Reaguje na Pavel HanzlJarek Schindler
2.11.2020 06:46 Reaguje na Jarek SchindlerPetr Blažek
30.10.2020 20:35Ta jeho podpora ekozemědělství, oboru který je plně závislý na dotacích a jehož produkty si stejně mohou dovolit jenom bohatší lidé. Oboru kde berou dvojnásobné dotace na plochu a ještě mají větší přístup k ostatním dotacím a zato nemusí vykazovat prakticky žádné výstupy.
Prakticky to znamená, že obrovské finanční prostředky tečou k lidem kteří se tváří ohromně zeleně, ale pro přírodu nebo stát to nic kromě nákladů nepřináší.
Jestli by nebylo jednoduší vybrat oblasti kde zemědělství může normálně fungovat a zbytek nechat přírodě. Tady se ukazuje schizofrenie takovéto politiky. Na jednu stranu by rádi kulturní krajinu, ale nevědí z které doby, na druhou stranu tady například podporují vlky. Oni vlastně nevědí co chtějí hlavně jim vadí lidé co něco dělají a nedejbože kdyby k tomu ještě měli zisk.
Břetislav Machaček
30.10.2020 21:02Europarlamentu a tak nám nezbývá, než ho respektovat. Při dalších volbách
se musí každý podívat, komu vlastně dává svůj hlas a proč. V demokracii
to už tak bývá, že neprojde to či ono podle představ dané skupiny lidí.
Pak je dobré se i zamyslet nad tím, kam vlastně to evropské zemědělství
směřuje a zda ten návrat k malým hospodářstvím není pouze sen a realita
je zcela jiná. Nechci zde být za kacíře, ale z logiky věci a ekonomiky
půjde zemědělství směrem k velkým společnostem i tam, kde to zatím ještě
není. Sen se prostě nekoná, konat ani nebude a tak je třeba zauvažovat,
jak nastavit podmínky pro ekologičtější hospodaření i pro ty velké firmy.
Každopádně to neprojde formou nějakých nařízení, ale bude to muset být
formou odstoupení od poptávky biopaliv alespoň na národní úrovni. Tím
sice značně poklesnou zisky, ale může taky dojít k návratu produkce
potravin méně intenzivním způsobem, ale i za více peněz. Bohužel toto
mnozí neustojí a opět dojde ke slučování a nárůstu velkých producentů.
Pak je tu i deformace trhu národními podporami vývozu a jiné další
prapodivné cenové deformace. To je pak těžké konkurovat bez jasných
tržních pravidel. Tu je ten zakopaný pes celé zemědělské politiky
a s ním není vůle pohnout taky. Malá zemědělská firma má šanci přežít
pouze při specializaci na okrajovou produkci a nebo s produkcí pro specifickou klientelu. Zde je možnost pro BIO a EKO zemědělce jak
obstát i bez zvláštních dotacích pro malé a střední podniky. Nic
jim přece nebrání nabízet svoji kvalitní produkci násobně dráž
podobně orientované klientele a může se obejít bez dotací i zcela.
U včelařů to už tak funguje. Ti obyčejní nabízejí med v ceně kolem
150 Kč za kilogram a ti BIO a EKO i za ceny kolem 450 Kč! Je věcí
klientů, že si ho kupují i za tuto cenu a věcí těch včelařů, že ho
za tolik udají. Pokud zboží najde svého kupce, tak nic nenamítám,
ale já své odběratele z kůže odírat nemíním, protože mě to neživí
a dělám to pro radost.
pavel peregrin
30.10.2020 21:12Co se zastropování týká, zatím není zdaleka nic jistého, samozřejmě velké subjekty by na tom byly bity, ale z celkového pohledu by se zřejmě jednalo o Pyrrhovo vítězství, protože to může spustit dominový efekt nechtěných návazností.
Richard Vacek
31.10.2020 05:39A samozřejmě přestat s drancováním polí tím, že se na ních pěstují OZE plodiny.
Radim Polášek
31.10.2020 17:37 Reaguje na Richard VacekProto je zastropování dotací nesmysl, zastropováním se podporují ti, co produkují draze. Nebo rovnou zombie zemědělci, co už dávno měli zkrachovat a na jejich polích hospodařit někdo jiný.
pavel peregrin
31.10.2020 20:33 Reaguje na Radim PolášekJarek Schindler
1.11.2020 09:59 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
1.11.2020 11:14 Reaguje na Jarek SchindlerJarek Schindler
1.11.2020 12:47 Reaguje na pavel peregrinpavel peregrin
1.11.2020 14:11 Reaguje na Jarek SchindlerJá dost dobře nechápu, že to zde opakujeme snad už stokrát, ale některým lidem pořád nedochází- a teď nemyslím vás- že ty dotace bohužel pořád slouží jako nepřímé dorovnávání cen, jaké by komodity skutečně měly stát. Nikdo by neuvítal zrušení dotací více než zemědělci, ale to se zatím nestane, protože s narovnáním cen a ukončením dotací by zmizely všechny nepotřebné SZIF, různé obskurní zemědělské agentury apod, protože tyto instituce nikdo k životu nepotřebuje a proto dotace slouží v druhé řadě jako Damoklův meč, který se nad zemědělci vznáší a s jejichž pomocí lze-zatím-zemědělský stav ovládat.
Jarek Schindler
2.11.2020 06:10 Reaguje na pavel peregrinKdo že to nemusí vynaložit žádné úsilí? Já dodnes žil v přesvědčení, že by dotace měla být podporou právě pro ty menší a malé a právě u nich by měla posilovat jejich konkurenceschopnost.
A "nepřímé dorovnání cen". Tady by snad mělo jít v první řadě o dorovnání jednotlivých zemědělských oblastí různých regiónů.
Jinak ceny pro konečné spotřebitele nestanovují zemědělci ale bohužel spíš prodejní řetězce . Pokud je někde černá díra tak určitě není v prvovýrobě a ve vztahu jednotlivých zemědělských subjektů. Stejně tak není ve vztahu prvovýrobce- konečný spotřebitel. Žábou na prameni a "tvůrci cen" jsou alespoň podle mě zpracovatelé a prodejci.
pavel peregrin
2.11.2020 07:31 Reaguje na Jarek SchindlerPokud dnes pšenice se vykupuje za nějaké 4000,- hrachy mezi4000-5000, ječmen za 3200-3500, tak bohužel u těchto rozhodujících plodin jsou to ceny k pláči, protože náklady na 1 ha i při výnosu 7 t u pšenice, myslím průměrného, jsou totožné s tržbou a často je převyšují. A podotýkám, že 7 t u pšenice průměrem nikdo neudělá za hubičku, neřku-li pak výnos vyšší. Např. u hrachu by výnosy musely být průměrem při této výkupní ceně minimálně 5-6 t, aby se dalo hovořit o MÍRNĚ ziskové plodině. A tak bych mohl pokračovat s ostatními komoditami. Minoritní jako mák či kmín nemá cenu brát v potaz, protože i když je tam situace lepší, i u nich jsou ceny jako na houpačce. O kolik se zvedly ceny komodit oproti převratu v 89 a o kolik stouply náklady? Ale to se ví a proto ty dotace fungují jako polštář, sociální smír a jánevím co ještě, ale rozhodně ne jako pobídka k lepšímu hospodaření. Bohužel, dodávám
To krácení dotací bylo myšleno tak, aby se nepodporovaly různé obskurní projekty, které se tváří jako eko zemědělství na rozdíl od normálních provozů, ať malých či velkých, které se seriozně zemědělskou výrobou zabývají.
Petr Blažek
2.11.2020 18:29 Reaguje na Jarek SchindlerProto je u nás více než 8O procent eko louky a pastviny na kterých se produkuje ekoseno.
Michal Ukropec
31.10.2020 09:08Miroslav Vinkler
31.10.2020 21:13Utužení,eroze , půdní život limitně k nule.
Vyhoněno syntetickými hnojivy a úroda zaručena pesticidy a jinými zaručeně "zdravými" přípravky.
Nedávno vyšlo odborné hořekování nad stavem černozemí na Jižní Moravě - v podstatě ji už tam moc nezbývá neboť jste ji zlividovali svým efektivním velkoplošným hospodařením.
O tom tady ve vašich výhradách nepadlo ani slovo, hlavně že natahujete ruce po dotacích.
Dotace bych jednoznačně navázal na stav půdy, hlavně její vodozádržnost. Pouze zdravá půda absorbuje maximum vody a chtěl bych vás vidět , jak byste špačkovali. Tady vám chemie nepomůže.
Celá zemědělská politika EU stojí za starou belu , protože protěžuje přesně to, co bychom dělat neměli --- degraduje půdu.
A mám pro vás návrh : půjdeme na velkopole s rýčem a za každou žížalu dostanete stovku.
Pak půjdeme na ekoplochu a za stejnou žížalu dostanu stovku od vás já.
V trenkách byste jeli domů.
Tak už tady nevykládejte jak jste stržení od práce a na pokraji bankrotu.
Za posledních patnáct let nezkrachovala v ČR ani jediná větší zemědělská firma, není-liž pravda ?
vlastimil z.c
1.11.2020 09:43 Reaguje na Miroslav VinklerOsobně trávím v polích spostu času (nohama na zemi) což u průmyslových zemědělců prakticky neexistuje. Alespoň v mém okolí ne.
Jedinou vyjímkou je aplikace jedu na hraboše.
Břetislav Machaček
1.11.2020 17:51firmiček a obchůdků po roce 1989. Tehdy jsem se usmíval TV šotům o obchodníčcích začínajících s prodejem potravin v kočárkárnách paneláků
a nebo přes okénka ve dveřích bytů se sklady pod postelí v ložnicích.
Pak přišlo vystřízlivění č. 1 při malé privatizaci, kdy bývalé sámošky
skoupili bývalí veksláci a nebo v lepším případě bývalí vedoucí těchto prodejen. Pak přišlo vystřízlivění č. 2 při příchodu nadnárodních firem
a obchodních řetězců. Z kočarkáren jsou zase kočárkárny a ze sámošek
hospůdky, herny, sklady a nebo i byty ( výjimkou jsou Vietnamci
pracující 16 hodin denně 7 dnů v týdnu za míň, než je minimální mzda). Podobně to dopadá i u malých zemědělců, kteří dostali z družstev podíl
z majetku ve formě zvířat i techniky. Časem technika zestárla, na novou nebylo, zvířata skončila za pár korun na jatkách a statky zchátraly hůř,
než v minulosti. Samozřejmě se najdou výjimky, ale ty měly zřejmě tu startovní čáru lepší a nebo byli odvážnější a šli i do risku investovat
a využívat dotací. Nyní jsou v kolotoči úvěrů, dotací a obojí je ubíjí
do stavu přežívání. Tyto lidi obdivuji a taky lituji, že jsou otroky
svého podnikání bez dovolené a volných dní. Pokud to někdo považuje za smysl života, tak budiž, ale žít pod Damoklovým mečem rizika krachu nechápu. To musí být buď totální nadšení a nebo z prominutím hloupost. Mnozí ani nebudou mít své pokračovatele, protože jejich děti nestojí o takový život. Takže je časem stejně sežerou ty velké agropodniky, jako sežraly kdysi ty obchodníčky ty nadnárodní řetězce. Bohužel ekonomika
je neúprosná a prodlužovat agónii pomocí diferenciace dotací je pouhé oddálení klinické smrti. Jak už jsem psal, tak možnost přežití může být
i bez dotací, pokud si jejich kvalitní EKO a BIO produkty najdou své
kupce z řad EKO a BIO nadšenců, kteří klidně zaplatí násobně vyšší ceny.
Cesta založená na dotacích se může časem stát závislostí na nich a to
je cesta do pekel, protože mohou vyschnout i zdroje dotací a pak bude
pozdě hledat ty odběratele ochotné zaplatit nedotované ceny. Je lépe
jít tou cestou hned a najít si tu svoji stálou klientelu a nepodbízet
se cenou ovlivněnou dotacemi. Je to mé varování pro všechny, kteří se
spoléhají na dotace. Socialistický kapitalismus je slepá ulička a tento
hybrid nebude mít už dlouhého trvání. Varováním budiž toto rozhodnutí
parlamentu EU.
Miroslav Vinkler
1.11.2020 20:55 Reaguje na Břetislav MachačekJarek Schindler
2.11.2020 06:38 Reaguje na Břetislav MachačekNo a to zastropování? Nebude to mít spíš než na zemědělce dopad na různé spekulanty se zemědělskými pozemky?
A dotované ceny? Nebude pro konečného spotřebitele nedotovaná cena přímo od zemědělce nižší, než cena dotovaného výrobku v prodejních řetězcích?
Břetislav Machaček
2.11.2020 10:15 Reaguje na Jarek Schindlerdotací se bohužel doposud minuly účinkem. Chcete mi říci,
že jsme se ekonomicky my a nedej bože třeba Rumunsko srovnali s Německem, nebo pouze východní Německo s tím
západním? Ani náhodou, pořád je tu odstup jedné až dvou
kategorií. V zemědělství tomu je stejně, když neberu v
úvahu pouze dotace evropské, ale i ty národní a podpory
vývozu přebytků za směšné ceny. K čemu vám bude dotace,
když nemáte jistý nasmlouvaný odbyt, který bude náhle
zaplaven přebytkem produkce ze zahraničí. Vy se tak
můžete nechat se svou dotovanou produkcí nechat vyfotit,
když tu obchodní řetězce přednostně navezou zboží ze
zemí svého původu a vaše ani nezařadí do prodeje. Ono
i spotřebitelům chybí ten patriotismus k domácí produkci.
Nemyslím si, že nemají smysl všechny dotace a některé
beru pouze jako bakšiš za neprodukci, když se dotuje
trvalé zatravnění jednodruhovými travinami pokosenými na podzim bez užitku. Přitom v Alpách jsou zemědělci chovající v horách skot božsky dotováni tak, že chovají tolik krav,
že jim pastviny sotva stačí a seno navážejí kamióny z nížin. Takové dotace podle mne postrádají smysl a nejsou o záchraně pastvin, ale o upředňostňování těch producentů, kteří pak chovají více dobytka, než mohou louky uživit.
Ano pomozme jim v tom, že přežijí, ale z vlastních krmivových zdrojů. U pěstitelů zeleniny ve Španělsku je
to obdobné, kdy se v neúrodných slunných oblastech budují
stovky km2 fóliovníků na úkor okolních hor, které se
bagrují a rozhrnují pro další pěstírny. Vodu vedou pro
ty pěstírny napříč Španělskem ze severu k jihu a vše díky dotacím. Pochopím, pokud to bude mít význam do stavu plné
zaměstnanosti kdysi chudého regionu, ale ono se to
nezastavilo ani při navážení pracovních sil ze zahraničí.
To už není záchrana regiónu, ale dotace do zcela zrůdné
ekologické devastace krajiny. Co třeba dotace do těch
průmyslových kravínů a prasečáků v Holandsku a Belgii,
kam se svážejí selata k výkrmu z celé Evropy a krmivo
taky. Kejda končí v biopynovkách a v místě produkce
krmiv se musí pole hnojit průmyslovými hnojivy. Ne
takové dotace postrádají smysl a jsou pouze tím
deregulačním prvkem ničícím právě to klasické
zemědělství. U těch spekulantů s pozemky je to hlavně
o nabídce a poptávce a taky o regulačních opatřeních
státu a obcí. Pokud bude obce podporovat výstavbu domů
na zemědělské půdě, tak cenové nabídce za půdu neodolá
často ani ten zemědělec, který přežíval díky dotacím. Výhodně pole prodá a pro radost bude chovat koně pro
místní zbohatlíky. Odpadnou mu starosti co s produkcí a ještě dosáhne na dotace do zatravněného zbytku polí. Je jasné, že jak se dotace postupně zaváděly, tak by se
musely i postupně odbourávat a šmahem to vzít nelze, ale nevěřím na tento způsob přerozdělování daní do nekonečna. Těch natažených rukou přibývá a zdrojů ubývá. Krize se zatím řeší dluhy a tištěním inflačních peněz, ale to je fiskální blud, že se lze z krize proinvestovat podporou ztrátových firem. Ano, na přechodnou dobu, ale jak dlouhá bude a nebude pro některé obory už trvalá? Rozetnout gordický uzel nemá nikdo odvahu a říci už stačilo a nyní nastoupí neúprosný trh. No a na konec pouze dodám, že zemědělci by měli uvedené
situaci zkusit čelit vytvořením odbytových družstev se sítí
stálých prodejen a zpracoven produkce. Kvalita a možná i
ta cena si časem najde své zákazníky a nebudou odkázáni
pouze na ty velkoodběratele, kteří žádná pravidla nedrží.
Vím, že to je nákladné, ale lépe tu dotaci přesměrovat
sem, než do nekonečna udržovat stávající situaci. Ono to
procitnutí může být katastrofální.
Jarek Schindler
2.11.2020 15:31 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
2.11.2020 18:34 Reaguje na Jarek Schindlerse 100 hektary měl na práci svých pět dětí, děvečky
a pacholky. Měl i nějakou techniku a dva i více
párů koní. No a mí předci ke svým 3 ha pracovali
v železárnách a on jim pooral pole za to, že mu
babička okopala a vyjednotila řepu. Nikdo nepobíral
žádné státní či unijní dotace a hospodařil tržně. Když na to nestačil, tak pole prodal tomu statkáři a věnoval se už pouze práci v hutích. Dnes se při životě drží dotacemi i ti, co by zákonitě krachli
a to jen díky tomu, že je odkud na ty dotace brát.
Na ně musí vydělat ti úspěšní a ekonomicky schopní.
Mnohde to už je pouze agonie a ne hospodaření na
úrovni. I za těch komunistů si JZD přilepšovala
přidruženou výrobou a mnohde se bez ní neobešli.
Být zemědělcem za každou cenu(pouze díky dotacím)
nepovažuji za férové třeba vůči vesnickému
obchodníkovi. Jemu nikdo dotace nedá, zkrachuje
a jde dělat do továrny. Vesnice je bez obchodu
a státu to je lautr putna. Dejme mu taky dotaci, vždyť i on je potřebný pro tu vesnici a ne pouze
krachující zemědělec. Krachujícího zemědělce
"sežere" ten úspěšnější a bude hospodařit možná
lépe díky svým schopnostem, technice a ekonomické
síle. Velký sedlák byl schopen ustát neúrodu
a stejně na tom bude dnes i ten Agropodnik bez
nějakých dotací. Ty by měly být ale zrušeny všude
v EU. Ona ta prvotní myšlenka byla správná, ale
šíbři ji kompletně zdeformovali a dopadla tak, jak jsem popsal už v příspěvku výše. Dotaci tak berou
i ti, kteří ji nepotřebují a o to větší. Jak tomu
zabránit se nedaří a tak bude lépe zrušit dotace
jako celek. Bohužel to bude bolestivé a obstojí
pouze ti schopní. Snaha udržet všechny je iluze
socialistického kapitalismu, kde už se dotuje
i nicnedělání, aby nedošlo k přehlcení trhu.
Pak chtějí dotace hoteliéři a restauratéři bez hostů , cestovky bez klientů atd. Vždyť mají
stejné právo být dotováni při neúspěchu jako
krachující zemědělci. Ale odkud ty dotace brát,
když už daně vytváří zlomek těch úspěšných ?
Nechci být katem těch neúspěšných, ale ani
tím dobrodincem s prázdnou kapsou a dluhem.
Ono nakonec to tak stejně skončí a bude to
šok, protože teprve zjistíme skutečnou cenu
potravin a skutečnou hodnotu práce.