https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jan-dvorak-sumava-nepotrebuje-zachranu-ale-ochranu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jan Dvořák: Šumava nepotřebuje záchranu, ale ochranu

10.8.2019
Odumřelé horní stromové patro navíc vytváří podmínky pro život širokému spektru druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub, lišejníků a vytváří tak velmi pestrou mozaiku horských lesů. Druhová rozmanitost se tímto zvyšuje.
Odumřelé horní stromové patro navíc vytváří podmínky pro život širokému spektru druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub, lišejníků a vytváří tak velmi pestrou mozaiku horských lesů. Druhová rozmanitost se tímto zvyšuje.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Štěpán Rosenkraz / Národní park Šumava
Potřeba „zachraňovat lesy“ na Šumavě se objevuje pravidelně už od roku 1991, kdy byl založen Národní park Šumava. Jenže bezmála třicetiletá existence Národního parku prokázala, že právě lidské zachraňování, v podobě masivního kácení nebo naopak masivního sázení, je to poslední, co Šumava potřebuje.
 

V rámci nejrůznějších kampaní, včetně té nejnovější, kterou pro Jihočeský kraj realizuje za více než 2 miliony korun soukromá PR agentura, se opakují stále stejná hesla a informace, z nichž většina je už dávno překonána. Mají jediný účel - vyvolat dojem, že Šumava je v nějakém ohrožení. To ale není pravda.

Jedním, dnes už jasně vyvráceným mýtem je, že pokud se v bezzásahových zónách nebude aktivně zasahovat proti kůrovci, Šumava uschne – zůstane tu pouze poušť nebo mrtvá krajina.

Jak prokazují dlouhodobé průzkumy a sledování, není tomu tak. Uschlé horní stromové patro dává prostor životu malých stromků, které v podrostu už rostly, a také novým semenáčkům smrků, buků, ale i dalších dřevin – javorů, bříz, jeřábům, apod. Dlouhodobý monitoring více než 1100 vybraných ploch na celém území národního parku Šumava, prováděný v letech 2008-2018, prokázal, že průměrná obnova je více než 6000 ks stromků na jednom hektaru plochy což je více než dostatečné množství.

Odumřelé horní stromové patro navíc vytváří podmínky pro život širokému spektru druhů bezobratlých živočichů, ptáků, hub, lišejníků a vytváří tak velmi pestrou mozaiku horských lesů. Druhová rozmanitost se tímto zvyšuje.

A co je podstatné - horní stromové patro téměř nikdy nezahyne zcela. Takže přežívají i jednotlivé stromy nebo jejich skupiny z původní generace. Klíčovou roli má i samotné tlející dřevo jak to stojící, tak i to, které padne k zemi. Stává se domovem právě mnohých živočichů a hub, ale drží se v něm vlhkost a ležící kmeny působí i jako přirozená hráz zadržující vodu.

Jenom kácením zastavíme kůrovce…

Šumavská kůrovcová gradace v devadesátých letech a také po roce 2007 ukázala, že příroda si sama poradí i s kůrovcovou kalamitou. V roce 1997 zastavil kůrovce deštivý rok. Kůrovce po orkánu Kyrill zastavily chladné a vlhké roky 2011 a 2012, kdy lesníci nacházeli lýkožrouty smrkové ve všech stádiích vývoje napadené plísněmi, hnilobou a nemocemi. Lesy, které prošly takovým narušením, jsou dnes opět zelené a velmi pestré jak věkově, tak i prostorově.

Bezzásahové zóny v NP Šumava způsobily kůrovcovou kalamitu v České republice!

Toto tvrzení není pravdou. V každém smrkovém porostu žije lýkožrout smrkový. Je jen na lesním hospodáři a povětrnostních podmínkách, jakou šanci bude mít kůrovec pro nárůst své populace. Lýkožrout smrkový může ohrozit lesní porosty vzdálené od ohniska výskytu maximálně stovky metrů. Drtivou většinu bezzásahových ploch na území NP Šumava (27,4 % z celkové rozlohy NP Šumava), obklopují zásahové porosty v majetku státu, kde pracovníci Správy NP Šumava vyhledávají aktivní kůrovcové stromy, které se následně asanují.

Smrkovou monokulturu na Šumavě zapříčinil člověk, Šumava byla vždy více listnatá a je opět nutné sázet všude listnáče!

Národní park Šumava je rozlehlý a jeho lesy jsou velmi rozmanité. Není možné úplně zjednodušovat, protože čím více poznáváme Šumavu a její lesy, tím více zjišťujeme, jak pestrá je. Dá se říci, že v nadmořských výškách nad 1000 metrů roste převážně smrk. A rozhodně nejde o stejnověké výsadby smrku, jak se mnozí domnívají. V těchto porostech rostou i smrky starší 200 let. Také v těchto oblastech jsou smíšené jedlo-bukové porosty, ale spíše jako ostrovy na místech s optimálním klimatem a půdou. Stejně tak se v oblastech okolo 700 nebo 800 m n. m. nacházejí čistě smrkové lesy, jedlové porosty nebo bučiny.

A v tom je krása a jedinečnost Šumavy a jejích necelých 28 procent bezzásahových zón, kde si příroda dělá, co chce. Vůbec se neřídí lidskými definicemi, zákony a poučkami. Tam, kde bychom očekávali smrk, najednou převládá jedle, buk nebo naopak. V každém případě, v přirozených ekosystémech není nic stabilního, les je v každém okamžiku dynamický a právě proto je nutné Šumavu a její bezzásahovost chránit a poznávat – a kvůli tomu byl Národní park Šumava vyhlášen. Každý návštěvník to může sám vidět, protože jedna návštěva vydá za tisíc slov.


reklama

Poledník

předchozí    další
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Štěpán Rosenkraz / Národní park Šumava










Jan Dvořák
Autor je tiskový mluvčí Národního parku Šumava.
tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (10)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

mr

11.8.2019 12:17
Autor má jistě kus pravdy, ale jaksi zapomněl na jedno - srovnávat rezervaci a hospodporost je nesmysl. Zatímco rezervace je o všem jiném, jenom NÉ o penězích (snad s výjimkou nákladů personálu), tak hospodporost je LEDA o penězích a o ničem jiném. Tzn. o maximálním profitu. Proto tu kdysi vznikla v Brně i lesnická věda (produkující ve velkém dokonce ing.). Že se nám tato pak zvrhla v jakousi pavědu na jejímž konci jsou obrovské hospodškody a nejnověji jakési pochybné blouznění novodobých "výzkumníků", je na jiné už téma. Lesnictví byl vždycky tvrdý obor, jež si musel na sebe poctivě vydělat - prodejem kvalitní hmoty. O ničem jiném to nikdy nebylo a doufám, že ani do budoucna nebude. Opravdový hospodář musel MYSLET na roky dopředu - jeho záměr totiž zpeněžili až jeho pra..vnuci. A za celé generace vždy platilo (i když mnozí to budou tvrdohlavě donekonečna popírat), že sadit u nás SMplantáž pod 1100 m BYL VŽDYCKY EKONOMICKÝ HAZARD.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

11.8.2019 15:29 Reaguje na
Nezáleží na nadmořské výšce, ale na mikroklimatických podmínkách a půdním podloží. Smrk se může sadit všude tam, kde ty podmínky vyhovují, to je cca nad 500 metrů nadmořské výšky na většinu parcel a pod 500 metrů nadmořské výšky na menšině m parcel, s dostatkem vody a chladným mikroklimatem.
Další zásadní podmmínka je funkčnost ochrany před kůrovcem včasným kácením napadených stromů.
Současná kalamita byla způsobena z největší části tím, že sabotéři nebo někdo, komu to z nějakých důvodů vyhovovalo, před asi třemi roky tuto ochranu proti kůrovci vyřadili oním nesmyslným argumentem o konfliktu zájmů, kvůli kterému museli lesáci kácení napadených smrků soutěžit. Tím se taková kácení opozdila nejméně o půl roku a stala se tak z hlediska ochrany proti kůrovci úplně zbytečná.
Kůrovec je skutečně v lese pořád, ale až do doby cca roku 2015 byly případné kůrovcové kalamity v produkčních lesích snadno zvládnuté, právě proto, že ochrana proti kůrovci kácením napadených smrků prostě fungovala.
A dnes už je kůrovec, po 3 - 4 letech volného ničím neomezovaného množení tak rozšířen, že i kdyby se stalo kácení napadených stromů opět funkční, už by bylo možné kůrovce jen zpomalovat a to jenom ve vybraných příznivých lokalitách. Jinde se už nedá dělat nic jiného než čekat, až kůrovec koncentraci živých smrků na těch parcelách sníží tolik, že už to nebude souvislý les a že tím pro šíření kůrovce nastanou méně příznivé podmínky
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2019 16:46 Reaguje na Radim Polášek
V polohách 500-1000 m (s přihlédnutím k expozici svahu a hydrickým podmínkám) - SM ano, ale jedině ve směsi s jinými dřevinami (např. JD, BK, KL). SM monokultura i porost s dominancí SM je zde hazard.
Odpovědět
mr

11.8.2019 22:50 Reaguje na Radim Polášek
Vy jste zářný př. nepoučitelného člověka, jež bude opakovaně sahat na rozpálenou žehličku s nadějí, že už se pokožka jeho ruky musela určitě tomu žáru přizpůsobit. Sm můžete fakt sadit všude, třeba do lužního lesa ve 160 m. Takové stromy jsem znal. Jenže není jisté, zda se dočkají mýtní doby. Tím jsem nemyslel plantáž na vánoce, to je zase jiná píseň. Komu není rady, tomu ani miliardy kůrovců nepomůžou. Kůrovec nespadl z nebe, leda někteří lesáci možná tak z jahody a přímo na hlavu. Dobře pamatuji kalamitu z počátku 80. let. To bylo odborných univerzitních keců, jak se z toho poučili, jak se musí místo Sm sadit listnáče atd. Výsledkem je, že ty "nevysazené" Sm plantáže dnes mají skoro 40 let. Takže podobné rady neventilujte tady přede mnou.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

11.8.2019 13:05
Před zhruba 10 lety jsem navštívil informační centrum národního parku na německé straně Šumavy. Tehdy ještě se suché stromy nevyskytovaly na tak rozsáhlých plochách jako dnes. Proto jsem užasl, když jsem tam viděl snímky stavu šumavských lesů po kůrovcové kalamitě někdy koncem 19. století. Tehdy kůrovec doslova vyholil obrovské plochy, kam oko dohlédlo byly jen holiny... Ještě horší než dnes.
Ty obrázky, jakkoliv byly na pohled strašné, mne potěšily - pochopil jsem, že příroda má větší schopnost zotavit se, než si myslíme. Jestliže po pouhých 50 nebo 60 letech, kdy jsem Šumavu poprvé navštívil, jsem ji poznal - tutéž Šumavu - jako krajinu hustě porostlou lesem, tak je víc než jasné, že k tomu, aby se poničený les vzpamatoval a zregeneroval, nejsou nutné žádné drastické zásahy.
Pokud je někdo usilovně prosazuje, asi má jakousi JINOU motivaci než zachování Šumavy v co nejlepším stavu. Že by šlo víc o peníze, než o krásu Šumavy?
Odpovědět
RP

Radim Polášek

11.8.2019 15:39 Reaguje na Karel Ploranský
To nebyla příroda. Ty plochy byly osázeny smrky člověkem.
Na Šumavě tak byly plošně vysázeny smrky nejméně dvakrát. Poprvé před nějakými 300 lety, jako náhrada za původní jedlobukové a listnaté lesy, které byly vykáceny kvůli sklárnám a plavení dřeva po Vltavě do prahy a jiných měst a podruhé po kůrovcové kalamitě nějak 1875 až 1890, jestli si ty letopočty dobře pamatuji.
Člověkem byla osázena téměř celá Šumava, mimo nejvyšší partie, kde smrky už nedosahovaly potřebné výšky a mohutnosti a potom kolem rašelinišť a na pár obtížně přístupných místech, kde s tehdejší mechanizací - koňmi, lany a řetězy bylo obtížné a drahé dřevo odvézt.
A je to mimo jiné proto, že semena smrků se velmi dobře sklízí a dají se snadno získat ve velmi vysokém počtu. Zralé šišky se dají bez problémů na začátku zimy otrhat a semena z nich v plném počtu dostat v suchu a teple, až se šišky otevřou.
Například u jedle to je větší problém, protože šišky jedle se ve fázi zralosti rozpadají už na stromě.
Proto je velmi mnoho smrkových monokultur a jen málo jedlových vysázených lesů.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2019 16:39 Reaguje na Radim Polášek
Víceméně souhlasím, akorát u té JD je to složitější. Z našich stromů je snad nejstínomilnější a v mládí dost pomalu roste. Takže více než získávání sadebního materiálu, bude limitujícím faktorem její pomalý růst (alespoň ze začátku) a skutečnost, že na velkých holinách (např. po kůrovcové kalamitě) to moc nezvládá.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

11.8.2019 20:13 Reaguje na Jan Škrdla
Jedle ve správné půdě zas tak pomalu neroste. Spíš roste pomalu, pokud je ve velkém zastínění, což je logické. Tam to je ale skoro stejné jako u buku, jedle kolem sebe potřebuje velký prostor, aby mohla vyklíčit a i tak v zastínění většinou po 2 - 3 letech z přirozeného výsevu zmizí, Kde ale byla vysázena společně se smrčky a na světlo, co jsem viděl, o moc pomaleji než smrčky neroste.
A pište, pokud možno, názvy stromů česky, ne jakýmisi pazkratkami, aby tomu bylo rozumět.
Odpovědět

Jan Škrdla

11.8.2019 21:07 Reaguje na Radim Polášek
Tak od konce - nejsou to žádné pazkratky, ale oficiální zkratky dle vyhlášky 84/96.
Ta jedle v prvních letech zastínění potřebuje, s postupem času snese více světla. Ještě jsem neviděl, že by se úspěšně zmlazovala na velké holině.
S tím klíčením - viděl jsem jedlové semenáčky dost blízko sebe - samozřejmě během 1 roku došlo k výrazné rekudci. Pokud jste viděl vysazenou jedli růst stejně rychle jako smrk - nebyla to jedle obrovská?
Odpovědět
mr

11.8.2019 22:54 Reaguje na Jan Škrdla
Limitujícím faktorem Jd je spárkatá. Ostatní jsou prkotiny.
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 


Pražská EVVOluce
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist