Jan Metzl: Ex obora – účinná ochrana lesa proti škodící zvěři
Nikde v ČR a ani v Evropě není lokalita, kterou bychom mohli okopírovat k následování. S problémem s nepřiměřeným obhospodařováním zvěře jsem se potýkal již jako lesní správce. V té době jsem byl chlácholen, že se zpracovávají oblasti chovu zvěře a to vyřeší problém škod. Nic nevypotili, ač kladných příkladů k prospěchu lesa ze zahraničí měli k dispozici nespočet. Přitom je to tak jednoduché. Jak? To jsem napsal a řekl snad 100 x. Stádnost ministerských úředníků a z jejich státních podniků je zarážející. Již dnes nemáme vodu ani v potocích, natož potom ve studních. Pomůže odvolání neschopných diletantů z funkcí ředitelů, lesních správců, pokud nejsou schopni reagovat na katastrofální podmínky v lese a nahradit je rozumnými a nebojácnými odborníky.
A protože se ani po 25 letech nic nestalo s mysliveckým obhospodařováním zvěře, je nutné zalesňované plochy chránit proti škodám zvěří. Máme několik způsobů – různě finančně a časově náročných, ale mnohdy neúčinných. Ministerstvo zemědělství uvádí v roce 2018 nárůst stavů všech druhů škodící zvěře okusem, loupáním a vytloukáním okolo 100 % za posledních 20 roků. Konečně pět roků po větrných a kůrovcových kalamitách někoho napadlo pověřit odborníky z ÚHÚL k navržení obnovních cílů v nejvíce ohrožených oblastech na severní Moravě. Ministerstvo zemědělství tuto práci, jako Generel obnovy lesních porostů po kalamitě Etapa II. z 12. 2. 2019, doporučuje uplatnit i v ostatních oblastech v ČR. Dle mého vkusu pozdě, ale alespoň, že tak.
Abych předešel stresům, rozhodl jsem se pro metodu „zalesňovat plotem“.
Po podrobném prostudování Generelu musím konstatovat, že obnovní cíle navržené „lesními architekty“ jsou chvályhodné, jen musí být uvedeny ve skutečnost „lesními projektanty.“ Za stěžejní problém realizace těchto záměrů považuji dvě skutečnosti, a proto navrhuji:
1. Jelikož všechny zmlazené, vyseté nebo vysazené dřeviny budou různou mírou atakovány býložravou zvěří, opustit různé nátěry, opichování a oplocování nejvíce atakovaných dřevin a volit ochranu formou ex obor. Problém je v tom, že nelze oplotit celý les. Musíme proto ochránit jen nejvíce zranitelné lokality s obnovou JD, DG, na ostatních se smířit se stavem, jaký je.
2. Klimaxové dřeviny vnášet jen pod ochranu cílových nebo přípravných dřevin
K bodu 1.: Ex obora. Bude situována na rozsáhlých holinách pokud možno kruhového tvaru o poloměru cca 200 m – 400 m a výměry 10 – 50 ha. Hranice ex obory situujeme, pokud lze, okolo cest, svážnic. Ke stavbě ex obor jsme používali pletivo výšky 200 cm a o velikosti ok okolo 8 – 10 cm. Sloupky oplocení byly uchyceny na kovových trubkách o průměru 1“ (coule), vysokých 60 cm, na kterých byly navařeny 2 šrouby 20 cm od sebe. Na tyto byly uchyceny „polštáře“ 8 x 12-15 cm a následně pletivo. „Polštářové“ sloupky byly v horní části spojeny dilatační tyčí 3 nebo 4 m dlouhých. Ve spodní části plotu byly připevněny tři tyče k zabránění vniknutí černé a následně srnčí zvěře. Instalujeme berličku pro dravce. Při stavbě – zarážení trubek do země jsme používali proti roztřepání trubky vložku. Nezanedbatelnou výhodou stavby ex obory na holině je to, že nehrozí poškození plotu pádem stromů. Náklady na stavbu trvalých plotů v přepočtu na hektar jsou nejlevnější ochranou k založení zdravého lesa. V ex oboře lesník pozná, jak se mu uvolnili ruce k realizaci jeho pěstebních záměrů. Jediným nebezpečím funkčnosti ex obory je ponechání otevřených bran vjezdu a úmyslné přestřižení plotu myslivci, což se nám dělo.
Vně ex obory se musíme dál trápit se škodící zvěří.
K bodu 2.: Po rozhodnutí hospodáře o stavbě ex obory musí být vyhotoven projekt obnovy. Zbytky porostů, které přetrvaly po disturbancích, nedotěžujeme, ale vítáme. Budeme vycházet z Generelu II. Obnovní cíle jsou uvedeny v Příloze II., pro Přírodní lesní oblasti 27, 28, 29 a 32 (Hrubý Jeseník, předhůří Hrubého Jeseníku, Nízký Jeseník a Slezská nížina), podle SLT.
Živných řad je v oblasti zastoupeno od 51 do 72 % a LVS od 3 do 5 od 65 do 86 %. Zde nemůžeme počítat s alochtonním smrkem, i když je v produkčním optimu, ale současně je zde nejzranitelnější v samotné existenci. Snad s ním můžeme počítat v 14 % zastoupením módním „chlumním ekotypem“, pokud se nám jej podaří v přírodě objevit a kultivovat jej na extrémně vhodných stanovištích – v úžlabinách, chladných roklích a ovlivněných vodou, půlnočních stráních.
Vlastní zalesnění holiny musíme řešit postupnou obnovou přes přípravný les pionýry (TP, TPš, BŘ, JŘ, OS, OL, VRjíva) nebo cílovými dřevinami, které snesou extrémní podmínky holých ploch (BO, MD, TŘ). Pionýrské dřeviny jako dřeviny základní přípravné (DZP) s obnovní dobou 20 roků a obmýtím 50-60 roků doporučené Vyhl. č. 298/2018 Sb. Co je komu do toho, kdy budu podsazovat cílovou dřevinu, když DZP mohu domycovat až v 60 letech? O odklad zalesnění se musí požádat, jen když chceme čekat na obnovu jakoukoliv dřevinou včetně pionýrské, déle než dva roky. Dle mého soudu, naprosto zbytečná administrativní zátěž lesníka. Musíme vyčkat, až se k autorství zákona dostane nová krev.
V Generelu se uvažuje se zastoupením cílových dřevin v minimu 3x20 s předpokladem, že bude „hlídat“ nevytváření jakýchkoliv monokultur z dřevin cílových a zajistí určený podíl MZD dle vyhlášky. Velikost porostních jednotek na holinách by neměla překročit 0,5 ha. Pokud se v dohledné době nedostavuje přirozená obnova pionýrských dřevin (jako důsledek vyhlášené genocidy břízy, osiky, jeřábu atd., neználky ještě z počátku 21. století) budeme nuceni pionýrské dřeviny uměle vysévat nebo vysazovat. V neobnovených částech holiny můžeme plošně sadit dřeviny odolné růstu na holinách v rozsahu určeného v Generelu v %. V pozdější době tyto dřeviny podsadíme dalšímu cílovými dřevinami s cílem jednotlivého nebo skupinového smíšení.
Pionýrské dřeviny zahájíme podsévat nebo podsazovat cílovými dřevinami, po přiměřené výchově a při výšce korun, podchodných dospělým pracovníkem. Podsazování realizujeme postupně po dlouhou dobu podle disponibilních zdrojů, i po 20-30 ti letech. Čím později, tím lépe. Vznikne příznivé porostní mikroklima a pionýři dorostou do dobře zpeněžitelných sortimentů. Nepospíchat, být trpělivý. Tím vytvoříme základ věkového, výškového a druhového rozrůznění nového lesa s co nejdelší doby stínění podrostu. Vlastně tímto postupem naplníme sen všech ekologicky zaměřených lesníků. V další generaci lesa nastoupí spontánní přirozená obnova nejvhodnějších dřevin v ekosystému. Pokud nastoupí spontánní přirozená obnova cílové dřeviny ve vyšším zastoupení jak je doporučené procentem zastoupení v Generelu, toto vítáme a samozřejmě jí nebudeme vyřezávat. (Kde se kdo rodí, tam se hodí). Nebuďme chytřejší než příroda!
Zvláštní pozornost musíme věnovat obnově JD, BK, ale i SM, DG a JDO. JD a SM podsazujeme zásadně v hustém sponu v hloučcích o velikosti 25 m2, nikdy ne plošně. Středy jednotlivých hloučků jsou vzdáleny 6-10 m od sebe. Po 20 letech vyplňujeme mezi hloučky JD BK. BK sadíme ve skupinkách o velikosti do 3-5 arů. Při nedostatku sazenic BK, JVm volíme řadovou výsadbou střídavě se SM. Nikdy ne přímou výsadbou na holinu. DG a JDO podsazujeme jednotlivě ve vzdálenosti 8 m od sebe pod OL a BŘ. Pod porostem BŘ se často objevuje jednotlivé zmlazení SM. Pokud se rozhodneme k přímé výsadbě SM na holinu (ekologicky chybné), zalesníme MD k pařezům tak, aby měl před smrkovou výsadbou alespoň 10ti letý předstih. Pokud se mezi řady (rozestup řad 2 m) nezmladí některá MZD nebo DZP do 10 roků po výsadbě, SM vrškujeme a přisazujeme ve skupinkách do výměry 5 arů BK, JVm, LP, DB. Nevyžínáme, nechemizujeme, jen ošlapujeme. Případné vylepšování provádíme DG a JDO, odrostky JVk, TŘ; JL a JS ? s rizikem (grafióza a voskovička), v 8 - 10 m sponu. Pokusně můžeme SM sadit ve 3 m sponu (Flury- 1825). České lesy nezachrání jedle z Kalabrie, tak jako smrk pichlavý nezachránil lesy v Krušných horách. Naučme se pěstovat jedli bělokorou!
Důležité! Nedovedu pochopit postoje všech níže jmenovaných odborníků: Ministr zemědělství, MZe – odbor lesního hospodaření, ředitele a vedoucí odborní pracovníci LČR, VLS, SVOL, ÚHÚL, VÚLHM, Lesnických škol všech stupňů od univerzit v Praze a Brně až po všechny střední lesnické školy, že je nechává v klidu plošné zalesňování JD, BK, SM přímo na holiny. V Generelu je na SLT A, J, D, G, O, P, U, v LVS 3, 4 a 5 navrhované zastoupení JD 30-35 %, v ostatních SLT a LVS od 10 do 25 %. Vykašleme se na Generel a budeme dál sadit smrk? Ach ty boží prostoto.
Záleží na kreativitě místního lesníka, co se týče umístění a použití jednotlivých dřevin k obnově. Musí si graficky zaznamenat své záměry, aby je mohl předat svému nástupci k pokračování jím započaté práce. Všechny lesníky vyzývám k odborné lesnické neposlušnosti a konat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Navrhl jsem jeden z možných, osvědčených postupů obnovy rozsáhlých holin na Moravě. Předpokládám, že se najdou lesníci, kteří zvolili svůj přístup ke zdolávání holin a výsledky předají kolegům na Ekolistu, případně nechť mě upozorní na mé odborné omyly.
Vůbec nejde o dřevo, ale o les, aby byl schopen absorbovat atmosférické srážky a napojil prameny.
Lesu zdar! Jan Metzl, emeritní lesní správce LČR Karlovice ve Slezsku, e mail: metzlovi@seznam.cz
reklama
Jan Metzl: Jak rozetnout gordický uzel na cestě k přirozenému lesu?
Jan Metzl: Den za obnovu lesa? Takto se les nezakládá!
Jan Metzl: Bezúčelnost televizních debat ke kůrovci a ke vzniklým holinám