Jan Metzl: Jak rozetnout gordický uzel na cestě k přirozenému lesu?

Citace: Je těžko myslitelné vzdát se pěstování smrku, přinejmenším s výhledem půl století neztratí vůdčí pozici a není důvodu, aby mu byla upřena. Vysoké podíly nahodilých těžeb v nedávné minulosti se jednalo o relativně příznivý stav. Novinkou je ale poznání o přetrvávající vysoké ekonomické efektivnosti pěstování smrku. S touto dřevinou jsou z lesnického hlediska největší zkušenosti. Snížíme obmýtí smrku na 40-60 roků. Smrk má spokojenou existenci. Pakliže tam budou listnaté porosty, Praha bude plavat víc, než při povodních před pár lety. Vystoupení představitelů českého lesnictví na různých aktivech, seminářích a v lesnických periodikách svědčí o tom, že jsou zamrzlí ve smrkovém hospodářství lesa věkových tříd. Vedoucí lesnických institucí studovali v době normalizace, kdy jsme si chtěli podrobit přírodu a „poručit větru, dešti“ s funkčně integrovaným lesním hospodářstvím a s ekonomicky usměrněnou biocenózou.

Hloupost v reakci na změny klimatu hraničí až s lesnickým idiotismem.

Vzděláním nejsem klimatolog, paleobotanik, ani evoluční genetik. Celý život jsem jako lesník chodil s otevřenýma očima po lese. Nelíbí se mi názory a doporučení kormidelníků českého lesnictví.

Jak je to se smrkem. Autochtonnost smrku v naší vlasti je dána jako výsledek fytogenetického evolučního vývoje obsazováním vyhovujících lokalit v poledové době. Smrk je vybavený genetickým DNA po 10.000 letech vývoje a růstu. Reaguje svojí adaptací, přizpůsobením na změněné přírodní podmínky, postupem na sever do vysokých horských mlh a specifických stanovišť chladných roklí a rašelinišť. Podle modelu potenciální přirozené vegetace zaujímají téměř čisté smrčiny jen 0,8 % současné lesní půdy, tj. asi 21 tisíc hektarů (Křístek, Žárník 2007).

V grafu je vyznačeno produkční optimum smrku, a co je nejdůležitější, je i nejzranitelnější jak abiotickými, tak biotickými činiteli. Tento poznatek je důležitý při určování obnovních cílů při obnově porostů a musí být brán v potaz.

V 18. století, kdy docházelo k systematickému a exploatačnímu mýcení původních lesů, bylo přistoupeno k zalesnění sadbou. Smrk a borovice byla zaváděna i do míst, kde původně nerostly, tj. do oblastí listnatých dřevin a jedle. Dosavadní způsoby sběru semen a luštění byly již nedostačující. Nejstarší luštírna byla založena v německém Darstadtu v roce 1789. Na našem území až v roce 1910 v Č. Budějovicích. V roce 1946-48 vznikl semenářský závod v Janovicích u Rýmařova. Majitelům šlo většinou o zisk. Nejlevnější surovinu získávali téměř v zahraničí a z různých nadmořských výšek. „Smrk jako smrk“. Není proto divné, že porosty vzniklé z takto získaných semen, byly málo odolné biotickým a abiotickým činitelům. V tehdejším Československu se zasloužil o zavedení snahy znalosti původu semen prof. Vincent v roce 1927. V šedesátých letech byl zřízen centrální Semenářský závod v Týništi n. Orlicí, který je po různých reorganizacích v provozu do dnešních dnů jako účelový závod LČR.

Genofond a genotypová kvalifikace

Uznané lesní porosty dostaly právní ochranu až s Lesním zákonem č. 289/1995 Sb. v § 29 …., „které vyhovují z hlediska genetického ….“ Tento nesplnitelný požadavek byl nahrazen třemi Zákony s novou formulací „genotypová klasifikace“. Jistě by bylo vhodné při uznávání stromů a porostů vhodných k reprodukci osiva a sazenic, provést některou metodou organogeneze DNA, aby se vyloučily geneticky zcela nepůvodní, z dřívějších dob zavlečené ekotypy. Jedinci, nejméně postižení genetickou korozí, kteří vzejdou z těchto genových základen jak přirozenou obnovou, tak sadbou mohou nahradit geneticky cenné populace zásluhou dřívějších adaptací, hybridizací a křížením různých ekotypů.

Zásluhou větrosnubného křížení mohou být ovlivněné alely a vždy vzniknou heterozygoti s novým genotypem. Zatím se neobjevil genetik, který by poopravil genovou šroubovici a udělal ze smrku nový druh teplomilné, suchomilné, pionýrské dřeviny. Našim úkolem je, pokusit se změnit získanou pionýrskou amplitudu druhu na klimaxovou. Změnou pěstebních postupů a respektováním Backmanova růstového zákona v co nejdelší době pomalého růstu a vývoje v mládí. Při této příležitosti si dovolím vzpomenout na svoji první studentskou praxi v roce 1957 u ing. Štandla. Při zpáteční cestě jsem polesnému řekl, „pane polesný, ta smrková mlazina krásně roste, má metrové přírůsty“. Polesný mi odpověděl „a myslíš, že je to dobře?“ Později, když jsem se seznámil s texty Korpeĺa, Zakopala, Kaňáka, jsem pochopil, co mi polesný chtěl říci. Jak se máme chovat ke klimaxovým dřevinám – k jedli, buku a smrku.

Respektováním přirozeného rozšíření dřevin a genetického původu se zřejmě do značné míry vyhneme kalamitnímu odumírání lesů (Křístek, Žárník 2007). Nebude-li ochrana genofondu, nebude tu les a čili pak ta ochrana lesa je zbytečná (Pfeffer 1996). Les bude buď přirozený, nebo nebude žádný (Míchal 1992). Dle mého názoru, Míchal, Pfeffer, Křístek nejsou žádní pomýlenci, jak si někteří myslí a nerespektují je, ale podle svých pravd jednají.

Generel obnovy lesních porostů po kalamitě

Ministerstvo zemědělství pověřilo 16 lesních inženýrů z ÚHÚL a VÚLHM zpracováním Generelu III. obnovy lesních porostů po kalamitě. Jedná se o 84.850 ha. Generel II. řešilo 25 lesních inženýrů s úkolem zalesňování holin na ploše 10 tisíc hektarů na severní Moravě. Bohužel, zůstal nepovšimnut, ignorován a v podstatě nebyl nikdy ani v pokusech naplněn. Snad nestihne Generel III. stejný osud?

Navrhované cílové druhové skladby jsou výsledkem práce odborníků, kteří nepředpokládají, že současná vegetace by mohla mít bez lidského zásahu dlouhodobou stabilitu v ohrožených, chřadnoucích druhotných smrčinách. Tyto jsou nahrazovány přirozeným smíšeným lesem. Po této stránce nelze, dle mého soudu, nic vytýkat autorům obnovy lesa pro 22. století. Dovoluji si ale napsat výhrady, které ke Generelu mám. Za prvé: třídění velikosti holin, neprotěžování jedle a neřešení škod zvěří.

Třídění velikosti holin – dvoufázová obnova

Nyní musí následovat práce praktických lesníků. Nemohu se zbavit dojmu, že rétorika o odbornosti venkovního personálu, kterému není potřeba nic radit, vše znají, se mi zdá až nekriticky nadnesená a v prvé řadě neodborná. V Generelu III. je zalesňování navrhováno ve třech variantách podle velikosti holin, a to do 1; 5 a větších jak 5 ha, s návrhem tzv. dvoufázové obnovy. Považuji dvoufázovou obnovu za důležitou i při zdolávání holin menších jak 5 ha. Těchto holin je v Generelu uváděno 21.209 ha, tj. 25 % a větších jak 5 ha 39.789 ha, tj. 50 %. Většinou (89 %) se jedná o hospodářské soubory 41 až 57. Nechci podceňovat odbornost venkovních lesníků, ale vyslovuji oprávněnou pochybnost. V únoru 2020 byl na Silvariu zveřejněn rozhovor se třemi učiteli pěstění lesa středních lesnických škol - ze Žlutic, Šluknova a Písku. Tito se společně shodli na tom, že nemají návody jak učit a reagovat na nové přírodní podmínky. Další připomínka se týkala absence učebnic, kdy bylo poukázáno na to, že učí z učebnic starých 50 roků. Podobná situace je i na vysokých lesnických školách. Všechny učebnice byly zpracované v duchu současných lesnických poznatků (Sekyrka, Konšel, Polanský) nebo společenské objednávky (ze sedmdesátých let v dané době). Není na škodu, že učí ze starých učebnic o rozlukách, Wagnerových obnovních postupech, různých probírkách, strnulých zařizovatelských metodách, myslivosti. Pokud učí jen v rozsahu nezbytné informovanosti a současně zdůrazní jejich neživotaschopnost, bylo by to chvályhodné. Zrušte katedru „Myslivosti“ a otevřete katedru „Zakládání a obhospodařování přirozeného lesa“. Učitelé musí zaměřit výuku na evoluční pochody, Mendelizmus, sukcesi, životem přirozených lesů ve středoevropském vegetačním pásmu. A podrobně probrat nauku o výběrných a přirozených lesích, mozaikovitém zakládání lesa na půl hektarových jednotkách, zásobách a přírůstech porostů, kontrolních metod zařízení, free-style lesnictví. Učebnici v prvé řadě musí napsat některý z mladých osvícených učitelů, v duchu nejnovějších poznatků cest k přirozenému lesu. Zajistit její vydání pro potřeby žáků. Nelze přeci žebrat na vydavatelích, aby vydali v jednom nákladu 300 učebnic. Slovenští kolegové vydali „Pestovanie lesa“ na 330 stránkách v 150 ks nákladu (Saniga, 2018). Výmluvy nemohou obstát, zvláště když se podíváme na nabídku knih z oblasti myslivosti a lovů, za posledních 30 roků. Bohužel, tyto čtivé povídky nic neříkají o tom, že v lesích po lesnicko-mysliveckém hospodařen některých autorů, zůstávají jen tisíce hektarů monokulturních smrkových rozvracejících se porostů po předchozím okusu, ohryzu a loupání, suchu a na zemi je vše spaseno na holou zem. Míchal, konstatuje: „…nejsou to v prvé řadě ani předpisy nebo organizační uspořádání, co je třeba změnit. Jsme to především my sami a naše postoje“.

Cílové druhové skladby

Během svého života čekám již na pátý Lesní zákon, který jak doufám, bude moderní, naplňující nové poznatky lesnické vědy. V Generelu III. se autoři neoprostili od doporučené dřevinné skladby smrku. Na těchto stanovištích má plnit funkci ekonomické dřeviny jedle! Zastoupení alochtonního smrku, jako ekonomické dřeviny a rozsah, který by měl sloužit k přeměnám, bude v obnovních cílech zastoupení smrku doporučen v oblastních plánech rozvoje lesů (OPRL), omezen jeho limitovanou účastí. Nevhodné použití smrku napomáhají i možnosti dané platným zákonem a vyhláškou o podílu melioračních dřevin výsadbou odrostků, jak bylo v nedávné době, oblíbené. Trvale udržitelné hospodaření v duchu FEFC se zhroutilo. Je nutné usilovat o certifikaci standardy FSC a les začít obhospodařovat v duchu přirozeného lesa. Vím, o čem mluvím. Nejedná se jen o Jesenické hory, ale o všechny lesy v celé naší vlasti včetně Krkonoš, Jizerek, Šumavy, Krušných hor, Brd, Vysočiny, které byly v minulosti exploatačně vytěženy z důvodu průmyslové revoluce nebo jako důsledek mniškových, větrných, kůrovcových, imisních atd. kalamit. Z 95 % byly zaneřáděny introdukcí alochtonními smrky ze zahraničí a z jiných nadmořských výšek. Z Jeseníků mohu uvést, že původní smrkové porosty s jeřábem, případně klenem, bukem, jedlí, byly nahrazeny prokazatelně nepůvodním ekotypem. Zde se však nachází několik jedinců zjevně původního genofondu vysokohorského smrku, tzv. „zakladatelů“ kteří mají snahu se přirozeně zmlazovat. To jsou přeživší jedinci, kteří mají správný vývoj a přibližují se genofondu vysokohorských a horských lesů. Pokud budeme kultivovat smrk, dle mého soudu, musíme napodobovat smrkové původní fytocenózy horských smrčin. Mám na mysli rozvolněné smíšené porosty s přimíšeným zastoupením JŘ jako souputníkem smrku a s minimálně vtroušeným BK, KL, JD. Nemalou měrou na stavu dnešních smrkových porostů se podílí nevhodné, doporučované výchovné a obnovní postupy. Na Jesenicku máme tisíce hektarů druhotných smrkových mlazin, tyčovin a nastávajících kmenovin, které očividně nemají možnost se dožít dospělosti. Tyto porosty vlivem sucha, hustých porostů a dřevokazných hub chřadnou a rozvracejí se po předchozím ohryzu a loupání. Interně jsme je pojmenovali Cervido-Picetum. Oddenkové části stromů (do výše 4 m, Pařez 1975) jsou napadány hnilobami se sníženým zpeněžením v kvalitě paliva, v místech vniku hub jsou lámány. Tyto porosty mohou plnit funkci přípravného a přechodného lesa. Zatím se s nimi nic nekoná a asi nic konat nemůže. Na lesní správě Karlovice jsme si byli tohoto stavu vědomi a snažili jsme se smrk využít jako přípravnou, přechodnou dřevinu. Musím přiznat, že až na malé výjimky jsme neuspěli. Hlavní překážkou byly stavy škodící zvěře. Znám ale lokalitu, kde pod dohledem lesníka s nízkým stavem srnčí zvěře, pracovala příroda. Došlo k přirozené záměně listnatými dřevinami v monokulturní smrkové mlazině, s odpovídající druhovou skladbou, ale i stín snášejícího smrku v podúrovni se strategií klimaxového, pomalého růstu a správného vývoje. Přirozeně zmlazené nebo uměle vnášené klimaxové dřeviny udržujme co nejdéle ve stínu mateřského nebo přechodného lesa. Polo klimaxové dřeviny přiměřeně. Přímou výsadbu borovice vždy v přimíšeném smíšení s BR, OS. Podporujme autoreprodukci, pokud je v blízkosti obnovované plochy semenný zdroj podle zásady „Kde se kdo rodí, tam se hodí“. O anemochorní dřeviny nemusíme mít obavy, že se nezmladí, někdy to však bez pomoci lesníka, může trvat neúměrně dlouho. Potom musíme vzít na pomoc přípravu půdy, nebo umělou výsadbu. Žádnou výchovu prořezávkami, jen autoredukci, případně negativní zásahy. Ošetření proti buřeni provádíme ošlapáváním. Žádné kosy a chemizace! Jsou to ale „bílé vrány“ na ekologicky spravovaných revírech.

Na stránkách Lesnické práce byl uveřejněn článek s podtitulem: „Jen hlupák se nedokáže poučit z chyb“. Parafrázovaný výrok prof. Švejcara, který v r. 1994 napsal: „Názory nedokáže měnit jen blbec. Vždyť všechno kolem nás se mění se stavem našeho poznání. Je pozoruhodné, jak je zásada neměnit názory zakořeněna jako vyjádření charakterního postoje. Opak je pravdou.“ Naše vrchnost se nepoučila. Na stránkách Lesnické práce v r. 2017 byl uveřejněn článek Poučení ze zdolávání kalamitních holin na ploše 1.000 ha z r. 1955. V důsledku nezdarů byla plocha zalesněna 4,4x převážně smrkem. Jako hlavní důvod byl uveden nástup těžko zalesnitelných holin zabuřeněním, použití nevhodného sadebního materiálu a škody zvěří. V tomtéž článku bylo uvedeno, že všechny přípravné dřeviny byly beze zbytku vyřezány. Jako podpásovku lze označit argumentaci o nevhodnosti břízy při zdolávání imisních horských holin Krušných hor. To profesor pěstování neví, že bříza bílá z Brna nemůže nahradit horský ekotyp břízy nebo břízu pýřitou? Nepoučili jsme se dostatečně se zavlečeným smrkem? Přenos sadebního materiálu uvolněný Vyhláškou MZe u všech dřevin, nevěstí všeobecnou katastrofu? Čeká nás stejný osud? Co tomu říkají genetici a typologové? Snad nezůstane tříletá práce 15-25 lesnických odborníků znova nepovšimnutá. Proč si Ministerstvo zemědělství, jistě za nemalý peníz, objednává zpracování Generelu obnovy kalamitních holin u ÚHÚL a VÚLHM, když jej nepodpoří novelizovaným Lesním zákonem nebo Vyhláškou? Místo toho je Generel III. jen návodem a doporučením k realizaci. Vyhláška MZe z dubna 2020 ani nezmiňuje, že nějaký Generel III. byl zpracován, dokonce neakceptuje jeho doporučení. Dovoluji si zpochybnit současnou diletantskou zalesňovací politiku státu a správců lesa na 60 % rozlohy státního lesa.

Neřešení škod zvěří

Samostatným tanečkem je problém přemnožené škodící zvěře. Totální neschopnost a ignorance našeho ministerstva s jeho mysliveckými úředníky a s jeho řediteli státního majetku. Neřešitelný problém trvající po celou dobu od roku 1945 a přímo trestuhodného stavu za posledních 30 roků. V roce 1996 mě navštívil na lesní správě prof. Hromas, absolvent lesnické školy z Hranic, a shlédnul stav imisních horských holin a rozpadajících se smrčin. Zeptal jsem se jej „Pepíčku, co na to říkáš?“ Odpověděl: „Víš Honzíku, to je těžké, to je politický problém“. Na tomto žalostném stavu se podílí ministři všech dosavadních vlád počínaje ČSSD, ODS a KDU. Ministři nejsou lesníci, ale výborní myslivečtí manažeři. Vybírají si poučené spolupracovníky, nepoučené vyměňují. Brání se řešit otázku škod zvěří snad z obav, že nebudou v příštích volbách zvolení a přijdou tak o lukrativní posty. Není důležité, co jsme schopni ochránit proti zvěři na 85 tisících nových holinách a na třetině rozlohy naší vlasti, ale co by v přírodě rostlo, kdyby stavy domácí zvěře byly v přirozeném stavu a umožnily tak obnovu všech dřevin bez nákladných a zbytečných ochran. Marie Terezie a Josef II. se poučili z chyb, když jelení a černá páchala nedozírné škody a zapříčinila plíživý hladomor poddaných. Nařídili vystřílení veškeré zvěře ve volnosti a přebytečnou zvěř zavřeli do obor. A to neměli opakovačky a zaměřovače, ale předovky. To se jim podařilo a tento stav monarchie udržela do jejího konce. Já vím, to bylo za feudalismu, ale demokracie není anarchie. Idiotské nápady předkládané k řešení škod zvěří nemohou napadnout normální lidi. Zakládání zvěřních políček, přezimovací obůrky atd. Ale mají podporu na ministerstvu zemědělství a u ředitelů našeho majetku. Musí být určeny oblasti chovu tam, kde byla zvěř myslivecky obhospodařována v roce 1945. Vně těchto oblastí veškeré druhy zvěře i zavlečené, lovit na potkání bez ohledu na vymyšlené chovné hodnoty. Prostředky určené na řešení škod zvěří, využít k vypsání tučného zástřelného za každý odlovený kus všem lovcům, např. 5.000 Kč za kus. Problém škodící zvěře bude do dvou – tří roků vyřešen. Toto vše pod dohledem odborného lesního hospodáře, který rozhodne o prodeji povolenek. Navrhovaná opatření formou posouzení stavu ekosystémů v delším časovém období po dobu pronájmu honitby, je kontraproduktivní, nemůže nic vyřešit. Nikdy, nikde se to nepovedlo. Jen se prodlužuje agonie socialistické myslivosti. Kriteriem lovu musí být jen stav ekosystému směrem k přirozenému lesu plnící funkci houby s naplněním potůčků vodou. Tento stav posoudí výkonný lesní hospodář, jehož prvořadým úkolem je pěstovat les a ne chovat zvěř. Les je národní bohatství na rozdíl od myslivosti. Obavy, že tato opatření zapříčiní vyhubení zvěře je bezdůvodné. Uplatňovat tresty za fyzické i verbální útoky směrem k likvidaci predátorů. Jak dlouho ještě budeme trpět socialistko-kapitalistickou hordu uličníků, kteří svojí nečinností umožňují ničení naší přírody? Nejen lesů v majetku státu, ale i ostatních drobných vlastníků. Až nepoteče voda z kohoutků? Byl jsem v Grüssbachu a Eibenstocku a tam mají posledních 30 roků problém se zvěří vyřešený, roste jim les směrem k přirozenému. V Německu ale nesedí na teplých židlích pomýlení hlupáci, mám-li být slušný.

Neprocitnul jsem včera, ale Otevřeným dopisem v roce 1997 po povodni a v roce 2019 po kalamitě jsem upozorňoval na neřešené problémy lesního hospodaření. Odpověděl mi Lux a Toman, vše je v pořádku. Oba dva lhali.

Závěrem: V demokratické společnosti máme možnost se rozhodnout:

1. Setrváme v současném stavu lesního a mysliveckého hospodaření.
2. Pokusíme se o převod současných lesů na přirozený les s přirozeným zazvěřením domácími druhy.
3. Obrátíme pozornost směrem k plantážím.

Kolegům, kteří jsou stále v zajetí halucinace a bludu, že smrk poroste tam, kde mu poručíme, spolu se škodící zvěří a přirozený les je chiméra, uvádím tyto citace:

Profesor lesnické fakulty v r. 1995: „S přemnoženou zvěří se nedá pěstovat les.“

Prof. Ammon v r. 1937: „Nová vědecká pravda se nedá prosadit tím, že její protivníci budou přesvědčeni a sami se prohlásí za poučené, nýbrž spíše tím, že protivníci pomalu vymírají a že dorůstající generace je předem s pravdou obeznámena.“

Jak budou vypadat naše lesy za dvacet roků? Já se toho stavu nedožiji. Nepřeji si, aby moje pravnučka namísto procházky do lesa se svým milým, musela jít do Galerie obdivovat obrazy Mařáka a Šiškyna za zvuků Smetanovy symfonické básně „Z Českých luhů a hájů“ vykreslující vznešenost našeho lesa. Možná se mýlím.

Lesu zdar!

---

reklama

---