Jan Metzl: Proč mizí královna dřevin z našich lesů?

Jedle bělokorá, Abies alba L., je středoevropská dřevina, která se na naše území dostala v pleistocénu dvěma cestami. Přes Alpy a Karpaty. Od té doby vždy byla trvalou součástí našich lesů. Má mohutný, hluboký kořen a i proto je odolná proti větru, suchu. V hospodářství výběrném, zvláště s bukem, poskytuje nejlepší hmotové výsledky. Jedle má málo nepřátel. "Je žádoucno, aby tato dřevina byla udržena jako hlavní součást našich lesů" (Konšel – Pěstění lesů, 1931).

Mé setkání s jedlí

V roce 1961 jsem byl jmenován polesným na polesí Ježník u Krnova. V tomtéž roce byl vyhotovován Lesní hospodářský plán, jehož jsem se již zúčastnil. Na základě provedeného typologického průzkumu byly porosty většinou zařazeny do provozních tříd typických bučin (Fagetum typicum) a bukových jedlin (Fageto-Abietum). Toto si vyžádalo odpovídající těžební návrhy zvláště v monokulturních smrkových porostech. Bylo navrženo rozpracovat porosty clonnými, klínovými a kotlíkovými sečemi. Současně byly navrženy obnovní cíle s dlouhými obnovními dobami. U jedle se jednalo o zastoupení 20 – 40 % a obnovní doby 40 roků. S nevšedním nadšením jsem tyto těžby zahájil provádět v desítkách mladých porostů, se stupněm poznání z té doby (Konias, Michálek, Korpel‘, Geyer), a jedli podsazovat. Jako mladý lesník jsem měl sen, jak budu obhospodařovat mně svěřené lesy k druhovým a věkovým změnám ve prospěch jedle, mé zamilované dřeviny.

Ke konci decennia jsem byl z polesí odejit a nastoupili zařizovatelé, kteří zpracovávali LHP v roce 1960, ale s novým pohledem na obhospodařování lesa. V Základním protokolu nového zařízení z roku 1971 se píše:“… na polesí Ježník byla nemalá část mýtní těžby během decennia realizována při kotlíkovém rozpracování smrkových porostů …. často poměrně mladých … nebude možno kotlíkovým způsobem dále těžit, vzhledem k nutnosti přechodu na velkoplošnější způsob hospodaření…“ Jak by mohly vypadat naše lesy, kdyby nezvítězili normalizační smrkoví plantážníci, jejichž následovníci přežívají do dnešních dob. Všechny jemnější těžby byly navrženy k holosečným propojením. Takovéto chování k lesu bylo přírodou náležitě potrestáno. Obnažené porostní stěny byly narušovány větrnými a následně kůrovcovými kalamitami. Vrchol tohoto přístupu k obhospodařování lesů nastal s příchodem „Funkčně Integrovaného lesního hospodářství“ Avizovaná novelizace lesního zákona je názorným úkazem, že ministerstvo vůbec nepochopilo nutnost změny způsobu hospodaření v lesích a státní lesnické politiky a omezilo se na „hašení“ problému s kůrovcovou kalamitou. Výsledkem tohoto stádního přístupů k lesu je, že uváděné původní zastoupení jedle ve všech našich lesích ve výši 18-20 % (2x více jak zastoupení smrku ve výši 11 %!) je v současné době uváděno – necelé 1 %!

Historické pěstování jedle v Jeseníkách

S ohledem na dobrý stav dřívějších lesů na lesnickém úseku Radim jsem se samozřejmě zajímal, jak byly tyto porosty tehdejšími lesníky obhospodařovány. V roce 1961 je v těchto porostech popisováno zastoupení jedle v porostech 81 +, více jak 25 %. Maxima dosahovala ve věkovém stupni 13, 14 - 38 %. Tvořila jednu z hlavních částí mýtních porostů a spolu s bukem vytvářela původní dřevinnou směs s vysokou produkcí dřevní hmoty. Hektarové zásoby jedle jsou nad hodnotami ostatních hospodářských dřevin. Zvláště cenné na těchto směsích je jejich autochtonnost, na rozdíl od smrku. Je nepravděpodobné, že do genofondu jedle, ale i buku, byla zavlečena cizí provenience jako u smrku. Spíše jedle ale i buk byl cíleně vyřezáván a nahrazován alochtonním smrkem. Bezpochyby se tak konalo proto, že smrk „snese všechno“ a tabulková ztráta produkce, nižší až o 30 % v porovnání s jedlí, se projevila později, až majitelé byli již dávno odejití. Jak se k původní směsi dopracovali? Historické průzkumy jsou o tyto informace velice skoupé. Nejpravděpodobnější hypotéza se opírá o uplatňování toulavé a následně tmavé seče s následným vylepšováním smrkem. Bohužel obnovní doby byly krátké, u zmlazovaných dřevin probíhal rychlý a krátký vývoj a tak byly vyhubeny jedle ze sečí nebo chřadly a dožívaly se nižšího stáří (analogicky ve Wagnerové nebo Wachtelové tmavé seči) oproti věku v přirozených růstových podmínkách. Přitom jedle může nahradit nepůvodní smrk a zásobit tak dřevozpracující průmysl plně obnovitelnou surovinou.

Jedle z porostů mizí - zaviněno zvěří a lesníky

Nápadně se prolíná úbytek zastoupení jedle, ale i buku, se vzestupem loveckého hospodaření a odlovem posledních šelem – poslední zastřelený medvěd na Šumavě v roce 1856 a tamtéž vlk roku 1874, 1914 v Beskydech. Lesníci trestají jedli proto, že jí neumí pěstovat. Predátoři dokázali spolu s lovci udržet stavy škodící zvěře před 150 lety na únosném stavu pro les. Vlk a rys nemůže zachránit české lesy, ale může být nápomocen lovcům ve snížení stavů škodící zvěře, zvláště nepůvodní, jako muflon a sika. Přítomnost predátorů zlepší fyzickou kondici a trofeje zvěře. Ministerstvo by mohlo vypsat grant směřující k záchraně jedle v našich lesích, místo grantů k mysliveckému obhospodařování predátorů s cílem povolit odstřel ministerstvem životního prostředí. Nápad hodný polointeligentů za podpory čelních představitelů myslivecké jednoty, kteří nepravdivě šíří poplašné zprávy o napadání lidí vlky, což samozřejmě není pravda. Dělají jen ostudu nejenom v ČR ale i za hranicemi. Zapomínají, že vlk je kriticky ohrožený původní druh a že ČR podepsala a do zákonů zařadila vše, co se kriticky ohrožených velkých šelem týká. České orgány mohou dělat jen to, co jim Evropská komise ve Směrnici o stanovištích, jako všem ostatním zemím Evropy povolila. Těch několik hlupáčků s flintičkami, kteří si říkají zastánci přírody seskupených okolo několika neználků, nemůže otočit kolo dějin. Jen tak dále budovat další ostudy a blamáže v očích evropské veřejnosti a vystupovat jako barbaři z předminulého století. Že v loňském roce bylo napadeno a zraněno divočáky přes dvacet občanů v naší vlasti, tak to taktně mlčí.

Úbytek jedle - z porostů mizí i z důvodu zařízení lesů saskou metodou a škodami zvěří

Fyziologické poruchy růstu jedle a její chřadnutí je zapříčiněno uplatňováním saské metody zařízením lesů věkových tříd s krátkými obnovními dobami, případně houbovými chorobami, zavlečenou korovnicí a škodami zvěří. Oficiálně je však chřadnutí jedle zdůvodňováno změnou klimatu. Není to pravda. Minimální potřeba ročních atmosférických srážek pro jedli je 600 mm, které na převážném území ČR jsou. Jedle se přirozeně se vyskytuje na všech souborech lesních typů od W po G a na U s vyloučením LT R a L. Optimum je na LT W, C, X, J, A, F, I až V. Produkční optimum je na LT W, S, B až D a U. Ve výškových řadách s ní můžeme počítat od 2. lvs po 7. lvs s optimem od 3. lvs po 6. lvs (Plíva 2000). Na těchto optimálních stavištích pro existenci jedle musíme využít všech možností přirozené obnovy a umělé síje a výsadby, všech disponibilních zdrojů semen tak, aby v obovním cíli měla zastoupení minimálně 20 – 35 %. Jedle má daleko širší amplitudu rozšíření jak smrk a proto je i předurčena k nahrazení smrku. Alochtonní smrk zaujímá produkční optimum od 4. do 6. lvs s tím, že je zde nejzranitelnější v samotné existenci.

Na lesní správě Karlovice ve Slezsku torza jedlí, které zůstaly po nedávných větrných kalamitách stát, kypí zdravím a odolávají i náhlému uvolnění. Přirozené zmlazení jedlového nárostu ve věku 23 roků v 15 hektarovém porostu je velice nadějné. Samozřejmě, že se nachází v ex oboře a tím je zamezen přístup škodící zvěři. Spolu s dalšími klimaxovými dřevinami, jako je buk a smrk, konáme v duchu liter zákona a vyhlášek vše pro to, aby se staly labilními a podléhaly všem známým disturbancím. V televizi je nám ukazováno zalesňování smrkem a bukem na kalamitních holinách za přítomnosti škodící, mnohdy introdukovanou zvěří. Genotypy klimaxových dřevin přímou výsadbou na holiny se směrovanou selekcí přeměňují v pionýrské. Nejenom ve správě LČR, ale i Vojenských lesů, majetků obcí a samozřejmě i soukromých vlastníků. Kdo se opováží upozornit na nesmyslnost zalesňování klimaxových dřevin na holiny a že je nutnost zajistit horní stínění vysazeným, ale lépe zmlazeným nebo vysetým autochtonních dřevin, pod přípravné porosty s cílem pomalého a tím správného vývoje a růstu, je perzekuován a nezřídka i zbaven funkce. Nakonec i mistra Jana Husa upálili kvůli pravdě.

Generel II. z 12. 2. 2019 vydaný Ministerstvem zemědělství, navrhuje zalesnit přibližně na ploše 1000 ha jedlí + 300 ha JDO a 400 ha DG, ale i 900 ha bukem. Problém je v tom, že k zalesnění 1000 ha holin jedlí, při doporučené velikosti jedlových skupin 0,35 ha u LČR, která bude atakována zvěří, je potřeba 3000 oplocenek s obvodem 700 km. Při zásadě 3x20 pro přimíšené dřeviny jako doprovodné pro cílovou jedli, tzn. BK, JV, BO, DB, MD, BR, OS, JR atd. se zvýší potřeba oplocení o 1000 oplocenek a obvod min. o 300 km. Tyto oplocenky se musí postavit, kontrolovat, opravovat, aby byly funkční po dobu minimálně 30–50 roků. Čtenář, nechť si sám vynásobí náklady, které jdou do stomilionových položek, aby si uvědomil absurdní fantasmagorii s jediným cílem: aby na sv. Václava myslivcům troubili jeleni. To chceme dopadnout jako lesy v Krušných horách, kde, kromě v oplocení neroste nic jiného než smrk. A to ještě odbor myslivosti MZe navrhuje zřídit v KH jelení oblast s cílem chovu. Ti hoši určitě studovali na myslivecké fakultě a na lesnickou nechodili. Dopadneme tak, jako jejich chov černé a vyhodíme 5,5 miliard v budoucím období, uvolněné vládou.

Situace se nezmění, když do funkcí ředitelů a výrobních náměstků jsou jmenováni odborní diletanti a zastánci socialistické myslivosti. Pronajímají honitby, což povede k prodlužování agonie lesa. Je nepochopitelné, že výkon práva myslivosti nebyl svěřen do rukou zodpovědných lesních hospodářů.

Samostatnou kapitolou je nápad řešení škod zvěří zakládáním zvěřních políček, okusových a pastevních ploch, používáním selektivních herbicidů, zvýšit minimální počty sazenic při zalesňování, kterých bude samozřejmě nedostatek, budováním přezimovacích obůrek. V těchto navržených opatřeních je zjevně vidět zbytkové, neodborné názory přežívající socialistické myslivosti. Tato všechna opatření považuji za vrchol hlouposti.

Ochranu lesa před škodami zvěří jsem na Lesní správě Karlovice řešil stavbou tzv. exobor. Trvalým oplocením ohrožených ploch o velikosti 10 - 50 ha. Oplocení kopírovalo lesní cesty kvůli kontrole oplocení. Některé, (dvě) jsou funkční 25 roků a přináší výsledky. Nic nového pod sluncem. I naši předchůdci „zalesňovali plotem“.

Když měl Alexandr Makedonský vyřešit spletitou situaci, vyřešil jí rozhodným způsobem. Uzel rozsekl. Přemnoženou zvěř nelze do nekonečna řešit přešlapáváním a ohlupováním veřejnosti. Je potřeba se rozhodnout na úrovni ministerstva. Buď budeme mít zdravé lesy a vodu, nebo zvěř. Škody zvěří na lesních ekosystémech jsou ekonomickým a ekologickým problémem, který sráží na úplné dno celé lesnictví v ČR. Kalamitní holiny a jejich obnova je poslední zvonění k procitnutí spících lesníků.

Nepřehlížíme jedli již na lesnických školách?

Vědci, učitelé, výzkumníci, zařizovatelé a generalita LČR by měli spojit síly a napsat učebnici o jedli a podle této učebnice v duchu současného vědění učit mladou generaci na školách a v lese realizovat. Je přímo ostudné až trestuhodné, že vědecká garnitura tento problém přehlíží a ani teoreticky nic pro záchranu jedle bělokoré nekoná. V loňském roce byla vydána Reakce na vyhlášení představitelů hnutí DUHA. Údajně se jedná o syntetické dílo předních lesnických odborníků, vědců a výzkumných pracovníků ÚHÚL Brandýs nad Labem, obou univerzit ČZU v Praze, MENDELU v Brně, VÚLHM, v. v. i Strnady a uznávaných odborníků lesnické praxe LČR, SVOL. Signatáři se arogantně vyjádřili k aktivitě hnutí DUHA, aniž by sami navrhli jak postupovat v obnově lesa na kalamitních holinách. Jsou nepoučitelní. Tisková zpráva SVOL z 15. 5. 2006 je obdobná jako stanovisko z r. 2018. Prof. Švejcar kdysi řekl: „Jen blbec nedokáže měnit názory. Vždyť vše se kolem nás mění…“

Cesty k odstranění přírodního marasmu co máme v lesích:

1. Opustit obhospodařování lesů saskou metodou lesem věkových tříd s ekonomicky usměrněnou biocenozou

2. Zrušit chovy všech druhů škodící zvěře a tuto zavřít do obor a ve volnosti lovit „na potkání“. Vážit si přítomnosti predátorů

Co je nutné učinit k záchraně jedle do našich lesů?

Nevymýšlejme záchranné kroky směrem ke smrku, jak jej máme vychovávat, kde v monokultuře stejně nic nezachráníme a nesaďme SM s BK na holiny. Obraťme pozornost k jedli.

Vyzývám výše jmenované k napsání a k přijetí opatření v demokratické společnosti ke změnám lesního zákona a vyhlášek, který brání naplnění Generelu a v duchu zařízení lesa buď metodou věkových tříd, nebo některou kontrolní metodou a mysliveckého zákona s chovem nebo jen s lovem zvěře, dle rozhodnutí majitele pozemku. Výše navrhovaný dvojí přístup k novelizaci obou zákonů je proto, že některá množina majitelů lesa není ochotna přistoupit na hru přírody a tvrdošíjně obhajují neobhajitelné. Evoluční záměry přírody nepochopili a myslíme si, že 250 ti leté obhospodařování lesů konáme dobře. Ach, ty boží prostoto.

Lesu zdar!

---

reklama

---