Jiří Malík: Měření odtoku vody na lesních cestách

Odsaď pocať. Jasně je nejlepší kyprá vrstva. Metoda jáma, hráz, jáma je asi postačující v okamžiku standardní srážky. V přívalovém lijáku ale bude působit akumulací a se současným provalením hrází jako zesilovač extrémního přívalu. Škody mohou být v tom případě ještě horší. Starou dobrou metodu příčných odvaděčů vidím jako lepší.

se domnívám, že to je trochu jinak. Lesáci aby se dostali k " lesům" co nejblíže, vytváří cesty, svážnice, které nekopírují vrstevnice a tak tyto cesty v případě vodních srážek působí jak řečiště. Postranní odvaděče vodních srážek nejsou funkční vždy, zpravidla jsou úzké a v případě velkých vodních spadů vytvářejí řečiště v lesním porostu. Ono možná jde o to, jak zachytit extrémní srážky a zpomalit odtok. Metoda je možná ale asi nebude řešením všude. Je to možná v přirovnání " stavba" suchých poldrů.

Samozřejmě, namáme lsy jen na rovinách a na ty vrstevnicové cesty je potřeba se nějak dostat. No a proto se lesní cesty přehrazují srážkami nebo většími průlehy. Čím svažitější cesta, tím víc srážek. No a z těch srážek to opět odtéká do porostu. Pamatuji doby kdy se při dlouho trvajících deštích ( silných deštích) naložili ženský z pěstebky a tyto srážky , déšť nedéšť, se čistily. Samozřejmě , toto je již dávno sci-fi.

Asi by bylo zajímavé vyhodnotit, kolik takové řešení přinese prospěchu a na kolik vyjde.

Ekonomika a trvanlivost akce je VŽDY důležitá a pokud se o ní mlčí, je to podezřelé.

trvanlivost projektu na svážných cestách je ohraničena těžbou.

Pak je dobré se bavit, že není potřeba všude těžit pomocí mechanizace nepasečné těžby. Je to spíš smutná realita, že máme obří monokultury a leckde stejnoleté.

Udržitelnosti v tom případě lesních porostů není možná, včetně odolnosti proti vnějším vlivům.

Kde chcete sebrat lidi, kteří by dělali výběrovou těžbu pilami a dřevo vytahovali koňmi a nebo lehkou technikou?
To je lepší být na dávkách, a občas udělat melouch, než dělat s motorovou pilou probírky (výběrovou těžbu) ve vzrostlém lese.

Není spíš pravdou, že udržitelnost není možná hlavně díky současnému systému?

Na to dostali dotace ?
Na jednoduché řešení - odklon té vody z cest, na každém možném místě do prostoru lesa, jí dostanou též, co !

Jistě, takové jednoduché řešení ale není vědecké. Aspoň v televizi to prezentovali jako vědecký projekt.

Mám dojem, že buď budeme mít lehkou úpravou odvodněné nevsákavé lesní cesty, po kterých se dá jezdit, nebo za velké peníze vsákavé, kde se jezdit nedá.

Je hrozné co tady prezentují " ochránci přírody". Vždyť Každý blbec ví že cesta je uježděná a tudíž se na ní voda nevsakuje. Ovšem to nezabrání "odborníkům" na to udělat vědecký (samozřejmě dobře dotovaný ) projekt.

Přesně. Navíc to musí být vědecky vykomunikováno, aby to mělo váhu.
Někoho by mohlo napadnout, že ta voda z té svážnice, teče zpátky do lesního porostu a ne do odvodňovacího potrubí. Tudíž v lese zůstává :)

Kdyby zjišťovali (v jakém rozestupu, s ohledem na terén, na svah, a na výskyt zasakovacích lokalit), jak optimalizovat trasování lesních cest, a vytvořili optimální příručku pro konstrukci svodnic, hlasitě bych souhlasil. Ale ničit technická díla předků, kteří je budovali proto, aby byl les zpřístupněn, aby mohli kdykoliv reagovat na všechny případné potřeby a události (nejen obnovní těžbu v dlouhých periodách, ale také pro realizaci výchovy lesa, - provádění periodických probírek, sanaci škůdců, kontrolu všeho druhu, zimní přikrmování zvěře, případně záchranu dezorientovaných turistů, atd.), to je alarmující, zcela nezodpovědné zvěrstvo lidí, kteří vymýšlejí projekty jen proto, aby je tu udrželo na ústavech, kde už dávno nemají co dělat. Kdo umí, ten pracuje, kdo neumí učí, nebo zkoumá pitomosti.

Je to úspěch, soudruzi, to jo. Byly získány hodnotné hodnoty 40, 60 a 100%. Hasiči a majitelé zase ocení metodu jáma násep jáma, kterou byla lesní cesta změněna na bývalou lesní cestu. Velký úspěch je též vydolování klimagrantu. Ale proč je ta voda modrá? :)

to tak prostě je. a nejen v lese. tuzemská zemědělská krajina je plná úzkých lesíků (či spíše křovin) na místě starých polních cest, které se postupně vymlely (malebné staré slovo "úvoz" jasně naznačuje jejich vznik, koně šlapali, kola se točila, a déšť postupně odnášel).

ještě poznámka - stálé úvozové cesty byly odjakživa zpevňovány - a to tím, co bylo po ruce a bylo (skoro) zadarmo. hatěmi počínaje a stavební sutí konče.
dočasné lesní svážnice se holt jednou za mýtný věk vyjezdily (i ten kůň radši tahá dolů s kopce), ale ve hodně strmých svazích nikoli po spádnici, ale ve sklonu optimálním pro koně. ale nevyjezdily se moc, dřevo se kácelo a tahalo v optimálním počasí (ideálně za mrazu), respektive když nebylo co dělat na poli. dnes má harvestor a vyvážečka pravidelnou pracovní dobu po celý rok.

Metoda "hráz jáma" je použitelná pouze na špatně (prudce po svahu) trasované nezpevněné přibližovací linky (a přijde mi poněkud energeticky náročná). Já jsem v přikoupeném lese nevhodně trasované "vyklizovací linky" (koleje po traktoru) zaslepil tlejícími kládami a dalšími zbytky po těžbě. Na vhodných místech i zeminou a kamením tak aby se netvořily hlubší rigoly. Po dešti se v tlejícím dřevě drží voda jako v houbě. Nepotřeboval jsem bagr. "Normální" lesní cesta má vyřešené podélné i příčné odvodnění se zásakem do okolního lesa. Příčné odvodnění zajišťují svodnice, podélné příkopy. Rozestup svodnic se projektuje dle sklonu vozovky. Ty svodnice a příkopy je třeba kontrolovat a čistit aby byly funkční. Pokud je údržba v pořádku nedochází k erozi ani poruchám odvodnění.

Víte, ono stačí se podívat do knihy o Jantarové ztezce a uvidíte ty desetitisíce úvozů vytvořených v lesích Evropy za desetitisíce let.

Shrnu dohromady všechny argumenty předchozích diskutérů se kterými souhlasím.
Ano, zjišťovali to, co ví kdejaký praktik a pozorný amatér pozorující
v dešti vodu v lese a na cestě. Stačilo se zeptat a neprovádět nákladný
pokus.
Ano, cest je dnes příliš, ale co když právě ta zlikvidovaná bude časem
chybět hasičům, aby dojeli k požáru lesa a nebo záchranářům ke zraněnému?
Ano, musí se s tím něco dělat, ale opatrně a moudře. Ne aby to zase bylo
ode zdi ke zdi a zlikvidovaly se cesty, které budou jednou zase chybět.
V pralese cesty nejsou třeba, když připustím, že může i shořet a bude
to pro některé "ochranáře" dobrodiní, ale hospodářský les se dnes bez
cest neobejde a daleko více zla se napáchá jejich likvidací a následným
obnovením. Při obnovení zahynou tvorové, kteří tam našli naivně domov
netušíc, že to je dočasné a nikoliv konečné řešení.
Ano, máme problémy vodu v lesích zadržet, ale je to o skladbě lesa na
konkrétním místě. Nastává ale opět diktát, kde co sázet a je lépe to
nechat na majiteli a odbornému správci lesa. Pokud tam prosperoval
300 let smrk, tak ať se ho tam pokusí udržet, pokud dub, tak dub a
neponechat to náhodě z náletů a být překvapeni, že se neosvědčily.
Je toho více, co bych k tomu chtěl říci, ale hlavně záleží na typu
podloží a síle zasákavé vrstvy půdy. Do tenké vrstvy sutě toho moc
nelze nakumulovat ani tisícem hrázek a jam. No a bez dešťů budou
všechny malé tůně pouhými pastmi pro živočichy jako dočasný domov.
Tůň vyschne dříve, než v ní pulci dokončí přerod v žabky a nebo jimi
v plytké tůni nakrmíte predátory. O svých pulcích ropuchy v zahradním
jezírku jsem tu už psal, kde jim nehrozí vyschnutí a ani predace čápy,
volavkami, kachnami a rybami. Bohužel ale zachutnaly užovce a musel
jsem jezírko zabezpečit starou záclonou. O 200 metrů dál je ze snůšky
200 ropuch už NULA pulců pouze proto, že predace je vyšší, než je
snůška a tak hrozí vymření díky predaci. Jak dál? Babo raď, ale kdysi
tam nebyly kachny, volavky a ani sumečci američtí. Nikdo ani nestavěl užovkám 7 hadníků jako AOPK a nezakazoval vápněním regulovat kyselost
vody. Dnes v kyselé vodě žáby ani nekladou vajíčka a už nyní kvasí
a zapáchá jako hnojačka. Prostě odborníci mají dnes všude zelenou
a dělají i vodu modrou !