Jiří Koželouh: Jak se boří sen o udržitelném rozvoji

Když například všechny expertní výbory, které se zabývaly otázkou limitů těžby hnědého uhlí, navrhovaly celé radě, aby doporučila vládě neprolomení limitů ani na velkolomu Bílina (na snímku), Rada vlády doporučení nevydala, jen vzala na vědomí, že výbory vypracovaly stanoviska.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Radě vlády pro udržitelný rozvoj se dá legitimně vyčítat, že v ní převažovali úředníci a lidé podřízení předsedovi rady i vlády v jedné osobě a tím pádem neprošlo žádné doporučení, které vláda nechtěla slyšet. Zejména v situacích, kdy se zájem kabinetu shodoval se zájmem průmyslu a odborů. Když například všechny expertní výbory, které se zabývaly otázkou limitů těžby hnědého uhlí, navrhovaly celé radě, aby doporučila vládě neprolomení limitů ani na velkolomu Bílina, Rada vlády doporučení nevydala, jen vzala na vědomí, že výbory vypracovaly stanoviska.

Jsem přesvědčen, že pro premiéra by byla cennější rada vlády, která se nebojí doporučit to, co by se opravdu z hlediska udržitelnosti rozvoje mělo udělat. Vždyť vláda si samozřejmě rozhodne zcela nezávisle a nemusí brát vůbec ohled na názor své rady. Snaha o sterilizaci a vytváření zdání shody hned od začátku přinese vládě a jejímu předsedovi daleko méně.

Přečtěte si také |

Andrej Babiš posílá Radu vlády pro udržitelný rozvoj zpět pod MŽP. Jeho důvody jsou nepravdivé

Zároveň však chápu, že na začátku zvítězila snaha etablovat radu a nedělat příliš rozruch. A cenné bylo už to, že vytvořila platformu, na níž se setkávali zástupci akademické sféry, ministerstev, zaměstnavatelů, zaměstnanců, zemědělců, průmyslníků, seniorů a různorodých oborů nevládních organizací, od zahraniční rozvojové pomoci, přes práva žen až po ochranu životního prostředí. Společně za účasti premiéra (a bohužel absence většiny dalších členů vlády, kteří byli členy rady) hledali společná východiska rozvoje naší země, východiska, která budou brát ohled na ekonomický, sociální, kulturní i ekologický pilíř života.

Věřím, že kdyby tohle pokračovalo, překonali bychom i zmíněné porodní bolesti rady. Nyní se nový premiér Andrej Babiš této ideji vzdal a přesunul radu vlády zpět na Ministerstvo životního prostředí. To z povahy věci nemůže postihnout všechny odstíny udržitelného rozvoje, nebude moct plně suplovat nadresortní úřad, jakým je Úřad vlády ČR. Je příliš zapojeno do mezirezortních pří a šarvátek. Ostatní ministerstva budou brát udržitelný rozvoj jako agendu MŽP a budou chtít dosáhnout nějakých kompromisů. Ale my si přece nemůžeme dovolit mít strategii udržitelného rozvoje (která je sama svou povahou vyváženým kompromisem) osekanou tak, aby vyhovovala partikulárním zájmům všech dalších resortů.

Sen o překonání resortismu se hroutí. Bude však záležet na novém předsedovi Rady vlády pro udržitelný rozvoj, tedy ministrovi životního prostředí, jak moc z něj zachrání. V současné konstelaci tady jistá šance je, ministr Richard Brabec je zároveň prvním vicepremiérem vlády a má tedy přece jen jakési výsadní postavení oproti dalším ministrům a může hrát nadresortní roli. Nic to nezmění na řevnivosti úředních aparátů, ale politická rovina může fungovat.

Pokud ovšem v další vládě – která by měla vzniknout relativně brzy – nebude ministr životního prostředí vicepremiérem, tak celá tahle konstrukce padá. A to nemluvím o situaci po volbách za například tři a půl roku, kdy může být všechno ještě úplně jinak. Nadějného projektu s potenciálem spojovat naši společnost a hledat cesty, jak lidem zlepšit život, by byla velká škoda.