Karel Zvářal: Čistit – nečistit? Nezaplavit – zaplavit?

Koryto potoka v průběhu čištění.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Karel Zvářal

Jistěže má zčásti pravdu, při odstraňování naplaveného materiálu je odebírána i živočišná složka dna vodoteče. Bagr nabírá veškerou hmotu a není známa metodika, jak se popisovanému jevu vyhnout. Lidová moudrost má na to výstižné pořekadlo: Když se kácí les, lítají třísky. Pokud dotyčný zná způsob, jak vyčistit koryto řeky a zachránit živočichy dna toku, má možnost to prezentovat jako svůj patent.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Karel Zvářal

Pokud chceme předejít záplavám v zastavěných oblastech, je nutno čas od času dno řeky od naplavenin vyčistit. Inicioval jsem vloni vyčištění potoka, kterého si nikdo nevšímal od časů jeho zpevnění, tj. minimálně šedesát let. Jak je z fotografií patrné, nános naplaveniny byl místy vysoký téměř metr, zejména kousek za strmějším úsekem. A zrovna tam byl zbudován mostek, pod kterým se při vyšší hladině zachytí ulomená větev a splavené seno, dojde k jeho zneprůchodnění. To způsobí vylití vody do okolí, v našem případě hustě zabydlené městské části. Ta byla postižena záplavami v roce 1997, kdy byly zatopeny sklepní prostory po vydatných srážkách začátkem července po vylití místní říčky.

Lidská sídla jsou velmi často budována v těsné blízkosti řek. Řeka byla při osídlování krajiny spojovací tepnou s okolním světem. Lodě naložené dřevem a kamením uvezly více než koňské povozy. Řeka či potok byly také zdrojem vody k napájení zvířat, praní prádla i vaření. Řeka je však živý organismus, mění se v čase, někde meandruje, jinde se zanáší a rozlévá. A na to je třeba pamatovat.

S měnícím se klimatem se mění vodní režim našich vodotečí. Zatímco dříve byl průtok více stabilní díky pravidelným srážkám – i když k záplavám také docházelo, v dnešní době po dlouhých obdobích sucha s obnaženými kameny dna následují často přívalové srážky, kdy místy dochází k rozlití vod do okolí daleko častěji, než tomu bývalo v minulosti. Pokud se tak děje v nezastavěných oblastech, nevznikají žádné větší škody. Často jsme ale svědky událostí, kterým šlo při troše předvídavosti předcházet. Mám na mysli zúžená koryta potoků a řek v obcích, kde nízký mostek či propustek je místem ucpání větvemi a bahnem, a odkud se voda rozlévá do širokého okolí zastavěné nivy.

Naplavenina oblázků a štěrku pod mostem.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Karel Zvářal

Před lety se v našem městě stala tragická událost, když vyvrácený pajasan usmrtil dva školáky, kteří čekali na zastávce u parku. Stalo se tak za bezvětří, kdy by to málokdo čekal, neboť strom měl zčásti uhnilé kořeny. Spodní větve měl sice ořezány, ale pod zem nikdo nevidí, proto došlo k této překvapivé události. V jiné části města se vyvrátil plně vzrostlý košatý javor s uhnilými kořeny, naštěstí nikoliv do zástavby, ale do koryta řeky.

Kdyby se toto stalo při vysoké hladině, např. po déletrvajících deštích, máme zaděláno na pěkný malér! A jelikož se pyšníme názvem město zeleně, je takových vzrostlých stromů na břehu řeky několik set. Stačil by jeden takový vyvrácený strom při povodni a riziko místního rozlití v důsledku zmenšeného říčního profilu je velmi pravděpodobné.

Je zajímavé, že v takových zúžených místech s mostem se někde vytváří nános naplaveniny, která se každým rokem zvyšuje. Jako malí kluci jsme jeden ostrůvek pojmenovali Mrkev, protože má podobně protáhlý tvar. Vegetace na jeho povrchu zachytává jako přirozená česle splavené bahno a kamení, takže každým rokem je ostrůvek o nějaký centimetr vyšší. Při nedávné vysoké vodě bylo zaneseno velkými oblázky i přilehlé hlavní koryto řeky, takže tento ostrov se relativně snížil. I zdá se tedy, že se přiblížila doba k vyčištění zúženého místa pod mostem. V případě rozlití by byla ohrožena domková zástavba či nemocnice.

Rostoucí ostrůvek

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Karel Zvářal

Úvodní námitku, že při čištění dna je ničen život v říčním korytě, lze snadno vysvětlit. Příroda je silná, a s tímto lokálním zásahem si snadno poradí. Z horní části toku sem budou splaveni blešivci, nitěnky, chrostíci, raci aj. vodní organismy. Během několika málo let se situace opět vrátí do normálu.

Bránit čištění a prohlubování koryt proto považuji za jeden z největších omylů, kterých se tzv. ochranáři dopouštějí. Nejde jen tak přejít, že zdržují či zakazují nutné zásahy pro bezpečný život lidí. Škodí především sami sobě, neboť jejich konání jde proti elementární logice. Malým zásahem do ekosystému řeky zabráníme velkým hospodářským škodám. Kdo toto nechce pochopit, vystavuje sám sobě vysvědčení o nezpůsobilosti.