Karel Zvářal: Mokřadníci zamokřují – lokálně. Vysoušeči odvodňují, vysušují a rozpalují – globálně

Rozdíly v rychlosti oteplování v různých částech světa vyvolávají otázku, proč tomu tak je, a proč to není rovnoměrné, tak jak je více méně stejnoměrně rozptýlen „problémový“ skleníkový plyn, často diskutovaný CO2. Dnes už víme, že kromě vlivu skleníkových plynů, tedy zejména kysličníku uhličitého a vodní páry, se na oteplování planety podílí lidstvo intenzivní exploatací zemského povrchu. Antropocén se ale pravděpodobně se týká i vzdušného prostoru, resp. možného vlivu průmyslové letecké dopravy na Jet-stream, tedy tryskové proudění, které má vliv na chod oblačnosti. Tyto rozdíly – a to nejen v teplotách, ale i množství a intenzita srážek – jsou patrné v průběhu jedné generace, tedy několika desetiletí, kdy vlivem konvenčního zemědělství se krajina dramaticky proměnila. Oslabení až vymizení malého vodního cyklu, tj. (nejen) lokálních přeháněk, je jeden z projevů globální změny klimatu.

Práce pana Millana Millana, známého španělského klimatologa, inspirovala autora tohoto textu k úvaze, jež poukazuje na vliv silně zdevastované, tj. odvodněné, intenzivně spásané, dlouhodobě obnažené, tj. vegetací nezarostlé zemědělské půdy.

V minulosti se louky nesekly kosou naráz celé, pole se pracně obdělávala s koňmi či motykou, strniště na polích zůstávala déle, a i tráva ve městech se nesekala tak často jako dnes.

Pocta rose a vysoké trávě – přehlíženým tvůrkyním mikro/klimatu

Na trávě a jiné nízké vegetaci (kopřiva, vojtěška, ozimy) se zachytávají kapky rosy, které odkapávají na půdu či stékají po stoncích a listech, čímž rostlinu zavlažují i bez dešťových srážek! Část v noci a ráno vysrážené rosy se v průběhu dne odpaří, a z vytvořených mračen přichází odpolední bouřky.

Toto bývalo pravidlem v minulosti, kdy krajina byla zemědělsky mnohem méně exploatovaná, tudíž s bohatším, plošnějším lučním pokryvem, i strništi s výdrolem a plevely pro zachycení rosy.

Navíc: čím vyšší tráva je, tím více rosy zachytí! Na satelitních snímcích zemského povrchu je posečená louka stejně zelená (či spíše hnědozelená), tedy se stejným albedem, jako ta s vysokou travou – ale ekologický a klimatologický význam vysoké trávy může být až od dva řády vyšší!

Jak je to možné? To je přece obrovský rozdíl oproti údaji z otevřeného zdroje, který význam rosy bagatelizuje s tím, že úhrn je 0 – 0,5 mm. Porovnávat rovnou plochu skla či fólie s vysokou, hustou travou je, jak se říká lidově, nebe a dudy. Viz velká louže na jinak suchém chodníku z rosy na kopřivě. A toto není žádný „extrém“, jak poznamenal jeden vědec, ale celkem běžný úkaz!

Vysvětlení je prosté, a pochází z fyziologie, včetně člověka. Lidské tělo u dospělého osoby má plochu 1,5 – 2 m2. Tenké střevo v lidském těle je dlouhé asi 3-5 m, široké je 3-4 cm. Na jeho vnitřním povrchu jsou tzv. klky, husté výrůstky podobné kartáči pro zvětšení plochy střeva, potažmo pro lepší trávení potravy, které znásobí plochu úzkých „trubek“ na neuvěřitelných 7 m2. Bez klků by to bylo nanejvýš 0,4 m2, tedy téměř 20krát méně!

A stejný princip funguje i na louce s vysokou travou pro zachycení noční rosy. Čím vyšší a hustší louka je, tím více zachytí kapek rosy potřebných pro zásobení kořínků v letních a podzimních dnech bez deště, přičemž část rosy se odpaří a podporuje tím malý vodní cyklus, tj. mraků pro výše popisované odpolední bouřky. Na tzv. angličácích ve městě a jinde v zástavbě se tudíž vytvoří rosy minimální množství, podobně jako na pastvině se sečenými nedopasky, či tamtéž s travou vykousanou až na drn.

Jsou místa v horké jižní Evropě, kde někdejší travnatý povrch v (dnes „nekonečných“) olivových sadech je udržován strojově jako podmítka, tudíž jako generátor tepla, potažmo i bez výskytu životodárné rosy. Stromy jsou sice zelené, ale na nich se rosa netvoří, resp. mizivé množství – a to pouze na některých druzích listnáčů! V takto udržované krajině, resp. biotopu, je vývoj a život hmyzu, ale i hlodavců, prakticky eliminován, takže stálý výskyt mandelíka, dudka, sýčka či ťuhýků aj., je spíše sporadický, až nepravděpodobný.

Rosa se netvoří ani na listech globálně pěstované kukuřice, přičemž půda pod ní je dlouho po orbě i na jaře vystavena slunečním paprskům. Ornice, či spíše její zbytky, je potom na takových polích či sadech vyschlá, rozpálená, a v místě je mnohem tepleji, než by bylo s pokryvem trávy či meziplodinou.

A není-li v horkém vzduchu dostatečné množství vlhkosti z odpařené rosy, mraky se nemají z čeho tvořit. Pan M. Millan pomocí tradičních meteorologických údajů zjistil zásadní/klíčový „detail“:

Při ranním větru byl obsah vody 14 gramů na metr krychlový vzduchu, což nestačilo k vytvoření mraků, které by za těchto specifických podmínek vyžadovaly vlhkost 21 gramů na metr krychlový.

Graf z článku klimatologa vypovídá o poklesu vlhkosti ve vzduchu nevysoko nad zemí, s pravděpodobností hraničící s jistotou říká, že je to právě v důsledku popisovaného vysoušení krajiny! Ve vyšších vrstvách již vlhkost vzduchu je více méně stejná, a to díky proudění zásobeným od oceánu.

Člověk jako tvůrce mikroklimatů i klimatu na Zemi

Velká část dnešní zemědělské půdy byly původně močály a mokřiny, které člověk odvodnil a vysušil. K závlahám používal buďto vodu říční, nebo podzemní, z tzv. artézských studní. Na mnoha místech došlo k jejímu vyčerpání, čímž se snížil zemský povrch, někde až o 10 m. Oblasti bez spodních vod, jediného stálého zdroje vody, lidé opustili a krajina dále vysychá. Jinde vrty prohloubili, což se děje opět na úkor přírody a lokálního oteplení, resp. dalšího vysychání, neb i voda pod povrchem místní klima ochlazuje! A intenzivní čerpání spodních vod není jen náš problém, ale globální.

Plošné vysoušení povrchu půdy známe i od nás – jsou to meliorační trubky a kanály, které měly z krajiny vytvořit tzv. kulturní step, vhodnou zejména pro pěstování obilovin. Takto bylo ošetřeno více než 1,2 mil ha, pro představu je to čtverec o straně 109 km, resp. 15% území ČR. Takto technicky upravená pole jsou zejména v nížinách, kde převládá intenzivní zemědělská produkce. A není to jen naše specifikum, provádělo se to ve všech vyspělejších zemích.

Jak známo, městské klima je teplejší, než okolní krajina, proto se o městech hovoří jako o tepelných ostrovech. Je-li půda zčásti odvodněná a odkrytá (orbou, podmítkou), stává se též vydatným zdrojem sálavého tepla. Toto autor považuje za relativně přehlížený jev, a to zejména u konvenčně hospodařících zemědělců, stejně tak i klimatologů zabývajících se pouze množstvím CO2. Suma tepelných ostrovů je významným přispěvatelem ke globálnímu oteplování.

Tzv. tepelné kupole nad Evropou v posledních letech jsou právě důsledek špatného, intenzivního hospodaření, avšak nejen v Evropě, ale především v subsaharské Africe, odkud k nám přichází horké vzdušné proudy, někdy i se saharským pískem. Na mapách bývá africký kontinent „odstřihnut“, takže to vypadá, jako by teplo plodil jih Evropy. Avšak propojení sousedních světadílů, včetně jihu Asie, je více než zřejmé.

Při nárůstu počtu obyvatel na Zemi vzrostla zákonitě i plocha obdělávané půdy, v dnešní době je to cca 18,7 milionů km2, což je pro srovnání asi tolik, co činí rozloha Jižní Ameriky. A to satelity NASA rozlišují pole širší než 30 metrů – takže celkové zemědělské půdy bude jistě více. Nejvíce obhospodařované půdy je v Indii, USA, Číně a Rusku. Proto není namístě hlásat, že tento vliv (zemědělství) je marginální, neboť i laická pozorování (bez teploměru) vypovídají o opaku.

Regenerativní zemědělství – naděje pro zdravou půdu i zlepšení klimatu

S bezorebnými systémy se začalo už v minulosti, dnes se však jejich využití ukazuje jako jedině možné pro trvale udržitelný rozvoj. Výnosy jsou zde zpravidla nižší, avšak ekonomika výroby je díky sníženým vstupům (PHM, hnojiva, pesticidy) srovnatelná s tradičním, tj. orebným, „vícevstupovým“, zemědělstvím.

Půda celoročně pokrytá vegetací je lépe chráněná proti erozi, a to větrné i vodní, a také se tak nepřehřívá, což má vliv na místní mikroklima, při větším využití, tedy v globálním pojetí, i na planetární klima. Z uvedeného plyne, že se vyplatí věnovat novým (bezorebným) systémům pozornost, neboť půda je výrazným klimatickým činitelem nejen co se týká zádržnosti vody, ale i tvorby klimatu. Např. v oblasti s vykáceným pralesem se oteplilo o 3 °C.

---

reklama

---