Karel Makoň: Jak jsme s dětmi před Vánoci pitvali kapra
Ekologické výchově se prostřednictvím našeho Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva věnuji již 25 let. Ekologická výchova je dokonce nejdůležitějším cílem a posláním našeho spolku, při které se snažíme prezentovat zejména základní biologii jednotlivých druhů volně žijících zvířat včetně problémů, případů a zásahů, se kterými se každý den v rámci naší činnosti potýkáme.
Ve své podstatě se celá leta snažíme vysvětlit dnes poměrně od přírody čím dál více vzdálené a poměrně hodně dezinformované lidské společnosti, že v přírodě vše funguje už miliony let podle určitých pravidel a principů, které jsou kolikrát hodně vzdálené od těch našich.
K tomu všemu využíváme z praxe získané zkušenosti i materiály, které máme díky provozování záchranné stanice pro volně žijící živočichy anebo z konkrétních projektů druhové ochrany. Přesněji řečeno, ekologická výchova a vzdělávání se nám promítá do všech dalších projektů a cílů našeho spolku při každé naší činnosti a je základem úplně všeho.
A proč to vlastně děláme? Věříme, že právě ekologická výchova, potažmo informovaná, vzdělaná a racionálně uvažující společnost nám i zvířatům do budoucna pomůže a minimalizuje kolikrát zbytečné a nesmyslné problémy.
Výukový program „Sladkovodní ryby“ v Základní škole Inspíria navazoval na naše dvě dřívější vyučovací hodiny o „ekosystémech a biotopech“. Pro děti to bylo poměrně těžké téma úplného základu vzniku života na naší planetě v návaznosti na slunci, půdě, vodě a vzduchu. Následně se v rámci obrazové prezentace bavíme o ekosystémech, přírodní rovnováze, potravním řetězci až k jednotlivým biotopům typu rybníky, lesy, louky a kulturní krajina. Už tady mě zaujalo, s jakými znalostmi a přehledem děti k tématu přistupovaly, co vše věděly a znaly.
Neméně zajímavé pak byly i reakce na program „Sladkovodní ryby“ a samotnou pitvu kapra. Úvodní obrazovou část postavenou na základním a hlavně logickém dělení sladkovodních ryb, jejich poznávání dle charakteristických znaků včetně zajímavostí a významu v přírodě či lidském životě, sledovaly všechny děti od těch nejmladších až po nejstarší žáky.
Účast na samotné pitvě kapra jsme pak nechali na rozhodnutí každého dítěte. Starší žáci neměli s účastí žádný problém, mladší se měli možnost věnovat další výuce ve vedlejší třídě. U starších žáků byl zájem a jejich pozornost maximální, zejména když si mohli jednotlivé preparáty nejenom prohlédnout, ale i osahat. Nejvíce od krve byla naše malá Hanča, která s pitvami zvířat má už své zkušenosti.
Samotná pitva kapra byla samozřejmě doprovázena obrazovou prezentací včetně toho, že na závěr celé akce jsme pobrali ryby jako důležitou součást potravního řetězce a důležitou složku lidského jídelníčku.
Druhý den jsem požádal o zpětnou vazbu a postřehy hlavní pedagožku a zakladatelku ZŠ Inspíria Janu Slezákovou. Příjemně mě potěšilo, že po mém odjezdu ještě další hodiny řešili dozvuky z realizované výuky, zejména pitvy.
Postupně se vrátili k rybě jakožto živému tvorovi, organizmu. Samozřejmě řešili opět i biotopy, ekosystémy, kapry přerybněné rybníky, nadprodukci atd. Důležitá byla i informace o tom, že vypitvaný kapr následně posloužil jako potrava našemu orlu mořskému, léčenému v záchranné stanici. No a to už pak zase posunulo debatu dál „co, kdo, jak a proč?“.
A to je alespoň podle mě ta základní funkce školy a způsob, jakým by se měly zejména děti vzdělávat a učit. V dnešní době, kdy jsme zahlceni nejrůznějšími informacemi a technickými možnostmi, bychom měli učit děti hlavně základnímu vnímání v souvislostech, a ne po nich chtít pouze zopakovat to, co jsme si někde přečetli my sami.
reklama