Libor Ambrozek: Kde zůstala slušnost a věcnost Strany zelených?
Považuji za docela logické, že člověk za čtyři roky v čele ministerstva životního prostředí udělá mnoho rozhodnutí a při hledání konsensu se některá z nich členům komise, tvořené převážně ekologickými aktivisty, nemohou líbit. Kupříkladu Miloš Kužvart (ČSSD) se umístil ve finále hned dvakrát – jednou pátý a jednou rovněž třetí.
Mám ale obavu, že do letošního hodnocení se vloudila předvolební atmosféra. Problematické ale jsou zejména důvody, pro které jsem byl na Ropáka nominován. Bronzovou příčku jsem měl obsadit za:
1) „Zodpovědnost při nekompetentním rozhodování o bezpečnostní zprávě Spolchemie, a. s.“.
O bezpečnostních zprávách ale rozhodují především krajské úřady a nikoliv MŽP.
2) „Nevyhodnocení vlivů návrhu nové chemické politiky EU (tzv. REACH) na životní prostředí“.
Pro a návrh REACH jsem naopak nechal zpracovat dopadovou studii o příznivém vlivu nových pravidel na zdraví občanů.
3) „Laxní přístup MŽP k ilegálním dovozům odpadů do ČR a k žádostem o legální dovoz odpadů do ČR ke spalování.“
Co je ale laxního na tom, že MŽP všechny žádosti o dovozy odpadů do spaloven zamítlo? Původní formulace, kterou měli k dispozici členové hodnotící komise dokonce říkala, že jsem byl „laxní“ k „žádostem o ilegální dovozy odpadů“ – to je už naprostý nesmysl. O „povolení ilegálního dovozu odpadů“ mě samozřejmě nikdo nežádal. Podotýkám navíc, že to bylo právě Ministerstvo životního prostředí, které na ilegální dovozy odpadů ze zahraničí jako jediné reagovalo – na rozdíl od financí (celníků) a vnitra (policie), které měly jediné skutečné páky, jak pašování odpadu zabránit (možnost kontroly kamionů a jejich nákladu) – ale nevyužily je.
4) „Podíl při přípravě výstavby plavebního stupně Přelouč v ekologicky cenné lokalitě Slavíkovy ostrovy“.
Za to jsem byl bezvýsledně nominován už před třemi lety. Anketa se ale má podle propozic Dětí Země týkat jen roku 2005.
Minimálně čtyři z devíti mých „ekologických hříchů“, za které jsem byl nominován a nakonec obsazen do bronzové pozice, jsem „nespáchal“. Zjevně si to neuvědomili, nebo nechtěli uvědomit, ani organizátoři (za nesrovnalosti v nominacích se při předávání cen Miroslav Patrik veřejně omluvil), ani členové nominační subkomise, ani členové hodnotící komise.
Je pravda, že třetí místo v anketě Ropák roku mi asi příliš nepomůže v příštích sporech s lidmi jako je Milan Urban, Vlastimil Aubrecht nebo Jaroslav Foldyna. Potěšen jím jistě bude Josef Hojdar, Jiří Hanzlíček a řada dalších. Ani to nemění nic na mém přesvědčení, že nakonec nejvíc znamenají konkrétní výsledky. Jako třeba to, že jsme ubránili územní limity těžby uhlí, účast veřejnosti na rozhodování i ekologickou legislativu před seškrtáním navrhovaným ministrem průmyslu. Prosadili jsme ratifikaci Aarhuské úmluvy a moderní zákon podporující obnovitelné zdroje energie, zprovoznili integrovaný registr znečišťování či třeba ozelenili provoz úřadu (a také kanceláře KDU-ČSL a našeho poslaneckého klubu). Společně se nám také podařilo prosadit vysoké recyklační cíle v Plánu odpadového hospodářství, zavést do našeho práva soustavu NATURA 2000, vyhlásit novou chráněnou krajinnou oblast Český les, rozšířit CHKO Český ráj a dostat jej na seznam geoparků UNESCO, a podobně.
Leccos se jistě zatím nepodařilo – například přesvědčit šumavské starosty, že bezzásahový režim na části území národního parku neznamená uschnutí lesů, ale nezbytný krok k ochraně posledních zbytků vzácné přírody a pomoc šetrnému rozvoji cestovního ruchu. Nepodařilo se nám přesvědčit tu náhle zelenou ČSSD, aby přestala blokovat předložení ekologické daňové reformy a našel bych i další věci.
Rád bych ale jasně řekl, že i přesto v práci pro životní prostředí hodlám pokračovat. A se mnou i ostatní křesťanští demokraté. O tom, že Jan Kasal měl pravdu, když hovořil o našich výsledcích v ekologické politice, se může i pan Dědeček snadno přesvědčit například v analýzách Zeleného kruhu, které dlouhodobě jednoznačně označují poslance KDU-ČSL za nejekologičtější parlamentní stranu nikoli na základě dojmů, ale podle činů – podle konkrétních hlasování o konkrétních zákonech.
Chápu, že pan Dědeček nemá naprosto žádné zkušenosti v politice, a to ani komunální. Neměl by ale svoji nezkušenost nahrazovat takovýmito podpásovými ataky. Proklamované věcnosti a slušnosti kampaně Strany zelených to vážně neodpovídá.
reklama
