Kryštof Kruliš: Debata o digitálním zálohovém systému vs. zálohovém systému: pohled českých spotřebitelů

Ministerstvo životního prostředí připravuje právní úpravu, kterou má být v Česku zaveden zálohový systém na vybrané nápojové obaly z PET lahví a plechovek. K zálohování nás pravděpodobně tak jako tak donutí právní úprava na úrovni EU, ze které by se v horizontu následujících pěti let měly postupně aktivovat poměrně vysoce nastavené požadavky, jak na vysbírání minimálního počtu těchto nápojových obalů, tak na minimální obsah recyklovaného materiálu v nově produkovaných nápojových obalech. Zatímco ve sběru PET si v ČR vedeme poměrně velmi dobře, hůře na tom jsme s mírou využití vysbíraného materiálu v rámci následné recyklace. Se sběrem hliníkových plechovek pak zaostáváme celkově. Aktuálně se dle odhadů skutečně materiálově recykluje přibližně polovina PET lahví a třetina plechovek. Škoda je to zejména z hlediska nerealizovaných energetických úspor.

Federální vládní agentura USA pro ochranu životního prostředí EPA (Environmental Protection Agency) uvádí, že energetické nároky na výrobu obalu z recyklovaného hliníku dosahují jen jedné dvacetiny energie spotřebované při výrobě z nového materiálu. S rostoucími cenami energií jsou hliníkárny z EU postupně vytlačovány a sběr a recyklace tak přispívají k materiálové soběstačnosti.

Do debaty o podobě zálohového systému se hlasitě zapojují zejména výrobci nápojů, maloobchod, ochránci přírody, zástupci měst a obcí a firmy v odpadovém hospodářství. Všichni zmínění jistě mají na věc relevantní pohled, který je třeba vzít v úvahu. Neméně vhodné však je zabývat se také pohledem spotřebitelů.

Na chování spotřebitelů, kteří si nápojové obaly kupují, bude primárně záviset úspěšnost zaváděného systému. Spotřebitele přitom logicky zajímá nejvíce, jak se v důsledku zálohování promění jejich nakupovací rutina a zvyky při nakládání s odpadem. Dále také, jak bude systém vracení zálohovaných obalů spolehlivý. V neposlední řadě pak také kolik to celé bude stát.

Tímto pohledem se lze podívat i na ministerstvem životního prostředí navrhovaný zálohový systém (DRS, Deposit Return System) i na novou myšlenku tzv. digitálního zálohového systému (DDRS, Digital Deposit Return System).

Vyzkoušený zálohový systém

Dle aktuálně dostupných informací na stránkách MŽP by v českém systému DRS spotřebitelé měli vracet nedeformované nápojové obaly v automatech, které by měly být povinně ve všech větších prodejnách nad 50 m čtverečních. V zájmu pokrytí mnoha malých obcí bez větších prodejen by měla být zajištěna možnost vrácení prostřednictvím odběrného místa zřízeného operátorem systému alespoň v obcích nad 300 obyvatel. Další prodejny či odběrná místa se mohou do systému zapojit dobrovolně.

To jistě není z uživatelského hlediska optimální, ale jde o určitý kompromis mezi náklady na vybudování infrastruktury a uživatelským komfortem. Je na malých obcích a jejích občanech, aby ještě včas vyvinuly politický tlak na ministerstvo životního prostředí a poslance, pokud chtějí uvedenou dostupnost vylepšit, popřípadě si zorganizovali dobrovolného účastníka sběru v zálohovacím systému.

Tento systém navíc nevylučuje, že třeba malý prodejce zálohu spotřebitelům vrátí a obal sám následně za ně odevzdá stanoveným způsobem, aniž by si sám zřizoval oficiální odběrné místo. Prodejce si tak může zajistit, že spotřebitelé si k němu i nadále najdou cestu ve stejném rozsahu, jako doposud. Pokud by systém byl skutečně takto nastaven, budou spotřebitelé nosit nezmačkané obaly do prodejen zapojených do vracení záloh v rámci cesty na běžný nákup z domova.

Spotřebitelé nakupující cestou z práce, budou muset jednou za čas dojít s nashromážděnými obaly do zapojené prodejny nebo případně do samostatně stojícího automatu zvlášť, popřípadě vezmou zálohované obaly s sebou do práce z domova a do nákupu je nechají třeba v autě.

Lidé z obcí do 300 obyvatel, pokud nakupují výhradně v malých prodejnách, budou muset upravit svou nakupovací rutinu výrazněji, popřípadě spoléhat na dobrovolné zapojení jejich prodejce do systému zálohování.

Systém DRS funguje již několik let v Německu, kde vedl k dosažení velmi vysoké úrovně sběru. Automaty fungují po troše zvykání si bez problému a prodejny většinou dokáží zbudovat dostatečný počet stanovišť potřebných k tomu, aby se netvořily fronty. To si ostatně mohla ověřit i řada českých spotřebitelů nakupujících za hranicemi, pokud si tedy uvědomili, že jim němečtí obchodníci zálohy za nápojové obaly sráží.

Pozitivně lze nahlížet i na zkušenosti zemí, které spustily zálohové systémy v posledním půlroce – ať již jde o Rumunsko, Maďarsko či Irsko.

Digitální zálohování – realita, nebo vize?

Oproti tomu digitální zálohový systém – DDRS – zatím nenašel celoplošné uplatnění v žádném státě. Odborníci diskutují výsledky dosud uskutečněných teritoriálně omezených pilotních testovacích provozů v Belgii či ve Spojeném království.

Myšlenka DDRS je založena na možnosti vracení obalů a získání zálohy při využití stávajícího systému sběru tříděného odpadu. Spotřebitel tak platí zálohu při koupi výrobku a po jeho spotřebování vrací obal tak, že si stáhne aplikaci do chytrého telefonu, pomocí aplikace naskenuje QR kód na použitém výrobku i na kontejneru, do kterého obal sám vrací, případně ještě pořídí z vrácení fotografii a peníze se mu přičtou na jeho účet. Pro uživatele aplikace by pak šlo zálohovaný obal vrátit v zásadě do kteréhokoliv kontejneru na daný druh tříděného odpadu vybaveného potřebným QR kódem.

Pro spotřebitele, kteří pravidelně třídí a nemají problém s používáním aplikace, by se tak z hlediska cesty nic neměnilo na jejich dosavadní rutině nakládání s odpadem. Komplikace mohou nastat v závislosti na složitosti nastavení ověřovacích mechanizmů, že obal byl skutečně vrácen – vhozen do kontejneru.

Uvažuje se o využití postupů s prvky umělé inteligence, které by pomohly vyhodnocovat odeslané fotografie. Pokud se zabezpečení před podvody nastaví přísně, může to vést k větším nárokům na to, jak má být fotografie pořízena a jak snadné bude nároky takového zabezpečení uspokojit v různou denní dobu, za různého počasí a kvality signálu. Při slabém nastavení zabezpečení zase hrozí, že se systém bude obcházet a zálohy vybírat bez ohledu na to, zda skutečně skončí v kontejneru. Pro místa bez pokrytí signálem internetu, a taková v ČR stále jsou, by šlo aplikaci nastavit, aby se fotky a QR kódy odeslaly až ve chvíli, kdy bude uživatel aplikace znovu online.

Je to ale další z potenciálních prvků, který by šel zneužít k získávání zálohy bez faktického vrácení obalu, popřípadě i k různým pokusům o znovuvrácení někým jiným, kdo se bude snažit dostat dříve do místa se signálem. Vzhledem k tomu, že místa bez signálu mohou být i místy rekreace, kde někdo zůstává delší dobu, lze takové situace poměrně očekávat.

Stále je mezi námi navíc také řada lidí, kdo nemají chytrý telefon nebo odmítnou aplikaci z důvodů obav ze shromažďování osobních údajů o nich nebo pro přílišné požadavky při registraci, které mohou zahrnovat např. i požadavek na potvrzení registrace bankovní identitou či jiným ověřovacím nástrojem. Pro tuto část spotřebitelů se tak i v rámci DDRS uvažuje o budování infrastruktury „chytrých odpadkových košů“ či osazování kontejnerů skenery.

Investice do infrastruktury pak budou úměrně provázané s tím, jak široce dostupným budeme chtít vrácení bez aplikace v rámci DDRS systému udělat. Při konkrétní realizaci DDRS tak budeme, přinejmenším z hlediska těch, kteří budou odmítat používání aplikace, narážet na obdobné pnutí mezi uživatelskou přívětivostí a náklady na infrastrukturu, jako u běžného zálohového systému.

Systém DDRS nám nadto sám o sobě neřeší to, že šedých kontejnerů na hliníkové plechovky je stále poměrně málo a nemnoho spotřebitelů ví za jakých podmínek a kde mohou tento obal odhodit i do žlutého kontejneru na plast.

Kdo s koho?

Kromě uvedených argumentů existuje pro oba systémy i řada dalších relevantních pohledů. Kvalita sebraného materiálu bude logicky spíše vyšší v systému DRS, kde automat může ověřovat i případnou kontaminaci obalu a materiál je oddělený od jiného odpadu, např. obalů od olejů, ze kterého se v rámci žlutého kontejneru může materiál znehodnotit. Zvyšuje se tak logicky i hodnota vytříděného materiálu a jeho použitelnost pro další zpracování. Pro DDRS zase mohou svědčit argumenty o možnosti využití existujícího systému svozu odpadu.

Z čistě spotřebitelského pohledu však lze uzavřít, že DRS je sázka na zahraniční praxí prověřenou jistotu, zatímco DDRS je prozatím jen zajímavou myšlenkou, která by při uživatelsky přívětivém nastavení a spolehlivém zabezpečení aplikace mohla dále rozšířit možnosti, kde lze zálohu uplatnit.

Z pohledu spotřebitele si lze do budoucna představit i kombinaci obou systémů, kde DRS automaty v prodejnách budou jistotou vrácení pro každého, zatímco bude po náležitém vývoji systému DDRS otevřena možnost získat zálohu zpět i pomocí aplikace. Souběžné fungování systémů by samozřejmě vyžadovalo mít unikátní identifikaci, aby jednou vrácený obal nešel uplatnit znovu.

---

reklama

---