Luboš Drahňovský: Dřevěné rozhledny a lávky. Spadnou, nebo v naší krajině vydrží?
První na ráně – správci
Starostové a správci majetku jsou v nevýhodě, když musí převzít zodpovědnost za stav dřevěných objektů pro veřejnost. Mezi ukázkové příklady patří rozhledny nebo jiné dřevěné konstrukce, jako jsou mosty, lávky, herní prvky nebo městský mobiliář. Komplikace s posouzením stavu dřevěné konstrukce spočívá v tom, že jejich riziko se často skrývá uvnitř. Jaké tedy mají správci možnosti?
Lze zkontrolovat?
Dřevěným konstrukcím trvale vystaveným vlivům povětrnosti nestačí pouze vizuální kontrola. Zranění dětí při jejich pádu z vyhlídkové věže to potvrdilo. Důvodem nešťastné události byl pravděpodobně souběh více příčin. U exteriérových staveb to bývá přetížení, způsob průběžné péče, degradace konstrukce způsobené skrytou hnilobou atd.
Dřevěné konstrukce na papíře
Jako každé stavbě, i té dřevěné, předchází projektová dokumentace. V projektu by mělo být definován i druh dřeva vhodného do exteriéru a do konkrétního umístění. Dalším důležitým bodem je navržení konstrukční ochrany zejména exponovaných částí stavby. Potom se dá podle projektu objektivně zhodnotit, v jaké kondici se rozhledna, věž, most nebo lávka následně nacházejí.
Prevence a nehody
Preventivní péče o vlastní zdraví je zaklínadlem všech lékařů. Stejně tak správně nastavená preventivní péče a kontrola dřevěných konstrukcí v exteriéru je zaklínadlem techniků a znalců. Správný systém pomáhá správcům a umožní předcházet nehodám.
Zdraví na povrchu, zdraví uvnitř?
Dřevěná konstrukce může vizuálně působit zdravě, ale pod povrchem to tak být nemusí. A ani odborníci si netroufnou na první pohled zhodnotit, jestli plíseň nebo mech na povrchu ohrožuje stabilitu konstrukce.
Odolnost dřeva v nepřízni počasí
Životnost exteriérových dřevěných konstrukcí je obtížné všeobecně stanovit, protože ji ovlivňuje hodně proměnných. Mezi základní předpoklady pro prodloužení životnosti exteriérových dřevěných konstrukcí patří druh dřeviny s větší přirozenou odolností proti působení dřevokazných hub, konstrukční ochrana a způsob ošetření.
Každá stavba se ale musí posuzovat individuálně podle použité dřeviny, způsobu ošetření dřeva, usazení na místo, lokality, orientace do světových stran, tudíž jak moc jsou dřevěné prvky namáhány povětrnostními podmínkami atd.
Skrytá hniloba a degradace
Předcházet skryté hnilobě ve dřevě se dá bohužel pouze do určité míry. Základem je především dobrá konstrukční ochrana a provedení jednotlivých spojů. V případě konkrétní stavby pak pravidelná vizuální kontrola a měření vlhkosti v různých vrstvách materiálu. V případě číselných hodnot nad 20 % a také s přihlédnutím na pozorovaný stav je třeba odebírat vzorky pro mykologickou analýzu.
V případě defektů ve dřevě může voda do konstrukce zatékat. Uvnitř dřeva vysychá pomaleji, a tam pak může vznikat hniloba. Zcela jí předejít nelze, ale dá se včas odhalit a pak vyměnit nebo opravit poškozený prvek.
Mykologická analýza v laboratoři
Druh dřevokazných hub, hmyzu nebo jiného biotického škůdce a míra pevnostní degradace vzorku dřeva se potvrzuje v laboratoři. Identifikace dřevokazných hub a plísní se provádí při 200-400násobném zvětšení pod mikroskopem. Vyhodnocují se jednotlivé znaky hub podle barvy a celkového vzhledu plodnice, povrchu napadeného dřeva, výtrusů atd.
Četnost kontrol
Pokud hovoříme o skutečné preventivní kontrole, pak je ideální začít s konzultací nad projektovou přípravou výstavby. Z pohledu Dřevařského ústavu jsme schopni „dopředu vidět“ potenciální rizika.
U stojící stavby je dobrá jedna vstupní kontrola pro zhodnocení stavu konstrukce. Následně dle zjištěných skutečností 1× ročně, nebo s 2 – 3letými intervaly. Když má stavba problémy již na pohled, býváme voláni k provedení znaleckého posudku. Na základě zjištěných skutečností a analýz z laboratoře následně navrhneme sanační i ochranná opatření pro provozovatele objektu.
Dřevo jako stavební materiál
Na našem území je dřevo používáno jako jeden z nejstarších stavebních materiálů. Téměř v každé obci najdeme dřevěnou zvonici, kostel se zajímavým krovem nebo věží, starou stodolu či historický dřevěný domek. Mnohé z nich jsou staré i stovky let.
Když se řekne A, musí i B
Nicméně nemůžeme přitom odhlédnout od potřeb přírodního stavebního materiálu a chovat se k němu stejně jako například k betonu. Dřevo je schopno odolat nepřízni počasí, pokud má možnost se „zregenerovat“. Pokud mu tyto podmínky nevytvoříme, degraduje.
Během posledních dvou let jsem měl možnost navštívit přes 30 lávek a mostů a 12 rozhleden. Dvě z těchto staveb jsou v současnosti již nepřístupné veřejnosti. Za poslední rok jsme zpracovávali technické zprávy o stavu pěti exteriérových staveb.
Budoucnost dřevěných rozhleden
Z mého pohledu by se k výstavbě dřevěných konstrukcí v exteriéru mělo již od počátku přistupovat s jasným záměrem. Buď jako ke stavbě na několik let, nebo jako k dlouhodobě užívané konstrukci.
Dlouhověkost vyžaduje promyšlenost, znalost pravidel, šikovnost řemesel, a především provozní preventivní péči. Pak je dřevo stabilní konstrukční materiál a stavby v našem kraji vydrží i pro další generace.
Myšlenka na závěr
Odbornou kontrolou můžeme starostům, pracovníkům památkové péče nebo farníkům ušetřit vrásky a často také pomoci zachránit historické i moderní objekty. Včasnou kontrolou totiž lze odhalit počáteční stádia poškození, která bývají opravitelná snadno a hlavně levně. Odkládáním posouzení stavu a následným vyčkáváním na dotaci již mnohé obce o své turisticky přitažlivé objekty přišly.
reklama
Dále čtěte |
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyníOnline diskuse
Všechny komentáře (14)
smějící se bestie
18.11.2023 07:32Richard Vacek
18.11.2023 07:59Jaroslav Řezáč
18.11.2023 08:13 Reaguje na Richard VacekA jsme tak nějak u jádra věci, stejně jako když se sází stromy, kde není uměním něco vysadit, ale postarat se, aby nezhynul. Tedy následná péče.
Nejstarší vyhlídková konstrukce ze železa se postavila v roce 1887 a stejně se musí čas od času kontrolovat. Dřevo je živý, reaguje na povětrnostní vlivy a o to by kontrola měla být častější.
Břetislav Machaček
18.11.2023 15:46Mnohdy nepomůže ani impregnace a nátěry, pokud hnije uvnitř a docela nás
překvapí, když to spadne, ač je to na pohled na povrchu zcela zdravé. Je
to jako u stromu, který laici zarputile brání a po pokácení jsou v šoku,
že to byla doslova pouze roura z tenké vrstvy dřeva a kůry. Odborné
posouzení je tak leda dobré tam, kde na to je dost financí, ale v lese
to musí posoudit lesník a nikoliv laik. Totéž je u dřevěných staveb,
kde jeden prvek může být zdravý a vedlejší uvnitř totálně shnilý. Je
to i podle druhu dřeva, jeho ošetření a umístění. Trám pod střechou
vydrží více, než ten na který prší a nevysuší ho ani slunce a vítr.
Při vysoké ceně mnoha dřevěných venkovních staveb typu rozhleden to
jsou doslova promrhané peníze a moudřejší by byl kámen, či kov, které
jsou sice dražší, ale mnohem více trvanlivější a nemohou ani shořet
rukou vandalů, či úderem blesku.
mara polasek
25.11.2023 06:47 Reaguje na Břetislav MachačekJosef Marouš
19.11.2023 11:59Přes veškerá velkohubá prohlášení není pro venkovní použití vhodné strojní třískové obrábění (mikrotrhiny zvětšují povrch pro nasávání vody), zrovna tak impregnační nátěry nemají v reálu žádný dlouhodobý příznivý vliv.
Nejhorší pak jsou kovové prvky. Každý kdo se kolem dřevěných staveb alespoň trochu pohybuje si všimne, že hniloba skoro vždy začíná právě v místech, kde dřevem prochází kovový prvek. Není to dáno jen zatékáním ale hlavně rosným bodem. Ačkoli se většinou dřevo uvádí jako tepelný izolant, reálně má určitou tepelnou kapacitu, která ve styku s tepelným vodičem v podobě kovů vytváří ve dřevě rosný bod. Zvýšená vlhkost pak podporuje růst mycélií a rozpad dřeva (lze pozorovat i drobných dřevěných výrobků ve vlhčím prostředí, kdy je okolí vrutu nebo hřebíku vyhnilé a takový prvek jde vytáhnout rukou).
Tomáš šiška
19.11.2023 19:03Lukas B.
20.11.2023 09:00dřevostavba u nás musí být udělaná tak, aby do ní nepršelo a aby pořádně luftovala. dřevěná rámová/příhradová konstrukce, spoje co možná nejvíce tesařské a se střechou a opláštěním (třeba šindele) přetrvá při vhodné údržbě opláštění staletí. každá holá konstrukce z téměř jakéhokoli tuzemského dřeva a jakkoli impregnovaná je v principu dočasná.
mimochodem, třeba mosty (z jakéhokoli materiálu a na téměř kdekoli) mají režim pravidelných prohlídek, co pět let hlavní mostní prohlídka (důkladnější), a každý rok běžná. nevím, jestli rozhledny mají podobný režim, nevím, jestli by měly mít...
*) dřevo je super na poušti v opravdu mrazivém prostředí (arktické a vysokohorské oblasti), a čím je klima kontinentálnější, tím lépe, a u moře v agresivním slaném prostředí.
**) připouštím, že někdy to smysl má. zahradní nábytek, okna, obklad fasády... a někdy ta doprava může být efektivní.
Slavomil Vinkler
20.11.2023 16:26Lukas B.
20.11.2023 18:48 Reaguje na Slavomil VinklerBřetislav Machaček
22.11.2023 15:54 Reaguje na Lukas B.dřevo uměli už naši předci tak, že vydrželo staletí. Střešní
trámy na mém domě jsou "impregnovány" volskou krví a vězte, že jsou po 110 letech jako nové. Víte proč? Ta krev je nejen mastná, ale ani nechutná dřevokaznému hmyzu. Mastnota chrání
dřevo před vlhkostí a taky před houbami a hmyzem. Nejlepším, ale neekologickým nátěrem býval karbolový olej, dehet a nebo
pouze vyjetý olej, ve kterých se dřevo vařilo. Po vesnici u nás putovala dům od domu sousedova plechová vana na kolech, ve které se vařily plotové a jiné latě. Pod vanou rozdělali oheň a do vany se dal buď karbol, nebo dehet. Uvedly se do
varu a suché latě se v nich vařily. Pak pár hodin vysychaly na slunci a dříve uhnily hřebíky, než ty latě. Někdo dnes
řekne neekologické, ale trvanlivé a takový plot přežil i
svého zhotovitele. Dnes je třeba drahé ekologické nátěry
stále obnovovat a dřevo nevydrží ani zlomek toho, co ty
latě kdysi. Jinak u dřevěnic jako levných domů každý věděl,
že mají životnost jedné generace a pro další se stavěl
nový dům. To pouze my dnes měníme poškozené trámy za jiné
a bušíme se v prsa, že jsme za miliony zachránili roubenku, která už má životnost 3x za sebou. Tak hloupí naši předci
nebyli a po smrti majitelů ji použili na topení a postavili
novou pro jejich vnuky. Jinak s těmi druhy dřev máte pravdu,
ale je to i o pořizovací hodnotě a tak se šetří na kvalitě.
Na pochozí lávku přes řeku nově použili sice dubové fošny,
ale ekologicky ošetřené a některé už asi řezané z houbou
napadeného dřeva. Navíc se začaly kroutit kvůli slabému
ukotvení pouze minimem šroubů a v zimě solit!!! a sypat
pískem kvůli bezpečnosti. Obojí tak zničilo povrchovou
ochranu a houby a hniloba měly do vnitřku cestu volnou.
Nyní je nahradily ocelové pozinkované rošty bez nutnosti
je solit a sypat pískem, ale ohradil se prý architekt,
který tam naprojektoval dubové fošny.
Radim Polášek
21.11.2023 09:05Dříve bylo takového konstrukčního dřeva většina, protože dřevařství bylo spíš sezónní zaměstnání venkovských sedláků v zimě, když nepracovali na poli. taky dřívější dlouhodobý pobyt ve vodě při splavování dřeva po řekách ve vorech a skladovámí kmenů v nádržích s vodou velmi přispěl k odolnosti dřeva před hmyzem a částečně i hnilobou - houbami.
Dneska se kácí po celý rok a spíš ještě víc v létě než zimě a dřevo je tak velmi náchylné k napadení dřevokazným hmyzem a houbami. Strojní řezání sice umožní lépe využít rozřezávané kmeny, je z nich vyšší výtěžek, ale řezání přes vlákna taky zhoršuje stálost dřeva a zvyšuje jeho praskání.
Pokud bylo dřevo káceno v nevhodné době, nevhodná konstrukce z takového dřeva klidně může mít životnost jen 2 roky. Kvalitní konstrukcí a dobrou impregnací se může zvýšit na 5 - 10 let. Víc bych dnešním dřevěným venkovním konstrukcím nedával. Snad jenom po nejméně každoroční důkladné prohlídce všech problémových konstrukčních uzlů nebo i nějaké opakované impregnaci
