Martin Říha: Co nepatří podle MŽP do jeho kompetencí, cílů a priorit?

Již mnoho let mám laskavostí svého spolužáka z fakulty a přítele – člena České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen ČKAIT) – možnost si koncem roku přečíst všechna čísla časopisu Stavebnictví a další publikace, vydané v tom roce ČKAIT. Jen jsem ale otevřel první letošní číslo 1-2/2015 tohoto časopisu, mohla mě jako architekta, ale také jako bývalého náměstka tří ministrů životního prostředí z let 1990 – 1992, ranit mrtvice. Přečetl jsem si neuvěřitelnou informaci Ing. Svatopluka Zídka, člena předsednictva ČKAIT, o tom, že MŽP odmítlo poskytnout ČKAIT jako pořadateli dvou mezinárodních konferencí odbornou záštitu s odůvodněním, že jejich témata a programy „…neodpovídají zaměření na ochranu životního prostředí a nepatří mezi priority a cíle rezortu“. A co tedy byla ona témata obou mezinárodních konferencí? První konference o konverzi opuštěných industriálních budov pro nové účely využití s názvem „Industriální stopy – čtvrt století poté“, se uskutečnila v Ostravě v minulém roce a byla zaměřena mimo jiné i na opětovné využití „brownfields“. To je, jak známo, jedna z podstatných možností, jak nejen uchovat architektonické kulturní dědictví po průmyslových stavbách, ale také jedna z podstatných a žádoucích možností, jak omezit nové zábory dosud sídly nezastavěných území, vč. zemědělské a lesní půdy a dalšího přírodního bohatství „volné krajiny“. Druhá konference byla věnována hospodaření s vodou a ochraně proti povodním, což se ve světle globálních změn klimatu nesporně dotýká velmi aktuálně nejen kompetencí Ministerstva zemědělství a výživy, ale i ochrany vod jako jedné z kompetencí MŽP, a také náplní činnosti některých jím řízených organizací, jako je VÚV TGM nebo ČHMÚ. Nepochopitelně pak na čtenáře zapůsobí v textu odůvodnění náměstka ministra Vladislava Smrže, že k odmítnutí záštit došlo po posouzení obou žádostí v odborných sekcích ministerstva. Vzbuzuje to pochybnost právě o té odbornosti. Absurdita tohoto postoje MŽP vynikne, uvědomí-li si čtenář, že samotné poskytnutí záštity ministerstvo nic nestojí, takže je lze těžko přičíst nedostatku prostředků na nějaký finanční příspěvek. MŽP se tak, na rozdíl od MPO, MK, MMR a MZVž zbavilo možnosti prokázat se jako ústřední správní úřad, který zná své kompetence, jehož statutární zástupci a úřednictvo chápou souvislosti, a které se mohlo na obou konferencích prezentovat jako osvícený úřad, komunikující s odbornou veřejností a znalý širších vazeb své pracovní náplně. Takhle to vypadá, že ne ona témata, ale spíše mnozí z jeho představitelů a úředníků na MŽP nepatří. Nenapadlo mne, že se jednou budu stydět za to, na jakou úroveň se do dnešních dnů dostalo ministerstvo, které jsem v letech 1990 – 1992 pomáhal budovat, a které tehdy bylo na špici snažení polistopadové veřejné správy o přechod na trajektorii dlouhodobě udržitelného rozvoje České republiky. Dnes má z ostudy kabát a vzbuzuje pochybnosti, zda je jeho kompetencí, prioritou a cílem opravdu ochrana životního prostředí.

---

reklama

---