Martin Skalský: Řidič v aleji intuitivně zpomalí
„Podél silnic v ČR ubývá stále více stromů, důvodem je bezpečnost motoristů. Je skutečně řešením zvyšujícím bezpečnost vykácení stromů nebo by bylo vhodnější zvážit jiné možnosti?“
Vedle Martina Skalského nám své odpovědi poslali:
- Jiří Landa, dopravní inženýr zabývající se dlouhodobě bezpečností silnic. Jeho komentář najdete zde.
- Miroslav Němec, ředitel Správy a údržby silnic Pardubického kraje. Jeho komentář najdete zde.
- Martin J. Kadrman, autor petice proti kácení stromů u Mladkova. Jeho komentář najdete zde.
- Pavel Skládaný, vedoucí Oblasti politiky a strategie bezpečnosti silničního provozu na CDV. Jeho komentář najdete zde.
Policejní statistika za rok 2009 udává jako nejčastější příčiny dopravních nehod nepřizpůsobení rychlosti dopravním poměrům (takto zahynulo 139 lidí z celkem 763), nepřizpůsobení rychlosti stavu vozovky a vjetí do protisměru. Deset procent lidí zahynulo v důsledku opilosti. Nejvíce lidí zemřelo po vzájemném střetu vozidel (42 %). Druhým nejčastějším případem je náraz do pevné překážky (16 % mrtvých).
Zjistit, kolik lidí zemřelo po nárazu autem do stromu, není možné, protože police taková data neshromažďuje. Je pravděpodobné, že v úsecích silnic mimo města a obce může dojít ke střetu auta se stromem snadno. Stejně tak může ovšem auto ve městě narazit do sloupu veřejného osvětlení nebo na dálnici do konstrukce billboardu. I k takovým tragickým nehodám dochází, přesto policie nevolá po odstraňování stožárů a v počtu billboardů podél silnic patříme mezi první v celé Evropě.
Je pravdou, že stromořadí se zakládala převážně v době, kdy bylo na silnicích podstatně menší množství aut. Zatímco v roce 1961 připadalo na tisíc obyvatel 21 automobilů, dnes má auto prakticky každý druhý člověk a riziko nehody se tak mnohonásobně zvyšuje. Strach ze „stromů-zabijáků“ by však neměl být jediným úhlem pohledu na stromy podél silnic.
Stromořadí do značné míry utvářejí ráz středoevropské krajiny. V řadě zemědělských regionů České republiky, kde byly v 50. letech 20. století rozorány meze a započalo intenzivní zemědělství, jsou aleje posledním zbytkem přírody. Z jedné strany ohraničuje alej asfaltová silnice, z druhé strany monokulturní chemicky ošetřované pole. Pro řadu živočichů se tak aleje staly posledním útočištěm nebo alespoň důležitou spojnicí umožňující pohyb v krajině.
Aleje se dříve vysazovaly často z koncepčních důvodů, aby zvýraznily směřování cest a daly krajině určitý řád. Přestože úřady dlouhodobě kácení alejí nesledují, z dostupných dat vyplývá, že jen mezi roky 2003 a 2009 bylo podél silnic druhých a třetích tříd vykáceno přes 82 tisíc stromů. Správci silnic vysadili pouze 47 tisíc nových stromů, často ale na zcela jiných místech, než u silnic.
Řada lidí sedících na rozhodujících místech policie a silničních správ prosazuje další kácení. Zřejmě proto, že jde o řešení jednoduché, které nevyžaduje ani velké přemýšlení, ani mnoho práce. Stačí však letmý pohled přes hranice do Německa, aby se člověk přesvědčil, že k bezpečnosti provozu lze přistupovat i jinak.
Vlastnictví a používání osobního automobilu je v Německu symbolem společenského postavení a součástí životního stylu ještě více, než v Česku. Od 50. let se proto v Německu aleje plošně kácely z podobných důvodů, z jakých k tomu nyní dochází u nás. Do roku 1999 padlo neuvěřitelných 50 tisíc kilometrů alejí. Pak se však trend obrátil: společnost si uvědomila, že zanikla nepochybná kvalita, krajina začala být jednotvárná a fádní. Navíc se ukázalo, že auta na silnici beze stromů více ohrožuje boční vítr, v zimě se na nechráněných úsecích tvoří sněhové jazyky a za snížené viditelnosti řidič nedokáže předvídat směr silnice.
Od roku 1990 se v Německu poměrně masivně sází. V Braniborsku například musí být za každý pokácení strom u silnice vysazen strom nový. V Meklenbursku-Pomořansku vznikl zvláštní fond, do kterého se za každý padlý strom odvádí peníze na výsadbu dokonce až pěti stromů. Vláda Severního Porýní-Vestfálska si v roce 2006 vytkla ambiciózní cíl: vysázet během deseti let nejméně 100 nových alejí.
Požadavek na bezpečnost silničního provozu má i v Německu, stejně jako u nás, vysokou prioritu. V této souvislosti se však zdaleka nemluví jen o stromech. Jasnější představu získá každý, kdo pojede do Německa autem. Tamní řidiči nehazardují, předjíždějí se podle předpisů a pokud nemají jistou vládu nad vozidlem, raději zpomalí. Když vidí řidič chodce, zastaví. Je zřejmé, že bezpečnost provozu a počet dopravních nehod ovlivňuje především zodpovědnost a ohleduplnost samotných řidičů a ohleduplná jízda.
Proto se zároveň s kampaní na výsadbu nových alejí rozjela kampaň ještě jedna: za vyšší bezpečnost jízdy. Řidiči se tak v autoškolách například učí o tom, jaká specifika přináší řízení na silnici lemované alejí. V létě například může dojít k oslnění v důsledku střídání světlých úseků silnice s úseky krytými korunami stromů. Na silnicích se stromy bývá automaticky omezena rychlost na 70 kilometrů v hodině, v zatáčkách se instalují svodidla, stromy bývají opatřeny odrazkami.
Při vjezdu do některých měst se aleje dokonce cíleně vysazují jako prvek zvyšující bezpečnost silničního provozu. Je dokázáno, že řidič v aleji intuitivně zpomalí a není tak nutné stavět různé retardéry nebo dopravní značení. Odstup stromů v těchto „zpomalovacích“ alejí se s tím, jak se řidič blíží k městu, zkracuje. Opticky tak vzniká dojem, že se zužuje silnice, což ještě podpoří efekt sundání nohy z plynu.
V České republice se různá alternativní bezpečností opatření teprve rozbíhají. Zatímco před rokem 1989 bývalo zvykem, že se kmeny stromů alejí natíraly bílou reflexní barvou, v následujících desetiletích se na to zapomnělo. Natřené kmeny přitom slouží jako skvělá navigace pro řidiče i za šera nebo špatného počasí.
Prvním z krajů, který se rozhodl dřívější zvyk obnovit, je Vysočina. Jeho vedení se zavázalo obnovit bílé nátěry na kmenech stromů ve všech stromořadích. Tento kraj, který je v Česku druhým nejbohatším, pokud jde o počet alejí, také získal evropské dotace na ošetření významných stromořadí, což zlepší jejich zdravotní stav a omezí například riziko pádu větví na silnici. Plošné kácení alejí na Vysočině zcela odmítají.
Je možné, že hojné přívaly sněhu vyčerpají fondy silničních správ a na masivní kácení alejí letos nezbudou peníze. Přesto bude zajímavé sledovat, zda se péče o stromy na Vysočině projeví snížením počtu nehod a zda se touto k přírodě citlivou cestou zvyšování bezpečnosti na silnicích vydají i jiné kraje.
Více informací je možné nalézt na webových stránkách Arniky.
reklama
