Mikuláš Peksa: Jak čistá je naše příroda a proč se o tom nemůžete přesvědčit „na vlastní oči“?
Zjistit přítomnost toxických látek v okolí není úplně triviální věc. Pokud bychom chtěli být poctiví, museli bychom pravidelně a víceméně plošně měřit a ověřovat jejich hodnoty. Do velké míry to za nás v případě některých látek dělá Český hydrometeorologický úřad, aby nás mohl případně varovat před smogovou situací. Ale co čistota a nezávadnost vody nebo půdy, kde se měření dělá jinými způsoby? A co intenzivní zdroje znečištění na malém území?
Druhý možný přístup tak říká, že má cenu sledovat „obvyklé podezřelé“, tedy časté zdroje znečištění. Typicky jsou to různé průmyslové provozy, které využívají výkonné pece a podobná specializovaná zařízení, pracují s chemikáliemi, průmyslově využívají velké množství vody, produkují nebezpečný odpad nebo zkrátka velké množství odpadu.
Údaje o jejich emisích vám sice přímo neřeknou, jestli dýcháte špatný vzduch nebo si vaše dítě chodí hrát do míst, kde je znečištěná půda a voda. Když ale začnete pozorovat nějaké změny v okolní krajině nebo – v tom horším případě – na lidském zdraví (třeba v případě rakovinotvorných látek), můžete celkem snadno zjistit, jestli některý ze zdrojů znečištění ve vaší blízkosti nevypouští právě takové toxické látky, které daný problém způsobují či zhoršují.
Údaje o znečištění budou nově přehledně na jednom místě
V Evropě existuje už od roku 2006 takzvaný registr průmyslových emisí. Nejdřív sloužil hlavně k evidenci několika vybraných druhů emisí a sledování toho, jestli se daří naplňovat jejich zdravotní a hygienické limity. Postupně se ale víc a víc prosazuje jeho obecná informační role směrem k veřejnosti. Vyrostl počet sledovaných typů znečištění (dnes je to 91 kategorií), přibylo sledovaných instalací a nejnověji budou k dohledání třeba i údaje o odpadech nebo využití vody či energie. Data jsou online v podobě celkem přehledné mapky a mají jen tu chybu, že do registru přibývají se zpožděním (zato je ale můžete dohledat i zpětně).Nedávno jsme v Evropském parlamentu dokončili transformaci tohoto registru na portál průmyslových emisí. Bude teď prakticky jednotným místem, kde se budou sbíhat údaje o emisích a látkách ovlivňujících životní prostředí, které už teď beztak státy sbírají podle nejrůznějších existujících předpisů. Data budou přehledně v jedné mapě a budou doplněná o co nejpraktičtější kontext, který by měl i naprosto běžnému uživateli dát jasnou informaci, jaké znečištění která „fabrika“ dělá a jestli je to nějakým způsobem závažné či nebezpečné.
V Česku s daty pracuje třeba Arnika v projektu Znečišťovatelé pod lupou. Změny v evropském portálu podobným projektům do budoucna usnadní život, protože budou moc víc času strávit na dávání informací do kontextu nebo na mikroregionální lokalizaci, ne na samotném základním zpracování dat. Mimochodem, když se vůbec myšlenka registru znečištění uváděla do praxe, průmyslová lobby jeho přijetí hlasitě odmítala s argumentem, že kvůli němu bude docházet k porušení obchodního tajemství nebo že se továrny stanou snazším terčem pro teroristy. S odstupem času je dobré si připomenout, že se s dostupnými daty online žádný armagedon nestal a prostě jen lépe víme, jak je na tom zdraví naší přírody doopravdy.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Jaroslav Řezáč
19.7.2023 06:59Popravdě už téhle politice byznysu nerozumím nebo čím dál častěji nerozumím.
Včera ministr MPSV hřímal, že už nejsou otroci do montoven a že je budeme dovážet. Průmyslníci si stěžují, že nikdo si nechce ničit zdraví za bakšiš, ve dne v noci 5 dní v týdnu a někteří nepřetržitě dvanáctky.
Lidi jsou většími otroky systému než byli ve středověku.
Naše vnitřní svobody jsou denně potlačovány digitálním špiclováním, manipulováni co si máme myslet, co máme kupovat a říká se tomu sociální média a na každou " blbost" aplikaci. Jako občané jsme existenčně demoralizováni a nahrazováni politikou byznysu, kde práva se ohýbají podle toho, jak se to líbí průmyslu, načež se z našeho základního školství ztratil obsah a to je štěstí dětí a jejich emocionální a psychické zdraví a NE degradace sociálních schopností.
Říká se tomu chtění, egoismus, vlastnit, ovládat s tím souvisí manipulace, zloba, hodnocení.
Vše co děláme, děláme proto, abychom jako společnost posilovali ego a nežili.
Úspěch měříme penězi, majetkem ale to není žití. To je jakási představa o žití, jakkoliv falešná. Tato doba, kterou nám politici a průmyslem nastavila je falešná a postavená na spotřebě. Lidi obecně nemají problém spotřebovávat méně, ale nekvalita výroby je obrovská a tak je i spotřeba obrovská, odpady. Vy jako politici s těmi podnikateli a lobbisty sedíte, tak tedy úplně nevím, co tu píšete?
Dneska je vše závislé na spotřebě a to výrobě vyhovuje, ale vemte si, že v 90. letech byly plechy karosérie dvakrát silnější než tomu bylo po roce 2000. Následkem čehož auta více rezavěli a prorezli a tedy se zkrátila doba užití. Místo toho, aby se vyrábělo kvalitně a tedy udržitelně, tak si průmysl stěžuje, že není kdo by se nechal zničit v montovně a tak se chtějí dovážet. Místo toho, aby vyráběli kvalitně a méně, chtějí nás obdarovávat tím šmejdem co vyrobí pořád stejně. Ať se v montovnách zavedou maximálně dvě osmihodinové směny...
Někde se testuje šesti hodinový pracovní den....to chceme taky!
Michal Ukropec
19.7.2023 21:51 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJarka O.
20.7.2023 09:27 Reaguje na Jaroslav Řezáčvaber
19.7.2023 09:21jak je příroda zdravá?
je zřejmé ,že zdravá a čistá je hlavně tam, kde není člověk,
někde sice vypadá čistá i tam kde člověk je ,ale jen proto ,že člověk tu špínu ,co produkuje, někam schová ,kde není vidět
člověk nic nečistí jen přemistuje špínu z jednoho místa na druhé a všechna špína končí ve vodě,půdě nebo atmosféře,
čím víc lidí, tím víc špíny ,to platí a bude plati vždy
funguje samočistící proces,ale jen tam, kde množství lidí je v rovnováze se samočistící schopností, takových míst je už málo