Miroslav Bobek: Vzácná želva z okraje velkoměsta

V Bullsbrooku na dnešním předměstí Perthu si jednoho rána roku 1953 farmář Arthur Gates všiml malé vodní želvy. Mířila přes silnici směrem pryč od bažiny. Gates ji sebral a daroval školákovi Robertu Boydovi, o němž věděl, že je nadšený přírodovědec. Ten ji později ukázal odborníkům, aby mu ji určili. Podle jejich názoru šlo o běžnou dlouhokrčku, ale Robert se nedal. Jeho želva má přece krátký krk! Nakonec se podivná želva dostala až do rukou kurátora Západoaustralského muzea Ludwiga Glauerta. Zanedlouho pak vyšel jeho vědecký popis zcela nového druhu, kterému dal jméno Emydurainspectata. Tak byla díky laskavému farmáři, zvídavému klukovi a úctyhodnému vědci objevena živoucí fosilie, která se téměř neliší od želv svého rodu z období miocénu.

Jak se brzo ukázalo, tato želva již přežívala jenom v mělkých bažinách na miniaturním území Swan Valley, zhruba mezi perthským letištěm a blízkou základnou australského letectva. Začalo úsilí o její záchranu – ale než budu pokračovat, musím zmínit ještě jeden aspekt jejího příběhu.

Roku 1958 vyšlo najevo, že první exemplář stejného druhu želvy nalezl již roku 1839 Ludwig Preiss a odeslal jej do vídeňského muzea. Tam podle něj roku 1901 Friedrich Siebenrock popsal nový taxon s vědeckým jménem Pseudemyduraumbrina. Nešlo tak o nově objevenou, nýbrž znovu objevenou želvu. Vzhledem k Siebenrockově prioritě jí zůstalo jméno Pseudemyduraumbrina a Glauertova Emydurainspectata zmizela v propadlišti času.

Ve snaze o záchranu krátkokrčky hnědavé, jak se tato želva jmenuje v českém názvosloví, byly roku 1962 ve Swan Valley založeny dvě malé rezervace. Tehdy byla celková početnost odhadována na 200 až 300 jedinců. Ani to však ještě nebylo nejhorší – v polovině 80. let zbývalo ve volnosti méně než třicet krátkokrček! Naštěstí tou dobou již dvacet let existovala i záložní populace v lidské péči, byť je třeba podotknout, že chov a zejména rozmnožování těchto želv je velice obtížné. Navíc všech 26 krátkokrček, které se v Perth Zoo podařilo odchovat v letech 1966 až 1977, bylo jedné noci ukradeno…

Postupně se však podařilo tuto škodu zacelit a především stále lépe zvládat metodiku chovu. Od roku 1994 jsou krátkokrčky vypouštěny do přírody – vrátily se jich tam již stovky jedinců –, ale navzdory veškerému snažení zůstává tato želva mezi kriticky ohroženými druhy. Navíc se jí zjevně dotýká i globální oteplování, a tak se nově začalo s její introdukcí daleko od Swan Valley, do míst, kde by v budoucnosti mohla mít slušnou perspektivu.

A proč o ní píšu? Také my jsme v jejím příběhu napsali jeden krátký řádek: Když v únoru 2021 sežehl požár jednu z klíčových rezervací, podpořili jsme z peněz, které jste nám darovali, částkou 194 000 Kč nákup inkubátoru do Adelaide Zoo. Při mé letošní návštěvě mi již ředitel Phil Ainsley hrdě ukazoval jedno z řady mláďat krátkokrčky hnědavé, která se v inkubátoru vylíhla.

---

reklama

---