reklama

zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

/ publicistika / názory a komentáře

Přihlášení

Miroslav Vinkler: Čína sází na adaptaci, emise CO2 jí nevadí

29.8.2023

Diskuse: 206

Ilustrační fotografie.

Licence |

Některá práva vyhrazena

Foto | Asian Development Bank / Flickr

Změna klimatu je bytostně spojena s geopolitikou. Změní to, o co národy soutěží, kde a jak, po celém světě. Pokud nepochopíte klimatický obraz, existuje reálná hrozba, že některé státy těžce doplatí na neznalost svých politických elit.

Program OSN pro životní prostředí odhaduje , že roční náklady na přizpůsobení se klimatu jen v rozvojových zemích již přesahují 70 miliard dolarů. Ve scénářích s vyššími emisemi by toto číslo mohlo v roce 2030 vzrůst na 300 miliard USD ročně a v roce 2050 na 500 miliard USD.

Čína mobilizuje, aby se přizpůsobila a prosperovala v rychle se oteplujícím světě. Pokud se jí to podaří, geopolitické důsledky budou zvláště závažné pro EU i USA.

Země začala prosazovat novou komunistickou ideologii, která tvrdí, že ekologická civilizace nahradí „průmyslovou civilizaci“ jako další stupeň vývoje v historii lidstva – a Čína se stane lídrem této změny. Vláda začala používat pojem „ekologie“ jako eufemismus pro přizpůsobení se klimatu, přičemž zdůrazňuje schopnost komunistické strany přetvářet přírodu k lepšímu a zároveň bagatelizovat vážná rizika nejhorších klimatických scénářů pocházejících ze Západu.

Čína realizuje tisíce projektů napříč průmyslovými odvětvími a ve všech částech země. Jsou jasně navrženy tak, aby chránily zemi před extrémními změnami klimatu. Národní strategie pro přizpůsobení klimatu zveřejněná Pekingem sice stále usiluje o maximální emise do r. 2030 a dosažení uhlíkové neutrality do roku 2060, ale výslovně uvádí: „Očekává se, že oteplování klimatického systému bude pokračovat až do poloviny tohoto století,“ ne-li déle, a „nepříznivé účinky a rizika změny klimatu se budou nadále zintenzivňovat.“ Tato rizika budou stále narůstat „i poté, co svět dosáhne uhlíkového maxima a uhlíkové neutrality.“

Zdá se, že ani jeden z těchto cílů na snížení emisí ve světě nebude pravděpodobně v dohledné době splněn, protože globální klimatická diplomacie se zastavila, a čínské a indické emise neustále rostou. Celosvětová poptávka po uhlí loni dosáhla rekordu a dostala se nad 8,3 miliardy tun. Více než polovinu z něj spálila Čína, kde spotřeba vzrostla o téměř pět procent. V případě Indie šlo o osmiprocentní růst a v Indonésii poptávka vyskočila dokonce o více než třetinu.

Během letošních letních veder společnost China Energy Investment Corporation, jeden z největších světových producentů elektřiny z uhlí, hlásila výrobní rekord.

Jinými slovy, Čína nevěří na snižování emisí CO2, ví však, že se musí přizpůsobit a najít způsob, jak prosperovat v oteplujícím se světě. Což je zcela odlišný postoj než prosazuje Západ.

Zatímco velká část Západu je odhodlána zmírnit dopady změny klimatu snížením emisí uhlíku, Peking se rozhodl využít své inženýrské schopnosti, aby podpořil adaptaci. Je to proto, že prudké snížení vlastních emisí by mohlo výrazně narušit ekonomický rozvoj a její silné postavení jako světové výrobní velmoci.

Řečeno drsně – Peking nepřipustí rychlou změnu energetické infrastruktury, která by mohla ohrozit jeho hospodářský růst. V myšlení čínského státu o ‚ekologické civilizaci‘ je hluboce zakořeněna myšlenka, že můžete být technokratičtí a připravit si vlastní cestu, což je lepší než kopírovat Západ.

Tyto principy již byly zakotveny v čínské politické doktríně, která se před deseti lety zavázala „začlenit požadavky na přizpůsobení se změně klimatu do celého procesu čínského hospodářského a sociálního rozvoje“. Nejvyšší čínští politici a vědci opakovaně prohlásili, že adaptace je pro Čínu „realističtější a naléhavější prioritou“ než nákladný a obtížný úkol, tedy snižování emisí.

Úsilí, které Čína vynakládá na přizpůsobení se změně klimatu, je bezprecedentní co do rychlosti a rozsáhlého rozsahu. Země buduje největší systém převodu vody v historii lidstva; rozšíření a zvýšení téměř 10 000 km mořských hrází podél pobřeží; vybudování strategické obilné zásoby větší než zbytek světa dohromady; vytváření mokřadních záplavových pánví v centrech svých největších měst; obnovu pobřežních mokřadů, aby fungovaly jako nárazníky proti bouřím; a přemístění stovek tisíc „ekologických migrantů“ z nízko položených oblastí. Pokud se všechny tyto projekty uskuteční, Čína si myslí, že může do roku 2035 vytvořit „společnost v zásadě odolnou vůči klimatu“, ve které „bude účinně předcházet a kontrolovat riziko velkých katastrof souvisejících s klimatem,“ uvádí Národní čínská strategie.

Z čistě geografického hlediska je jen málo velkých zemí zranitelnějších vůči extrémní změně klimatu než Čína. Klimatické modely ukazují, že nejlidnatější země světa je obzvláště zranitelná záplavami, suchem a zvyšováním hladiny moří. V Severočínské nížině jsou již téměř 2 miliony čtverečních km země vystaveny nedostatku vody. Naopak v jižní a střední Číně nyní každoroční přívalové záplavy ohrožují některé z největších světových přehrad, což ohrožuje zemědělskou půdu a hlavní průmyslovou základnu země.

Čínská vláda potřebuje zajistit spolehlivé dodávky potravin pro populaci více než čtyřikrát větší než mají USA s méně než polovinou orné půdy – a většina této půdy je neustále vystavena riziku záplav – i to je čínská realita.

Například centrum Šanghaje leží jen dva metry nad hladinou moře a závisí pouze na mořských hrázích, které ho chrání před každoročními tajfuny.

Adaptace proto dostala přednost před omezováním emisí skleníkových plynů a Čína se rozhodla touto cestou jít. Čínští vědci již v r. 2012 přesvědčili Státní radu, aby přijala zcela nový, holistický koncept „ekologické civilizace,“ který předpovídá, že změna klimatu by mohla ohrozit vojenské prostředky, ohrozit kritickou infrastrukturu, jako jsou jaderné elektrárny, a dokonce vést k sociálním nepokojům.

Jde o model „rozvoje zaměřeného na lidi“ založeného na „harmonii mezi člověkem a přírodou.“

Ekologická civilizace v čínském podání je o využití přírodních systémů k vytvoření udržitelného ekonomického růstu, čistého vzduchu a zelených ploch. Ale na rozdíl od západních konceptů environmentalismu, které kladou důraz na zachování a ochranu „nedotčené“ přírody, ekologická civilizace vkládá svou víru do inženýrství. Jestliže industrializace v minulosti poškodila a zničila ekosystémy, pak by je lidé – s vynalézavostí, obětavostí a „ moudrým socialistickým vedením “ – měli jednoduše obnovit.

Místní úředníci jsou nabádáni, aby „stavěli“ krásnou přírodu a řešili problémy, jako jsou povodně a nakládání s odpady, stejně jako by navrhovali letiště, vysokorychlostní železniční tratě a další infrastrukturu. K „ochraně důležitých ekosystémů“, které jsou v současnosti ohroženy, Národní strategie dokonce doporučuje používat „umělou modifikaci počasí“.

Zatímco vyspělé země se trápí otázkou emisí, hlavním cílem Číny zůstává přizpůsobení. Nová a aktualizovaná čínská strategie pro přizpůsobení se klimatu zahrnuje závratné množství směrnic a cílů a stanoví ambiciózní cíl: „vybudovat do roku 2035 společnost v zásadě přizpůsobenou klimatu“, ve které bude možné riziko velkých katastrof souvisejících s klimatem předcházet a kontrolovat."

Vodní hospodářství je základním kamenem strategie. Do roku 2035 plánuje čínská vláda zavést „digitální, síťový a inteligentní systém ochrany vody“, který využívá umělou inteligenci k předpovídání katastrof souvisejících s vodou měsíc předem a přesunutí obrovského množství vody po celé zemi, aby se dopad vyrovnal.

Po dokončení bude čínský projekt převodu vody jih-sever největším počinem vodního inženýrství v historii lidstva. Propojí čtyři hlavní čínské říční systémy – Jang-c'-ťiang, Žlutou řeku, Chuaj-che a Chaj-che – prostřednictvím východních, středních a západních kanálových systémů a přesměruje vodu z jihu náchylného k záplavám na suchý sever.

První dvě trasy jsou již v provozu. V roce 2019 premiér Li Keqiang nařídil zahájení prací na západní, nejambicióznější a nejkontroverznější ze všech tří. Cena není známa, ale pravděpodobně se bude pohybovat ve stovkách miliard dolarů. Pokud projekt dosáhne plné kapacity, přesune každý rok na sever přibližně 44,8 miliardy metrů krychlových vody a do roku 2050 pokryje potřeby téměř půl miliardy lidí.

K dalšímu řešení potenciálního nedostatku vody Čína také nedávno oznámila plány na vybudování nových odsolovacích zařízení, která mohou v severní Číně produkovat 2,9 milionu m3 sladké vody denně.

Čínský prezident osobně osobně vytvořil národní program „houbového města“, jehož cílem je učinit čínské městské oblasti odolnějšími vůči povodním a suchu, a to vybudováním sítě rozsáhlých parků, které mohou v případě nouze fungovat jako povodí. Do roku 2030 musí být 70 procent čínských měst schopno shromažďovat a recyklovat 80 procent své dešťové vody. V roce 2017 vládní agentury přijaly Národní plán výstavby „Mořského valu “ . Tento plán hodlá vybudovat 430 kilometrů nových mořských valů, zvýšit tisíce kilometrů stávajících valů ochrany pobřeží a vytvořit nový rámec pro monitorování a údržbu. Cílem bylo „v zásadě zaručit bezpečnost důležitých měst a důležitých oblastí hospodářského rozvoje vážně ohrožených přílivovými bouřemi.“ Nedávno se Čína spojila s Globální komisí pro přizpůsobení vedenou Nizozemskem, aby dovezla nejlepší zahraniční technologii pro stavbu protipovodňových bariér a mořských stěn.

Za několik posledních let byly vysázeny nové lesy o rozloze Belgie a Nizozemska dohromady.

Čína také přijímá přístup založený na datech k analýze a organizování svých adaptačních cílů. Ministerstvo pro ekologii a životní prostředí (MEE) sice stále zaostává za americkým Národním úřadem pro oceán a atmosféru (NOAA), pokud jde o měření a předpovídání počasí. Aby to však MEE dohnala, buduje národní databázi založenou na rozsáhlé síti senzorů, které monitorují data o počasí v reálném čase a řídí svou adaptační strategii. Spolupracuje také se zeměmi Hedvábné stezky na vytvoření globálního satelitního monitorovacího systému. A konečně, čínská národní strategie si klade za cíl učinit čínskou společnost odolnější vůči klimatickým katastrofám. Říká tomu „zastavení přenosu klimatických rizik z přírodních ekosystémů do ekonomických a sociálních systémů“. Dokument naznačuje, že Čína může být brzy připravena začít vzdělávat veřejnost a psychologicky ji připravovat na nadcházející extrémní projevy klimatu.

„Naše hodnocení je, že Čína má náskok 10–15 let, pokud jde o uvažování o změně klimatu ,“ říká Andrea Cameron z Naval War College, USA. „Obávám se, že jsme (USA/EU) prohráli bitvu, o které jsme ani nevěděli, že už začala.

" Předlužená a stárnoucí EU pokrývá jen západní výběžek Eurasie a středobodem světa už není a nebude. Měla by usilovat hlavně o to, aby zpomalila nynější dramatický hospodářský propad a čínská cesta je bezesporu nejméně k zamyšlení.

Dokud bude Brusel přemýšlet a jednat v zajetí překonaných kvazi zelených schémat, tak se evropská ekonomika budou dále přinejlepším spíše jen potácet.

Svým Zeleným údělem a navazujícími agendami si EU uvázala kolem krku doslova oprátku, neboť ceny energií se negativně propisují do stagnace celé ekonomiky Unie. Např. burzovní cena elektřiny (kupované na rok dopředu) sice v Německu oproti loňskému létu klesla, přesto je však ve svém letošním průměru o zhruba 312 procent vyšší, než kolik činil předpandemický a předválečný průměr let 2011 až 2019.

Možná by stálo za to, aby si vedení EU našlo čas a přečetlo si něco málo z díla profesora Václava Smila, jednoho z nejuznávanějších vědců dneška. Ten již před lety napsal, že změna energetické infrastruktury u fosilní společnosti je dlouhodobý úkol a nemůže být proveden za pár roků. A pokud ano, tak za cenu, která povede k velkým problémům pro společnost.

reklama

Miroslav Vinkler

Autor je předseda spolku Malínské aleje, věnuje se ochraně přírody a krajiny, aspektům krajinného plánování, obnovitelným zdrojům energie a problematice práva v oblasti životního prostředí a územního plánování.

tisknout poslat

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Dále čtěte |

Copernicus: V roce 2024 byla v Severní i Jižní Americe zaznamenána mimořádná aktivita požárů

Britská společnost investuje u Dánska do úložiště CO2 ve vyčerpaném ropném poli

mraky na obloze Foto: Elenamiv Shutterstock

Druhý nejteplejší listopad potvrzuje očekávaný nejteplejší rok 2024, uvádí data

Další články autora |

Miroslav Vinkler: Green Deal – správná cesta k nápravě klimatu?

Miroslav Vinkler: Mohou lesy ovlivňovat globální klima?

Miroslav Vinkler: Lesk a bída územního plánování v České republice

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (206)

Richard Vacek

29.8.2023 07:20

Celkem rozumný přístup. Evropští khmérové jsou ale v zajetí ideologie a dobrovolně nepřestanou budovat svou utopii.

Miroslav Vinkler: Čína sází na adaptaci, emise CO2 jí nevadí

Dále čtěte |

Další články autora |

Online diskuse

Všechny komentáře (206)

Richard Vacek

Michal Ukropec

Karel Zvářal

Michal Ukropec

Milan Dostál

Karel Zvářal

František Balco

Michal Ukropec

Petr Eliáš

Milan Dostál

Petr Eliáš

František Balco

Petr Eliáš

Anyr

pavel peregrin

Slavomil Vinkler

Jiří Svoboda

Petr Eliáš

Richard Vacek

Karel Ploranský

Slavomil Vinkler

František Balco

Karel Ploranský

vaber

Anyr

pavel peregrin

Radek Čuda

vaber

František Balco

Robert Jirman