Miroslav Vinkler: Mohou lesy ovlivňovat globální klima?

Ilustrační snímek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Aleksander Bolbot / Shutterstock.com

Odborné odhady říkají, že lidé vykáceli nebo vypálili 75% původních světových lesů, dnes jsme asi na polovině původního stavu.

Vybavíte-li si dnešní Řecko, Itálii, Chorvatsko, Španělsko až po Turecko, Irák, Sýrii, Libanon, Jordánsko, Irán i Afghánistán apod., představíte si zřejmě vyprahlou krajinu s otevřenými výhledy, v jejím dnešním vzezření. Historické záznamy ovšem prokazují, že tato místa kdysi pokrývaly husté lesy plné života. Pralesy padly, když vzkvétala civilizace, takže čím dřív se oblast „civilizovala“, tím dříve o lesy přišla.

Jako příklad devastace z moderní doby lze uvést USA. Do roku 1920 byly vykáceny víc než tři čtvrtiny původních lesů USA, dnes mají jen polovinu lesního porostu, který měly v roce 1600.

Francouzský autor a diplomat z 18. a 19. století Chateaubriand jednou napsal, že „existuje les před civilizací a poušť, která zůstane po civilizaci“.

Dnes tedy obýváme planetu, kde zůstává už jen 50% lesní vegetace. A nadále rok co rok přicházíme o další lesní porosty, nyní je veřejně nejvíce propírána Amazonie, kde již bylo ztraceno 31 % pralesa.

Pouze ztráta tropických lesů v r. 2022 činila 4.1 milionu ha, tedy ekvivalent plochy 11 fotbalových hřišť za minutu a vyprodukovala 2.7 Gt emisí CO2 do ovzduší, což přibližně odpovídá roční indické produkci CO2 z fosilních paliv, nebo skoro stejně jako EU produkce CO2 v roce 2022, která činila 2,73 Gt CO₂.

Tím se dostáváme k dobré otázce – jaká je vlastně role lesů v tocích uhlíku na naší planetě?

Máme model IPCC inventarizace skleníkových plynů pro změnu klimatu. Hrubé pohlcení (vykazované podle konvence jako záporné hodnoty) a hrubé emise (vykazované jako kladné hodnoty) byly odhadnuty odděleně a čistý tok byl vypočítán odečtením hrubých emisí od hrubých pohlcení. Emise se odhadují ročně, zatímco úbytky a čistý tok jsou průměrovány za 22 let.

Mezi lety 2001 a 2022 byly emise z odlesňování a jiných poškození lesů vypočteny na 8,8 gigatuny (Gt) CO2/ rok. Naopak - globálně lesy absorbovaly -16,6 Gt CO2e za rok.

Výsledek – lesy odčerpaly z atmosféry za uvedené období 7.7 Gt CO2, což je asi 1.3 násobek emisí CO2 v USA/rok.

Dále bychom měli uvést i to, že díky fotosyntéze se do atmosféry ročně uvolňuje asi 200 miliard tun kyslíku nezbytného pro dýchání. Současně vzniká každoročně asi 150 miliard tun organických látek, tzv. biomasy.

Největší ničitelé lesů na planetě podle zemí

Následujících deset zemí s nejvyššími hrubými emisemi se v letech 2001 až 2022 podílelo na globálních hrubých emisích - souvisejících s lesy - přibližně 70 procenty.

1. Brazílie...... 1.6 Gt 2. Indonésie...0.93. Kanada.......0.94. USA.............0.8

5. Rusko.........0.6 6. Kongo........0.57. Malajsie.....0.28. Čína............0.2

9. Bolivie........0.15 10. Kolumbie..0.15

Pozn. Pouze za posledních dvacet let zmizelo v Libanonu na 50 % lesního porostu, úbytek je přikládán k tíži zhoršeným materiálním podmínkám obyvatelstva u země zmítané dlouhodobou nestabilitou.

Odlesňování spojené se zemědělstvím

Ze sedmi analyzovaných ukazatelů se nejvíce podílel na úbytku lesů dobytek – pastviny nyní zabírají asi 45,1 milionu hektarů (Mha) půdy odlesněné v letech 2001 až 2015, což představuje 36 procent všech ztrát stromové pokrývky.

Palma olejná je na druhém místě (10,5 Mha), následuje sója (8,2 Mha), dále kakao, kaučuk, káva a vláknina (všechny kolem 2 Mha každá).

Dohromady těchto sedm komodit představuje 57 procent všech ztrát stromového porostu spojených se zemědělstvím v letech 2001 až 2015.

Rozložení uhlíku v lesích

Celkově jde téměř o stoletou hodnotu současných ročních emisí fosilních paliv. Tropické deštné pralesy tvoří pouze 30 procent celosvětového objemu stromového krytu, ale obsahují 50 procent světového uhlíku uloženého ve stromech. Tropické lesy ukládají většinu uhlíku ve vegetaci (biomasa), ale boreální lesy ukládají obrovské množství uhlíku v půdě.

73 % boreálních lesů je v Rusku (míněno bývalé SSSR), 22 % v Kanadě a Aljašce a 5% v severských zemích.

Samotný boreální les v Kanadě obsahuje asi 12 procent světových zásob uhlíku na pevnině. To je ekvivalent až 36 let globálních emisí uhlíku ze spalování fosilních paliv.

Z uvedeného výčtu je zcela prokazatelné, že příroda nám nabízela a nabízí jedinečný způsob, kterým by současná společnost mohla velmi výrazně stabilizovat obsah CO2 v atmosféře, avšak k této možnosti současné většinové politické elity ani nepřihlédly a naordinovaly nám zcela technokratická, ve své podstatě zcela nevhodná a škodlivá řešení, založená na principu „poručíme přírodě“.

Vysoce uznávaný vědec českého původu profesor Václav Smil (Kanada), který se věnuje se interdisciplinárnímu výzkumu v oblastech budování energetiky a její infrastruktury, došel k závěru, že nelze v krátkodobém horizontu nahradit fosilní infrastrukturu.

Od starověku až do poloviny 19. století byla biomasa – spalování dřeva, rostlinného odpadu nebo dřevěného uhlí – dominantním zdrojem energie využívaným po celém světě. Až s průmyslovou revolucí v 18. století přišla doba uhlí, následuje ropa, plyn a na přelomu 20. století vodní energie. V 60. letech 20. století přibyla jaderná energie a „moderní obnovitelné zdroje“ – solární a větrné – byly přidány až koncem 80. letech 20. století.

Poznámka: použití dřevěného uhlí pro metalurgii datováno kolem 4000 př. n. l., první železo vytavené pomocí koksu až r. 1709, Anglie.

Pokud by existoval Vesmírný výbor pro udělování Nobelovy ceny za život pro naši galaxii, byl by jedním z horkých adeptů jev vlastní většině organického života na planetě Zemi –fotosyntéza – tedy proces vyjádřený jednoduchým vzorcem „ energie + 6 CO2 + 6 H2O → C6H12O6 + 6 O2“

Zcela jednoduchý, dlouhodobě miliony let osvědčený a přirozený proces, jehož nákladovost v porovnání s OZE se pohybuje na šestém, ne-li sedmém místě za desetinnou čárkou. Proces, který má další přidané pozitivní efekty, od tvorby mikroklimatu, zvyšování biodiverzity, zadržování vody až po ryze hospodářské funkce.

Proč není zájem o tuto cestu ukládání atmosférického CO2, jmenovitě opětovné zalesňování vhodných území, kde se kdysi rozkládaly husté lesy a kterých je více než dost? Podíváme-li se pouze na mapu Evropy, Malé Asie a Blízkého východu i USA, najdeme zde celou řadu možností.

Odpověď je překvapivě jednoduchá a nabízí nám zrovna ne dobrý obrázek současné společnosti.

Nedá se na tom privátně vydělat, to je vše. Ano, čtete správně, nedá se na tom v privátním sektoru vydělat ten správný ranec peněz.

Tato až cynická odpověď kolidující s velkohubými prohlášeními předních politiků, jak nám jde o záchranu naší planety před zhoubnými účinky klimatické změny v důsledku antropogenních emisí, zejména CO2, nám nastavuje zrcadlo toho, kým vlastně jsme. V novodobé zelené bibli, dokumentu Green Deal, vydaného EU, se uvádí: „Zelená dohoda pro Evropu má EU nasměrovat na cestu k ekologické transformaci s konečným cílem dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality…

Bude financována … konkrétně částkou ve výši jedné třetiny z celkových 1,8 bilionu eur, tak aby se mohla podílet na snížení čistých emisí skleníkových plynů do roku 2030 alespoň o 55 %“.

Globální trh s obnovitelnými zdroji energie byl odhadován na 1,21 bilionu USD v roce 2023 a předpokládá se, že v roce 2024 dosáhne 1,39 bilionu USD. Na celosvětové úrovni však představují obnovitelné zdroje méně než 15 % veškeré výroby elektřiny. V Green Dealu najdeme také větu „Strategie EU pro biologickou rozmanitost si klade za cíl vysadit 3 miliardy stromů do roku 2030, aby se zlepšila obnova ekosystémů a biologická rozmanitost.“

Jaký je stav v roce 2024? Podle dostupných údajů je realita 1.2 % stanoveného cíle.

„V roce 1990 měl svět 4128 milionů ha lesů; do roku 2015 se tato plocha snížila na 3 999 milionů ha. Jde o změnu z 31,6 % celosvětové rozlohy v roce 1990 na 30,6 % v roce 2015,“ uvedla organizace OSN pro výživu a zemědělství FAO v roce 2015.

OZE – sázka na nespolehlivého a drahého služebníka

Využitelnost a účinnost OZE (lokálně ČR) je následující:

účinnost FVE 18-23 %, využitelnost 12 %/rok

účinnost VE – do 50 %, roční využitelnost se uvádí 23 %.

Naproti tomu účinnost fotosyntézy je až 34% a roční využitelnost je podstatně vyšší než mají FVE,VE.

OZE mají podle náhledů příznivců dekarbonizace rychle nahradit fosilní zdroje elektřiny, což je zcela falešná představa.

Pokud máme soubor zdrojů elektřiny závislých na chaotickém chování počasí, potom je zcela jisté, že potřebujeme mít po ruce kompenzační zdroje, které by případný výpadek OZE nahradily, neboť musíme neustále držet přenosovou síť ve stabilním, nejlépe rovnovážném stavu.

Nákladově tak ke každému zdroji OZE musíme paralelně postavit zálohu, kterou ovšem také někdo bude muset zaplatit.

Nejlepší možností jsou paroplynové elektrárny s krátkou dobou náběhu. Ovšem zemní plyn není nic jiného než metan 90 %, plus etan, butan, tedy opět skleníkové plyny. A jejich hořením vzniká CO2 a voda.

Nedávno byla zveřejněna studie, která prokazovala, že proces těžby, zkapalnění a poté degazifikace zemního plynu současnými technologiemi plus jeho přeprava, produkuje více emisí skleníkových plynů než spalování hnědého uhlí. Pokud budou závěry studie potvrzeny, máme o čem přemýšlet.

Dalším objektivním kritériem je energetická návratnost investované energie (EROI je poměr energie dodané procesem k energii použité přímo a nepřímo v tomto procesu a je součástí analýzy životního cyklu (LCA)).

Publikovaná studie o EROI od Weissbacha et al (2013) hovoří jasně: „Jaderné, vodní, uhelné a zemní plynové energetické systémy (v tomto pořadí) jsou o jeden řád efektivnější než fotovoltaika a větrná energie.“

Dalšími závažnými problémy OZE jsou:

- nízká výkonová hustota, která se pohybuje v jednotkách wattů/m2 přibližně stonásobně méně než u jaderných elektráren a vede k záborům velkých ploch zejména přírodních území.

- vysoké nároky na surovinové zdroje, zejména kovy (Cu,Ni,Fe,Al,Co,Li…) což vede k dalším nárokům na otevírání nalezišť a těžebních ploch – hádejte kde…a paradoxně i vyšší spotřebu fosilních energií.

Pozn.: Evropské komise si nechala udělat studii k nárokům g Green Dealu na kovy. EU bude do roku 2040 potřebovat až 500 tisíc tun mědi, 80 tisíc tun lithia a 60 tisíc tun kobaltu ročně.

Pro srovnání: podle Mezinárodní energetické agentury činila v roce 2022 celosvětová poptávka po mědi 26 milionů tun, lithiu 130 tisíc tuna, kobaltu přibližně 200 tisíc tun

- nedořešená otázka ekologické likvidace FVE, VE po ukončení jejich životnosti

- astronomické náklady na úpravu přenosových sítí a distribučních sítí, které jsou přenášeny na koncové odběratele, např. dnes velikost regulovaných plateb dosahuje 40 % celkového účtu za dodávku elektřiny a podle expertů dále poroste. O tzv. bateriových úložištích elektrické energie by se dalo napsat v podstatě to samé a jediným smysluplným úložištěm jsou vodní přečerpávací elektrárny, u nás Dlouhé Stráně /Kouty nad Desnou. Podle neověřených informací se celá investice ČEZ vyplatila za šest let.

Elektromobilita, bateriové úložiště i FVE své místo bezesporu mají, optimální je však umístění do velkých zahuštěných aglomerací kde místo výroby i spotřeby elektřiny prakticky splývají a problémy s přenosem energie nenastávají. Nemohou však tvořit, společně s VE, základní páteř moderní energetiky.

Tuto skutečnost poněkud jízlivě, ale trefně vystihl komentář v jednom z populárně-vědeckých časopisů: „Přeměna Země v poušť solárních panelů a větrných generátorů stejně nezajistí dostatek energie. Možná by to ale učinilo planetu natolik neobyvatelnou, že by žádná energie nebyla potřeba.“

OZE znamenají nikoli levnější, ale dražší elektřinu. Státy, které vsadily na OZE, mají nejvyšší ceny energie, které se negativně propisují do stavu ekonomik. (Německo, Dánsko, USA/Kalifornie…)

Namátkou vyjímám ze zpráv o poklesu ekonomik v ČR a Německu: „S drahými a v podstatě dováženými energiemi jsou firmy výrazně handicapované ve srovnání s asijskými nebo americkými konkurenty. Německo se dobrovolně vydalo na tuto cestu (Energiewende), takže se s ní musí vypořádat třeba i utlumením části svého tradičního průmyslu. Vzhledem k české exportní orientaci a sdílení německých cen energií je to však těžká výzva i pro tuzemské hospodářství.“

Také ze střednědobého pohledu na tvorbu globálního HDP je markantní pokles EU (-11 %), globálního lídra ve využívání OZE, zatímco regiony, které fosilní paliva tak silně neznevýhodnily, USA nebo Čína i Indie si své pozice udržují či dokonce vylepšují, přestože i zde jsou OZE zaváděny.

Počátkem roku 2024 americký časopis Wall Street Journal s radostí konstatoval, že výhledově evropské akcie proti těm americkým začínají hodně pokulhávat a jako důvod uvedl:

„Schopnost konkurovat Spojeným státům a Číně brzdí evropská regulační mánie. Evropská unie je jedničkou v jediné oblasti – v regulacích. Agresivní tvorbou pravidel si ale pod sebou řeže větev. Připravuje se o schopnost konkurovat Číně v oblasti elektromobility a Spojeným státům v umělé inteligenci.“

Náhoda nebo poznaná nutnost?

A dále: o úspěšnosti každé společnosti a civilizace rozhoduje míra jejich schopnosti adaptovat se na proměny přírodního prostředí.

Právě jste se seznámili se dvěma zákony, ke kterým na základě desítek let výzkumu a bádání přišel profesor Bárta, český archeolog a egyptolog, m.j. člen Americké akademie umění a věd.

Těch zákonů definoval celkem sedm, ale pro účely tohoto článku jsou tyto dva zákony nejdůležitější.

OZE jsou v přímém protikladu s prvním zákonem, neboť jak jsme výše doložili, nespadají do kategorie levné energie.

A s druhým zákonem je ve sporu ideologie Zeleného údělu, neboť neklade důraz na adaptaci, ale na technokratická řešení, založená na vysoce nákladných a neefektivních technologiích výroby elektřiny, přímo i nepřímo poškozujících životní prostředí. Na adaptace míří jen 20 procent klimatických financí.

Jak je veřejně známo princip trvale udržitelného rozvoje, definuje rozvoj lidské společnosti jako soulad mezi hospodářským a společenským pokrokem s plnohodnotným zachováním životního prostředí.

I zde má doktrína Green Dealu problém vměstnat se do tohoto rámce.

Je obyčejnou náhodou fakt, že dosavadní vývoj civilizace homo sapiens naprosto jednoznačně postupuje od zdrojů energie s nízkou hustotou energie k zdrojům s násobně vyšší hustotou energie na jednotku plochy? (dřevo, dřevěné uhlí, uhlí, ropa, zemní plyn, jaderná energie,…jaderná fúze)

Jde o náhodu nebo zde objevujeme obrysy hlubší zákonitosti, kterou se musí řídit jakákoli civilizace?

Jestliže svět v r. 1980 spotřeboval 7323 tWh elektřiny, v roce 1995 již 11507 tWh a v r. 2022 25530 tWh, tak spotřeba elektřiny se více než ztrojnásobila a do r. 2050 má vzrůst až o 185 %.

Na jedné straně chceme zajistit odchod od fosilních paliv, což je bezesporu správná snaha, a na straně druhé násilně implementujeme technická řešení, která jsou neefektivní, neúnosně nákladná, trvale poškozují přírodní území a popírají pravidla udržitelného rozvoje společnosti.

Tržní hospodářství je neuvěřitelně přizpůsobivé a vynalézavé. Může-li generovat zisk díky dotačnímu dešti, tedy téměř bez rizika ztráty vlastního kapitálu, tak radostně vychází vstříc greenndealovské politice a vyprodukuje vše, co se po něm bude požadovat.

Podle odhadů by jen investice do energetického systému v zemích EU do r. 2040 měly dosáhnout kolem 1,5 bilionu eur.

Nelze se v této souvislosti nezmínit i o hlavním zdroji financování různých kuriozit, kterými jsou emisní povolenky. Díky různým osobním, skupinovým, lobbistickým i politickým zájmům se tento systém doslova zvrhnul v nepřehledný „guláš“, který si každá země EU vaří podle svého receptu a třešničkou na dortu je obchodování s emisními povolenkami na burzách cenných papírů (po předchozím souhlasu EK). Správným konceptem by bylo zavedení globální uhlíkové daně, kterým bychom zajistili nejen dostatek financí, ale mohli také globálně ovlivňovat spotřebu uhlíkových komodit.

Bohužel se tato idea neujala a pouze podtrhuje současnou zmatečnost na poli emisních povolenek.

Mohou tedy lesy ovlivňovat globální klima?

Atmosféra (750 Gt C), pevnina – rostliny (560 Gt) a oceány ,povrchová vrstva (1000 Gt) jsou rezervoáry uhlíku, mezi kterými neustále kolují obousměrné uhlíkové toky různé velikosti.

Bilance atmosféra – oceán je záporná, tj. oceán více uhlíku pohltí, než vydá (- 2Gt/rok)

Bilance atmosféra – rostliny je opět záporná ( - 60 Gt)

(údaje v Gt CO2 získáme prostým vynásobením x 3.6)

Bilance atmosféra-půda je kladná (+ 60 Gt), zde musíme zdůraznit, že jde o rozklad veškerého organického materiálu. Dřevu – větším stromům – trvá i několik desetiletí než se rozloží.

Antropogenní příspěvky C jsou pochopitelně kladné.

Bilance fosilních paliv + 6 Gt a odlesňování, zemědělství + 1.5 Gt, celkem + 7.5 Gt

Nejsou známy zásadní překážky bránící opětovnému zalesnění „ztracených“ území, které by se projevilo zvýšenou absorpcí CO2 z atmosféry a zadržením uhlíku po dobu postupné dekarbonizace společnosti. Potřebujeme 30-40 roků přechodného období, abychom se dostali na výrazně nižší antropogenní emise CO2/rok. Je to možné?

Typické míry ukládání C lesů v t/ha za rok jsou: 0,8 až 2,4 tuny v boreálních lesích, 0,7 až 7,5 tuny v mírných oblastech a 3,2 až 10 tun v tropech (Brown et al., 1996)

Pokud vezmeme směrnou hodnotu 5t/ha, poté lze orientačně určit, jak velkou plochu bychom potřebovali pro 50 % snížení antropogenních emisí CO2. Triviálním výpočtem se dostaneme k požadavku na obnovu 6 mil. km2 lesů, což jsou asi 2/3 rozlohy USA Je dostatek vhodného území pro znovuzalesnění? I zde je odpověď kladná, viz úvod článku.

Existuje jediný kladný případ, kdy se úplné opětovné zalesnění povedlo na území nějaké země?

Zde udělejme malou odbočku ke zdrojům nízkoemisní energie. Přes zarytý odpor zejména Německa se ukazuje, že jaderná energetika prožívá svoji renesanci a budoucnost dekarbonizované společnosti si bez ní nelze představit. Loni Slovensko zprovoznilo nový jaderný blok, Polsko již uzavřelo smlouvu na dostavbu šesti jaderných bloků a ČR se nyní rozhoduje, zda půjde cestou výstavby čtyř nových jaderných bloků. Připočteme-li k tomu nový jaderný program Francie, zdá se, že společnost v EU začíná chápat, že Green Deal sázející pouze na OZE, je nutno zásadně revidovat.

Je smutné či spíše trestuhodné, že veřejnost v EU o obrovském korejském úspěchu obnovy lesů neví téměř nic. Po druhé světové válce a po korejské válce (1950-1953) byla rozsáhlá území, více než 30 %, zbavena lesů a 58 % horských lesů bylo zničeno (viz současná analogická tragédie cedrových lesů v Libanonu).

Země však zformulovala základy komplexního plánu obnovy lesů, který byl v několika etapách od r. 1973- 2017 proveden. Od poloviny 50. let do roku 2007 se rozloha lesů v zemi zvýšila o 3 miliony hektarů.

Korea zasadila 10 miliard (!!!) stromů, obnova lesů se jí povedla a v současnosti je uznávána za nejlepší zemi na světě v oblasti udržitelného lesního hospodářství.

Od roku 2013 byla peněžní hodnota (ze sekvestrace uhlíku, přínosů vody, zabránění erozi půdy) zisku v lesních plochách, rostoucích zásobách (tj. hustotě stromů) oceněna na 92 miliard USD, což je 9 % hrubého domácího produktu země.

Je také doloženo, že zregenerované lesy v zemi zadržují 18 miliard m3 vody, což je více než 14 miliard m3, které zadržuje 49 přehrad v Jižní Koreji.

Závěr - nikdo nezpochybňuje, že dekarbonizace společnosti je nutnou podmínkou pro další rozvoj civilizace. Nemůžeme sice s jistotou tvrdit, že antropogenní emise CO2 jsou jedinou příčinou rychlé změny klimatu, avšak princip předběžné opatrnosti nás k tomu důrazně nabádá.

Proto byla přijata řada politických rozhodnutí – Kjótský protokol, Pařížská úmluva i nešťastný Green Deal.

Bohužel se prosadil ryze technokratický plán časově nedosažitelného ultrarychlého odchod od fosilních paliv a nahrazení deficitu elektrické energie tzv. OZE, daleko výstižněji anglickou terminologií, přerušovanými zdroji energií.

Tato strategie je hrubě chybná, neboť:

- je v přímém rozporu se zákonem o dostatku levné energie pro společnost

- její energetická efektivita (EROI) je o řád nižší než u standardních zdrojů (hydro, fosil, jádro)

- je neuvěřitelně nákladná a nelze ji ufinancovat z dostupných zdrojů

- vyžaduje doslova znovuvybudování kontinentálních přenosových soustav energetických vedení a úpravy navazujících distribučních sítí, včetně úložišť energií

- vede k nevratnému poškozování dalších přírodních území i poškozování ŽP jako celku, zejména deforestaci a prohloubení pádu biodiverzity (odkrývání a zprovoznění dalších nalezišť minerálů)

- vyžaduje obrovská kvanta energií na pořízení zdrojů OZE (těžba, úprava,výroba )

Nabízela se podstatně šetrnější strategie – využití přírodních procesů, spolehlivě otestovaných dosavadní evolucí ve stovkách milionů let existence života – fotosyntézy. Prokázali jsme, že máme dostatek vhodných území pro obnovu původních lesů a sekvestrace potřebného množství uhlíku by probíhala za zlomky nákladů Green Dealu.

Takto bychom získali drahocenný čas pro plynulý přechod k bezemisní či nízko emisní společnosti. Dalším bonusem by byla náprava krajiny, produkce kyslíku, stabilizace biodiverzity, zadržování vody v území a razantní snížení emisí zjevného tepla. Deficit elektřiny z postupně tlumených fosilních zdrojů by byl nahrazován energií z jádra.

Dalším paralelním a nezbytným krokem by byla stopka deforestaci, šetrnější zemědělství a tlak na snížení konzumní spotřeby bohatého Severu (EU, USA), který se vyznačuje neuvěřitelným plýtváním.

Ke kritizované nákladovosti Green Dealu postačí uvést, že pořízení jedné jediné FVE na jeden RD vás bez dotací přijde cca na 250 tis. Kč, což se rovná nákladům na zalesnění 5ha pozemku vč. tříleté péče v současné cenové úrovni pro ČR. „Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky“ je již legendární výrok bývalého ruského premiéra Černomyrdina, když hodnotil nepovedenou měnovou reformu v Rusku v r. 1993.

Pokud nedojde k zásadní revizi Green Dealu, potom jsem zcela přesvědčen, že s obdobným výrokem přijde některý budoucí představitel EU po roce 2040, až se bude vyhodnocovat (ne)úspěch unijní dekarbonizace.

P.S:

Těsně před zveřejněním článku se Rada EU a Evropský parlament 6.2024 února dohodly na označení jaderné energie za strategickou technologii pro dekarbonizaci EU.

Toto rozhodnutí svědčí o změně přístupu EU k úpravě Green Dealu , zcela v souladu s názorem autora.