Monika Feigerlová a Rita Simon: Konec climate-washingu? Tvrzení o udržitelnosti a klimatu dostávají přesnější pravidla

Dne 17. 1. 2024 Evropský parlament schválil změny směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o právech spotřebitelů, které mimo jiné souvisí s climate-washingem a trvanlivostí výrobků. Zakazují se tvrzení o „klimatické neutralitě“ výrobků a služeb opírající se o uhlíkové kompenzace (tzv. offsety). Právní úprava je součástí legislativního rámce pro posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci a míří na ochranu spotřebitelů před klamavými praktikami souvisejícími s ekologií. Podle studie Evropské komise z roku 2020 je polovina environmentálních tvrzení nepravdivá nebo zavádějící. Pro spotřebitele není jednoduché rozeznat, která označení odpovídají realitě a která jsou „lakováním na zeleno“. Cílem změnové směrnice je zajistit spotřebitelům jasné, relevantní a spolehlivé informace o výrobcích a službách. Tím jim umožnit informovanější rozhodování o nákupech a podpořit udržitelnou spotřebu. Současně se chrání konkurenceschopnost firem, které šetrné produkty skutečně vyrábí. Úprava obsahuje řadu zpřesnění, která se dotýkají klimatických tvrzení a tvrzení o udržitelnosti, s kterými se můžeme setkávat stále častěji. Na vzestupu jsou současně spory z takových tvrzení, někdy označované jako „climate-washing litigace“, zpochybňující reálný přínos daných společností nebo produktů k řešení změny klimatu.

Na seznamu zakázaných obchodních praktik tak budou nově obecná environmentálních tvrzení (např. „šetrné ke klimatu“, „uhlíkově šetrné“, „přátelské k přírodě“, „energeticky úsporné“, atd.), u kterých není obchodník schopen prokázat uznaný vynikající environmentální profil. Tím může být shoda s úředně uznanými systémy ekoznačky nebo uznaný energetický štítek. Pokud je environmentální tvrzení specifikováno na stejném nosiči, např. obalu výrobku, nepovažuje se za obecné environmentální tvrzení a nevztahuje se na něj výše uvedený zákaz, ale obecná ustanovení směrnice o nekalých obchodních praktikách. Nicméně za zakázané za všech okolností se bude považovat environmentální tvrzení o celém produktu nebo celém podniku, pokud se ve skutečnosti týká pouze určitého aspektu produktu nebo určité nereprezentativní činnosti podniku obchodníka. Například tvrzení, že firma používá obnovitelné zdroje energie může vyvolat dojem o celém podniku, zatímco ve skutečnosti má firma několik provozů, které stále používají fosilní paliva.

Výrobce nebude také moci tvrdit, že jeho výrobek nebo služba má nulový, snížený nebo pozitivní dopad na životní prostředí, pokud je toto tvrzení založeno na kompenzaci emisí skleníkových plynů (offsety). Tvrzení jako "klimaticky neutrální", „uhlíkově pozitivní“, "certifikované jako CO₂ neutrální", "bez dopadu na klima", "vykompenzované z hlediska klimatu", "se sníženým dopadem na klima" či "s omezenou uhlíkovou stopu" budou povolena pouze tehdy, pokud budou založena na skutečných dopadech daného produktu během životního cyklu. Nelze se u takových tvrzení opírat o offsety. Tato tvrzení jsou zejména škodlivá v tom ohledu, že spotřebitel nabývá mylného dojmu, že spotřeba daného produktu nemá dopad na klima. Typicky, že spotřebitelé mohou létat, kupovat si nové oblečení nebo jíst určité potraviny, aniž by zhoršovali klimatickou krizi. Některé případy se již staly předmětem sporů. V roce 2022 byla v Nizozemí podána první žaloba napadající greenwashing v leteckém průmyslu (FossielVrij NL v. KLM). Žalobci v ní mimo jiné zpochybňují marketingovou kampaň „flying responsibly“, která využívá kompenzací uhlíkových emisí a zákazníkům naznačuje, že mohou snížit uhlíkovou stopu svého letu podporou projektů zalesňování nebo nákupem malého množství biopaliv, přičemž dle žalobců tyto aktivity významně nepřispívají ke snížení uhlíkové stopy letecké společnosti.

Směrnice tak přinese významné zpřísnění, jelikož řada velkých celosvětových firem se o uhlíkové kompenzace v rámci snižování emisí skleníkových plynů opírá. Rovněž poskytne zpřesnění, jak tedy mohou společnosti s offsety pracovat. Například nizozemský soud v rozhodnutí proti společnosti Shell, jíž nařídil snížit emise CO₂ do roku 2030 v čistém vyjádření o 45% oproti hodnotám 2019, nevyloučil možnost využití metod pro zachycování a ukládání uhlíku a „další kompenzační technologie“. Dle směrnice společnosti mohou i nadále investovat do projektů zahrnujících uhlíkové kredity, ale měly by jasně rozlišovat mezi snižováním emisí CO₂ a kompenzací. To odpovídá doporučení expertní skupiny OSN pro závazky nestátních aktérů ohledně dosažení „čisté nuly“. Nestátní subjekty se musí zaměřit na důkladné snížení emisí v celém svém hodnotovém řetězci a uhlíkové kredity lze použít jen nad rámec úsilí o dosažení mezitímních cílů směřujících k teplotnímu cíli 1,5 °C, např. k podpoře podfinancovaných oblastí, včetně pomoci dekarbonizaci rozvojových zemí.

Dále klimatická tvrzení obchodníků týkající se budoucího vlivu na klima (např. "klimaticky neutrální do roku 2045") mohou budit dojem, že spotřebitelé nákupem jejich produktů přispívají k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a dosažení klimatické neutrality. Nadále budou taková sdělení na vnitřním trhu EU možná, jen pokud obchodník vypracuje plán s jasně a časově vymezenými závazky a cíli, které by navíc měl ověřit nezávislý odborník. Plán provádění by měl být realistický, veřejně dostupný a detailní. Mělo by z něj být patrné, jak se závazků a cílů dosáhne, včetně rozpočtových zdrojů a technologického vývoje. Zprávy pravidelného monitoringu nezávislého odborníka ohledně plnění závazků a milníků by měly být zpřístupněny spotřebitelům. Celosvětově spory z proklamací firem o klimatické neutralitě rok od roku rostou. Mezi známé případy lze uvést případ řešený před australským regulatorním orgánem (Australasian Centre for Corporate Responsibility v. Santos ),ve kterém je prověřováno tvrzení ropné společnosti,  že do roku 2040 dosáhne nulových čistých emisí, ačkoli se společnost opírá o předpokládané technologie zachycování a ukládání uhlíku, které buď neexistují nebo je společnost nezveřejnila.

Směrnice obsahuje i přísnější pravidla pro označení „udržitelnosti“, ať už se to týká znaku produktu, postupu nebo podniku. Povolena budou pouze označení založená na certifikačním systému nebo označení zavedená orgány veřejné správy (např. ekoznačka EU). Systém certifikace by měl být doprovázen sledováním naplnění jeho požadavků nezávislou třetí osobou.

Navrhovaná úprava se rovněž dotýká trvanlivosti výrobků. Zakázané bude například tvrzení, že zboží lze opravit, aniž by to bylo možné. Informace o záruce by měla být viditelnější a plánuje se vytvoření nového harmonizované označení, které bude více zvýrazňovat zboží s prodlouženou záruční dobou.

Směrnici teď čeká formální potvrzení Radou EU. Následně pozměňující směrnici musí členské státy implementovat do právního řádu do roku 2026. Nicméně je nutné dodat, že tato pravidla většinou upřesňují to, co je již dnes zakázáno jako klamavá praktika v souladu s výkladovým sdělením Evropské komise z roku 2021. Rovněž dále probíhají legislativní práce na návrhu směrnice o environmentálních tvrzeních (green claims), která zharmonizují pravidla pro ověřitelnost dobrovolných výslovných zelených tvrzení.

Úprava obsahuje řadu zpřesnění, která se dotýkají klimatických tvrzení a tvrzení o udržitelnosti, s kterými se můžeme setkávat stále častěji. Na vzestupu jsou současně spory z takových tvrzení, někdy označované jako „climate-washing litigace“, zpochybňující reálný přínos daných společností nebo produktů k řešení změny klimatu.

Na seznamu zakázaných obchodních praktik tak budou nově obecná environmentálních tvrzení (např. „šetrné ke klimatu“, „uhlíkově šetrné“, „přátelské k přírodě“, „energeticky úsporné“, atd.), u kterých není obchodník schopen prokázat uznaný vynikající environmentální profil. Tím může být shoda s úředně uznanými systémy ekoznačky nebo uznaný energetický štítek. Pokud je environmentální tvrzení specifikováno na stejném nosiči, např. obalu výrobku, nepovažuje se za obecné environmentální tvrzení a nevztahuje se na něj výše uvedený zákaz, ale obecná ustanovení směrnice o nekalých obchodních praktikách. Nicméně za zakázané za všech okolností se bude považovat environmentální tvrzení o celém produktu nebo celém podniku, pokud se ve skutečnosti týká pouze určitého aspektu produktu nebo určité nereprezentativní činnosti podniku obchodníka. Například tvrzení, že firma používá obnovitelné zdroje energie může vyvolat dojem o celém podniku, zatímco ve skutečnosti má firma několik provozů, které stále používají fosilní paliva.

Výrobce nebude také moci tvrdit, že jeho výrobek nebo služba má nulový, snížený nebo pozitivní dopad na životní prostředí, pokud je toto tvrzení založeno na kompenzaci emisí skleníkových plynů (offsety). Tvrzení jako "klimaticky neutrální", „uhlíkově pozitivní“, "certifikované jako CO₂ neutrální", "bez dopadu na klima", "vykompenzované z hlediska klimatu", "se sníženým dopadem na klima" či "s omezenou uhlíkovou stopu" budou povolena pouze tehdy, pokud budou založena na skutečných dopadech daného produktu během životního cyklu. Nelze se u takových tvrzení opírat o offsety. Tato tvrzení jsou zejména škodlivá v tom ohledu, že spotřebitel nabývá mylného dojmu, že spotřeba daného produktu nemá dopad na klima. Typicky, že spotřebitelé mohou létat, kupovat si nové oblečení nebo jíst určité potraviny, aniž by zhoršovali klimatickou krizi. Některé případy se již staly předmětem sporů. V roce 2022 byla v Nizozemí podána první žaloba napadající greenwashing v leteckém průmyslu (FossielVrij NL v. KLM). Žalobci v ní mimo jiné zpochybňují marketingovou kampaň „flying responsibly“, která využívá kompenzací uhlíkových emisí a zákazníkům naznačuje, že mohou snížit uhlíkovou stopu svého letu podporou projektů zalesňování nebo nákupem malého množství biopaliv, přičemž dle žalobců tyto aktivity významně nepřispívají ke snížení uhlíkové stopy letecké společnosti.

Směrnice tak přinese významné zpřísnění, jelikož řada velkých celosvětových firem se o uhlíkové kompenzace v rámci snižování emisí skleníkových plynů opírá. Rovněž poskytne zpřesnění, jak tedy mohou společnosti s offsety pracovat. Například nizozemský soud v rozhodnutí proti společnosti Shell, jíž nařídil snížit emise CO₂ do roku 2030 v čistém vyjádření o 45% oproti hodnotám 2019, nevyloučil možnost využití metod pro zachycování a ukládání uhlíku a „další kompenzační technologie“. Dle směrnice společnosti mohou i nadále investovat do projektů zahrnujících uhlíkové kredity, ale měly by jasně rozlišovat mezi snižováním emisí CO₂ a kompenzací. To odpovídá doporučení expertní skupiny OSN pro závazky nestátních aktérů ohledně dosažení „čisté nuly“. Nestátní subjekty se musí zaměřit na důkladné snížení emisí v celém svém hodnotovém řetězci a uhlíkové kredity lze použít jen nad rámec úsilí o dosažení mezitímních cílů směřujících k teplotnímu cíli 1,5 °C, např. k podpoře podfinancovaných oblastí, včetně pomoci dekarbonizaci rozvojových zemí.

Dále klimatická tvrzení obchodníků týkající se budoucího vlivu na klima (např. "klimaticky neutrální do roku 2045") mohou budit dojem, že spotřebitelé nákupem jejich produktů přispívají k přechodu na nízkouhlíkové hospodářství a dosažení klimatické neutrality. Nadále budou taková sdělení na vnitřním trhu EU možná, jen pokud obchodník vypracuje plán s jasně a časově vymezenými závazky a cíli, které by navíc měl ověřit nezávislý odborník. Plán provádění by měl být realistický, veřejně dostupný a detailní. Mělo by z něj být patrné, jak se závazků a cílů dosáhne, včetně rozpočtových zdrojů a technologického vývoje. Zprávy pravidelného monitoringu nezávislého odborníka ohledně plnění závazků a milníků by měly být zpřístupněny spotřebitelům. Celosvětově spory z proklamací firem o klimatické neutralitě rok od roku rostou. Mezi známé případy lze uvést případ řešený před australským regulatorním orgánem (Australasian Centre for Corporate Responsibility v. Santos ),ve kterém je prověřováno tvrzení ropné společnosti,  že do roku 2040 dosáhne nulových čistých emisí, ačkoli se společnost opírá o předpokládané technologie zachycování a ukládání uhlíku, které buď neexistují nebo je společnost nezveřejnila.

Směrnice obsahuje i přísnější pravidla pro označení „udržitelnosti“, ať už se to týká znaku produktu, postupu nebo podniku. Povolena budou pouze označení založená na certifikačním systému nebo označení zavedená orgány veřejné správy (např. ekoznačka EU). Systém certifikace by měl být doprovázen sledováním naplnění jeho požadavků nezávislou třetí osobou.

Navrhovaná úprava se rovněž dotýká trvanlivosti výrobků. Zakázané bude například tvrzení, že zboží lze opravit, aniž by to bylo možné. Informace o záruce by měla být viditelnější a plánuje se vytvoření nového harmonizované označení, které bude více zvýrazňovat zboží s prodlouženou záruční dobou.

Směrnici teď čeká formální potvrzení Radou EU. Následně pozměňující směrnici musí členské státy implementovat do právního řádu do roku 2026. Nicméně je nutné dodat, že tato pravidla většinou upřesňují to, co je již dnes zakázáno jako klamavá praktika v souladu s výkladovým sdělením Evropské komise z roku 2021. Rovněž dále probíhají legislativní práce na návrhu směrnice o environmentálních tvrzeních (green claims), která zharmonizují pravidla pro ověřitelnost dobrovolných výslovných zelených tvrzení.

---

reklama

---