Tomáš Feřtek: Odzeleněno, nadrobeno!

Ne, nechci si dělat legraci z nového šéfa „ministerstva pro život“. Na to je muž, jenž se na svou nečekanou funkci zcela vážně připravuje čtením „modrých“ knih Václava Klause a jehož náměstkyně má obavu, že v národním parku Šumava je málo silnic pro hasiče („co kdyby ta trouchnivina chytla“), příliš snadný cíl. Na guerillovém obsazení bývalého ministerstva životního prostředí mě zaujaly tři jiné věci.

Pavel Drobil - místo ministra životního prostředí teď máme ministra po život. Licence: Creative Commons Uveďte autora-Zachovejte licenci 3.0 Unported
Foto: Hugo Charvát/Ekolist.cz

Vzdychání hradního trpaslíka Jakla při Drobilově jmenování, že konečně někdo ministerstvo odideologizuje, to je mimořádný kabaret. Na české politické scéně se opravdu těžko hledá jiná názorová skupina, která by se na cokoli na světě dívala ideologičtějšími brýlemi, než hradní trojice Klaus, Hájek, Jakl. V jejich slovníku znamená „odideologizování“ vlastně jen potěšení nad likvidací názorového protivníka. Že skutečně jen dochází k převrstvení jedné ideologie – politického názoru jiným politickým názorem, je zcela zjevné jednak z toho, co pan ministr denně říká, a jednak z toho, že na ministerstvu se v tuhle chvíli propouští podle jasného klíče. Nastoupil za Bursíka? Je člen Strany zelených? Ven! Je to opravdu způsob, jak posoudit, jestli dotyčný či dotyčná je schopný státní úředník? Řekl bych, že ne. Na druhou stranu, o žádnou tragédii nejde, podobné razantní obměny na úřadech jsou časté, ale prezentovat politickou čistku jako zefektivnění státní správy, to je trochu chucpe.

Na razanci, s jakou ministr za ODS likviduje svého nedávného koaličního partnera, si můžeme uvědomit ještě jednu věc. A to, nakolik byla Strana zelených v parlamentu důležitá. Ne proto, že by její politici byli nějak zvlášť přesvědčiví. Až na výjimky to bylo spíš naopak. Ale pouhý fakt, že podstatná část obyvatel na zelené argumenty slyší, což bylo dokázáno volebními hlasy, vedla i velké strany k respektu k zeleným tématům. ČSSD náhle a jasnozřivě ozelenila svůj agresivní populismus a ODS z ničeho nic objevila zeleného Kena Vodrážku. A při projednávání zelených témat byli všichni náhle vstřícnější. To je v politice běžný mechanismus. Důvod, proč se i krajní konzervativci raději tváří, že své návrhy myslí sociálně citlivě, je prostě v tom, že dobře vědí o protivníkovi na druhé straně politického spektra. Tam číhá levice, jejíž program je na sociálních opatřeních postavený, a volič má kam utéct. Platí to samozřejmě i opačně. Tenhle mechanismus udržuje rovnováhu v demokracii. ODS nám právě předvádí, jak snadno lze v nějaké oblasti ztratit zábrany, když je názorový oponent tak slabý, že z politické scény fakticky zmizel.

Podobně zajímavé je tvrzení ministra Drobila, že je třeba z úřadů vystrnadit zástupce nevládních organizací, které označuje za příslušníky nátlakových skupin. Těžko si lze představit, že by Drobilův nynější šéf a dřívější ministr sociálních věcí Nečas někoho propouštěl z práce s argumentem, že získal odborné zkušenosti v tak podezřelých organizacích, jako je Člověk v tísni, Konto Bariéry nebo Centrum Paraple. U Hnutí Duha leckomu takový argument přijde relevantní. Dnes je ale přece normální, že absolventi vysokých škol, ať už studují sociální či přírodní vědy, získávají své první pracovní zkušenosti v neziskových organizacích. A bere se to jako důkaz zájmu o obor. Dali přednost tomu, co je zajímá, před vyšším výdělkem. A když se seznámí s prací v terénu, často postoupí do státní správy. To je přece v pořádku. To by měl být klad, ne argument k vyhazovu.

Navíc, když to rozšíříme, většina vyšších úředníků, alespoň doufám, má nějakou předchozí praxi. Jinou než úřednickou. Na ministerstvu průmyslu je asi dost lidí, kteří prošli ČEZem nebo nějakou jinou velkou průmyslovou firmou, a na ministerstvu zemědělství zase potkáte bývalé pracovníky třeba z Lesů ČR. I to je normální a očekávatelné. Snaha odstranit z MPŽ (ministerstva pro život) lidi, kteří měli kdy něco společného s  nevládkami, je jen další projev ideologizace úřadu. Pan prezident přece už tolikrát říkal, že ngoismus je zlo. A píše to i ve svých knihách!

Přes všechny ty výtky mě opravdu zajímá, jak se úřad vedený panem Drobilem bude chovat. Těžko mohl být názorový, politický a personální obrat větší. Projeví se to i v každodenní práci ministerstva? Ta odpověď vůbec není samozřejmá. Ani pod vedením zelených se nestalo MŽP nějakou environmentální bojůvkou. Naopak. Každý úředník se musí pohybovat v rámci zákonů a politických kompromisů. A úřady mají vlastní setrvačnost, kterou často ani politické vedení neovlivní. Pokud budeme procházet konkrétní kroky ministerstva za uplynulé čtyři roky, rozhodnutí, které bychom mohli považovat za radikálně zelené, bychom hledali jen těžko. Okolo (ne)povolení přestavby elektrárny Prunéřov zelení ministři dlouze váhali, dnes často kritizovaný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů připravoval poradce Bursík ještě pro lidoveckého ministra Ambrozka a schválila ho vláda a parlament, v nichž ještě neměli zelení ani jeden hlas. Pravda, zelení ovlivnili rozhodnutí vlády neprolomit limity a nestavět jaderné elektrány. Jenže to jednak není nic zase tak radikálního, navíc limity drží i současná vláda. Zbývá snad jen Bursíkovo rozhodnutí neuklízet padlé stromy na hřebenech Šumavy po orkánu Kyrill (podle mě správné), ale i to bylo zcela v souladu s koncepcí parku přijatou dávno před tím, než Strana zelených vstoupila na politickou scénu.

Možná bude zvenčí, až utichnou momentální turbulence, ono modré MPŽ od zeleného MŽP k nerozeznání. Vlastně by mě to mrzelo. Opravdu by mě zajímalo, jestli dokáže modrá politika v tomhle oboru nabídnout nějaké zajímavé řešení. Petru Nečasovi se to za minulé vlády v úloze ministra práce a sociálních věcí víceméně podařilo. Jeho úřad byl vedený lépe než Škromachův a navrhoval rozumné věci. A to byl Nečas původně odborník na obranu.

Že pan Drobil o životním prostředí nic neví a půjde na ruku průmyslovým lobby? Že plánuje povolit všechny sporné stavby od Temelína po jezy na Labi? Přesně tak to zatím vypadá. Berme to jako pozoruhodný experiment, jehož měřitelné výsledky se projeví až po nějakém čase. Třeba nás překvapí. Nic jiného než udiveně zírat nám v tuhle chvíli stejně nezbývá.

---

reklama

---