Pavel Franc: Příliš hlučná komunikace, aneb zase ti aktivisti

Ilustrační snímek dálnice D1.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ŠJů / Wikimedia Commons

Oč vlastně v tomto sporu jde? A co je na něm skutečně nejvíce alarmující?

Jednoduše o selhání právního státu a jeho institucí. Těch, které mají vykládat legislativu a vydávat správní rozhodnutí v souladu s ní. To se v případě Krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje nestalo. Postupovala nezákonně, když ani po podání podnětu k řešení nadměrného hluku z obou komunikací nezahájila správní řízení, směřující k omezení hlučnosti.

A to je, co mě osobně v Česku vadí a co často stojí za naší českou velkou neefektivitou.

Kdyby totiž úřady vždy dodržovaly, co jim ukládá legislativa, a nehledaly pohodlná řešení, nebo se nezbavovaly odpovědnosti, vypadala by spousta věcí u nás jinak – například v dopravním kontextu bychom už dávno nenadávali (oprávněně) při každé letní cestě na jih Evropy v kolonách u Mikulova na neexistující propojení na rakouskou dálnici, nebo v opačném směru při cestách na Svitavy, či jako obyvatelé průjezdních a okolních obcí na negativní vlivy proudících aut a kamionů. Stačilo by efektivně a ohleduplně hledat řešení a ne se snažit velkopansky prosazovat nesmyslná a neefektivní řešení.

Máme pobočku v Polsku a tak z vlastní zkušenosti mohu říct, že u našich severních sousedů je běžné, že pokud se instituce nechovají, jak jim právní stát ukládá a soud tuto skutečnost potvrdí, není téměř myslitelné, že takové rozhodnutí nerespektují. Všimli jste si? V Polsku se za posledních 10 let dopravní infrastruktura výrazně zlepšila. Nám v tomto srovnání ujel vlak.

To nejsou dva nezávislé jevy, to jsou jen dva projevy téhož – pokud máte fungující instituce a lidi, pak soudy jsou připraveny trestat nezodpovědná a nelegální rozhodnutí úřadů a úřady jsou zvyklé jednat rychleji a efektivněji než u nás.