Pavel Kotyza: Mongolský kašmír – ekonomická příležitost a environmentální výzva
Největší rozmach kašmíru je možné sledovat po roce 1990. Před ekonomickou transformací Mongolska byly počty chovaných zvířat regulovány. Během transformace regulace upadla a každý pastevec mohl navyšovat počty chovaných zvířat dle svých možností. Počet koz začal výrazně stoupat, což bylo mimo jiné dáno i tím, jak se Mongolsko otevřelo zahraničnímu obchodu.
Jestliže se počet koz kolem roku 1990 pohyboval na úrovni 6,9 milionů kusů, v roce 2000 to již bylo více jak 10 milionů a v roce 2022 se počet chovaných koz blíží hranici 28 milionů kusů. Tyto narůstající počty mají negativní vliv na stepní ekosystém, který se kvůli intenzivnímu přepásání dokáže jen těžko regenerovat. Produkce kašmíru je tedy často uváděna jako příčina degradace stepních a lesních porostů v Mongolsku.
Narůstající počet chovaných koz je důsledkem poptávky po kašmírové vlně a současně je dán její vysokou cenou. Průměrně je možné na jaře vyčesat z každé kozy přibližně 300 g kašmíru, což znamená pro pastevce příjem cca 10 USD na zvíře. To při zanedbatelných nákladech na chov vychází jako výborně vynášející komodita (vyčesaná vlna se prodává za cenu od 28 do 40 USD/kg). Jen pro upřesnění a kontext, jateční prodejní cena dospělé (pětileté) kozy se pohybuje někde v rozmezí 30 USD a je možné konstatovat, že jateční prodej koz nepatři mezi hlavní příjmy pastevců.
Celkem je na příjmech z kašmíru závislých asi 211 tisíc rodin, tj. asi 85 % všech pastevců. Menší pastevci mají v průměru 100 koz, zatímco větší pastevci mají průměrně 340 ks koz. Ovšem kozy nejsou nikdy ve stádu samy. Aby úspěšně přečkaly zimu, pastevci musí kombinovat kozy a ovce, které poskytují tepelnou izolaci v případě mrazivých dní.
Zanedbatelné náklady na chov koz jsou dány tím, že kozy jsou celoročně na pastvě, pasou se i ve sněhu, a za normálních okolností pastevci jen minimálně investují do zajištění krmiva na zimu (snad jen pro březí kozy a mladá kůzlata) nebo veterinární péče. Hlavními náklady jsou pohonné hmoty, respektive odpisy majetku (motocykl, malý nákladní vůz, místo zimního ustájení nebo chovný kozel). Nízké náklady a vysoká prodejní cena tvoří kombinaci, která generuje vysokou přidanou hodnotu. Kašmír produkovaný v objemu cca 10 tisíc tun generuje 27 % přidané hodnoty mongolského zemědělství.
Mongolští pastevci, jakož druzí největší producenti kašmíru hned po Číně, jsou v průběhu zimy podpořeni finančními zálohami, čímž se zavazují k prodeji vyčesané vlny překupníkům. Ti platí ihned, v rámci regionu nerozlišují rozdíly v kvalitě, a tudíž všem pastevcům platí téměř totožnou cenu.
Překupníci jsou často navázání na zákazníky z Číny, čímž se 75 % produkovaného kašmíru dostává do sousední Číny, kde je vlna dále čištěna, zpracována na přízi a finální výrobky. Zbylá vlna prochází národními zpracovatelskými kapacitami. Část zpracované vlny je dále exportována do EU.
V roce 2022 bylo odhadnuto, že se celkem prodalo cca 1,5 milionu kusů finálních produktů (svetry, šály, halenky, kabáty, deky apod.), z čehož cca 600 tisíc bylo prodáno v Mongolsku a 900 tisíc šlo na export hlavně na trhy v Asii, Evropě nebo Severní Americe.
I když jsou mongolské kašmírové svetry kvalitativně vyspělé, textilní průmysl stále čelí několika zásadním problémům. Pořízení vlny je finančně náročné. Česání koz probíhá od dubna do června, kdy je pastevcům distribuováno více jak 300 milionů USD. Takovéto množství hotovosti v mongolském průmyslu není, zpracovatelé si musí půjčovat u komerčních bank (s úroky mezi 8–15 % p.a.). Pokud se rozhodnou prodávat finální výrobky, musí počítat s fixací kapitálu na několik měsíců. V průběhu pandemie se doba oběhu zásob dostala na více jak dva roky, což vedlo k vysokým nákladům na zajištění dluhů.
Dalšími problémy jsou zastaralé technologie, chybějící kapacita pro výrobu příze, know-how výroby příze s přísadami (například s hedvábím), a nedostatek kvalifikovaných pracovníků. I přes tyto překážky dnes existuje v Mongolsku cca 85 textilních zpracovatelů, kteří vytváří kvalitní produkty, po kterých je celosvětová poptávka.
Mongolská vláda by chtěla omezit vysoký export nezpracované vlny. Z tohoto důvodu chce od letošního roku (2024) zavést novou legislativu, která by zakázat vývoz nezpracované vlny. Tím by se zvýšila přidaná hodnota vyváženého materiálu a současně by vznikla nová pracovní místa. Ovšem lze očekávat, že tento nový zákon (přijatý již dříve s několikerým posunutím platnosti) stále bude narážet na nedostačující kapacitu mongolského průmyslu, nedostatek finančního kapitálu, bude narážet na přílišnou koncentraci (vše okolo kašmíru se děje v hlavním městě Ulánbátaru), investiční aktivitu čínských společností, nebo pokusy o nelegální export. Současně dlouhodobý trend popularity kašmíru a jeho poptávka bude tlačit pastevce k dalšímu navyšování počtu koz a tím pádem prohlubovat problém degradace krajiny.
Mezinárodní společenství (OSN, rozvojoví partneři Mongolska) si je této skutečnosti vědomo, a proto se snaží nabídnout pastevcům i jiné alternativní a současně i finančně zajímavé možnosti obživy. Diskutuje se o zlepšení kvality skopového masa, uzenářství, zpracování a následné distribuce mléčných produktů, kožedělném průmyslu. Jsou podporovány iniciativy udržitelných přístupů pastvy (například tzv. zelenými úvěry), nastavení systému bonusů pro prodej vlny s vysokou kvalitou. Jsou podporována družstva, která by omezila postavení překupníků, podporován je obchod se zavedenými značkami v Evropě (např. Hermes), jsou zaváděny environmentální známky kvality. Diskutuje se o možnostech tzv. zeměpisného označení, které by jasně rozlišilo kašmír z Mongolska a Číny.
I přestože mongolský kašmír má potenciál stát se známou značkou podobně jako „české pivo“ nebo „francouzský sýr“, je nezbytné vzít v úvahu jeho významnou environmentální stopu, kterou nelze ignorovat.
reklama
Další informace |
Dále čtěte |
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyníOnline diskuse
Všechny komentáře (6)
Karel Zvářal
22.7.2024 06:31Břetislav Machaček
22.7.2024 17:41jako u nás, kde je prvovýrobce vystaven na milost zpracovateli a ten zase
finálním prodejcům produkce. Přitom největší riziko nese prvovýrobce
a nejmenší finální prodejce. Jedinou nadějí prvovýrobců je obsáhnout obě
zbývající kategorie, ale to nedokážou nemajetní jednotlivci, ale třeba odbytová družstva, což je pro zastánce kapitálu sprosté slovo znamenající odstřižení od zisků z obchodu a zpracování produkce. To ale vše vyžaduje kapitál, který vytváří sice prvovýrobce, ale zhodnocují zpracovatelé a obchodníci. To už věděl Baťa a uzavřel komplet celý kruh podnikání. Nakoupil půdu v J. Americe, kde založil chovy dobytka na kůže na své
boty, které sám prodával ve svých obchodech a zaměstnancům nabídl bydlení v jeho domech postavených jeho stavební firmou a umožnil jim utrácet za zboží v jeho obchodech nejen s botami, ale i oděvy a potravinami. Dokonce zřídil vlastní školy a nemocnici a uzavřel tak kompletně systém od prvovýroby přes finalizaci až zase k samotnému utrácení mezd bez ostatních příživníků, kteří by z toho bohatli. Byl to vlastně kapitalista - socialista, který umožnil lidem mít se za dobrou práci dobře a nebýt někým jiným okrádáni.
To se dnes bohužel děje nejen Mongolům, ale po celém světě, kde bohatnou pouze bohatí a chudí dál živoří, aby ti bohatí mohli dál bohatnout. A to
vše na úkor přírody, kterou ničí prvovýrobci, ale viníky jsou pouze
ti ostatní. Ti je k tomu nutí tím, že je okrádají o to, co sami na nich vydělávají. Nechat jim ale více na tu prvovýrobu, tak může být více
udržitelná a nikoliv pouze drancovat zdroje do stádia přepásání pastvin
a následnou degradaci v polopoušť a poušť.
