Pavel Polák: Drahé rakouské referendum o jaderné energii
5. listopadu 1978 dostali Rakušané možnost rozhodnout v referendu o zásadní otázce. Bude mít Rakousko jadernou elektrárnu, nebo nebude? Hypotetická rozvaha to v žádném případě nebyla, protože jaderná elektrárna už byla hotová a stála na pravém břehu Dunaje u obce Zwentendorf, pár desítek kilometrů proti proudu od Vídně. Měla několik stovek zaměstnanců a dokonce v jejím skladu už ležely připravené palivové tyče, aby se mohly zasunout do zbrusu nových reaktorů.
O stavbě této elektrárny rozhodla vláda ve Vídni na konci 60. let, pak se několik let stavělo, protože jaderná elektrárna jak známo není zahradní domek. Ovšem veřejné mínění v Rakousku se v polovině 70. let začalo postupně obracet proti jádru. Atom proto vstoupil do politiky a také s ní dost zamíchal. Kupříkladu z lidovců (ÖVP), kteří stavbu zwentendorfské elektrárny prosadili a kteří měli k atomu vyloženě kladný vztah, se najednou stali jeho odpůrci. Elektrárnu nakonec stavěli sociální demokraté (SPÖ), kteří vládli po lidovcích a kterým projekt elektrárny spadl do klína. Veřejná diskuze byla natolik vyhrocená, že tehdejší kancléř Bruno Kreisky souhlasil s tím, aby o této několikamiliardové stavbě rozhodl lid. A ten to také udělal. Proti elektrárně se vyslovila skutečně těsná většina: 50,47 procent hlasujících Rakušanů energii z jádra nechtělo.
Až do 80. let pracovalo v nefunkční elektrárně několik desítek techniků, kteří stavbu udržovali v pohotovosti pro případ, že by se elektrárna někdy přece jenom rozjela. Černobylská tragédie rakouskou veřejnost přesvědčila o tom, že se v roce 1978 rozhodla správně, byť to nebylo zrovna levné rozhodnutí. Celkové investice se odhadují v přepočtu na více než dvacet pět miliard korun.
Jaderná elektrárna ve Zwentendorfu je největší investiční ruinou Rakouska. Stalo se z ní muzeum, návštěvníci se můžou podívat do reaktoru, občas se v ní natočí scéna nějakého filmu, jaderní inženýři tam zkoumají vnitřní prostory, protože podobné konstrukce stojí a fungují i v dalších částech Evropy, je také jakýmsi skladem náhradních dílů pro jiné elektrárny. Od roku 2009 jsou na jejích střechách namontované solární panely, takže nakonec elektřinu přece jen vyrábí.
Dělat referendum o jaderné elektrárně v době, kdy už stojí a čeká na zprovoznění, je pochopitelně ukázkovým příkladem hodně špatného timingu. Ani těsné vítězství protiatomového tábora nelze vnímat jako triumf demokracie, protože 49,53 procent Rakušanů jádro tenkrát chtělo. Zwentendorf je prostě zpackaný ve všech ohledech. Dnes je Rakousko hrdé na to, že jádru dalo vale. Tamější ministerstvo životního prostředí se v energetické zprávě za rok 2017 právem chlubí tím, že Rakousko je premiantem v obnovitelných zdrojích. Loni z nich získalo více než 70 procent elektřiny. Ovšem pro úplnost je třeba dodat, že si Rakousko nedokáže vyrobit energie dost. Od roku 2000 nakupuje elektřinu u sousedů. Ano, i z Česka, které Rakousku prodává mimo jiné i to, co vyrobí v Temelínu.
reklama
.jpg){kind=link}