https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/pavel-sremer-tricet-let-zakona-o-zivotnim-prostredi-jako-vyzva
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Pavel Šremer: Třicet let zákona o životním prostředí jako výzva

27.12.2022
Josef Vavroušek za svým stolem na Federálním výboru pro životní prostředí.
Josef Vavroušek za svým stolem na Federálním výboru pro životní prostředí.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
V době stálých legislativních změn je až k nevíře, že za celou tu dobu třiceti let nedošlo k podstatným změnám zákona o životním prostředí. Na začátku milénia sice byla snaha o jeho nahrazení celým kodexem životního prostředí, ta však nebyla úspěšná (1). Nejspíše proto, že to byl příliš veliký zásah do zaběhané struktury našeho práva (zákoník v sobě zahrnoval dílčí zákony z oblasti životního prostředí) i struktury celého resortu životního prostředí (zaváděl např. environmentální agenturu s na české poměry rozsáhlými pravomocemi), takže při změně politické garnitury v neprospěch životního prostředí už v přípravě zákoníku nebylo pokračováno.
 
Jak se stalo, že více než desetiletí před tím došlo úspěšně k uzákonění zákona o životním prostředí v roce 1992? Bylo to samozřejmě dobou brzy po změně režimu, kdy ve společnosti ještě přetrvávalo přesvědčení, že je hrozivý stav životního prostředí potřebné změnit.

Došlo tehdy k propojení snah nevládních organizací, odborné sféry, i části pracovníků decisní sféry a nových politiků ve snaze co nejrychleji stav našeho životního prostředí zlepšit.

Již na jaře roku 1990 vznikla pracovní skupina, kterou vedl tehdy čerstvý místopředseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj (začátkem léta 1990 přetransformované na Federální výbor životního prostředí - FVŽP) Josef Vavroušek, spolu s novým českým ministrem životního prostředí (MŽP) Bedřichem Moldanem a předsedou Slovenské komisie pre životné prostredie (SKŽP) Vlado Ondrušem. Pracovní skupina připravila celkovou koncepci ekologické politiky, která měla platit jak pro federaci, tak Českou i Slovenskou republiku.

Původní, hlavně Vavrouškova představa (jako systémového inženýra) byla, že vznikne nejprve zákon o životním prostředí a na něj budou navazovat složkové a další zákony. Koncepce byla přijata federální vládou (usnesením vlády č. 511/1990 ze dne 22. 7. 1990).

V koncepci byl obsažen i plán postupu v legislativní oblasti: „… celý soubor předpisů v oblasti životního prostředí bude sjednocen a podstatně doplněn, zejména bude vypracován chybějící rámcový zákon o životním prostředí“.

Koncepce už stanovila i další důležité zásady, které následně zákon o životním prostředí podrobněji specifikoval. Návazně pak v Státním programu péče o životní prostředí (schváleném federální vládou usnesením č. 229 z 18. 4. 1991), v programech pro roky 1991-1992 byl plán k novelizaci a dotváření systému ekologických zákonů a navazujících právních předpisů - urychleně měly být doplňovány především chybějící normy (zejména zákon o životním prostředí a zákon o odpadech a normy zcela zastaralé (např. zákon o ovzduší).

Už tehdy bylo stanoveno, že všechny normy jsou vytvářeny tak, aby byly v souladu s legislativou Evropského společenství a s mezistátními konvencemi v oblasti životního prostředí. S takovým postupem tehdy souhlasily i republikové vlády a zastupitelské sbory.

Oproti plánům však naléhavá potřeba nových složkových zákonů vedla k tomu, že nejprve byl připraven na FVŽP (2) a přijat Federálním shromážděním zákon o odpadech, první takový zákon u nás (zákon č. 238/1991 Sb. ze dne 22. května 1991) a nový zákon o ovzduší (zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami, zákon č. 309/1991 Sb. ze dne 9. července 1991) namísto starého letitého “komínového“ zákona (zákon č. 35/1967 Sb. (ve znění z. ČNR č. 146/1971 Sb. a z. SNR č. 159/1971 Sb.) o opatřeních proti znečišťování ovzduší (kde jako důležité opatření byla např. výška komína).

Zákon o životním prostředí (zákon č. 17/1992 Sb.) ze dne 5. prosince 1991 (s nabytím účinnosti od 16.1.1992) tak byl ve federaci až třetím novým zákonem v oblasti životního prostředí po listopadu 1989, předchozí dva zákony však již dodržovaly nové základní principy ochrany životního prostředí, uzákoněné až zákonem o životním prostředí, vzhledem k zčásti souběžné přípravě všech těchto tří zákonů.

K přípravě zákona vznikla na FVŽP pracovní skupina. Obsahovou náplň zákona řešila skupina vedená Miroslavem Martišem a Eliškou Novákovou, právní aspekty pak zajišťoval Jan Mareček a Pavel Dvořák, vedoucí pracovníci legislativního odboru FVŽP. Na přípravě se podílelo i mnoho dalších odborníků z Česka i Slovenska.

Jak to zvláště při přípravě něčeho nového bývá, zpočátku se lišily názory na obsah i formu. Nejprve bylo uvažováno o variantě ústavního zákona, ta však padla s přijetím uvozovacího ústavního zákona č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod a samotné Listiny základních práv a svobod 9. 1. 1991 Federálním shromážděním, když do ní bylo začleněno do čl. 35 ústavní právo fyzických osob na příznivé životní prostředí a právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.

Proto došlo k přípravě „jen“ federálního zákona. I ten měl tehdy mnoho odpůrců, byl na konzervativní právníky příliš převratný, porušující zvyklosti, neb se nejednalo o klasickou právní formu zákona. Byla mu též vytýkána pouhá deklarativnost či obecnost. Tehdy však byla velká potřeba zavést konečně už do československého práva základní problematiku životního prostředí.

Dík pevnému postoji tehdy již ministra-předsedy FVŽP Josefa Vavrouška a s pomocí dalších, kterým na životním prostředí záleželo, se nakonec zákon podařilo prosadit, byť ne bez komplikací.

Největší nastala, když čtveřice poslanců Federálního shromáždění, ambiciózních členů ODS (Ondřej Huml, Petr Gandalovič, Miloslav Soldát) a VPN (Vladimír Savčinský) nepočkala na řádné předložení zákona federální vládou, ale bez skrupulí ho předložila jako svůj poslanecký návrh. Což by nemuselo vadit, ba naopak by to mohlo urychlit jeho projednávání, pokud by z návrhu zákona nevypustili podstatnou část, týkající se posuzování vlivu činností na životní prostředí, tedy jednu z těch nedeklaratorních částí, zavádějící u nás nově celý proces hodnocení vlivu činností na životní prostředí EIA a dokonce i SEA.

Vynechání této části by zákon velmi znehodnotilo. Situaci jsme my, kteří jsme zákon připravovali, už viděli černě. Josef Vavroušek se však nevzdal, na jeho popud jsme podnikli vysvětlovací akci, proč je zařazení procedury hodnocení důležité.

Josef Vavroušek dík svému předchozímu působení jako zakladatel Občanského fóra a jeho Koordinačního centra oslovoval poslance za Občanské fórum, byť tehdy již rozdělené na Občanské hnutí a ODS. S oslovením slovenských poslanců nám velmi pomohl přední slovenský ochranář a v té době předseda výboru životního prostředí Slovenské národní rady Mikuláš (Maňo) Huba (nezávislý poslanec za Stranu zelených na Slovensku, součásti federální Strany zelených). Zvláště cenné bylo oslovení a kontakt na vlivného poslance Ivana Šimka, tehdy ze slovenského Křesťanskodemokratického hnutí (KDH), což mohu osobně potvrdit. Když pak došlo 5. prosince 1991 ve Federálním shromáždění k hlasování, velkou většinou 161 hlasů byl odsouhlasen zákon o životním prostředí i se zařazením procedury hodnocení vlivu na životní prostředí (proti bylo jen 25 poslanců a 5 se zdrželo, 1 hlasování ignoroval). Pro tento zákon dokonce hlasoval i poslanec a tehdy vicepremiér a ministr financí Václav Klaus, známý svým vztahem k životnímu prostředí jen jako třešničce na dortu. Následně byl zákon uveřejněn ve Sbírce zákonů pod číslem 17/1992. Účinnosti nabyl dnem vyhlášení, tj. 16. 1. 1992.

Povězme si dále alespoň ve stručnosti, co zákon obsahoval a jaké změny od té doby nastaly. Zákon obsahoval devět částí.

První částí byla preambule a vymezení účelu zákona. V této části se Federální shromáždění přihlásilo k ochraně životního prostředí. Dokonce i k etickému principu (člověk je neoddělitelnou součástí přírody, vzájemná závislost člověka a ostatních organizmů, vědomí odpovědnosti za zachování příznivého životního prostředí budoucím generacím), vedle toho zdůraznilo i antropocentrický přístup (respektování práva člověka přetvářet přírodu, ovšem v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje /sustainable development/). Zvláště z hlediska legislativy bylo důležité zdůraznění práva na příznivé životní prostředí jako jedno ze základních práv člověka. § 1 stanovil účel zákona - vymezení základních pojmů a základních zásad ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování životního prostředí. A již před summitem Země v Rio de Janeiro bylo zdůrazněno východisko v principu trvale udržitelného rozvoje - zákon vlastně poprvé zavádí trvalou udržitelnost do našeho práva.

Druhá část blíže určuje devět základních pojmů: životní prostředí, ekosystém, ekologickou stabilitu, únosné zatížení území, trvale udržitelný rozvoj, přírodní zdroje, znečišťování a poškozování životního prostředí, ochranu životního prostředí a ekologickou újmu. Tehdy to byly nové pojmy v našem právu, dnes už jsou natolik známé, že upozorníme jen na některé.

Poměrně velké diskuse byly ohledně samotného pojmu životní prostředí (§ 2), co všechno do něj souhrnným způsobem zahrnout. Nakonec byla přijata formulace, že je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.

Co všechno zahrnout do pojmu životní prostředí? Vodu určitě. Ilustrační snímek.
Co všechno zahrnout do pojmu životní prostředí? Vodu určitě. Ilustrační snímek.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

V § 6 je určen trvale udržitelný rozvoj společnosti jako takový, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů. První část vychází z definice, uvedené ve zprávě světové komise pro životní prostředí a rozvoj OSN vedené G. H. Brundtlandovou z roku 1987 (3), překonává ji však v druhé části, týkající se přírody a ekosystémů. K tomu byla při přípravě zákona velká diskuse, nakonec se podařilo jak rozmanitost přírody, tak přirozené funkce ekosystémů prosadit – to v té době bylo velmi nové, většina světa se spokojovala s definicí světové komise OSN.

Obdobně nová byla definice únosného zatížení území (§5) jako takového zatížení lidskou činností, při kterém nedochází k poškozování životního prostředí, zejména jeho složek, funkcí ekosystémů nebo ekologické stability. Velká diskuse byla ohledně nového pojmu ekologické újmy (§ 10), jako specifického druhu škody, pro kterou nelze použít právní konstrukce pro do té doby právem upravované druhy škody, proto došlo k odlišení i termínu na ekologická újma, aby nedocházelo k záměnám. Nakonec byla zvolena definice, že ekologická újma je ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozením jejich složek nebo narušením vnitřních vazeb a procesů v důsledku lidské činnosti a zákon v další části předpokládal vznik samostatné právní normy, což se stalo až o mnoho let později, když bylo potřebné transponovat do právního řádu České republiky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí zákonem 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů v platném znění.

Třetí část je věnována zásadám ochrany životního prostředí. Zde byla ustanovena důležitá zásada, že území nesmí být zatěžováno lidskou činností nad míru únosného zatížení (§ 11), dále že přípustnou míru znečišťování životního prostředí určují mezní hodnoty stanovené zvláštními předpisy a že mezní hodnoty musejí být stanoveny s přihlédnutím k možnému kumulativnímu působení znečišťujících látek a činností (§ 12).

Velmi zásadní a proto kontroverzní je ustanovení § 13, že v případě obavy z hrozby nevratného nebo závažného poškození životního prostředí nesmí být pro odklad opatření důvodem pochybnost, že k takovému poškození skutečně dojde (tento paragraf je vlastně aplikací principu předběžné opatrnosti).

V § 14 byla zúročena negativní zkušenost z minulého režimu, neboť uzákoňuje, že každý má právo na pravdivé a přiměřené informace o stavu a vývoji životního prostředí, příčinách a důsledcích tohoto stavu, na informace o připravovaných činnostech, které by mohly vést k změně stavu životního prostředí a na informace o opatřeních, která orgány odpovědné za ochranu životního prostředí podnikají při předcházení nebo nápravě poškození životního prostředí. Tento paragraf vlastně blíže specifikoval čl. 35, odst. 2 Listiny základních práv a svobod o právu na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Omezení nebo odmítnutí takových informací bylo v tomto paragrafu vázáno na budoucí zvláštní předpis.

Ten se tehdy začal na FVŽP připravovat jako zákon o přístupu k informacím o životním prostředí, nebyl však tehdy dokončen (vzhledem k zrušení FVŽP, na které pospíchali vítězové voleb v roce 1992 - FVŽP byl zrušen krátce po červnových volbách, vítězové nepočkali ani na konec federace). Až teprve v roce 1998 se to podařilo zákonem o právu na informace o životním prostředí č. 123/1998 Sb. Protože však v zákoně č. 123/1998 Sb. bylo řešeno právo na informace daleko podrobněji a taktéž i v zákoně č. 100/2001 Sb. O posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), došlo k zrušení § 14 zákona o životním prostředí – zrušovací ustanovení bylo přímo obsaženo v zákoně č. 100/2001 Sb.

V dalším § 15 bylo stanoveno, že se každý může domáhat stanoveným způsobem u příslušného orgánu svých práv vyplývajících ze zákona o životním prostředí a z dalších předpisů upravujících věci životního prostředí, což je aplikací čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod pro oblast životního prostředí.

Značně dlouho byl v českém školství ignorován § 16, týkající se výchovy, osvěty a vzdělávání. Měly se uskutečňovat tak, aby vedly k myšlení a jednání , které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách. Zde tedy máme uzákoněnu Schweitzerovu úctu k životu (jak známo, předkladatel zákona Josef Vavroušek se účastnil expedice Lambaréné s dodávkou léků pro Schweitzerovu nemocnici v africkém Gabonu, v Lambaréné a velmi ho humanista Schweitzer inspiroval).

Albert Schweitzer v Lambaréné v roce 1964
Albert Schweitzer v Lambaréné v roce 1964
Foto | Gert Chesi / Wikimedia Commons

V další čtvrté části zákon vymezoval povinnosti při ochraně životního prostředí. Velmi důležitý § 17 zavádí prevenci do oblasti životního prostředí. Odstavec 17/1 stanovuje povinnost každého předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí. Důležitý je důraz na opatření přímo u zdroje. Odst. 17/2 poprvé v tehdejší federaci zavádí hodnocení vlivu činností na životní prostředí (EIA) ustanovením, že každý, kdo využívá území, nebo přírodní zdroje, projektuje, provádí, nebo odstraňuje stavby, je povinen takové činnosti provádět jen po zhodnocení jejich vlivů na životní prostředí a zatížení území. V rozsahu tohoto zákona a zvláštních předpisů. V ČR to byl např. následně přijatý zákon ČNR č. 244/1992 Sb. Odst. 17/3 žádá totéž od každého, kdo hodlá zavést do výroby, oběhu či spotřeby technologie, výrobky a látky, nebo je hodlá dovážet.

§ 18 zavádí povinnost každého, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí či využívá přírodní zdroje, na vlastní náklady zajišťovat sledování svého působení (odst.18/1). A pro právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání obecně zavedl poskytování informací o svém působení na životní prostředí – s odkazem na zvláštní předpisy, které určí rozsah a podmínky (odst. 18/2). To již například v té době činily jednotlivé nové složkové zákony v oblasti životního prostředí.

§ 19 zavedl určitou oznamovací povinnost a povinnost zásahu k odvrácení hrozby, či zmírnění následků pro každého, kdo zjistí, že hrozí či již došlo k poškození životního prostředí (samozřejmě s výjimkou v případě ohrožení života či zdraví svého, nebo osoby blízké).

Samostatnou pátou částí byla ustanovení k posuzování vlivu činností na životní prostředí (v České republice byla záhy rozváděna samostatným zákonem ČNR č. 244/1992 Sb. ze dne 15. dubna 1992 o posuzování vlivů na životní prostředí s účinností od 1. července 1992, v Slovenské republice později zákonem NR SR č. 127/1994 Z. z. o posudzovaní vplyvov na životné prostredie). Tato část zákona byla inspirována směrnicí Rady ES 85/337/EEC ze dne 27.6. 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí ve snaze harmonizací našeho práva s legislativou Evropských společenství docílit účinnější ochrany životního prostředí pomocí úplně nového nástroje.

V § 20 byl obsažen zásadní požadavek, že záměry dle § 17, odst. 2 a 3 podléhají před vydáním rozhodnutí podle zvláštních předpisů posouzení z hlediska možných vlivů na životní prostředí (odst. 20/1).

Velmi novým bylo ustanovení, že zásady ochrany životního prostředí a posuzování vlivů činností a jejich důsledků na životní prostředí jsou přiměřeně uplatňovány i při přípravě rozvojových koncepcí a programů a návrhů právních předpisů. (odst. 20/2).

§ 21 obecně určoval, kdo provádí posouzení záměrů uvedených v příloze č. 1 - svěřoval určení příslušných orgánů zákonům České národní rady a Slovenské národní rady, předem požadoval projednání s ostatními orgány státní správy, s dotčenými obcemi a s veřejností. Předepsal, že se hodnocení zpracovává dle přílohy č. 2 zákona (odst. 21/1). Úpravu podrobností svěřoval ČNR a SNR, včetně možnosti rozšíření a konkretizace seznamu činností v příloze č. 1 zákona a určení rozsahu těchto činností a zpřísnění požadavků na obsah dokumentace uvedené v příloze č. 2. (odst. 21/2). V ČR pak tyto úpravy provedl z. ČNR č. 244/1992 Sb., v samostatné Slovenské republice pak z. NR SR č. 127/1994 Z.z.

§ 22 vytyčil sedm základních hledisek pro posuzování záměrů, které pak byly rozvedeny v přílohách zákona.

§ 23 určoval postup v případě nepříznivých vlivů záměru na životní prostředí druhé republiky tehdejší federace.

Tato část zákona o životním prostředí byla zrušena v ČR až v roce 2001, neboť byla nahrazena zákonem č. 100/2001 Sb. o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů ze dne 20. února 2001 a s účinností od 1. ledna 2002 (viz zde).

Další šestá část zákona, týkající se posuzování vlivu činností a jejich důsledků na životní prostředí přesahujících státní hranice (tzv. mezistátní či příhraniční EIA), byla též zrušena po deseti letech nabytím účinnosti zákona č. 100/2001 Sb., neboť ten se zabýval i příhraničními vlivy. Tehdy to však byla důležitá část, neboť již napřed implementovala čerstvou Úmluvu o posuzování vlivů na životní prostředí přesahujících státní hranice, přijatou státy Evropské hospodářské komise OSN (tzv. Dohoda z Espoo či Helsinek, ze dne 25. února 1991, vstoupivší však v platnost až 10. 9. 1997, její text po úpravách lze najít na odkazu).

Následovala sedmá část, stanovující odpovědnost za porušení povinností při ochraně životního prostředí.

§ 27 nově stanovil povinnost obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části, pokud došlo k ekologické újmě. Kolem toho byly pro nově ustanovenou ekologickou újmu větší diskuse, zvláště nad povinností náhrady takové újmy v případě nemožnosti obnovy přirozených funkcí narušeného ekosystému. Nakonec to bylo vyřešeno odkazem, že podrobnosti stanoví zvláštní předpis. To se stalo až o mnoho let později, zákonem č. 167/2008 Sb. O předcházení ekologické újmy a a její nápravě a o změně některých zákonů, jako odpověď na povinnost implementace směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/35/EC a některými podzákonnými normami (např. Nařízením vlády č. 295/2011 Sb. O způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění, které lze nalézt na odkazu).

§ 28 ustanovoval sankce za poškozování životního prostředí. Tehdy stanovil pokuty až do výše 1  000  000  Kč právnické nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která způsobí ekologickou újmu porušením právních předpisů a až do výše 500 000 Kč pokud neučiní opatření k nápravě, nebo neupozorní orgán státní správy. Byly to tedy výhradně sankce podnikatelům za způsobení ekologické újmy a za nesplnění povinností k odvrácení nebezpečí či nesplnění ohlašovací povinnosti, zatímco sankcionování porušení povinností ze zvláštních předpisů o ochraně životního prostředí (např. složkových zákonů) bylo svěřeno § 29 těchto předpisů.

Jako jeden z nejdůležitějších paragrafů celého zákona byl po určitých diskuzích formulován § 30 o předběžném opatření, týkajícím se dočasného zastavení nebo omezení činnosti, která hrozí závažným poškozením životního prostředí, nebo již k němu došlo. Pověřeny k tomu byly orgány státní správy pro životní prostředí. Bylo stanoveno, že předběžné opatření může být vydáno na dobu nejdéle 30 dnů a současně mají být navržena opatření k nápravě příslušným orgánům státní správy. Podrobnosti byly svěřeny zvláštním předpisům ( např. zákonům národních rad).

Předposlední osmá část se týkala důležitých ekonomických nástrojů. § 31 zaváděl jednotlivé ekonomické nástroje do ochrany životního prostředí: platby daní, poplatků, odvodů a dalších plateb, pokud tak stanoví zvláštní předpisy, za znečišťování životního prostředí a za hospodářské využívání přírodních zdrojů. § 32 odkazoval na zvláštní předpisy o zvýhodnění úpravami daní a odvodů nebo poskytováním úvěrů a dotací právnických nebo fyzických osob, které chrání životní prostředí, nebo využívají přírodní zdroje v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje. To bylo ještě v roce 1992 částečně uskutečněno v zákonu o dani z přidané hodnoty (zákon č. 222/1992 Sb.), daních z příjmu (zákon č. 286/1992 Sb.), o spotřebních daních (zákon č. 213/1992 Sb.), o dani z nemovitosti (zákon ČNR 338/1992 Sb.) a o dani silniční (zákon ČNR č. 339/1992 Sb.).

§ 33 zaváděl mezi nástroje ochrany životního prostředí fondy životního prostředí.

Jak už to tak bývá, největší spory jsou o peníze. Tak tomu bylo i v tomto případě, obě republiková ministerstva nesouhlasila se vznikem federálního fondu a tak byla zvolena neutrální formulace, že podrobnosti stanoví zvláštní předpisy. Přitom vlastně v průběhu přípravy zákona o životním prostředí vznikl v České republice zákon ČNR č. 388/1991 O státním fondu životního prostředí České republiky, do kterého přešly již existující Státní fond vodního hospodářství a Fond ochrany ovzduší (viz zde). Že by však byl potřebný i fond na úrovni společného státu s mnoha společnými problémy životního prostředí, vyžadujícími společná řešení, obě republiková ministerstva (resp. MŽP a SKŽP) už nechtěla připustit, byť při jednáních nebylo zpochybňováno právo republik na vznik jejich fondů.

Závěrečná část obsahuje ustanovení přechodná a závěrečná ve dvou paragrafech. § 34 předepisoval, že pokud neodpovídá využívání území, přírodních zdrojů, technologií, staveb, výrobků a látek ustanovením tohoto zákona a předpisům o ochraně jednotlivých složek životního prostředí, musí to být uvedeno do souladu s těmito předpisy. A pokud k tomu nedojde, musí být činnost omezena, nebo zastavena příslušnými orgány státní správy.

Poslední § 35 pak stanovuje, že zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení. To se stalo 16. 1. 1992.

Zákon měl čtyři přílohy, všechny se týkaly hodnocení vlivů na životní prostředí (příloha č. 1 stanovila činnosti, podléhající hodnocení, příloha č. 2 vymezila obsah dokumentace a hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí, příloha č. 3 určovala záměry, podléhající mezistátnímu projednání z hlediska vlivů na životní prostředí a příloha č. 4 obsah dokumentace o hodnocení vlivů záměrů na životní prostředí). I tyto přílohy byly v roce 2001 zrušeny, neboť je nově vymezoval zákon č. 100/2001 Sb.

Celé znění zákona lze najít na webu pod odkazem https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1992-17, případně v komentované podobě i knižně (4).

Třicet let je z hlediska plynutí lidského času i uskutečňování lidských aktivit docela dlouhá doba. Bylo by samozřejmě už načase, aby byl tento zákon, zvláště vzhledem k velkému pokroku, který od té doby následoval v té tehdy úplně nové problematice environmentálního práva, minimálně doplněn o to nové. Například problematiku ochrany klimatu a biodiverzity.

V zákoně vlastně chybí rámcová problematika ochrany živé přírody, protože to tehdy bylo kompetenčně záležitostí republik. Ještě lepší by bylo vypracovat celý zákoník životního prostředí, sjednocující naší roztříštěnou environmentální legislativu, tak jako mají své zákoníky právo občanské, obchodní, trestní či pracovní. A nemuselo by se začínat od nuly, dík již předchozím snahám v tomto směru (1).

Do určité míry tu roztříštěnost zachraňuje strategické plánování Evropské unie, z EU pramení velká většina naší environmentální legislativy, provádění však je v mnohém ponecháno na národní úrovni. A pokud pro provádění, čili implementaci, nemáme jednotící rámec, účinnost jednotlivých ustanovení, která nemusí být při roztříštěnosti legislativy vzájemně v souladu, se značně zeslabuje.

Podaří se po třiceti letech zákon o životním prostředí přepracovat? Zatím je bohužel na okraji zájmu, nejen vládních, potažmo ministerských právníků, ale i dalších - jak environmentálních právníků - tak ostatních ochránců životního prostředí.

Poznámky:

1) Více k projektu kodexu životního prostředí viz zde, nebo kniha Evy Kružíkové a Petra Petržílka: Kodex životního prostředí - zdroj polemik i nadějí, aneb Návrh věcného záměru zákona o životním prostředí s polemickým komentářem Evy Kružíkové a Petra Petržílka, vyd. MŽP, Praha 2005.

2) Základní zákony v oblasti životního prostředí byly za federace povětšinou připravovány FVŽP, ve spolupráci s MŽP a SKŽP, protože kompetenčně za přípravu odpovídal FVŽP, často však je nyní mylně přisuzována příprava MŽP. MŽP však připravovalo dle kompetencí např. zákon ČNR č. 114/ 1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, zákon ČNR č. 282/1991 Sb. o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, či zákon ČNR č. 388/1991 Sb. o Státním fondu životního prostředí České republiky.

3) Naše společná budoucnost, Zpráva Světové komise OSN pro životní prostředí a rozvoj (WCED), vedené Gro Harlem Brundtlandovou, 1987, knižně vyšla jako World Commission on environment and development: Our Common Future, vyd. Oxford University Press, 1. vydání Oxford, New York 1987

4) Dvořák P., Mareček J. a Bílý J.: Zákony o životním prostředí /komentář/, Zákon o životním prostředí, zákon o ovzduší, zákon o odpadech, ed. Komentované zákony, vyd. SEVT, nakl. Frances, a.s., 1. vyd. Praha 1992


reklama

 
foto - Šremer Pavel
Pavel Šremer
Autor je český biolog a ochránce životního prostředí, bývalý disident, signatář Charty 77, po sametové revoluci československý politik Strany zelených, poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Byl po krátkou dobu ekologickým poradcem prezidenta Havla. Na FVŽP mimo jiné zodpovídal za legislativu jako náměstek ministra-předsedy FVŽP Josefa Vavrouška. Pracoval též v US Peace Corps jako environmentální manager dobrovolníků pomáhajících ČR, dále působil na vedoucích pozicích v ČIŽP a na MŽP, spoluzakládal s Josefem Vavrouškem a dalšími Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ), jejímž je nyní místopředsedou.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (27)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

27.12.2022 07:12
Jako sonda do historie dobré , současnost, z pohledu ochrany ŽP, doslova katastrofální .
Od pádu režimu v r. 1989 tak tristní stav v této oblasti nebyl.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.12.2022 08:55 Reaguje na Miroslav Vinkler
Ano, třicet let je dlouhá doba, proto "dosažené výsledky" chápu ne jako výzvu, nýbrž jako vysvědčení. A byla to snad boží prozřetelnost, abych byl mimo hru, když po opakovaných pokusech zapojit se do ochrany se všude bránili zuby nehty. Musel bych se dnes hanbou propadnout, kdybych se na současném stavu podílel.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

31.12.2022 10:48 Reaguje na Karel Zvářal
U mne to je podobné. Já je opustil při zjištění, že se
z ekologů stávají ekologisté myslící hlavně na dotace a funkce. Dnes jsem rád, že jsem mimo a taky jim neustále
nastavuji zrcadlo těch přehmatů, které jsem v minulosti
předvídal a kritizoval. Nechci vše vyjmenovávat, protože
je toho opravdu hodně a kdo nechce být slepý, tak to vidí.
Bohužel bude ještě hůře a mou jedinou útěchou jsou už jen
ty vzpomínky na časy dávno minulé, kdy vládl zdravý selský
rozum a spolupráce mezi všemi, kteří mají s přírodou co do
činění. Dnešní konfrontační soupeření se mi hnusí, ale co
naplat, když tu jde o boj o dotace a pokoření oponentů za
každou cenu. Zákopy jsou vykopány a mír je v nedohlednu!
Odpovědět
ss

smějící se bestie

27.12.2022 09:34 Reaguje na Miroslav Vinkler
1*
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.12.2022 09:52 Reaguje na Miroslav Vinkler
To by ovšem znamenalo, že na konci našeho bolševika bylo u nás ŽP lepší, než je nyní. ŽP se totiž nemohlo změmit ze dne na den. Jak to tedy podle vás opravdu je?
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 11:22 Reaguje na Jiří Svoboda
Co si přečtete u Vinklera, je prakticky vždycky naopak. Vyjímky potvrzující pravidlo samozřejmě taky existují.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 11:19 Reaguje na Miroslav Vinkler
Teorie je hezká, ale já si na tu dobu dobře pamatuji. Severní Čechy byly největší totálně zdevastovaná oblast na světě (dle NG), Krušné hory a půlka Krkonoš byly kompletně vytrávené a zničené, naše řeky byly mrtvé stoky, v Brně byl do ránu čerstvě napadený sníh černý. Ve městě, v obytné zóně se mohl člověk zadusit dýzlovými čmoudy, potraviny byly promořeny pesticidy, herbicidy, maso anbolickými steroidy i antibiotiky, taky máme snad největší výskyt rakoviny tlustého střeva u starší populace.
Hned po plyšákovi zlý Klaus nechal odsířit všechny elektrárny a dalšími buzeracemi z Eurosajuzu se zavedly emisní kontroly pro auta a další, zcela podstatné zákony pro odpady pro továrny. Ta blbá a neschopná EU nám platila gigantické dotace na čističku pro každou dědinu atd. atd. atd.
Výsledkem je x násobně čistší prostředí prakticky všude než za toho úžasného komára.
Já vím, svět naopak je temný, zkorumpovaný a nepochopitelný.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

27.12.2022 12:03 Reaguje na Pavel Hanzl
Nikdo nezpochybňuje výrazné zlepšení stavu čistoty ovzduší , zejména v aglomeracích.
Nikdo také nezpochybňuje výrazné zlepšení stavu vod -čističky.

Ovšem :

a) biodiverzita jde strmě dolů
b) půdní život se blíží nule
c) hmyz, obojživelníci , hrabaví a drobné ptactvo a zvěř -
katastrofa , obdobně flóra
d) devastace přírodních území (overturistika, zástavba) -děs
a běs

Valnou měrou se na tom podepisuje právní stav v oblasti ochrany ŽP ,dnes zcela nedostatečný a její švejkovská aplikace správními orgány ( výstavby, územního plánování, ochrany přírody a krajiny).

A k tomu ještě uhozený gryndýl ...
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 12:49 Reaguje na Miroslav Vinkler
ad a - d) Biodiverzita je celosvětový problěm a vinit z toho ČR nebo cha cha grýndýl je přece úplná pitomost. Nikdo neví, čím to je, zemědělská chemie se používá daleko šetrnější, máme v ČR daleko více lesů, než v minulých stoletích. Asi je to způsobeno výrazným úbytkem hmyzu, probíhá to i v naprosto odlehlých oblastech, kde lidi nežijí (tichomořské ostrovy). Možná je to fakt zářením datových sítí a od hmyzu se odvíjí vše.
ad d) To bych tak tragicky neviděl, u nás zástavba postupuje dost pomalu a země na západ od nás jsou na tom většinou výrazně hůř.
Čecháčkistán má problémy v úplně všech oblastech státní správy a pokud ČIŽP vedou lidé jako Erik Geuss, tak to jinak, než tragicky dopadne nemůže.
Ale to je způsobem především doblblostí, švejkováním, ropáctvím a vůbec vlivem Východu kde vše je naopak. A právě vy to silně podporujete.
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

27.12.2022 14:47 Reaguje na Pavel Hanzl
"v ČR máme daleko více lesů, než v minulých stoletích." - to jste celý vy ,pane Hanzl.

Ale v jakém stavu ty lesy jsou už vám je šumafuk.

Divize mrzáků je ve vašich očích stejně hodnotná jako divize zdravých a vycvičených vojáků.
S vámi je to prostě marný , jděte si zase číst ty bruselský bláboly.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 16:26 Reaguje na Miroslav Vinkler
Když se podíváte na dobové fotografie z přelomu století nebo i později, jasně vidíte, že lesů je dnes výrazně více. Od doby Marie Terezie se odhaduje na asi dvojnásobek.
V současnosti jsou poničeny kůrovcovou kalamitou, způsobenou vaším oblíbeným sodovkáčem a péčí firmy Uniles. Ale les se mění velmi rychle a rychle se i regeneruje. Pokud se nové lesy obnovují už jako smíšené, mohly by nějakou dobu třeba vydržet.
Kdy jste byl naposledy v lese?
Odpovědět
ss

smějící se bestie

27.12.2022 17:43 Reaguje na Pavel Hanzl
Za kůrovec mohou novodobí svazáci ( prodejem hájenek honoraci a tím i likvidací malých pil v regionech ) + Bursík a spol !
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 18:08 Reaguje na smějící se bestie
Kůrovec se nemnoží podle toho, kolik máme hajnejch. Ale podle toho, kolik má strom mízy na jeho likvidaci.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.12.2022 18:33 Reaguje na Pavel Hanzl
Kůrovec se šíří podle toho, jak ta pomoc je rychlá nebo pomalá. Počkejte do léta - uschnou!
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

27.12.2022 19:22 Reaguje na Karel Zvářal
Pokud spravují lesy firmy typu Uniles, je to ložený. Ale princit to není. Pokud by tam byli stoprocentní hospodáři, to sucho by zničilo méně lesů určitě, otázka o kolik.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

27.12.2022 19:15 Reaguje na Miroslav Vinkler
To vypadá na rozumnou analýzu stavu. Je otázkou, zda budování oáz přírody nějak moc pomůže. Člověk je pánem tvorstva a bude chtít nadále aspoň nějak zasahovat na drtivé většině dostupného území, aby z toho profitoval.

Je otázkou, zda náprava vašich bodů a)-d) je z principu možná. Jestli to nebude ještě větší ořech než globální dekarbonizace.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.12.2022 19:32 Reaguje na Jiří Svoboda
Tedd jste mě fakt překvapil, toto bych od vás nečekal!

U nás cenné pozemky vykupují nadšenci, u sousedů se o jejich ochranu postaral stát.

Kiskunsági Nemzeti Park
Hortobágy

A věřte tomu, že to pomůže. Opravdu MOC! Pár procent území státu s celosvětovým významem!

Tady to zorníme a využijeme v bioplynce...
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

29.12.2022 12:28 Reaguje na Karel Zvářal
Mohl byste konkrétně popsat, čemu to tak opravdu MOC pomůže? Abych tomu mohl věřit.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.12.2022 12:39 Reaguje na Jiří Svoboda
https://www.slevomat.cz/vylety/8264-narodni-park-hortobagy-puszta
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

28.12.2022 09:31 Reaguje na Miroslav Vinkler
Spíš bych si pokládal otázku, kdo by nový zákon o ŽP měl napsat, aby nebyl zmlácený developery,těžaři kde čeho a vyznavači zábavy stále nudících se návštěvníků
Odpovědět
MD

Milan Damohorský

27.12.2022 21:13
Zákon o ŽP je pozoruhodným svědkem doby, kdy byl přijat. Nebyl podstatněji novelizován právě proto, že se z něj, na rozdíl o jiných zákonů (lesního, vodního, o ochraně přírody či ZPF apod.) v podstatě nic přímo neaplikuje v praxi, takže vlastně nikomu nevadí.
Pro výuku mladých právníků na fakultách je to ovšem norma vskutku výborná - definice, principy, nástroje atd.

Vzpomínám si, že jsem jako mladý právník seděl na balkoně tehdejšího Federálního shromáždění (dnešní nová budova Národního muzea v Praze) a poslouchal, jak Josef Vavroušek dole ten návrh zákona plamenně obhajuje.

Nejsem si jist, zda by mělo nějaký smysl ho novelizovat ?! Spíše by to chtělo udělat inventuru celého českého environmentálního zákonodárství, a to zejména z pohledu jeho praktické funkčnosti a vymáhání.
To však už je jiná kapitola ....
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

28.12.2022 06:56 Reaguje na Milan Damohorský
Trefil jste hřebík na hlavičku ! Ale ptám se, kdo to udělá ?

Dnešní reprezentace politiků, poslanců, je na hony vzdálena éře Josefa Vavrouška a Ivana Dejmala.
Spíše mám pocit, že ráno posnídají několik matiček a zapijí vyjetým olejem.
Odpovědět
HH

Honza Honza

28.12.2022 07:29
§ 1 vymezení činnosti, § 2 pojem živ. prostředí, § 6 udržitelný rozvoj, ....§ 22 7 hledisek, § 23 postup tehdejší federace

což takhle: 1. zavodnění- jakýmkoli způsobem, 2. zalesnění- smíšenými lesy, 3. boj proti erozi: remízky s nálety a keři, meze s keři, 4. změna zemědělské agrotechniky- boj proti utužení půdy, více organické hmoty v půdě, snižování chemikálií, 4. diverzifikace- pestrost krajiny
Ale hlavně: 1.,2.,3. : zavodnění, zavodnění, zavodnění: lépe močály než rybníky ale i za rybník: poděkování, dotace. A prosím: bez pokut!!!
Odpovědět
HH

Honza Honza

28.12.2022 08:17 Reaguje na Honza Honza
dodatek: prostě uvědomit si, že uchování vody v krajině má přednost před všemi činnostmi: diverzifikace- tj. vyklučení přehuštěného lesa, mýtiny, louky, vypasené stanoviště spíše ve vlhčích rovinách. Zalesnění mezí, remízky, rozdělování velkých polí dřevinami spíše v suchých kopcovitých oblastech (tj. převaha naší krajiny). Jedině rozdrobené lesíky mezi poli, kt. mají stepní charakter, umožní uchovávat vodu v krajině a bojují proti erozi.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

28.12.2022 08:33 Reaguje na Honza Honza
Ano, v naší krajině je obrovský prostor pro zlepšení. Tuto větu si budeme připomínat ještě mnohokrát...
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

31.12.2022 11:13
Hlavním problémem našeho právního řádu je "lidová" tvořivost poslanců řízených lobbisty a právníky, kteří si dopředu vytvářejí v zákonech možnost
jak je obcházet. Zákon nemůže být buď a nebo, ale misí být nekompromisně
a jednoznačně TAK TO BUDE. Výsledkem je bezzubost, nejednoznačnost a to,
že zde neplatí precedens uplatněný na stejné činy stejně. Příkladem jsou
černé stavby a činy později legalizované za směšnou pokutu a jiné činy.
Drzí a bohatí si mohou dovolit i nemožné a úplatný a nebo vystrašený
ouřada jim to povolí. Na druhou stranu zase potížisté mohou několik let
vznášet námitky vůči potřebným stavbám a stát je bezmocný, protože jim
to zákon umožňuje. Obojí je beztrestné a nebo je trestáno symbolicky,
aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Komplet všechny zákony jsou tak
zapleveleny, že existuje téměř vždy možnost je obejít a to je základní
chybou i zákona o životním prostředí. Nic víc, nic méně není potřeba,
než zákony přepracovat tak, aby byly jednoznačné a neexistovalo něco
jako konání "v duchu zákona" , které si vysvětluje každý po svém.
Odpovědět
ZK

Zan K.

24.1.2023 17:11
https://www.stoplusjednicka.cz/svetelne-znecisteni-sili-nocni-obloha-je-dvakrat-jasnejsi-nez-pred-8-lety
I tohle patří k ekologii...
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist