Ivan Sommer: Podzimní omyly městské přírody s historizujícími poučeními

I když stále naléhavěji nastupují sychravé podzimní dny, přesto se paprsky občasného slunečního svitu nejrůznějšími odrazy na zdech městských domů zesilují a vytvářejí tak, rozsvětlená, teplá zákoutí a vyvolávají tam větší či menší přeludy jarních dnů, které někdy zvědavé rostlinky vyláká pochlubit se svými květy. Marné jsou však naděje, příchod zimy je neodvratný, tok času nelze obrátit. To jen my lidé nadaní rozumem si to někdy nehodláme přiznat a spřádáme nitky iluzí ve snaze se vymanit z přírody, jestliže ji nerozumíme.

Durman obecný (Datura stramonium). Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
Foto: Ivan Sommer

Nedávno jsem u tramvajové zastávky u brněnského výstaviště nalezl květenství kaštanu (viz obr. 1) typické obvykle pro vrcholící jaro. Přitom současně nedaleko z druhého stromu padaly na zem plody. Kolemjdoucí, směřující na výstavu Invex, se pro ně shýbali a těšili se pohledem na jejich  povrch, neodolatelně přitahující zrak svojí kresbou. Ještě si pamatuji z dětství, jak jsme se spolužáky chodili sbírat kaštany na přikrmování divočáků myslivci v zimě. A to mi vyvolalo vzpomínku na pošetilost lidskou, jak ji zažil na svých bájných cestách Gulliver a zaznamenal v nemilosrdné  karikatuře již před několika stoletími Jonathan Swift.

	Jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Licence: Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0 Unported
	Foto: Ivan Sommer

Gulliver tehdy dorazil do království Laputa, řízeného z umělého, létajícího ostrova. Značného zájmu se tam těšily moderní vědecké metody Velké Akademie a v následujícím líčení lze spatřit dokonce zárodky moderního biozemědělství. To si pečliví pozorovatelé přírodních zákonitostí všimli, že divoká prasata se vyznačují obdivuhodným čichem a že jsou schopna značně rozrýt povrch půdy, aby si nalezla potravu pod zemí. Tak se například vyhledávají lanýže. Výzkumníky tedy napadlo, že by mohli využít rycích schopností zvířat k  úpravě povrchu polí místo obvyklé orby před  setbou obilí. Zahrabali tedy do země kaštany a na takto připravený pozemek vypustili hladová prasata. Ta se činila, rozhrabala půdu a následně bylo možné sít. Výnos nebyl téměř žádný, ale základy ( nyní by se řeklo feasibility studies) byly položeny jako první generace bioorby která se mohla rozvíjet v dalších generacích. Bohužel v tomto bodě Gulliverova zpráva končí a definitivní výsledek výzkumu neznáme. Někdy mi připadá, že naši zákonodárci používají podobné metody, jen místo kaštanů zahrabávají legislativní nedodělky nazývané později kostlivci ve skříni, které s chutí vyhrabávají a zúrodňují v politice investigativní novináři.

Na druhém konci Brna jsem narazil na skrytý durman obecný (obr. 2) v podobě asi jeden metr vysokého keře s nádhernými květy 15 cm dlouhými, jejichž čas je koncem léta. Říká se prý o nich, že „troubí“. Tato rostlina je pozoruhodná svou značnou jedovatostí snad všech částí. Vzhledem k obsahu halucinogenních látek ji ve středověku znalí mastičkáři užívali k přípravě mastí, kterými se někteří jedinci (dnes „adrelinoví“ ?) potírali obvykle před spaním. Pak upadali do snivého transu a cítili, jak se vznášejí v prostoru tak jednoznačně, že se po probuzení raději nechali upálit na hranici jako vyslanci ďábla, než by ze svých zážitků slevili. Z výletu s durmanem však někdy nebývá návratu. Jakkoli věkovitá se tato připomínka může zdát, prožít dovolenou, aniž je nutno fyzicky cestovat, by bylo možné v budoucnosti poskytovat méně majetným vrstvám občanů. Konec konců jako lidé jsme v zásadě tím, co si pamatujeme a není nutné k  tomu se nacházet tam či onde fyzicky. Velice plasticky se popisuje tento typ fiktivní, snové dovolené v americkém akčním filmu Total Recall režiséra Paula Verhoevena s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli.

---

reklama

---