Radomír Dohnal: Když přírodovědec vyrazí na dovolenou. Na mořskou pláž. Plnou karet

Přírodovědec na dovolené si vůbec neodpočine. Jeho přirozenou zvídavost dráždí kdejaký prolétající pták, kvetoucí kytka nebo zajímavě perforovaný kámen. A když už popáté se zvláštním výrazem nadšení, připomínající tik tropického šílenství, oslovujete nebohého německého turisty na pláži slovy: „Viděli jste teď toho ťuhýka černohřbetého? To je zdejší raritka!“, je lidem ve vašem okolí jasné, že vás s sebou prostě příště chtít nebudou. Zvlášť, když vyberete pláž, na které se líhnou karety obecné.

Letos jsem strávil několik poklidných chvil na jihozápadním cípu krétského Kommosu a společnost mi činily líhnoucí se karety obecné, jejich dobrovolničtí ochránci z převážně řecké neziskové organizace Archelon a ideální spolucestující, kolega, který zprvu dával raději přednost dobré knize. I ten ale po několika napínavých rozhovorech s želvaři zcela propadl kouzlu titěrných a zprvu poněkud neohrabaných karet.

Dobrovolník, ten těžkej chleba má

Práce želvařů-dobrovolníků je v posledních letech trendy a módní záležitost. Jde o lidi, kteří tráví své prázdniny tím, že želvám ze všech sil pomáhají. Nebo si to rozhodně aspoň myslí. Zachraňovat karety nebo se alespoň na jejich přežití nějak podílet chtějí prostě všichni. Je trochu smutné, že ze všech ohrožených živočichů, co jich na světě je, mají největší šance na záchranu jen ty fotogenické a roztomilé druhy. A jak se takový člověk stane dobrovolníkem? Není to nic náročného. Zaplatí poplatek, vyplní přihlášky, přijede do Řecka…. A s vidinou zajištěného ubytování a závodní stravy (nebo vlastní, záleží na lokalitě) může začít měnit svět k lepšímu. Po několika intenzivních školeních se pak stanete terénním odborníkem, který je už na první až pátý pohled schopen podle pravidelných otisků v písku rozeznat, kolik v noci vylezlo mladých karet na svět. S trochou štěstí neminete ani čerstvý masivní záhrab nad hnízdem s nakladenými vejci. Jen si na tahle pozorování musíte trochu přivstat, než vítr zahladí stopy.

A pochopitelně, každému, kdo včas neuteče, musíte do tváře vmést aspoň jednu naučenou informaci z brožurky („Věděli jste, že až 80 % karet skončí lapeno v sítích rybářů?“). Podstatné je, aby nebylo z intonace vašeho hlasu jasné, jestli kladete dotaz nebo konstatujete fakt. Taky se tu naučíte stavět ohrádky z rákosových rohoží, které mají vylíhlé želvy směřovat na moře. Dny trávíte sběrem odpadků na pláži, nebo vyčerpávající chůzí po písečném pobřeží. Jen se u toho musíte tvářit přinejmenším stejně důležitě jako David Hasselhoff. Odpoledne trávíte v info-kioscích, kdy se pokoušíte vysvětlit francouzským labužníkům, že kareta je hodna ochrany, nikoliv zapsání na jídelní lístek. Ve stánku jinak vybíráte příspěvky na „záchranu“ a reprezentujete přítomnost ochránců želv na lokalitě. Jestli se večery táhnou při zpěvu tklivých písní se želví tématikou, nebo se jen dlouho do noci hrají karety (pardon, karty!), se nám zjistit nepodařilo.

Žerty stranou, opravdu, dobrovolníci odvádí kus určité nezbytné práce a notnou měrou přispívají ke zvyšování obecného povědomí veřejnosti o tom, že se na plážích nachází i cosi cennějšího než jen písek a průzračné moře. A bez zápalu a nadšení dobrovolníků by v řadě případů bylo těžké pohotově reagovat na nová hnízda nebo přítomnost nelegálních sběračů vajec. Zkušení zoologové a mořští biologové, kteří už vlastním tělem neodhánějí racky a neroní slzy za každou karetu, která to nezvládla, pak dozírají, aby dobrovolníci co nejvíce prospívali želvám a navenek působili co nejmenší škody. K účinné ochraně a managementu želvích populací, alespoň v době kladení vajec, je totiž nezbytný kladný vztah s provozovateli plážových zařízení. A zrovna ti na instantní ochránce přírody z řad celoevropských dobrovolníků (co přijeli na dva měsíce) moc zvědaví nejsou.

I když nedisponujeme mořským pobřežím, nechci nikoho od této želví dobrovolničiny zrazovat. Jen si sám myslím, že přírodymilovné zachraňovatelské puzení můžete stejně tak využít v Čechách. Jen se tu tolik neopálíte. A také to, že jste stopovali vlky nebo sadili aleje stromů, v chlubivé diskuzi tolik nevynikne, jako ono zachraňování želv.

---

reklama

---