Radomír Dohnal: Palmový olej je zlo, které nejde jen tak zakázat
Pochopitelně, ne všichni problém produkce a využití palmového oleje ignorovali, vždycky se najdou čestné výjimky. Nevděčnou a dosud poměrně marnou roli informovaných zdrojů u nás v Čechách sehrály například skupiny STOP Palmovému oleji na FB, potažmo LESTARI, které však bez samotných poučených konzumentů jen málo změní. Co tedy možná ještě nevíte? Ukázat na producenty palmového oleje a označit je za viníky, nebo aspoň spolupachatele největší ekologické katastrofy 21. století, je sice snadné, ale poněkud neúplné. Stojíme s nimi totiž na stejné úrovni. Všichni. Ptáte se proč?
I když my Evropané osobně nevypalujeme pralesy, konzumujeme v průměru 60 kilogramů palmového oleje na osobu ročně. Stačí toto množství roznásobit cifrou počtu obyvatel evropské sedmadvacítky (cca 508 milionů) a je jasn0, že i na našich rukách ulpěl popel z Indonésie. Je jedno, jestli smažíte na sádle, prostě jste zapadli do průměru. Vzhledem k tomu, že jedna palma je schopna vyprodukovat okolo 45 litrů oleje, můžeme také s trochou fantazie říct, že každý Evropan má v Indonésii vlastní strom. Bylo by snadné povědět, že palmový olej je špatný a měl by být nahrazen něčím jiným, udržitelnějším a ekologičtějším. Jenže pravda je taková, že problematická palma olejná je z produkčního hlediska zatím skutečně nejlepším řešením. Nevěříte?
V říjnu roku 2014 se „olejniny“, plodiny využitelné k produkci oleje, pěstovaly globálně na ploše 258,9 milionu hektarů, tedy asi na dvacetině veškeré obdělávané půdy na Zemi. Palma olejná je přitom pěstována na 5,5 % onoho dvacetinového zlomku. Dává totiž 5-6x vyšší výnos z hektaru, což ji z ekonomického hlediska činí neskutečně zajímavou. Z relativně malé plochy dostanete maximum. Co si víc přát? Chcete tunu rostlinného oleje? Buď zplundrujete 0,26 hektaru pralesa na palmovou plantáž, nebo 2,22 hektarů kvůli pěstování sóji. Ano, pokud jde o alternativy – sojový, bavlníkový, řepkový a slunečnicový olej – ty dnes zabírají mnohem větší osevní plochu (přesněji 40,1 %, 13,8 %, 12,9 % a 10,0%). A jejich monokulturní plantáže nejsou o nic více „eko“, než lány palmy olejné. Zakázat palmový olej je hloupost, protože ze všech zdrojů olejů je pořád to nejlepší.
Jistě že nás pohled na ubitého orangutana z Bornea dohání k pláči, ale stejně tak by se bornejští Dajakové se slzou v oku dívali na naše – pro ně rovněž exotické – srnky, zmírající bolestivým průjmem po pastvě v poli řepky. Zakázat palmový olej? Ale jistě, to je krásný příklad jednostranného pohledu na věc: do produkce palmového oleje „v terénu“ je přímo zapojeno na 560 000 lidí, a to nehovoříme o malých soukromých zemědělcích od Nigérie a Pobřeží Slonoviny, přes Kolumbii a Guatemalu po Thajsko a Malajsii. Zakázat palmový olej znamená připravit o práci 1 % obyvatel planety Země. A to většinou v těch nejchudších oblastech, které jindy tak rádi a s humanitárním pochopením nazýváme státy třetího světa.
Vyrovnat se s ekologickou katastrofou v Indonésii od nás bude vyžadovat mnohem víc, než prosté odsouzení olejářských konglomerátů a plantážníků, nebo nasypání peněz do kasiček těm, kteří by tam rádi znovu „vysadili“ prales.
Klíčem k řešení situace v Indonésii (která je sice největší vývozce palmového oleje na světě, ale zdaleka ne jediným) je stát se uvědomělým spotřebitelem, který buď vyhledává palmový olej pěstovaný na plantáži pěstované podle zásad udržitelného rozvoje (což se ze supermarketu těžko poznává). A nebo přestane palmový olej kupovat zcela. Ale pokud se budete chtít vyvarovat palmového oleje, vězte, že vás čeká náročné hledání a čtení drobných písmenek na příbalových letácích. Zjistíte, že na vás budou v popiscích dopadat jak názvy latinské – Elaesis guineensis, tak i chemické názvosloví: etyl palmitát, glyceryl, hydrogenovaný palmový glycerid, octyl palmitát, palmový stearin, palm kernel, palmitická kyselina, palmát, palmitát, palmitol oxostearamid, palmitol tetrapeptid-3, palmolein, laurethsulfát sodný, stearin… a nespornou fantazii v sobě nese i popisek „vyrobeno z plodů palmy olejné“. Vyvarovat byste se měli i neadresným popiskům typu „rostlinný olej“ bez bližšího určení obsahu. Každopádně popel hořící Indonésie padá na naše jídelní stoly a je potřeba s tím něco udělat.
reklama
Dále čtěte |
Ostravská zoo chystá Den bez palmového oleje
Evropský parlament schválil opatření, které má zamezit prodeji výrobků způsobujících odlesňování
Aktivisté Greenpeace v Nizozemsku blokují nákladní loď, protestují tak proti odlesňování
Další články autora |
Čerstvě vylíhlí kohoutci už nemusí končit v rychloběžném mlýnku. Pohlaví kuřete lze poznat před vylíhnutím
Neolitická kultura na Ukrajině byla po staletí soběstačnou komunitou. Klíčem k její udržitelnosti byl hnůj
Z jaderného bunkru v Polsku byl do světa vypuštěn milion kanibalských mravencůOnline diskuse
Všechny komentáře (3)
Katka Linke
19.11.2015 09:11Bohužel pro nás je dieteticky málo vhodný, je to tuhá látka podobná sádlu, s nasycenými mastnými kyselinami. Pro nás nejvhodnější jsou nenasycené MK, například z řepkového oleje, který je dieteticky nejpřijatelnější. Bohužel se ale více připaluje než tuk palmový (to dělají ty nenasycené MK). Z hlediska výnosu má autor pravdu, nicméně jen z poloviny, protože ve světě je velmi mnoho půdy, na které se dají pěstovat plodiny a neděje se tak. Navíc existuje nejnovější technologie získávání tuků a biomasy (sacharidů, bíkovin) z cíleně pěstovaných řas, které jsou 3- 10x produktivnější než palma. Není tedy důvod legitimizovat palmový tuk. A pokud ho nechcete konzumovat, je nejlepší přestat jíst sladké. Nejvíce palmového tuku totiž obsahují naše cukrovinky, tatranky, tyčinky, levné čokolády a tak. A ještě zhubnete a nebudete mít v 80 letech Alzheimera.
