https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tereza-valkounova-deti-by-se-riziku-nemely-vyhybat-ani-v-predskolnim-veku
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tereza Valkounová: Děti by se riziku neměly vyhýbat ani v předškolním věku

29.7.2021
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz
Pozor, ať nespadneš, nechoď tam, něco se ti stane, polož to, nebo se řízneš... Jak se staneme rodičem, svět nám může mnohdy připadat více nebezpečný než dříve. O své děti máme přirozeně strach, ale neměl by být limitem pro učení se, jak to ve světě chodí. Pokud je totiž od všeho “zlého” ochráníme, může to mít mnohem významnější dopady než odřené koleno nebo malé škrábnutí.
 

Žijeme v době, kdy jsme neustále bombardování informacemi. To může mít za následek to, že se na nás valí plno potenciálního nebezpečí, před kterým chceme naše děti ochránit. Nechceme, aby naše děti prožívaly bolest, nepohodlí, neúspěch ani zklamání. Nadměrnou ochranou mohou ale rodiče dokonce dětem způsobit tzv. naučenou bezmocnost. Kde je tedy hranice ochranářského přístupu?

Nadměrná ochrana dětem může uškodit

Pozorování předškoláků při volné hře venku naznačují, že děti se záměrné vystavují riziku, jako je například hraní ve výškách – evoluce je na tyto hry připravena a jsou nezbytnou součástí dětského vývoje1). Některé studie2) dokonce ukazují pozitivní přínos riskantní hry pro vývoj, učení, duševní a fyzické zdraví dětí. Navíc se ukázalo, že pokud mají děti možnost této hry, dokáží lépe vyhodnotit a odhalit rizikové situace, zvýšila se u nich sebeúcta a snížila se citlivost na konflikty3). Pro tento typ hry je vhodné venkovní prostředí poskytující rozmanité herní příležitosti, které lze jen těžko napodobit uvnitř. Venkovní prostředí je otevřené a neustále se měnící, je zde možné zažít vítr a déšť, vzít do ruky pokaždé jiný tvar, a přispívá k vývoji kostí, silnějšímu imunitnímu systému a fyzické aktivitě. Navíc nabízí jedinečné podněty, které upoutají pozornost jako jsou kameny, květiny, půda, či voda. Děti jsou zvídavé a jejich zkoumáním dochází k procesu učení, protože nabízejí nespočet možností hraní a děti jim mohou přiřazovat nové významy (např. klacík může být zbraň, loď nebo pero). Díky tomu se mobilizují dovednosti související s odlišným myšlením, kreativitou, či řešením problémů. V severských státech, ale i dalších zemích tak roste obliba takzvaných přírodních hřišť (Adventure Playground), kde jsou dětem tyto možnosti dostupné.

Strach z možných nehod, které by se mohly stát, ovlivňuje přístup rodičů i pedagogů k venkovní hře, takže děti mají tendenci být drženy uvnitř, zaměstnány strukturovanými aktivitami a jsou stále kontrolovány dospělými. Podle výročí zprávy České školní inspekce byl navíc pobyt venku v mateřských školách neúměrně zkracován, kdy ve čtvrtině škol netrval v dopoledních hodinách zpravidla 2 hodiny.

Dobře to dopadne.
Dobře to dopadne.

Rizikové situace = zdroj učení

Vzpomínáte na vaše dětství? Pravděpodobně nezahrnovalo čas strávený u počítače či televize v bezpečí vašich domovů, ani překotné převážení z jednoho kroužku na druhý. Naopak jste si užívali běhání s kamarády, lezení po stromech a sem tam došlo i na odřené koleno. Ne všechny situace byly samozřejmě příjemné, ale naučili jste se díky nim překonat překážky, riskovat a zvládat negativní emoce – a tyto dovednosti se v každodenním životě více než hodí. Prostředí škol přesto mnohdy zahazuje význam rizika pro učení a vývoj dětí. Kultura strachu nás vede k podceňování toho, co děti dokážou, a vytváří ještě „nebezpečnější“ vzdělávací prostředí, kde děti nemají možnost naučit se, jak s potenciálně rizikovými situacemi pracovat. Pokud se pokusíme předcházet všem rizikovým situacím, děti nebudou vědět, jak se vypořádat s nepředvídatelným prostředím, a nebudou mít potřebné sebevědomí k samostatnému překonávání výzev. Profesor David Eager a Dr. Helen Little4) dokonce vytvořili termín „porucha z deficitu rizika“ k popisu souboru problémů, s nimiž se děti mohou setkat v důsledku pokusů o odstranění rizika z jejich života, mezi které patří náchylnost k obezitě, mentálním problémům, či nedostatek samostatnostii.

Ve venkovním prostředí se často objevují příležitosti k překročení osobních limitů v situacích, jako je lezení po stromech nebo používání nástrojů, péče o oheň apod. Proto bychom mělli dětem v těchto situacích poskytnout potřebnou podporu, vždy jim zůstávat nablízku, a odpovídat na otázky. Samozřejmě si pod rizikem nelze představit dítě běhající bez dozoru po silnici, ani kolem strmé skály. Příležitostí pro vývoj nejsou hrozby, ale zdravé výzvy – a jaké mezi ně například patří?

Pozor! Dítě s nožem!
Pozor! Dítě s nožem!
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Práce s ostrými nástroji

Děti jsou nešikovné, takže nesmí mít k dispozici ostré nástroje, aby se nezranily. To je možná jedna z první myšlenek, která vás napadne. Děti chtějí proměňovat svět kolem sebe, a vyřezávání je pro dítě vzácnou příležitostí jak zažít, že si dokáží samy něco vytvořit. Děti hodně baví seřezávat kůru – k tomu se hodí čerstvé proutky lísky nebo bezu. Vidíte-li dítě pracovat se dřevem, všimněte si, jak je soustředěné, jak dokáže pracovat rukama od celé paže po drobné pohyby prstů, čímž pomáhá také k rozvoji jemné motoriky.

Důležité je, že se k této činnosti dítě dostává postupně. Nejprve by mělo pozorovat ty, co vyřezávají – ať už jsou to dospělí nebo starší kamarádi. V řadě lesních školek dostávají děti ostrý nůž k narozeninám, obvykle k pátým. Do té doby pozorují mladší děti ty starší. Vidí, jak vypadá místo, kde lze vyřezávat, a jak s nožem zacházet. Také si do té doby vyzkouší práci s kuchyňským nožem s kulatou špičkou, kterým lze krájet měkké jablko nebo hada z těsta. Ve chvíli, kdy dítě dostává možnost pracovat s ostrým nožem, zná už pravidla, které pozorovalo. Pokud se dítě práci s nožem učí, nemělo by vyřezávat samo, ale vždy s dospělým a za každých okolností je nutné u této činnosti sedět.

Když se dítě naučí práci s ostrým nástrojem v předškolním věku, nemělo by se stát, že “až bude dost velké” dostane do ruky nůž, se kterým neumí zacházet a ocitne se tak v mnohem rizikovější situaci. Děti tak předchází riziku tím, že se učí s ním zodpovědně pracovat.

Hra v lese.

Lezení po stromech

Lezení je zážitek, při kterém dítě zapojí celé tělo, žádný pohyb není stejný a to velmi prospívá rozvoji senzomotorických drah, tedy těch, které propojují různé části mozku s tělem. Ne náhodou pomáhá pestrý pohyb rozvoji řeči. Před lezením je nutné se vždy podívat, co je pod stromem – pokud je pod ním kámen, který nelze odvalit nebo větve, které nelze odsunout, vybereme jiné místo k lezení. Pro začátek lze vybrat jeden strom či keř s nízkými větvemi, pod kterým je pouze měkké listí a tráva. Úkolem nás dospělých je zkontrolovat strom a dopadovou plochu – klidně u toho přemýšlejme nahlas, ať i tuto dovednost předáváme dětem. Samotné lezení pak plně nechme na dětech. Je to právě pozornost, kterou děti potřebují věnovat pouze sobě a pohybu. Pokud u toho mají poslouchat ještě naše slovní pokyny, pozornost se tříští a nelze se divit, že pak bezradně čekají, co s tím uděláme.

Fascinující!
Fascinující!
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Pozorování ohně

Úlohou předškolního vzdělávání je zažít základní principy tohoto světa. Oheň je základ tolika jevů, že nemůžeme dělat, jako by neexistoval. Jen u skutečného ohně bude dítěti dávat smysl, aby si dalo pozor na jeho žár. Je však potřeba zajistit, že v bezprostřední blízkosti ohně bude k dispozici voda pro potřebu okamžitého schlazení nebo hašení. U ohně s dětmi můžeme v klidu sedět a pozorovat, jak děti obezřetně poznávají, co oheň umí – co hoří, jaké má barvy, jak voní a hřeje. Děti mohou mít klacíky, kterými dosáhnou do ohně, ale nevytahují je mimo prostor ohniště. Ohniště by mělo být ohraničené, se sezením okolo v takové vzdálenosti, že lze dobře projít mezi sedícími dětmi a ohněm.

Základ je dobré oblečení, které dítě udrží v suchu a teple.
Základ je dobré oblečení, které dítě udrží v suchu a teple.
Foto | Martin Mach Ondřej / Ekolist.cz

Venku za každého počasí

Když je venku zima, nebo třeba jen mrholí, mnohdy se rozhodneme s dětmi zůstat v teple. Přesto bychom dětem měli umožnit zažít pestrost počasí a budovat tak jejich odolnost. Podmínkou je udržet děti v suchu a teple – pro rodiče to znamená pořídit více různých vrstev a typů oblečení na ven, a na cestu vzít náhradní oblečení.

Krédem lesních školek je “venku za každého počasí. Je tomu skutečně tak – jsme venku celý rok, každý den. K tomu nám slouží zázemí, kde máme náhradní oblečení a přes zimu v něm každý den topíme. Na cestu lesem bereme sadu náhradního oblečení s sebou, a jsme vždy ve dvojici, aby se v případě akutní situace mohl jeden dospělý o dítě postarat, zatímco druhý zůstane se skupinou. Ke zdraví přispívá i dostatek kyslíku a sluneční svit – podmínky, které jsou vlivem častého pobytu v interiéru nedostatečné. I v souvislosti s aktuální pandemií často slyšíme, že pobyt venku nám všem rozhodně prospěje. Děti se venku postupně otužují, jsou odolné a přizpůsobivé – a to je dobrý základ pro zvládnutí mnoha změn, které je v životě čekají.

Zdroje: 1) Sandseter, E.B.H. Risky play and risk management in Norwegian preschools—A qualitative observational study. Safety Sci. Monitor 2009, 13, 1–12. [Google Scholar]
2) Brussoni, M.; Olsen, L.L.; Pike, I.; Sleet, D.A. Risky Play and Children’s Safety: Balancing Priorities for Optimal Child Development. Int. J. Environ. Res. Public Health 2012, 9, 3134-3148. https://doi.org/10.3390/ijerph9093134
3) Skenazy, L. Reference. In Free Range Kids: Giving Our Children the Freedom We Had without Going Nuts with Worry; Jossey-Bass: San Francisco, CA, USA, 2009. [Google Scholar]
4) Eager D., Little H. Risk Deficit Disorder; Proceeding of IPWEA International Public Works Conference; Canberra, Australia. 21–24 August 2011. [https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3499858/]


reklama

 
foto - Valkounová Tereza
Tereza Valkounová
Autorka je předsedkyně Asociace lesních mateřských škol.

 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (12)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

29.7.2021 08:36
no ano, když máte zvýšenou empatii či vědomí, tak něco takového vidíte a často slyšíte.
Digitalizace nám tyto " dovednosti" omezuje a sítě roznáší, proto tvrdím, že jsou vesměs asociální, odtrhávají nás od reálné podstaty, toho co jsme a leckde bývají obezličkou pro naše pohodlí upoutat dítě na jednom místě, než jim ukázat jak si můžou hrát. Ve jménu lepšího pocitu, jako je třeba přibití dětí k televizi.
Nejlepší hra je ta, kde se zapojí všichni, rodiče, děti, staří, mladí. Na to se nejvíc bohužel vzpomíná, než děje.
Odpovědět
J

Jiří Svoboda

29.7.2021 11:16
Co nezabije, posílí. V podstatě ten názor také zastávám. Chtělo by to tedy organizovat hru dětí tak, aby byla minimalizována těžší zranění. Pak lze jenom obdivovat ty dospělé, kteří si toto vezmou na triko.

Má úcta provozovatelům lesních mateřských škol!
Odpovědět

Jirka Černý

29.7.2021 13:43
Doba je taková, pro naše příbuzné z města je život mých dětí na vsi srovnatelný s pobytem v zákopu první války. Klasické školky bych njak nevinil z této situace, limity jim nastavuje nejvyplašenější rodič, pak se tisíckrát omlouvají za "zranění" u každé modřiny, pokud ukápla kapka krve už se omlouvá i ředitelka, alespoň než si časem u jednotlivých rodičů vypozorují jejich normu a tak mi oznamují jen abnormálně velké modřiny.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

29.7.2021 17:31 Reaguje na Jirka Černý
ono se tomu jinak dá říkat přecitlivělost, když jak píšete bude někdo žít v tak deprivovaném prostředí, bude pro takové lidi problém i píchnutí do prstu. Tím, že žijeme s přírodou v souladu, získáváme to, čemu se říká vlastní zkušenost a vlastní zkušenost nastavuje mantinely. Děti jsou velmi přirozené, ale neskutečné množství okřikování a leckdy nedává vůbec smysl jako " zmiz, ztrať se neser mě atd." To jsou typické příklady problémů rodičů a jejich přístupů, ne dětí samotných. Rodič by měl být k dítěti tak blízko, jak je možné, aby mohlo být samo sebou. Problém, leckdy vnímám, že rodiče se baví s dítětem jako s méně chápavím a leckdy se ani nesnaží dítěti nic vysvětlit a samo je zmatené vedou s nimi emotivní války. To, je jako když si dítě pěkně hraje a že je 18h a rodič musí jít domů, tak zavelí a dítě se má " podělat" někdy se s těmi dětmi baví tak hrozně, že se pochybuju o tom, že skutečně k němu takovému vůbec něco cítí a tím naprosto ničí citové pouto.
Odpovědět

Zbyněk Šeděnka

29.7.2021 16:30
Celé své mládí jsem žil v sousedství nebezpečných nástrojů. Používal jsem
nože nakrájení chleba, zavírací nůž mi sloužil v přírodě na uříznutí prutu, používal jsem kladívko na zatlučení hřebíků, naučil jsem se nasekat dříví na podpal, běžně jsem používal klasickou pilu, později i cirkulárku a hoblovku. Protože byly v televizi pouze dva kanály a na nich kulové, byli jsme celé dni venku, kde jsme buď jezdili na kole, nebo běhali v přírodě. Občas jsme měli nějaké odřeniny, sem tam nějaké rozbité koleno nebo bouli na hlavě. Dneska nechápu, jak jsme tehdy ten nebezpečný život dokázali ve zdraví přežít.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

29.7.2021 20:04 Reaguje na Zbyněk Šeděnka
Vidím to naprosto stejně, také mě to při čtení článku napadlo. Holt outdoor mimo vyasfaltované stezky je vysoce rizikový. Můžem si gratulovat, že jsme dneška dožili...
Odpovědět
kk

karel krasensky

29.7.2021 20:52
Článek má pravdu.Když jsem měl malé déti daval jsem jim na hraní žiletky a břitvu.Když byly o něco větší rady rozebíraly a znovu skladaly granát
Odpovědět
JO

Jarka O.

29.7.2021 21:24 Reaguje na karel krasensky
A máte ty děti ještě a celé? Vy jste z Beskyd, že jo? Teď je mi jasné, kdo může za oheň v tom známém skladu, snad jediném místě v ČR, kde není namontovaná kamera.
Odpovědět

Jirka Černý

30.7.2021 06:58 Reaguje na Jarka O.
Jsme v NATO a tak dodržujeme jejich standardy, z útoku letadlem na Pentagon neexistuje jediný záběr letadla.
Odpovědět
JO

Jarka O.

30.7.2021 09:01 Reaguje na Jirka Černý
Ano, jak jinak. Oni nemaji kamery, tak my taky ne. To také od spojence chceme, férovost, rovnoprávnou spolupráci a dostali jsme to. Jestli má Nato nedostatek kamer, prodejme mu jich pár, mimo ten sklad jich je namontováno dost. U skladu prý kamera byla, jen náhodou vypnutá.
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

29.7.2021 22:49
Otázkou je jqk dalece je Tereza Valkounová matkou . Předsedkyně nemusí mít zkušenost s odpovědností a výchovou vlastních potomků. Je to jen a pouze "politická" funkce. Za děti podle zákona o dětech zodpovídají rodiče a vychovatelé. Z medií víme ,že učitelky a vychovatelky vystavují svěřené děti nebezpečí na železničních přejezdech a komunikacích . Některé matky zanedbávají dohled a dozor nad potomky v předškolním věku. Proto asi i pan Hess v ČR zřídil babyboxy. Černá kronika v medijích týdně přináší zprávy o nzodpovědných otcích a matkách.
Odpovědět
PJ

Pavel Jeřábek

1.8.2021 21:54 Reaguje na Krejcar Stanislav
Pokud si Terezu vybavím, tak je matkou. A už mnoho let.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist