https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/tomas-pilar-prostor-moznosti-introdukovane-taxony-z-pohledu-krajinarskeho-architekta
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Tomáš Pilař: Prostor možností – introdukované taxony z pohledu krajinářského architekta

30.9.2024
Na ilustračním snímku jerlín japonský.
Na ilustračním snímku jerlín japonský.
Při diskusi pod článkem o invazním potenciálu dřezovce (Jana Matějíčková: Můžeme od dřezovce očekávat stejně invazní chování, jaké má akát? Oba druhy jsou si podobnější, než jsou mnozí ochotni připustit) jsem si uvědomil, že diskutovat o potenciálních rizicích a přínosech nepůvodních taxonů je složité, pokud nesdílíme alespoň základní přehled o pavučině vztahů, ve kterých probíhá návrh libovolného vegetačního prvku.
 
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tomáš Pilař
V případě požadavků na projekt sadových/vegetačních úprav jsou škály, na kterých je třeba hledat kompromis/priority, nejméně čtyři. Pro lepší přehlednost lze tyto škály vizualizovat jako hrany čtyřstěnu, který má vrcholy „rychlost“, „jedlost“, „velikost“ a „odolnost“. Každá z dostupných rostlin přitom svými vlastnostmi vyplňuje/zabírá jenom malou část z jeho objemu (různě rozmazaný bod, linii, etc). Pokud je zadáním pouze jediný taxon (například pro uliční stromořadí), jsou nutné kompromisy zvláště bolestivé. Pokud jsou zadáním komplexní úpravy (například park), je situace jednodušší, architekt „sestavuje tým“ (= návrh kombinující více rostlin s různými vlastnostmi). Předvedený model slouží k uspořádání dílčích požadavků a přiblížení v kolika směrech je potřeba buď udělat kompromis, nebo připustit rozšíření týmu.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Tomáš Pilař

Nad veškerými úvahami se ještě vznáší finanční omezení, protože pokud mají být prvky hojné, musí být laciné (nízké náklady na pořízení, nízké náklady na vlastnictví). Pokud nastavíme podmínky jiné, neviditelná ruka trhu tyto prvky (zeleň) zruší. Nejlepší jsou samozřejmě prvky, které plní víc funkcí najednou, u kterých cena zůstává, ale sčítají se užitky (například záhon je okrasou i hmyzí pastvou). Ostatně praxe ukazuje, že pro výsadby městských stromořadích jsou plošně spolehlivé taxony pouze jerlín (Sophora japonica, respektive Styphnolobium j.), břestovec (Celtis occidentalis), akát (Robinia pseudoaccacia) a dřezovec (Gleditsia triacanthos). Jde o kompletní výčet, tyto dřeviny lze alternovat pouze ve výjimečných případech nebo za cenu významně zkrácené životnosti nebo významně zvýšených nákladů na výsadbu (většinou všechno dohromady).

Rychlost

Vrchol „rychlost“ reprezentuje rychlost růstu dřeviny, ať už měřenou jednoduchostí množení (= cena rostlinného materiálu), rychlostí růstu po výsadbě (= rychle rostoucí dřeviny lze sázet malé) nebo do horších podmínek (= lacinější technologií). Mnoho rychle rostoucích dřevin (topol, bříza, javor jasanolistý, j. stříbrný, pajasan) mají krajně nepříznivé provozní vlastnosti jako je rychlé stárnutí a křehké dřevo a tak jsou v modelu namačkané u vrcholu „rychlost“. Ekologicky jde o r-stratégy, u kterých to v přírodě nevadí, ale v městských podmínkách to významně komplikuje jejich použití (= mají vysokou cenu za vlastnictví).

V případě silně změněných podmínek (například uliční stromořadí) narážíme na to, že nejsou k dispozici žádné „původní dřeviny“. Když pomineme logický nonsens požadavku „původní dřeviny ve městě“ (dřeviny můžou být původní jenom ve volné/nedotčené krajině), tak potřebujeme dřeviny velké (= stromy), ty původní rostou v lese (= vyžadují lesní prostředí) a ve městech jim nabízíme kombinaci polopouště a skalního města. Je logické, že žádné domácí dřeviny to nezvládají a s návrhem sortimentu je potřeba se koukat víc na jih anebo na jiný kontinent.

Velikost

Vrchol „velikost“ je svázán s rychlostí růstu, protože podstatné je dosažení prostorových parametrů prvku v reálném/omezeném čase. Pro některé taxony platí, že jsou sice potenciálně rozměrné, ale s pomalým růstem nebo že rostou docela rychle, ale pouze za speciálních okolností. Například dub letní roste docela rychle, ale pouze za podmínky, že má neporušený kůlový kořen (nelze tedy dosáhnout kombinace větší velikosti výsadbového materiálu a rychlého růstu, máme buď jedno, nebo druhé). Pro výsadby ve městech je dosažitelná velikost základním parametrem, protože jenom stromy vyvětvené na průjezdný profil umožňují vrstvení funkcí (zeleň, pod kterou probíhá městský provoz) a vrstvení funkcí se zásadním způsobem podepisuje pod efektivitu města jako systému (pokud nebudou funkce vrstvené, bude město roztahané s velkým záborem plochy, drahou dopravou...). A zase lze univerzálně použít pouze dřeviny výše jmenované (jerlín, břestovec, akát, dřezovec).

Nová výsadba u Národního muzea v Praze.
Nová výsadba u Národního muzea v Praze.

Druhým případem, kde je dosažitelná velikost dřeviny zásadní, jsou výsadby v krajině, kde pro prvky typu větrolamů a biokoridorů je důležitá výška prvku (nízký větrolam nefunguje, biokoridor by měl obsahovat rozměrné stromy kvůli hnízdění ptáků a jako migrační stopu). Zase je podstatná jak potenciální velikost dřevin, tak rychlost jejího dosažení (jinak třeba získáme 30 let nefunkční větrolam). Introdukované taxony jsou opět nenahraditelné, americké topoly a jejich kříženci přinášejí jinak nedosažitelnou rychlost růstu. Zároveň jde ale o dřeviny konkurenčně dosti schopné, ale krátkověké, takže musí být použity v kombinaci s druhy, které rostou pomaleji a jsou dlouhověké (například javory a duby). Je totiž potřeba vytvořit tým, kde jednotliví členové plní různé úlohy a posléze tento tým řídit (odstranit topoly, když začnou konkurovat dubům).

Jedlost

Vrchol „jedlost“ popisuje hojnost interakcí rostliny s prostředím. Takový hloh má květ poskytující nektar a pyl, stejně jako plody pro bobuložravé ptáky a hostí i spoustu hmyzu různě ožírající jeho listy. Interakcí spousta, ale pomalu roste a je malý. Borovice to má obráceně, roste docela rychle, je velká, ale interakcí má málo. Ve skutečnosti jde o vrcholy dva, jeden nazvaný „dodáme množství“ a druhý „dodáme, když je hlad“, oba jsou důležité.

Z okolí vrcholu „jedlost“ se vyskytuje mnoho z předkládaných argumentů proti introdukovaným taxonům, protože: „nehostí dostatečné množství navázaných organismů, tvoří fádní porosty s malou diverzitou, ...“ Je to pravda, trochu. I z domácích dřevin lze sestavit porost s minimem interakcí (třeba smrkové mlází na Benešovsku), obecně většina monokultur na tom bude špatně a ty z introdukovaných dřevin vznikají snáze. Z ničeho ale neplyne, že introdukované dřeviny tvoří pouze fádní porosty a v jiných se nevyskytují.

Tím, že významnou součástí parametru „jedlost“ je distribuce zdrojů v čase, tak rostliny, které kvetou v pozdním létě, jsou mnohem cennějším zdrojem pylu/nektaru, než rostliny, které kvetou na jaře. Pozdně kvetoucí rostliny jsou v naší flóře vzácné (v tom je jejich hodnota, jak kulinární při krmení potravní pyramidy, tak vizuální jako složka výsadeb). Použití introdukovaných taxonů (například komule, přísavník, jerlín, dřezovec,..) významně zlepšuje kontinuitu dostupnosti zdrojů (primárně pro hmyz, ale o ten je opřen i zbytek potravní pyramidy). Dalším aspektem je, jak moc jedlý porost lze vytvořit na konkrétním stanovišti z druhů domácích a co se může podařit z druhů introdukovaných. Na mnoha chudých stanovištích (výsypka z hnědouhelného dolu, písečný přesyp, ...) lze z původních rostlin pořídit jenom biotopy s malou interakcí. Například na výsypce hnědouhelného dolu vznikají z původních taxonů fádní porosty s převahou třtiny křovištní, které jsou v podstatě „nejedlé“ (mají málo interakcí) a navíc úspěšně blokují sukcesi. Alternativou z introdukovaných taxonů jsou porosty aster a slunečnic, která jsou sice také botanicky dosti fádní (málo druhů), ale docela slušně jedlé a kvetoucí v pozdním létě. Divočáci, kteří oceňují jedlost podzemních částí, navíc otevírají stále nová sukcesní okna a blokování sukcese je méně důsledné. Podobný případ nastane, pokud srovnáme bor (z domácí borovice lesní) na písčitém stanovišti s variantou, kdy je v porostu příměs dubu červeného (dub červený je dosti úspěšná/nepohodlná invazivní dřevina, která ve srovnání s dubem letním hostí významně méně organismů, ale ve srovnání s borovicí to už neplatí).

Odolnost

Poslední vrchol „odolnost“ představuje jak odolnost fyzickou (některé prvky vyžadují soustavnou péči, například závlahu), tak různé provozní komplikace s prvkem spojené. Správnější název je „cena za vlastnictví“. Například pro lípu, ze které padá medovice, je nejméně 10x více požadavků na úpravu koruny a ořezání nebezpečných větví, než pro břestovec, ze kterého žádná medovice nepadá (že ve skutečnosti nejde o nebezpečnost stromu, je každému motoristovi jasné), analogicky dřeviny s velkými listy (platan, javor mléč), způsobují mnohem víc problémů při podzimním opadu než dřeviny s listu drobnými (trnovník, jerlín, dřezovec).

V neposlední řadě pro dřeviny s měkkým/křehkým dřevem (většinou jsou krátkověké) je mnohem složitější garantovat provozní bezpečnost. Do nákladů na vlastnictví může být zahrnuto třeba i moderování expanze taxonu do krajiny (pokud je ve městě užitečné z provozních důvodů použít taxon, který je potenciálně invazivní a pak do nákladů na vlastnictví patří i pletí navazující krajiny). Stále může jít o náklady dobře akceptovatelné.

Ve všech případech je potřeba proti sobě postavit vegetační prvek, který lze sestavit z původních (a dlouhodobě etablovaných druhů) a prvek, ve kterém jsou použité druhy cizí, a teprve pak porovnávat jejich reálnou funkčnost a cenu za dosažení této funkčnosti.

Najednou se objeví mnoho případů, kdy nepůvodní rostliny jsou nahraditelné těžko nebo nejsou nahraditelné vůbec. Typickým příkladem jsou trvalkové záhony, kde bez nepůvodních druhů není možné vytvořit letní a podzimní aspekt. Přitom je zjevné, že podzimní aspekt je jak vizuálně přitažlivý pro lidi (což zvětšuje množství trvalkových záhonů), tak kulinárně přitažlivý pro hmyz. Pokud se objeví argument, že na mozaikovitě sečené louce je víc druhů hmyzu než v trvalkách, tak jde o chybně položenou otázku. Správná otázka zní „kolik bude v prostředí druhů, pokud tam bude jak mozaikovitě sečený trávník, tak trvalkový záhon s bohatým podzimním aspektem?“ a „na kolika místech bude tolerován mozaikovitě sečený trávník, pokud v jeho sousedství bude také trvalkový záhon?“ Ostatně přijďte si poslechnout, co říká hmyz na zcela cizí (a potenciálně invazivní) přísavník v pozdním létě (hučí to na něm jako v úle a hučení není pouze o včelách).

Diskusi o prioritách je nezbytné vést v každé z popsaných škál (hran čtyřstěnu). Ve většině případů přináší nepůvodní taxony nové vlastnosti, které otevírají novou funkcionalitu prvku (například květ v pozdním létě) nebo přímo existenci prvku umožňují (uliční stromořadí). Použití introdukovaných taxonů ve výsadbách umožňuje lépe naplnit logické (za zároveň proti sobě jdoucí) požadavky a dosáhnout lepší funkčnosti vegetačního prvku (= vytvořit lepší tým).

Introdukované taxony lze chápat jako analogii nových technologiích, které taky otevíraly nové možnosti (kultury doby kamenné nepřežily vedle kultur doby bronzové, kultury doby bronzové nepřežily...). Zákaz použití introdukovaných taxonů (jde o podmínku většiny dotačních titulů) sice brání realizaci úplně špatných úprav, ale v konečném důsledku zároveň brání realizaci úprav dobrých (efektivních). Vzdávat se introdukovaných rostlin je stejné jako se vzdát nového nástroje, který přináší lepší efektivitu. Tím není dotčeno, že některé nástroje můžou být užitečné i rizikové zároveň (třeba nůž, který ale nosíme všichni v kapse). Většina námitek proti introdukovaným taxonům pochází ze zkušeností, kdy nebyl pochopen (uchopen) jejich potenciál jako složky směsi, tedy schopnost „tvořit tým“ a zároveň tyto druhy vytvořily monokulturu (to jim občas docela jde). Ty nejvyhlášenější invazní druhy mají společné to, že tým netvoří (pajasan, křídlatka, bolševník).

Pokud byste mi dovolili požadavek na výsadby výlučně z domácích taxonů převést na analogii náboru nových pracovníků do firmy, pak by HR dostalo zadání „vytvořte efektivní pracovní tým, ale respektujte rasismus dávno mrtvého zakladatele firmy (který prohlašujeme za tradici), xenofobii zaměstnanců v backoffice (který prohlásíme za předběžnou opatrnost) a nepotismus generálního ředitele (který označíme za holistický pohled)“. Samozřejmě že i s těmito omezujícími podmínkami může vzniknout funkční pracovní kolektiv, ale velmi těžko, málokdy, vlastně nikdy.

Pocit krajinářského architekta při zadání „hlavně žádné cizáky“ je analogický pocitům zoufalého HR manažera ve výše uvedeném příkladu.


reklama

 
foto - Pilař Tomáš
Tomáš Pilař
Autor vystudoval obor Krajinářská architektura na MENDELU v Brně.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (36)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Pe

Petr

30.9.2024 09:44
Lidé se vzdalují přírodě a jejich životy jsou stále víc komerční. Tím se mění i jejich pohled na rostliny a stromy, které jsou považovány jen za neživé produkty, kterými lze libovolně manipulovat. Obrázek stromu v trubce a dlažbě, který si lidé fotí zřejmě jako příklad modernizace a revitalizace městské zeleně, je skvělá ukázka (dalo by se to přirovnat například k psovi na řetězu u boudy, slonovi uvázanému za nohu, nebo slepici v klecovém chovu, což jsou úplně stejné "revitalizace").
Tento trend stále zrychluje a zdá se, že proti němu zatím není obrany, což je trochu paradoxní ve srovnání s posunem ve vnímání živočichů, které už se projevuje například i v legislativě. Ale snad jde jen o určité zpoždění vývoje lidského myšlení a já doufám, že se to zlepší. Protože takto náš svět směřuje k ekologickému kolapsu.
Odpovědět
HH

Honza Honza

30.9.2024 10:08 Reaguje na Petr
Vám se, milý pane, strom v betonu v trubce nelíbí? Lepší strom v trubce než holý beton! Ale lepší by bylo něco dělat, aby to takhle nevypadalo, co to podporuje?
- progresivní zástavba, dálnice
- utužování země těžkou technikou, málo organiky v půdě, otrávená země ochr. prostředky= málo života, eroze půdy vlivem zemědělství = místo půdy kameny
- vysušování krajiny meliorací, ničením zavodněných vlhkých míst, vysušování močálů = vysušená krajina měnící se v kamennou poušť
- napřímené řeky s hlubokými koryty, zpevněné vysoké břehy
bránící rozlévání vody, ničení meandrů, slepých ramen
- chybné lesní hospodářství se zachováním monotonních druhů, špatně zvládajících sucho = špatná funkce lesa pro zachycov. vody
- přemíra lesní zvěře
To pak vše vede k tomu, že aby nám vůbec něco rostlo, můžeme použít jen exotický suchomilný strom chráněný trubkou proti poškození kůry (přemnoženým) člověkem nebo zvěří!
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 12:18 Reaguje na Honza Honza
Ano, strom v trubce a betonu sice vypadá jako řešení, ale řešení to není, je to jen faleš. Místo abychom hledali jak nedělat beton a dlažbu, hledáme jak v betonu a dlažbě přežít. Tedy v podstatě místo řešení pokračujeme v budování problému, proti kterému údajně bojujeme. To přece není žádná cesta. Takovýmhle myšlením a přístupem nikdy nic nezlepšíme, naopak jen vše dál zhoršíme. A všechno to, co popisujete, bude jen dál bujet.
Odpovědět
HH

Honza Honza

30.9.2024 12:48 Reaguje na Petr
Ano, to co píšete je správné řešení. Lepší je skutečně něco dělat. Jen tam, kde to vůbec nejde, je lepší strom v betonu, než samotný beton.
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 15:46 Reaguje na Honza Honza
Těch míst, kde to vůbec nejde, je překvapivě málo. Většinou to bývá tak, že tam ten beton prostě chceme, nejpíp pod nějakou důležitou záminkou.
Kupříkladu na té fotce od Národního muzea. Dle panorama map tam až do roku 2015 bývaly dva ostrůvky - travnatý a keřovitý. Ostrůvky jsou v rámci modernizace pryč a všude je jen dlažba. A v ní stromy v trubkách.
Takže ať někdo vykládá, že to jinak nejde. Jde, ale my to tak nechceme. Není nám prostě pomoci.
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

30.9.2024 18:18 Reaguje na Petr
"Strom v trubce a betonu sice vypadá jako řešení, ale řešení to není, je to jen faleš..."
Na ilustračnej fotografii nie je žiadny strom vysadený v trubke.
"Trubka" na obrázku je kovová manžeta, slúžiaca ako ochrana koreňového krčka proti okopávaniu chodcami a psiemu moču, ktorý by solitérny strom na takom frekventovanom mieste čoskoro spoľahlivo zničil. Manžeta je uložená na substráte, strom v nej vysadený nie je. Nie je samozrejme ani vysadený v betóne, ale v tzv. pôdnych bunkách, vyplnených štrukturálnym substrátom, čo je pokrokový spôsob výsadby stromu v mestskom prostredí, zabezpečuje mu dostatočný koreňový priestor (na jeho veľkosť už sú vytvorené arboristické štandardy) ako aj retenciu zrážkovej vody, a prevzdušňovanie substrátu.
Nakoľko nevidno žiadne nadzemnné koly, je zrejme použité špeciálne podzemné kotvenie koreňového balu (btw. niektoré typy pôdnych buniek svojou konštrukciou už majú na takéto kotvenie niečo ako predprípravu).
Pre zasakovanie zrážok sú v koreňovej zóne vytvorené v dlažbe retenčné špáry, ktoré sú širšie než bežné, čo je zrejmé aj z fotografie. Sú vyplnené hrubšou frakciou kameniva. Takéto špárovanie umožňuje zasiaknutie až 1 m3 vody za 6 minút prívalového dažďa do koreňového priestoru.
Jediným mínusom výsadby stromu na fotke je zadláždenie až ku kmeňu namiesto obvyklej liatinovej mreže, čo bola požiadavka architekta na tomto mieste.Je čiastočne kompenzované spomínanou retenčnou dlažbou.
Realizácia okolia Národního muzea bola aj preto ocenená 2.miestom v národnej súťaži.
Bolo by dobré, nevyvodzovať nepodložené úsudky skôr, než si stihnete o veci niečo naštudovať.
Profesor nám pri promócii povedal pamätnú vetu: Počasí a zemědelství u nás rozumí každý. Bohužiaľ sa o tom odvtedy presviedčam neustále.

Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 19:09 Reaguje na Peter Sládek
Ano, je to tak pokrokový způsob pěstování, že dá práci najít druh, který by v tom přežil.
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 19:11 Reaguje na Petr
A jako bonus to i skvěle vypadá. Prostě samá pozitiva.
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 19:36 Reaguje na Petr
Já bych ale přesto prosil místo pokrokových a velmi speciálních metod pěstování použít úplně normální pěstování ve volné půdě a v trávě, tak jak to dělá příroda, a jak to dělali lidé donedávna, ještě před nějakými pár desítkami let. Vím že je to zpátečnické, nepokrokové a zcela nearchitektonické, zato funkční, stromy úplně normálně rostou, a v trávě není v létě na chcípnutí, jako je na dlažbě.
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

30.9.2024 19:37 Reaguje na Petr
"Dá práci najít druh" ktorý prežije v absolútnom centre 1,4 milionovej metropoly, v tepelnom ostrove násobiacom klimatickú zmenu, na mieste, kde na 1,3 ha už odišlo 35 stromov v zasolenej pôde, prevŕtanej všetkými sieťami, popod ktorú vedie metro, zovretom 6 prúdmi Severojižní magistrály, cez ktoré ročne šliape 5 miliónov peších.
Ale kľudne píšte ďalej o strome zasadenom v trubke.
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 20:36 Reaguje na Peter Sládek
No a přesně o to jde. Hledat způsoby jak to, co jste vyjmenoval, eliminovat a změnit. To je totiž řešení a cesta z problémů. Ne jak to peklo ještě víc vydláždit a pak do něj zkoušet něco pokrokově zasadit.
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

30.9.2024 21:05 Reaguje na Petr
To sa eliminovalo práve použitím technologie pôdnych buniek, ktorú som vám popísal a ktorá bola presne na tento účel vytvorená a zdokonalená.
Kľudne napíšte na magistrát a ponúknite "pomätencom" svoje riešenie, ako vyriešiť chodník so záťažou 5 milionov chodcov ročne bez dlažby, iste ho privítajú.
Odpovědět
Pe

Petr

30.9.2024 20:42 Reaguje na Peter Sládek
A nezlobte se na mě, ale odborník, který hledá řešení v dlažbě, je pomatený.
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

30.9.2024 21:20 Reaguje na Petr
Takto: Vy ste tu písal o strome v trubce a v betóne. Ja som Vám vysvetlil že strom na fotke v trubke ani betóne nerastie a popísal stav veci.
Koho považujete za pomatence je mi úplne jedno.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

1.10.2024 07:27 Reaguje na Peter Sládek
Už jste pochopil, že je to trol, který musí mít poslední plivanec?
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

1.10.2024 09:23 Reaguje na Slavomil Vinkler
Áno došlo mi to už po 1. odpovedi. Pravidlo nediskutovať s anonymom som porušil v snahe, aby jeho fabulácie niekto bral ako fakty. Predpokladám že sú aj takí, ktorí na týchto stránkach hľadajú informácie, nie dieru nevedomosti.
Odpovědět
TP

Tomáš Pilař

1.10.2024 11:12 Reaguje na Petr
Trubka kolem kmene je ve skutečnosti manžeta zabraňující psům občůrávat kmen. Byla instalovaná dodatečně, protože se až v provozu ukázalo, že jednou označkovaný kmen neodolatělně vábí k přeznačkování a byla reálná obava, že "pořádně označkovaný kmen = žádný kmen". Až manžeta bude omezovat kmen a už nepůjde povolit bude odstraněna (strom už bude mít dost silnou borku, aby to ustál). Ve skutečnosti se koukáte na příklad toho, co všechno je občas potřeba udělat, abychom měli "alespoň nějaký strom".
Odpovědět
HH

Honza Honza

30.9.2024 09:45
Tento článek opět ukazuje neschopnost ekologů a přírodovědců orientovat se v problému, vidět priority, co je pro přírodu nejdůležitější = s jakým programem má příroda vůbec možnost přežít.
Každý odbroník se zaměřuje na svoji oblast. Někdo prosazuje diverzifikaci- nejsou to monotonní hluboké lesy, monotonní jezera ale otevřená krajina, někdo prosazuje původní druhy, aby byly jedlé a hl. ptáci aby měly potravu.
Pokud ale pro tyto důvody zanedbáme to hlavní - aby příroda vůbec přežila, přírodě neprospíváme, škodíme, vedeme ji ke kolapsu.
Klimatologové tvrdí, že hrozí extrémní přehřívání, že příroda se nedokáže na to adaptovat. Je tedy pravděp. že celá příroda se bude měnit ve smyslu věty ve článku - kombinace polopouště a skalního města = nejsou žádné původní dřeviny, které by to zvládly.
Postup v přírodě se tedy, podobně jako ve městě, musí měnit v tomto směru, opouštět staré zavedené postupy, které se na VŠ učí, bojovat za adaptaci přírody proti suchu, oteplování, bojovat proti tomu, aby se příroda takto měnila, aby vysušená polopoušť vůbec vznikala, aby nebyly studny, voda. Správný postup tedy nejsou vysušené rozlehlé pastviny, louky, jsou to funkční lesy, je to zadržování vody i na úkor krásného hodnotného údolí se vzácnými druhy, nejsou to původní dřeviny poskytující potravu, je to zkoušení i nepůvodních druhů - odolnějších = tím méně jedlých, ev.jedovatých, odolnějších i proti suchu = tím nutně i invazivních.
Základem je postupovat dle selského rozumu, uvážlivě, bez extrémů.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.9.2024 11:41
Zajímavý rozbor. Zaklínat se jen jedním slovem-nepůvodní je ortodoxní a fundamentalistická víra.
Ono jde i o kultivary (poddruhy?). Například v parcích v Brně jsou staré agáty, co neodnožují. Nové všechny. Samo, že to souvisí s náklady, řízkování je laciné.
Mnoho podnožů třešní odnožuje, ač semenáče nikdy.
Odpovědět
TP

Tomáš Pilař

2.10.2024 16:43 Reaguje na Slavomil Vinkler
Pozorujete správně, ale zrovna tady vyvozujete špatné (méně pravděpodobné) závěry. Akát dělá kořenové výmladky pokud je pokácen běžným způsobem "na pařez", pokud zůstane stát do uschnutí, tak to s ním není tak zlé. Pokud ho pokácíte (strom v plné síle), tak během jedné vegetační sezóny vytvoří hustoles výmladků s výškou klidně 3m a s 2cm trny. Je samozřejmě možné, že existují typy, které odnožují méně, ale zatím je nikdo nedokáže poznat. Pokud se chcete zbavit akátu, tak je asi jediná dobrá možnost navrtat díry do kmene, do nich nalejt glyfosfát, počkat až strom uschne a kácet až pak (detaily popisuje metodika AOPK). Akáty se určitě množí výsevem, je zbytečné to dělat jinak.
U mnoha roubovaných třešní podráží podnož, ale většinou je to špatnou kompatibilitou roubu a podnože ( podnož roste víc než roub). Většina okrasných třešní je roubována na ptačku (třešeň ptačí), protože ptačka je dobrý kmínkotvorný taxon. Pokud jsou třešně/slivoně roubovány na málo vzrůstné podnože (např. Colt), tak jde o podnože množené vegetativně, které mají sklon vyrážet z kořenů (kdyby neměly, nepůjde je množit). V drtivé většině případů "podnož odnožuje" jde ale o kombinaci bujně rostoucí podnože (ptačka) a slabě rostoucího roubu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.9.2024 11:44
Javor jasanolistý je například "jedlý". Zejména ho mají rádi hýli a semena drží celou zimu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.9.2024 11:50
Mnoho dřevin je léta odzkoušených v arboretech universit i zámků. Měly by se zkušenosti, dobré i špatné, šířit nejen mezi krajinné architekty a zahradníky, ale i prostý lid.
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

30.9.2024 15:01
Nejsem krajinný architekt a moje zkušenosti s městskou výsadbou jsou neveliké. Dumám proč by čtveřici jerlín, břestovec, akát a dřezovec nemohly doplnit odolné místní druhy jako babyka, hloh nebo habr. Přijdou mi odolné. Množí se poměrně snadno. Jsou docela "jedlé". Nemám za to, že by rostly nějak retardovaně. Poradí někdo? Zároveň by mě zajímalo jak se reálně hodnotí kolik druhů nějaký strom "hostí". A počítají se jenom druhy lidem libé a neškodící? U borovice má autor za to, že není dostatečně "jedlá". Napadá mě rychle lišaj borový, tesařík borový, květopas borový, obaleč prýtový, píďalka tmavoskvrnáč, hřebenule ryšavá, bejlomorka borová, bourovec borový, můra sosnokaz, několik druhů lalokonosců, korovnice borová, lýkohub sosnový, pilořitka borová, klikoroh, borový, krasci... Semeny borovice se živí snad všichni pěnkavovití ptáci a celá řada hlodavců jako plši, myšice atp. Na borovice je vázaná řada hub jako ohňovec borový, hřib borový, hřib strakoš, klouzek obecný, kotrč kadeřavý, ryzec borový, čirůvka prstencová, šťavnatka pomrazka... Takže "nejedlost" nebo "jedlost" je velice relativní hodnota ovlivněná i našim lidským pohledem.
Odpovědět
TP

Tomáš Pilař

1.10.2024 11:24 Reaguje na Dalibor Motl
Uvedená čtveřice byla označená jako "velké stromy", což vámi navrhované alternace nejsou. Kromě toho babyka roste velmi pomalu, takže je užitečná jenom, pokud vyhoví malý strom (ale jinak je to dobrý taxon do města). Hloh roste pomalu a je citlivý na zasolení. Habr špatně toleruje zadláždění a je citlivý na zasolení. Je mnoho taxonů, které se dají použít (občas...), uvedené čtyři se dají použít skoro vždycky (mají nejméně omezení). Je otázkou dobré odborné praxe sázet ty ostatní pokud to jde, protože v reálném stavebním světě je mnoho případů kdy nejde použít nic jiného než zmíněnou čtveřici.
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

1.10.2024 16:27 Reaguje na Tomáš Pilař
Děkuji Vám za reakci. U té babyky se uvádí, že v živých plotech roste velmi rychle a musí se stříhat až 4x ročně. Moje osobní zkušenost je taky spíš pro to, že to takový "pěkně rostoucí nezmar". Hlohy ve městech občas vídám. Dost jich je třeba v Uherském Brodě. Sněží tam spíš málo takže tam asi sůl není tak problematická jako u nás v Jizerkách nebo v Podkrkonoší. A jak by jste ve městech viděl použití jeřábů břeku, muku a oskeruše nebo planých či maloplodých forem hrušní? Třeba Tatarova nebo Šípova (Shipova) hrušeň by ve městě nějak mohla fungovat...
Odpovědět
TP

Tomáš Pilař

1.10.2024 18:41 Reaguje na Dalibor Motl
Nakousnul jste 3 okruhy, komentuji postupně, některé stromu jsou namočené víckrát.
1) Vada/vlastnost společná pro babyku, hloh a většinu jeřábů je to, že jde o malé stromy (v dostupném časovém horizontu), takže je nemá smysl sázet do většího prostoru , protože ho nedokážou ovládnout/naplnit (proto patří jenom do malých ulic), Pokud je strom malý, tak aby fungoval (měřítko prostoru, mikroklima, …), by jich bylo potřeba hodně, pokud je jich hodně, tak se komplikují ostatní požadavky v rámci vrstvení funkcí (koordinace sítí, vjezdů, parkovacích stání,...), což v konečném důsledku vede k tomu, že dřevin bude málo.
2) Školkařský materiál jeřábů je většinou (= skoro vždycky) na podnoži jeřabiny (jeřáb ptačí). Školkaře chápu, je to skvělý kmínkotvorný taxon. Jenomže jde o horský druh, který chce vlhko, spíše kyselou půdu a nesnáší zasolení. To je pravý opak toho, co dostává v sídlech. Pro životnost konkrétního stromu je pak úplně jedno, že roub je odolný muk, když má citlivou podnož. Dají se použít i jiné podnože, které fungují líp, ale jenom teoreticky (nejsou k dostání). Založení jedné aleje z jeřábu břeku dost možná vyčerpá celou roční evropskou produkci materiálu "břek na břeku". Školkaři to vědí a výjimečnost náležitě zobchodují (ve skutečnosti materiál nejde vůbec sehnat).
3) S plodícími dřevinami (hrušky, jablka, mahalebka...) je to jednoduché. Jde o dobře použitelné taxony (jsou "jedlé"), pokud jsou v trávníku. Jakmile jsou v dlažbě, tak provozní problémy spojené s opadem plodů jsou takového kalibru, že je vlastník dá odstranit (jsou jedlé a to má své konzumenty). Pokud každý podzim je pod okrasnou hrušní vrstva hruškového pyré s hojným výskytem konzumentů (vosy), tak je chodník nepoužitelný. Typické je to pro "drobnoplodé" kultivary hrušně obecné (např. Beech Hill), ke kterým se dodávala specifikace, že plody jsou drobné a neobtěžují opadem. Plody jsou drobné (asi tak 5 cm) a je jich spousta (desítky kg, pod středně velkým stromem), jenom docela dlouho trvá, než strom začne být plodný a "vlastnost" se projeví. Jakmile začne, jako městský správce pochopíte, že se stala chyba.
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

2.10.2024 16:50 Reaguje na Tomáš Pilař
Ještě jednou díky za odpovědi. Je to (pro mě jako "hajného") zajímavý vhled do uvažování krajinných architektů. Překvapuje mě, že je problém muk, břek nebo oskeruši pěstovat ze semen (původní botanická forma) namísto roubování kultivarů na jeřáb ptačí. Zkoušel jsem snad všechny jmenované pěstovat amatérsky v malém a přišlo mi to poměrně snadné (?). Jasně, že pokud je požadovaný jednotný kultivar aby to v ulici "zařezávalo a ladilo" ... ale je to opravdu požadováno? Náklady na pořízení sadebního materiálu taky asi hrají v celkovém "životním cyklu" městského stromu spíš minoritní náklad. Chápu, že mouchy, včely a vosy jsou pro většinu "civilizovaných městských" lidí ouvej a hrušky nebo i ty oskeruše je asi lákají. I když mi to stále přijde tak legrační... opakuju, chápu to. Vážně! :D :D :D
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

2.10.2024 18:22 Reaguje na Dalibor Motl
Pán Motl, paradoxy dostupnosti okrasného škôlkárskeho materiálu sú témou na obsiahly článok, ale pomôžem vám lepšie si vytvoriť obraz,nasledovným linkom: Predpokladám že cena Vás ako "hajného " prekvapí hodne (ak nie rádovo):
https://www.zahradaonline.sk/okrasne-dreviny/listnate/jarabina/jarabina-mukynova-magnifica-sorbus-aria-magnifica-300-350cm
Zareagujem aspoň k okruhom, ktoré ste nadhodil:
1. Ad Amatérsky vypestovanú brekyňu - zo semenáča na kraji lesa máme pred rodičovským domom, vysadil som ju ako chlapec s otcom- lesníkom pred 50 rokmi. Má výšku cca 11 m, riedku korunu, každoročne dosť atakovaná škodcami. Jarabina sadená vedľa nej už uhynula na spálu ružovitých dávno. Smreky sadené zároveň s ňou už presiahli 20 metrov.
2. Ad vyrovnanosť v stromoradí -je jedným kritériom, ale nie najdôležitejším a nie samoúčelným. Požadovaný je priebežný kmeň bez sklonu k tvorbe tlakových vidlíc. Nie z rozmaru, ale hlavne preto, lebo priebežný kmeň sa dá časom odvetvovať vyššie, ak dochádza k poškodzovaniu spodných konárov. Pretože autá, kamióny a autobusy sú stále vyššie, ale aj širšie a vozovky sa rozširujú, takže trsosvité založenie koruny sa stane neriešiteľným problémom vedúcim k zohyzdeniu, poškodeniu stromu a jeho úhynu... takisto dorábané syklotrasy, vkladané obvykle do zelených pásov potrebujú väčšiu podchodnú výšku než chodník. Tlakové vidlice sú spôsobujú roztváranie koruny a nasleduje bod 2. Okrem toho sú prevádzkovo nebezpečné, (riziko rozlomenia) pritom prevádzková bezpečnosť zelene v meste sa dostala na úroveň conditio sine qua non. Ulicou neprechádzame na vlastné nebezpečie ako v lese...
3. Ad Náklady na pořízení sadebního materiálu taky asi hrají v celkovém "životním cyklu" městského stromu spíš minoritní náklad" Teoreticky áno, realita je taká, že sme radi, keď strom dostane aspoň povýsadbovú starostlivosť. Obvykle len preto, lebo je v záruke dodávateľskej firmy. Rozvojová a pokračujúca starostlivosť (terminus technicus podľa technických noriem či arboristických štandardov) sú už skôr výnimkou. Nie pre ľahostajnosť obce, ale pre financie. Bol som správcom zelene v krajskom meste. Dal so som si pri nástupe tú prácu, že som prepočítal rozpočtovú kapitolu starostlivosť o stromy na počet stromov v meste. Vyšla mi suma 0,50 € na strom. Horko ťažko sa mi ju podarilo po roku zvýšiť na 1€. Keď započítate, že arboristické ošetrenie 1 staršieho stromu sa rátalo v desiatkach €, zistíte, aké máte limitované možnosti.
Odpovědět
TP

Tomáš Pilař

2.10.2024 18:55 Reaguje na Peter Sládek
Navíc odkazovaný zdroj materiálu neuvádí podnož, takže to klidně může být roubované na jeřabině (S. aucuparia) s výše popisovanými konsekvencemi. Pokud člověk chce jinou podnož (třeba S. x media), tak musí na dodavatele hodně tlačit (a mít kliku)
Odpovědět
Peter Sládek

Peter Sládek

2.10.2024 19:13 Reaguje na Tomáš Pilař
Je to kľudne možné, ako píšem škôlkarstvo by bolo na obsiahly článok, šlo mi len o vytvorenie predstavy o cenách, na ktoré ste upozornil v odpovedi p. Motlovi. Schválne som preto len otvoril prvý náhodný link po zadaní S. aria do googla.
Myslím že na podnoži jarabiny rastú rýchlejšie a nevyžadujú vápnitú pôdu, ale nie som škôlkár, k tomu sa vyjadrovať nebudem.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

30.9.2024 18:35
Je to zřejmě poprvé, co někdo u zeleně takto zobrazuje požadované parametry, včetně jedlosti. Jako ekologovi mi právě na ní záleží, neb bývá - a o tom vůbec nepochybuji, záměrně ignorována jako nežádoucí pro snobské sterilní zahrady (krmítko a hmyzí domečky jsou kouřová clona/alibi). O tom mě přesvědčila diskuse pod článkem na toto téma, kdy jedlost či nejedlost byla pro zahradníky spanish village. To zjevně v osnovách neměli...

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-jak-dal-v-mestske-cerveni-aneb-diverzitu-nicime-vedome

Ano, naše duby patří mezi nejvhodnější stromy do parků či na jiná volná prostranství měst. Ale též lípy, jeřáby ptačí, kleny, ovocnáče aj. (smrk, bor...) mají listy/jehličí vhodné pro nejhonější druhy hmyzu, neb jarní aspekt nejvíce rozhoduje o početnosti hnízdících druhů. V létě dozrálá semena jsou konzumována na podzim a v zimě, kdy ptáci většinou létají v hejnech, mimo hnízdní teritoria. Avšak pro hnízdění je důležitá přítomnost vyjmenovaných stromů v blízkosti hnízda, jinak ptáci trpí hlady a dochází k redukci mláďat.

Dnešní záliba v platanech či tújích je doslova zabijákem pro diverzitu. Zahnízdí v nich sice hřivnáč či zvonek, ale za potravou létají často velmi daleko. Daleko za potravou létají též jiřičky, rorýsi či netopýři, kteří hnízda mají uvnitř města pro jeho bezpečnost, ale hmyzu je ve městě velmi málo. Pro většinu druhů je nutná blízkost stromů, na kterých mohou sbírat či lapat hmyz. Plody stromů jsou důležité nejen pro ptáky (bobule, ovoce, semínka), ale též pro hlodavce (žaludy, bukvice), které loví naši nejhojnější ptačí predátoři (dravci a sovy).

P.S. Když to nenapíšu já, tak nikdo. Ostatní cizo... uvnitř zástavby jsou spíše pro kulisu, než nějaký chladící efekt. Zde nechť se zahradníci vyřádí dle vlastní fantazie, resp.návodu katalogů...
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.9.2024 22:12 Reaguje na Karel Zvářal
Španělská vesnice anglicky je "It is a Greek for me".
On ten architekt mluvil ale o stromech do města. Listnaté stromy, jakékoli, v zástavbě chladí. Túje jsou dost neštěstí, ale poslední dobou trpí nemocemi a tak je jich méně. Ten dub červený, jerlín nebo břestovec či babyka, nakonec i akát v chodníku nejsou zcela zavrženíhodné.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

1.10.2024 04:10 Reaguje na Slavomil Vinkler
Pro našince vyjde nastejno greek nebo spanish. Píše se o krajinné architektůře, proto zmiňuji parky a volné plochy, do dlažby nechť si instalují dle katalogů.
Stejnou, ne-li lepší práci odvedou naše duby, ten červeňák (nejedlé listí) tu mají někteří fest zažraný. Tůjí je podél plotů něúrekom, pokud majitel je jen trochu eko, dá tam např. habr, který jde pěkne sestřihnout. O keřích tu byla řeč onehdá, šípek, hloh, bez černý jsou jak dekorativní, tak i vysoce jedlé.

https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-zpivajici-ker
Odpovědět
HH

Honza Honza

1.10.2024 06:53 Reaguje na Karel Zvářal
Myslím, že i architektonicky i proti normální přírodní přirozenosti je řada uniformních thůjí za sebou nehezká, nepřirozená. Příroda prostě není uniformní umělý plot. Já bych mezi nimi zasadil něco jiného, aby byla změna. I v parku existuje opakování, dominanta, souboj harmonie = uniformity s nepravidelností, aby to nebylo fádní a aby to nebyla zmatená disharmonie.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

1.10.2024 07:04 Reaguje na Honza Honza
Šel jsem před lety kolem nové výstavby (satelitu) a koukám na ten nevkus: šedivá kostka, kolem plotu desítky malých tújí. A zaslechnu, jak derka praví tátovi: ten pán se díval na náš barák. O: on nám to závidí.

Ano, architektura hodně zuniformnila, zestandardizovala se, i ta zahradní, bohužel. Už to není pestrost a bohatost tvarů a forem, jeden stromeček v řadě jako druhý. Kdyby jenom ve městě, ale i ve volné krajině. Trávníky jako golfáče (pokud ne přerývaná hlína), a pokud si někdo dovolí trochu povyrůst, hned ho soused jebe, že "se za ten bordel nestydí!". Prostě udělat v Česku něco po svým zavání nálepkou, že "se dělá zajímavý".
Odpovědět

Radek Čuda

1.10.2024 12:43
Zajímavý článek a díky za něj!
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist