RNDr. Libor Ambrozek: Venkov může těžit ze své pestrosti a přírodního bohatství
Člověk obhospodařuje krajinu již několik tisíc let a prostor, ve kterém žijeme, byl od raného středověku křižovatkou kultur a dějištěm mnoha evropsky významných historických událostí. To se logicky odrazilo i na tom, jak krajina u nás vypadá. Je mnohem pestřejší než v industrializovaném Nizozemí, lesnatém Slovensku či rovinatém Maďarsku. Krajina ovlivněná budním hospodářstvím v Krkonoších, roubenky Českého ráje nebo Českého Švýcarska či květnaté louky Bílých Karpat, to všechno vzniklo i díky lidské činnosti, díky generacím hospodářů, kteří v té krajině žili a pracovali.
Environmentální politika, kterou se snažím ve vládě prosazovat, se tímto vědomím řídí. Spolupracovali jsme s Ministerstvem zemědělství (MZe) na Akčním plánu rozvoje ekologického zemědělství v ČR, společně s Miroslavem Kalouskem a MZe jsme prosadili podporu využívání biopaliv, ve Sněmovně leží mnou iniciovaný zákon na podporu obnovitelných zdrojů energie, oblasti pod ochranou soustavy NATURA 2000 mají ohromný potenciál zejména v turistickém ruchu, snažíme se pomoci malým obcím v rámci dotačních programů Státního fondu životního prostředí. Chystáme také ekologickou daňovou reformu, která by měla zvýhodnit ušlechtilá paliva, tedy i biomasu, jejíž pěstování je velkou šancí pro venkov. Státní fond životního prostředí ve svých programech podporoval řadu let plynofikaci malých obcí, podporuje budování čistíren odpadních vod a kanalizací, v obcích v ochranných pásmech vodních zdrojů, chráněných krajinných oblastech a národních parcích i v obcích do 2 000 obyvatel. Podporujeme obnovu veřejné zeleně, odbahňování rybníků, výsadbu biokoridorů a další zvelebování venkovské krajiny.
Naději pro udržitelný rozvoj venkova představuje i náš vstup do Evropské unie. Už za stávající Společné zemědělské politiky EU (SZP) půjde řada dotací do hospodaření v méně příznivých oblastech, do ekologického zemědělství a na podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství. Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky spočítal, že tím, kdo nejvíce „vydělá“ na evropských dotacích, budou chovatelé skotu na trvalých travních porostech právě v méně příznivých oblastech. S připravovanou reformou SZP se tento trend od intenzivního a necitlivého hospodaření „na objem“ k citlivému soužití s krajinou bude ještě prohlubovat.
Zhruba 6 miliard korun poputuje v příštím desetiletí našim farmářům v rámci Horizontálního plánu rozvoje venkova (HRDP). Podotýkám, že opět asi polovina z toho bude směřovat do méně příznivých oblastí, kde se právě nachází i většina přírodně i kulturně-historicky cenných území. Velká část té druhé poloviny navíc bude směřovat do podpory agroenvirnomentálních opatření v krajině. Agroenvironmentální opatření – kromě toho, že dotace na ně pomohou samotným farmářům – směřují mj. k zadržení vody v krajině a tudíž k vyšší odolnosti proti výkyvům počasí a tedy jako přirozená protipovodňová ochrana, stejně tak ke zvýšení rostlinné i živočišné biodiverzity. V přípravě pro léta 2007 – 2013 je navíc nový Evropský zemědělský fond rozvoje venkova, který svoji podporu bude směřovat opět do méně produktivních oblastí, agroenvironmentálních opatření a hospodaření v oblastech, zařazených do soustavy NATURA 2000.
I dotační programy MŽP, které opět z valné většiny směřují na venkov – Program revitalizace říčních systémů a Program péče o krajinu. V těchto programech budeme pokračovat a podporovat z nich (podobně jako tomu bude v rámci HRDP) aktivity především v méně příznivých oblastech a v chráněných územích, včetně území NATURA 2000.
Environmentální otázky rozvoje venkova však zdaleka nekončí u zemědělství. Chci zmínit jako příklad dvě rozbíhající se aktivity MŽP. První z nich je začínající síť Národních center šetrné turistiky.Tato centra nebudou zaměřena na tradiční lokality masové turistiky, ale budou naopak poukazovat na pozapomenuté a méně frekventované krásy naší země, na netradiční způsoby trávení volného času, na místa, kde lze provozovat ekoturistiku a agroturistiku. První takové centrum už úspěšně funguje v Libereckém kraji a další se připravují. Tím druhým příkladem je připravované ekologické označování či certifikace v turistickém ruchu. Opět to je příležitost pro rozvoj zejména na venkově, který přitom bude brát ohled na místní podmínky a ekologickou udržitelnost. Možná málokdo ví (alespoň tak soudím z nulového zájmu českých podnikatelů), že evropská ekoznačka „Květinka“ („The Flower“) už téměř dva roky může být udělena i ubytovacím zařízením v členských zemích, tedy i našim majitelům penzionů, hotýlků či farem s ubytováním. Takový podnik se pak dostane i s kontaktními informacemi na stránky Evropské komise do katalogu služeb a výrobků s ekoznačkou.
Již zmíněný zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie je rovněž nadějí pro venkov. Protože mezi těmito obnovitelnými zdroji má v ČR největší šance a možnosti biomasa. Zavádění kotelen a kogeneračních jednotek na biomasu, stejně jako její pěstování a zpracování bude do budoucna zdrojem tisíců pracovních míst – a to decentralizovaných, přímo na místě a právě na venkově. Nemluvě o tom, že vlastní kogenerační jednotka na biomasu pro obec znamená nejenom energetickou nezávislost a soběstačnost, ale i zisky z prodeje energie.
Udržitelný rozvoj na místní úrovni je věcí místních Agend 21, které doporučuji všem starostům. Místní Agenda 21 je způsobem správy věcí veřejných, je prohloubením demokracie, komunikace s občany a obyvateli o tom, co je trápí, jak by si rozvoj své obce představovali, a podobně. Zkušenosti z měst a obcí, které místní Agendu 21 uplatňují (např. členové Národní sítě zdravých měst, obcí a regionů ČR), ukazují, že takové obce se spravují mnohem lépe, příjemněji, bez zbytečných konfliktů a přitom s větším efektem pro ekonomiku, sociální soudržnost i životní prostředí v obci.
reklama
