https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vladimirn-wagner-tritiova-voda-z-fukusimy-i-skonci-v-oceanu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vladimír Wagner: Tritiová voda z Fukušimy I skončí v oceánu

19.4.2021
Nádrže ve Fukušimě I se stále více plní tritiovou vodou.
Nádrže ve Fukušimě I se stále více plní tritiovou vodou.
Japonská vláda s konečnou platností rozhodla, že nahromaděnou tritiovou vodu bude postupně v průběhu řady let vypouštět do oceánu. Od havárie uplynulo již deset let a během ní se zaplňovalo stále více nádrží. Voda stále přibývá a kapacita nádrží by měla být vyčerpána na podzim roku 2022. I proto bylo nutno rozhodnout o řešení.
 
Radioaktivní voda, která se v elektrárně Fukušima I po havárii postupně hromadí, je pomocí zařízení ALPS zbavena všech ostatních radionuklidů kromě tritia. To je totiž těžký izotop vodíku a chemicky jej nelze separovat od toho obyčejného. Část vody je po vyčištění využívána pro chlazení, ale zbývající množství se zatím skladuje ve velkých nádržích. Zdroje stále přibývající vody jsou ze spodní vody, která proniká do silně kontaminovaných částí kolem zničených reaktorů a hromadí se v suterénech budov. Stejně tak se do těchto míst dostává i část dešťové vody. V silně kontaminovaných místech se kontaminuje a po odčerpání je ji nutné, až na zmíněné tritium, vyčistit a uložit v nádržích.

V průběhu let se postupně dařilo příliv nové vody omezovat. Jednak se postupně opravovaly budovy, hlavně střechy, a zlepšoval odvod dešťové vody. Postupně se pak vytvořil systém studní nad reaktory směrem k vnitrozemí, které umožnily odčerpávat část spodní vody, která přitékala z horských oblastí, ještě předtím, než se dostala do silně kontaminovaných míst. Tato voda se po dosažení dohody se zástupci rybářů začala po důkladné kontrole nezávislými experty a při splnění hygienických limitů vypouštět do oceánu. Dalším krokem ke snížení hromadění radioaktivní vody bylo vybudování ledové stěny okolo zničených reaktorů. Ta dále dramaticky snížila pronikání spodní vody do suterénu reaktorových budov. Střední přítok vody se tak podařilo srazit z více než 500 tun denně pod 150 tun denně.

Přesto však množství tritiové vody stále roste. Plocha elektrárny se tak stále více zaplňuje nádržemi a začíná se už nedostávat místo pro nové. V současné době je tak celková kapacita nádrží 1,37 milionů tun vody a její úplné naplnění se očekává na podzim roku 2022. Bylo tak jasné, že je už nutné rozhodnout, co se s vyčištěnou vodou, která obsahuje pouze tritium, nakonec udělá.

Tritium je součástí životního prostředí. Vzniká totiž, podobně jako radioaktivní uhlík C14, při interakci kosmického záření v atmosféře. Zároveň je i jeho radiologické riziko velmi nízké. Jde o čistý beta zářič a vyzářené elektrony mají velmi nízkou energii. Ve vzduchu tak neuletí dráhu více než 6 mm, ve vodě pak jsou zastaveny opravdu tenkou vrstvou. Navíc jde o prvek, který se v těle nehromadí.

I to je důvod, proč v principu nemusí být limity na aktivitu tritia tak přísné, jako je to u některých jiných radionuklidů. V povrchových vodách, které se využívají i jako zdroje té pitné, je ve většině států Evropské unie limit nastavený v poslední době podobný jako u jiných radionuklidů, tedy 100 Bq/l, ovšem například Finsko jej má nastavený na 30 000 Bq/l. Ve Fukušimě by měla být vypouštěna voda, u které nepřesáhne aktivita tritia 1500 Bq/l, což je čtyřicetina bezpečnostních limit v Japonsku a sedmina doporučení Světové zdravotnické organizace pro pitnou vodu. Pro jaderná zařízení, třeba naše jaderná elektrárny Temelín a Dukovany, jsou omezení dána ve vztahu k roční depozici tritia. U vypouštění tritiové vody ve Fukušimě se předpokládá, že roční vypuštěná aktivita tritia nepřekročí hodnoty, které realizovala elektrárna při svém provozu. Ta byla zhruba 22 bilionů Bq, to je 22 TBq. Je možné také připomenout, že plynné tritium se používá v některých světelných zařízeních, kde se využívá technologie GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Zde je aktivita okolo GBq, a i při rozbití nepředstavuje toto tritium dozimetrické a zdravotní riziko.

Právě i naplnění zmíněných limitů vede k potřebě ředění tritiové vody a pomalému vypouštění. Nádrže se tak budou uvolňovat více než deset let. Do roku 2022 by se vše mělo připravit. Jde hlavně o zařízení pro ředění a kontrolu nejen aktivity tritia, ale i případná příměs dalších radionuklidů. V rámci přípravy se bude omezené vypouštění testovat a provede se podrobné studium environmentálních dopadů. Dá se předpokládat, že i zde bude vše pod nezávislou kontrolou a pod dohledem zástupců rybářů, případně i zahraničních expertů.

Inspekce bazénu pro skladování vyhořelého paliva ve Fukušimě, 27. listopad 2013.
Inspekce bazénu pro skladování vyhořelého paliva ve Fukušimě, 27. listopad 2013.

Důkladná kontrola a komunikace s postiženými komunitami je to nejdůležitější. Jak je vidět i z výše uvedených dat, nepředstavuje toto vypouštění žádný environmentální problém. Hlavním problémem je tak obava rybářů, kteří se v současné době dostávají na úroveň rybolovu, který byl před havárií, jaký dopad bude mít fakt vypouštění na ochotu zákazníků kupovat jejich produkty. Dalším problémem je negativní postoj některých sousedů Japonska, jako je Jižní Korea, Tchaj-wan a Čína. To je hlavní důvod, proč rozhodování Japonska o tomto vypouštění trvalo šest let. Nejdůležitější tak je, jak se podaří tento postup a jeho realizaci komunikovat s rybáři a japonskou i zahraniční veřejností. I to je důvod, proč do posuzování i diskuzí Japonsko velice intenzivně zapojilo Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a zahraniční experty. Ti naplánovaný postup pečlivě prostudovali a plně schválili.

Rozhodnutí o tom, co se udělá s nashromážděnou tritiovou vodou, je dalším krokem k likvidaci následků havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě I. Jaký je současný stav v elektrárně i v rekonstrukci postižených oblastí deset let od havárie jsem popsal v nedávném článku. V těchto dnech také vyšlo druhé vydání mé knihy Fukušima I poté. V závěru druhého vydání je přidán dodatek o tom, co vše se událo až do března 2021 a doplněn je i kalendář na konci knihy. V tomto případě jde čistě o elektronickou knihu dostupnou v elektronickém knihkupectví Kosmas na této stránce.


reklama

 
foto - Wagner Vladimír
Vladimír Wagner
Autor pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (26)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

19.4.2021 08:07
Premisa je jasná. Člověk by měl dosáhnout toho, aby při jakékoli činnosti nedocházelo k tvorbě odpadů. A pokud k tomu dojde, aby bylo po ruce řešení umožňující odpady degradovat na látky nepoškozující životní prostředí.
V tomto případě se spoléhám na odbornost autora článku a je-li tomu tak, navržené řešení lze akceptovat.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 08:44 Reaguje na Miroslav Vinkler
Odbornost pana Wagnera skutečně nezpochybňuji a myslím si, že JE je dobrá a hlavně bezemisní technologie (což nedávno potvrdila i EU) přímo potřebná pro snižování emisí CO2. Cena rozhodně není dominatní.

Problémem je ovšem náročnost stavby matodonta, kterého nemáme šanci se schopnosti našeho státu postavit vůbec.

Ale hlavní a těžko překonatelný problémm je geopolitický význam takového zařízení s extrémně koncentrovanou energickou produkcí.

Doufám, že po poslední ostudě ve Vrběticích i naši vládní mašlonci pochopí, že s Rusy zásadně NE!!!

Já vím, jsem naivní jak 3 dny starý pes, promořenost našeho státu ruskými agenty je už za "hranicí svéprávnosti", ale balancujeme stále na hraně a tohle by mohlo být tou rozhodující kapkou.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

19.4.2021 20:42 Reaguje na Pavel Hanzl
To máte pravdu, uřízli jsme si ostudu a pořádnou! Nicméně jsme hluboko pod rozlišovací schopností Ruska, jen tak na okraj.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

20.4.2021 13:38 Reaguje na pavel peregrin
Hluboko pod rozlišovací schopností Ruska bohužel nejsme. Proč ne?
a) máme krásnou zemi, ale položenou v průsečíku strategických zájmů kdekoho (zdaleka ne jen velmocí).
b) filosofie Rusů je typicky velmocenská a jejich nenažranost natolik velká, že NIC není dost malé, aby to bylo hluboko pod jejich rozlišovací schopností.
Vzpomeňte si, jak se i v nejzapadlejších pidistátech snažili nastolit rudé režimy, aby mohly dostat pod svůj vliv nejdříve je a pak ho rozšířili na jejich okolí.
Dnes se už nezaštiťují komunismem, ale podstata jejich velmocenské politiky je pořád nachlup stejná.
Dokazuje to i fakt, že jim Puťka úžasně imponujea přestože pro nás Čechy by byl takový prezident těžko skousnutelný, pro Rusy je to přesně ten správný typ cara.

Ta nová aféra je bublina, která jen přitáhla pozornost k tomu, co už stejně každý přinejmenším tušil. Že ČR (i zbytek Evropy) je ruskými agenty prolezlý jako zralý sýr plísní.
Žádné sankce z naší strany na tom nic nezmění a ABSOLUTNĚ NIC na tom nezmění ani to, koho si vybereme za dodavatele čehokoliv. Když se Rusové rozhodnou nám uškodit a zvolí cestu klacku v loukotích kol naší energetiky, nový blok v Dukovanech, který nám postaví někdo jiný než oni, nás rozhodně nespasí.
A vyřazení Rusů z tendru PŔEDEM ? To je v podstatě také nepřátelský akt!
Pro hrdost Rusů natolik nepřátelský, že je dokonce může přivést k myšlence, že na něj odpoví zkomplikováním provozu těch bloků, které jsou ruské, běží bez problémů a spolupráce s Rusy je tam dosud zcela uspokojivá.
Kdo seje vítr, sklízí bouři. Když medvěda dráždí myš, sotva na tom může myš vydělat...
Odpovědět
MG

Milan G

21.4.2021 09:29 Reaguje na Karel Ploranský
....A vyřazení Rusů z tendru PŔEDEM ? ....Ale o to přeci šlo v první řadě, vyloučit Rosatom z tendru.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 09:58 Reaguje na Miroslav Vinkler
Neprodukuji normálně vůbec žádnáý odpad, ale najednou to na mě přijde a musím na záchod.......
Odpovědět
MM

Milan Milan

19.4.2021 08:58
JE není zatím dostatečně zvládnutá technologie a už vůbec ne bezemisní jak se tady dočítám. A nejen v průběhu provozu, ale i po skončení životnosti. A když se proces vymkne kontrole a při havárii byť jen jednoho reaktoru je najednou tolik problémů, že ovlivňují životní prostředí na desítky někdy i stovky let a to celosvětově ne jen v blízkém okolí. To že něco neprodukuje viditelný "kouř" vůbec neznamená bezemisní. Havárie politiky nepoučili, a těch situací na hraně katastrofy u jaderných zdrojů již bylo taky na desítky.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

19.4.2021 09:11 Reaguje na Milan Milan
On je sám lidský život nezvládnutá technologie. Skoro cokoliv, co děláme, je spojeno s hazardem, a je hodně nefér vytáhnout jen jedno, navíc s velmi malým poměrem celkové následky / celkový užitek.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 09:47 Reaguje na Milan Milan
Právě proto vidí nejen odborníci budoucnost JE v malých, modulárních rekatorech SMR, které jsou licencovány na snad stoprocentní bezpečnost, jsou velké jak dva autobusy nad sebou a jedou v bazénu s vodou (NusCale). S výkonem 50 - 60 MWe může nahradit i teplárnu a hlavně firma jej dodá a namontuje se všemi licencemi a atesty, jako když si koupíte auto.
Tím by se celý proces výstavby (rekord máme asi my) výrazně zrychlil a hlavně zlevnil.
Odpovědět

Viktor Šedivý

19.4.2021 15:47 Reaguje na Pavel Hanzl
Že existují jen na papíře je jen drobný zádrhel ve srovnání s tvrzením o "snad stoprocentní bezpečnosti".
Odpovědět
MG

Milan G

19.4.2021 17:32 Reaguje na Viktor Šedivý
Už jen čekám, až s. Hanzl přijde se setrvačníkem, to už tady dlouho nebylo.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 20:00 Reaguje na Milan G
Setrvačníky jsou klasika, testovaly se pro nabíjení elektroaut, protože mohou dávat obrovské proudy. Ale jak je to v paxi nevím.
Odpovědět
MG

Milan G

21.4.2021 09:26 Reaguje na Pavel Hanzl
Vy nevíte? Před nějakou dobou jste je tady propagoval jako záchranu světa v akumulaci. Vy si nepamatujete tak zásadní věc? Trvalo asi půl roku než jste pochopil, že blábolíte hlouposti. No dnes pro změnu zase propagujete bublající vodík.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 19:58 Reaguje na Viktor Šedivý
Nejen na papíře. Už ty nejdůležitější papíry po letech zkušebního provozu má třeba firma NuScale všeobecnou licenci v USA.
Jak dlouho tam trvá, než se rozjede sériová výroba?
Tři nebo pět let? Já si myslím, že to bude dřív, než v babišistáně vůbec vymudrují, koho vzít do tendru na mastodonta.
Odpovědět
EN

Emil Novák

20.4.2021 07:31 Reaguje na Pavel Hanzl
Jakého zkušebního provozu? Vždyť ten reaktor je zatím jen na papíře! První zkušební provoz nebude dříve než v roce 2029, kdy se má, když to dobře půjde, spustit prototypová jednotka v Idaho National Laboratory.
https://www.powermag.com/nuscale-uamps-kick-off-idaho-smr-nuclear-plant-licensing/
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

20.4.2021 14:47 Reaguje na Emil Novák
Nemám čas si teď googlovat podrobnosti o NusCale, ale on to zdaleka není jediný projekt a není to zrovna příklad malé elektrárny. Jednotlivé moduly mají po 50 MWe.
Jaderná teplárna už jede naplno v Rusku. A co lodi? V lodích (kromě válečných také např. v ledoborcích) už běží malé reaktory po desítky let. Jsou jich v provozu už stovky.
Odpovědět
EN

Emil Novák

20.4.2021 16:30 Reaguje na Karel Ploranský
Jediné dva malé modulární reaktory pro energetické účely v provozu jsou ty dva na plovoucí jaderné teplárně Akademik Lomonosov v Peveku. Ve výstavbě má ještě Čína reaktor ACP100 a Argentina malý modulární reaktor Carem25. To je vše. Nikdo další se zatím do výstavby, pokud vím, nepustil.
Odpovědět
KT

Karel Tejkal

19.4.2021 10:38 Reaguje na Milan Milan
Zkuste si do googlu zadat "bioplyn výbuch". Nepoučili jsme se ani z havárií bioplynek...
Odpovědět

Viktor Šedivý

19.4.2021 15:42 Reaguje na Milan Milan
Co z jaderné energetiky proboha ovlivňuje prostředí celosvětově na stovky let?
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

20.4.2021 15:19 Reaguje na Viktor Šedivý
Mínění zelených mozků. To je také součást celosvětového prostředí.
Odpovědět
va

vaber

19.4.2021 09:24
radioaktivní záření je kolem nás všude jako ,,přirozené pozadí,, a jako vše čeho je moc skodí, ale to se týká většiny odpadů které produkuje člověk
prokazatelně jsou nebezpečné jen velké dávky kdy se projeví nemoc z ozáření, u malých dávek se škodlivost vyhodnocuje statisticky a to je hra s čísly , tím nechci říci ,že není třeba opatrnost
Odpovědět

Viktor Šedivý

19.4.2021 15:45 Reaguje na vaber
Kolem Fukušimy byli (i malými dávkami zasažení) lidé extrémně pečlivě sledovaní - a nepřišlo se na žádné poškození radioaktivním zářením.
Odpovědět
KP

Karel Ploranský

20.4.2021 14:58 Reaguje na vaber
Zajímalo by mne, kolik procent Čechů a Moravanů vesele žije v domech, do kterých jim fučí radon. A jaké dávky záření dostávají.
V takových domech vyrostly celé generace - a ono nic...

Objemová aktivita radonu, při které se již nedoporučuje v místnosti dlouhodobě pobývat, je 4000 Bq/m3 vzduchu. Běžná místnost má řekněme 35 m3.
Srovnejte si to s parametry té tritiové vody!

Snad to poblázněnce typu pana Milana Milana (viz výše) uklidní.
Ale asi ne - odpůrce jádra totiž neuklidní nic, argumenty a reálná čísla jim nic neříkají...
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

20.4.2021 16:51 Reaguje na Karel Ploranský
Nejenom radon, ale co taková léčba ozařováním. Kdysi jsem
pracoval na celním přechodu s Polskem a polská pasovka
dostala dozimetry k odhalení radioaktivních materiálů.
Naparovali se jejich kvalitou a bránili v cestě i lidem
léčených ozařováním. Jednou cestovala paní v pokročilém stupni nemoci, u které to měla být poslední cesta do
rodiště. Sice byla viditelně nemocná, s parukou místo
vlasů, ale nevěděla, že podle polských předpisů musí mít
i bumážku z nemocnice, že byla léčena ozařováním. Polský
policista(VOP) byl nekompromisní a paní nepustil. Odjeli
zpět až někam k Waršavě a po třech týdnech už paní vezli
v rakvi pohřbít ji podle jejího přání do jejího rodiště
u nás. To už byli ale pozůstalí vybaveni dokladem o té
radiaci, aby se s rakví nestalo to samé, když ještě byla
na živu. Její syn polským policistům řekl, že těžce
nesla to, že se nerozloučila živá se svým rodištěm a že
se vrací až mrtvá. Policistům nescházela důslednost, ale
scházela lidskost a nezapomenu na její pláč, když ji
odmítli pustit přes hranice. Můj bratr pracoval 30. let
na JEDu a na odpůrce jádra má pouze jedno slovo: OSLI
a já rovněž. Největšími odpůrci jsou ti, co o tom nic
nevědí a měli by se tam jít alespoň podívat na exkurzi.
Kdyby byl takový pořádek jako tam všude, tak tu není
tolik problémů s otravami řek, požáry továren a nebo
dokonce výbuchů ve skladech zbraní. Lidé často neví,
že kolem nich jede třeba kamión s chlórem, který je
schopen otrávit při havárii tisíce lidí v okolí a
že jede do jejich vodárny nebo bazénu na sídlišti. Žijí
v blažené nevědomosti a mudrují o nebezpečném jádru.
Přitom daleko horší nebezpečí číhá denně všude kolem.
Odpovědět
PH

Pavel Hanzl

19.4.2021 22:39
Myslíte, že i pan Wagner pochopí, co jsou Rusi zač a že je NESMÍME v žádném případě pustit do Dukovan???
To by mohly být Vrbětice skutečně gigantického rozsahu!!

https://www.reflex.cz/clanek/komentare/106621/rus-pochopi-jedine-tvrdost-hrajeme-o-posledni-zbytky-dustojnosti.html
Odpovědět
MD

Marek Drápal

21.4.2021 20:27
Jen pro srovnání dodám, že u nás v obci vytéká radonový pramen o stabilní vydatnosti 0,4 l/s a aktivitě 2500 Bq/l.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist