Vladimír Wagner: Tritiová voda z Fukušimy I skončí v oceánu
V průběhu let se postupně dařilo příliv nové vody omezovat. Jednak se postupně opravovaly budovy, hlavně střechy, a zlepšoval odvod dešťové vody. Postupně se pak vytvořil systém studní nad reaktory směrem k vnitrozemí, které umožnily odčerpávat část spodní vody, která přitékala z horských oblastí, ještě předtím, než se dostala do silně kontaminovaných míst. Tato voda se po dosažení dohody se zástupci rybářů začala po důkladné kontrole nezávislými experty a při splnění hygienických limitů vypouštět do oceánu. Dalším krokem ke snížení hromadění radioaktivní vody bylo vybudování ledové stěny okolo zničených reaktorů. Ta dále dramaticky snížila pronikání spodní vody do suterénu reaktorových budov. Střední přítok vody se tak podařilo srazit z více než 500 tun denně pod 150 tun denně.
Přesto však množství tritiové vody stále roste. Plocha elektrárny se tak stále více zaplňuje nádržemi a začíná se už nedostávat místo pro nové. V současné době je tak celková kapacita nádrží 1,37 milionů tun vody a její úplné naplnění se očekává na podzim roku 2022. Bylo tak jasné, že je už nutné rozhodnout, co se s vyčištěnou vodou, která obsahuje pouze tritium, nakonec udělá.
Tritium je součástí životního prostředí. Vzniká totiž, podobně jako radioaktivní uhlík C14, při interakci kosmického záření v atmosféře. Zároveň je i jeho radiologické riziko velmi nízké. Jde o čistý beta zářič a vyzářené elektrony mají velmi nízkou energii. Ve vzduchu tak neuletí dráhu více než 6 mm, ve vodě pak jsou zastaveny opravdu tenkou vrstvou. Navíc jde o prvek, který se v těle nehromadí.
I to je důvod, proč v principu nemusí být limity na aktivitu tritia tak přísné, jako je to u některých jiných radionuklidů. V povrchových vodách, které se využívají i jako zdroje té pitné, je ve většině států Evropské unie limit nastavený v poslední době podobný jako u jiných radionuklidů, tedy 100 Bq/l, ovšem například Finsko jej má nastavený na 30 000 Bq/l. Ve Fukušimě by měla být vypouštěna voda, u které nepřesáhne aktivita tritia 1500 Bq/l, což je čtyřicetina bezpečnostních limit v Japonsku a sedmina doporučení Světové zdravotnické organizace pro pitnou vodu. Pro jaderná zařízení, třeba naše jaderná elektrárny Temelín a Dukovany, jsou omezení dána ve vztahu k roční depozici tritia. U vypouštění tritiové vody ve Fukušimě se předpokládá, že roční vypuštěná aktivita tritia nepřekročí hodnoty, které realizovala elektrárna při svém provozu. Ta byla zhruba 22 bilionů Bq, to je 22 TBq. Je možné také připomenout, že plynné tritium se používá v některých světelných zařízeních, kde se využívá technologie GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Zde je aktivita okolo GBq, a i při rozbití nepředstavuje toto tritium dozimetrické a zdravotní riziko.
Právě i naplnění zmíněných limitů vede k potřebě ředění tritiové vody a pomalému vypouštění. Nádrže se tak budou uvolňovat více než deset let. Do roku 2022 by se vše mělo připravit. Jde hlavně o zařízení pro ředění a kontrolu nejen aktivity tritia, ale i případná příměs dalších radionuklidů. V rámci přípravy se bude omezené vypouštění testovat a provede se podrobné studium environmentálních dopadů. Dá se předpokládat, že i zde bude vše pod nezávislou kontrolou a pod dohledem zástupců rybářů, případně i zahraničních expertů.
Důkladná kontrola a komunikace s postiženými komunitami je to nejdůležitější. Jak je vidět i z výše uvedených dat, nepředstavuje toto vypouštění žádný environmentální problém. Hlavním problémem je tak obava rybářů, kteří se v současné době dostávají na úroveň rybolovu, který byl před havárií, jaký dopad bude mít fakt vypouštění na ochotu zákazníků kupovat jejich produkty. Dalším problémem je negativní postoj některých sousedů Japonska, jako je Jižní Korea, Tchaj-wan a Čína. To je hlavní důvod, proč rozhodování Japonska o tomto vypouštění trvalo šest let. Nejdůležitější tak je, jak se podaří tento postup a jeho realizaci komunikovat s rybáři a japonskou i zahraniční veřejností. I to je důvod, proč do posuzování i diskuzí Japonsko velice intenzivně zapojilo Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a zahraniční experty. Ti naplánovaný postup pečlivě prostudovali a plně schválili.
Rozhodnutí o tom, co se udělá s nashromážděnou tritiovou vodou, je dalším krokem k likvidaci následků havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě I. Jaký je současný stav v elektrárně i v rekonstrukci postižených oblastí deset let od havárie jsem popsal v nedávném článku. V těchto dnech také vyšlo druhé vydání mé knihy Fukušima I poté. V závěru druhého vydání je přidán dodatek o tom, co vše se událo až do března 2021 a doplněn je i kalendář na konci knihy. V tomto případě jde čistě o elektronickou knihu dostupnou v elektronickém knihkupectví Kosmas na této stránce.
reklama
Dále čtěte |



Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (26)

Miroslav Vinkler
19.4.2021 08:07V tomto případě se spoléhám na odbornost autora článku a je-li tomu tak, navržené řešení lze akceptovat.
Pavel Hanzl
19.4.2021 08:44 Reaguje na Miroslav VinklerProblémem je ovšem náročnost stavby matodonta, kterého nemáme šanci se schopnosti našeho státu postavit vůbec.
Ale hlavní a těžko překonatelný problémm je geopolitický význam takového zařízení s extrémně koncentrovanou energickou produkcí.
Doufám, že po poslední ostudě ve Vrběticích i naši vládní mašlonci pochopí, že s Rusy zásadně NE!!!
Já vím, jsem naivní jak 3 dny starý pes, promořenost našeho státu ruskými agenty je už za "hranicí svéprávnosti", ale balancujeme stále na hraně a tohle by mohlo být tou rozhodující kapkou.
pavel peregrin
19.4.2021 20:42 Reaguje na Pavel HanzlKarel Ploranský
20.4.2021 13:38 Reaguje na pavel peregrina) máme krásnou zemi, ale položenou v průsečíku strategických zájmů kdekoho (zdaleka ne jen velmocí).
b) filosofie Rusů je typicky velmocenská a jejich nenažranost natolik velká, že NIC není dost malé, aby to bylo hluboko pod jejich rozlišovací schopností.
Vzpomeňte si, jak se i v nejzapadlejších pidistátech snažili nastolit rudé režimy, aby mohly dostat pod svůj vliv nejdříve je a pak ho rozšířili na jejich okolí.
Dnes se už nezaštiťují komunismem, ale podstata jejich velmocenské politiky je pořád nachlup stejná.
Dokazuje to i fakt, že jim Puťka úžasně imponujea přestože pro nás Čechy by byl takový prezident těžko skousnutelný, pro Rusy je to přesně ten správný typ cara.
Ta nová aféra je bublina, která jen přitáhla pozornost k tomu, co už stejně každý přinejmenším tušil. Že ČR (i zbytek Evropy) je ruskými agenty prolezlý jako zralý sýr plísní.
Žádné sankce z naší strany na tom nic nezmění a ABSOLUTNĚ NIC na tom nezmění ani to, koho si vybereme za dodavatele čehokoliv. Když se Rusové rozhodnou nám uškodit a zvolí cestu klacku v loukotích kol naší energetiky, nový blok v Dukovanech, který nám postaví někdo jiný než oni, nás rozhodně nespasí.
A vyřazení Rusů z tendru PŔEDEM ? To je v podstatě také nepřátelský akt!
Pro hrdost Rusů natolik nepřátelský, že je dokonce může přivést k myšlence, že na něj odpoví zkomplikováním provozu těch bloků, které jsou ruské, běží bez problémů a spolupráce s Rusy je tam dosud zcela uspokojivá.
Kdo seje vítr, sklízí bouři. Když medvěda dráždí myš, sotva na tom může myš vydělat...
Milan G
21.4.2021 09:29 Reaguje na Karel PloranskýPavel Hanzl
19.4.2021 09:58 Reaguje na Miroslav VinklerMilan Milan
19.4.2021 08:58Jiří Svoboda
19.4.2021 09:11 Reaguje na Milan MilanPavel Hanzl
19.4.2021 09:47 Reaguje na Milan MilanTím by se celý proces výstavby (rekord máme asi my) výrazně zrychlil a hlavně zlevnil.
Viktor Šedivý
19.4.2021 15:47 Reaguje na Pavel HanzlMilan G
19.4.2021 17:32 Reaguje na Viktor ŠedivýPavel Hanzl
19.4.2021 20:00 Reaguje na Milan GMilan G
21.4.2021 09:26 Reaguje na Pavel HanzlPavel Hanzl
19.4.2021 19:58 Reaguje na Viktor ŠedivýJak dlouho tam trvá, než se rozjede sériová výroba?
Tři nebo pět let? Já si myslím, že to bude dřív, než v babišistáně vůbec vymudrují, koho vzít do tendru na mastodonta.
Emil Novák
20.4.2021 07:31 Reaguje na Pavel Hanzlhttps://www.powermag.com/nuscale-uamps-kick-off-idaho-smr-nuclear-plant-licensing/
Karel Ploranský
20.4.2021 14:47 Reaguje na Emil NovákJaderná teplárna už jede naplno v Rusku. A co lodi? V lodích (kromě válečných také např. v ledoborcích) už běží malé reaktory po desítky let. Jsou jich v provozu už stovky.
Emil Novák
20.4.2021 16:30 Reaguje na Karel PloranskýKarel Tejkal
19.4.2021 10:38 Reaguje na Milan MilanViktor Šedivý
19.4.2021 15:42 Reaguje na Milan MilanJiří Svoboda
20.4.2021 15:19 Reaguje na Viktor Šedivývaber
19.4.2021 09:24prokazatelně jsou nebezpečné jen velké dávky kdy se projeví nemoc z ozáření, u malých dávek se škodlivost vyhodnocuje statisticky a to je hra s čísly , tím nechci říci ,že není třeba opatrnost
Viktor Šedivý
19.4.2021 15:45 Reaguje na vaberKarel Ploranský
20.4.2021 14:58 Reaguje na vaberV takových domech vyrostly celé generace - a ono nic...
Objemová aktivita radonu, při které se již nedoporučuje v místnosti dlouhodobě pobývat, je 4000 Bq/m3 vzduchu. Běžná místnost má řekněme 35 m3.
Srovnejte si to s parametry té tritiové vody!
Snad to poblázněnce typu pana Milana Milana (viz výše) uklidní.
Ale asi ne - odpůrce jádra totiž neuklidní nic, argumenty a reálná čísla jim nic neříkají...
Břetislav Machaček
20.4.2021 16:51 Reaguje na Karel Ploranskýpracoval na celním přechodu s Polskem a polská pasovka
dostala dozimetry k odhalení radioaktivních materiálů.
Naparovali se jejich kvalitou a bránili v cestě i lidem
léčených ozařováním. Jednou cestovala paní v pokročilém stupni nemoci, u které to měla být poslední cesta do
rodiště. Sice byla viditelně nemocná, s parukou místo
vlasů, ale nevěděla, že podle polských předpisů musí mít
i bumážku z nemocnice, že byla léčena ozařováním. Polský
policista(VOP) byl nekompromisní a paní nepustil. Odjeli
zpět až někam k Waršavě a po třech týdnech už paní vezli
v rakvi pohřbít ji podle jejího přání do jejího rodiště
u nás. To už byli ale pozůstalí vybaveni dokladem o té
radiaci, aby se s rakví nestalo to samé, když ještě byla
na živu. Její syn polským policistům řekl, že těžce
nesla to, že se nerozloučila živá se svým rodištěm a že
se vrací až mrtvá. Policistům nescházela důslednost, ale
scházela lidskost a nezapomenu na její pláč, když ji
odmítli pustit přes hranice. Můj bratr pracoval 30. let
na JEDu a na odpůrce jádra má pouze jedno slovo: OSLI
a já rovněž. Největšími odpůrci jsou ti, co o tom nic
nevědí a měli by se tam jít alespoň podívat na exkurzi.
Kdyby byl takový pořádek jako tam všude, tak tu není
tolik problémů s otravami řek, požáry továren a nebo
dokonce výbuchů ve skladech zbraní. Lidé často neví,
že kolem nich jede třeba kamión s chlórem, který je
schopen otrávit při havárii tisíce lidí v okolí a
že jede do jejich vodárny nebo bazénu na sídlišti. Žijí
v blažené nevědomosti a mudrují o nebezpečném jádru.
Přitom daleko horší nebezpečí číhá denně všude kolem.
Pavel Hanzl
19.4.2021 22:39To by mohly být Vrbětice skutečně gigantického rozsahu!!
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/106621/rus-pochopi-jedine-tvrdost-hrajeme-o-posledni-zbytky-dustojnosti.html