Vladimír Wagner: Tritiová voda z Fukušimy I skončí v oceánu

Nádrže ve Fukušimě I se stále více plní tritiovou vodou.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Greg Webb / IAEA Imagebank / Flickr

V průběhu let se postupně dařilo příliv nové vody omezovat. Jednak se postupně opravovaly budovy, hlavně střechy, a zlepšoval odvod dešťové vody. Postupně se pak vytvořil systém studní nad reaktory směrem k vnitrozemí, které umožnily odčerpávat část spodní vody, která přitékala z horských oblastí, ještě předtím, než se dostala do silně kontaminovaných míst. Tato voda se po dosažení dohody se zástupci rybářů začala po důkladné kontrole nezávislými experty a při splnění hygienických limitů vypouštět do oceánu. Dalším krokem ke snížení hromadění radioaktivní vody bylo vybudování ledové stěny okolo zničených reaktorů. Ta dále dramaticky snížila pronikání spodní vody do suterénu reaktorových budov. Střední přítok vody se tak podařilo srazit z více než 500 tun denně pod 150 tun denně.

Přesto však množství tritiové vody stále roste. Plocha elektrárny se tak stále více zaplňuje nádržemi a začíná se už nedostávat místo pro nové. V současné době je tak celková kapacita nádrží 1,37 milionů tun vody a její úplné naplnění se očekává na podzim roku 2022. Bylo tak jasné, že je už nutné rozhodnout, co se s vyčištěnou vodou, která obsahuje pouze tritium, nakonec udělá.

Tritium je součástí životního prostředí. Vzniká totiž, podobně jako radioaktivní uhlík C14, při interakci kosmického záření v atmosféře. Zároveň je i jeho radiologické riziko velmi nízké. Jde o čistý beta zářič a vyzářené elektrony mají velmi nízkou energii. Ve vzduchu tak neuletí dráhu více než 6 mm, ve vodě pak jsou zastaveny opravdu tenkou vrstvou. Navíc jde o prvek, který se v těle nehromadí.

I to je důvod, proč v principu nemusí být limity na aktivitu tritia tak přísné, jako je to u některých jiných radionuklidů. V povrchových vodách, které se využívají i jako zdroje té pitné, je ve většině států Evropské unie limit nastavený v poslední době podobný jako u jiných radionuklidů, tedy 100 Bq/l, ovšem například Finsko jej má nastavený na 30 000 Bq/l. Ve Fukušimě by měla být vypouštěna voda, u které nepřesáhne aktivita tritia 1500 Bq/l, což je čtyřicetina bezpečnostních limit v Japonsku a sedmina doporučení Světové zdravotnické organizace pro pitnou vodu. Pro jaderná zařízení, třeba naše jaderná elektrárny Temelín a Dukovany, jsou omezení dána ve vztahu k roční depozici tritia. U vypouštění tritiové vody ve Fukušimě se předpokládá, že roční vypuštěná aktivita tritia nepřekročí hodnoty, které realizovala elektrárna při svém provozu. Ta byla zhruba 22 bilionů Bq, to je 22 TBq. Je možné také připomenout, že plynné tritium se používá v některých světelných zařízeních, kde se využívá technologie GTLS (Gaseous Tritium Light Source). Zde je aktivita okolo GBq, a i při rozbití nepředstavuje toto tritium dozimetrické a zdravotní riziko.

Právě i naplnění zmíněných limitů vede k potřebě ředění tritiové vody a pomalému vypouštění. Nádrže se tak budou uvolňovat více než deset let. Do roku 2022 by se vše mělo připravit. Jde hlavně o zařízení pro ředění a kontrolu nejen aktivity tritia, ale i případná příměs dalších radionuklidů. V rámci přípravy se bude omezené vypouštění testovat a provede se podrobné studium environmentálních dopadů. Dá se předpokládat, že i zde bude vše pod nezávislou kontrolou a pod dohledem zástupců rybářů, případně i zahraničních expertů.

Inspekce bazénu pro skladování vyhořelého paliva ve Fukušimě, 27. listopad 2013.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Greg Webb / IAEA Imagebank / Flickr

Důkladná kontrola a komunikace s postiženými komunitami je to nejdůležitější. Jak je vidět i z výše uvedených dat, nepředstavuje toto vypouštění žádný environmentální problém. Hlavním problémem je tak obava rybářů, kteří se v současné době dostávají na úroveň rybolovu, který byl před havárií, jaký dopad bude mít fakt vypouštění na ochotu zákazníků kupovat jejich produkty. Dalším problémem je negativní postoj některých sousedů Japonska, jako je Jižní Korea, Tchaj-wan a Čína. To je hlavní důvod, proč rozhodování Japonska o tomto vypouštění trvalo šest let. Nejdůležitější tak je, jak se podaří tento postup a jeho realizaci komunikovat s rybáři a japonskou i zahraniční veřejností. I to je důvod, proč do posuzování i diskuzí Japonsko velice intenzivně zapojilo Mezinárodní agenturu pro atomovou energii a zahraniční experty. Ti naplánovaný postup pečlivě prostudovali a plně schválili.

Rozhodnutí o tom, co se udělá s nashromážděnou tritiovou vodou, je dalším krokem k likvidaci následků havárie jaderné elektrárny ve Fukušimě I. Jaký je současný stav v elektrárně i v rekonstrukci postižených oblastí deset let od havárie jsem popsal v nedávném článku. V těchto dnech také vyšlo druhé vydání mé knihy Fukušima I poté. V závěru druhého vydání je přidán dodatek o tom, co vše se událo až do března 2021 a doplněn je i kalendář na konci knihy. V tomto případě jde čistě o elektronickou knihu dostupnou v elektronickém knihkupectví Kosmas na této stránce.