Vojtěch Kolář a David Boukal: Každý den jeden rybník: další hřebík do rakve vodním broukům?

Obr. 1: Nevyužívaný rybník s protékající hrází na hranici CHKO Blanský les. Hloubka vody je zde okolo půl metru a tento „rybník“ plynule přechází v podmáčené vrby. Celý rybník je hustě zarostlý vegetací a krom několika druhů brouků, ploštic a vážek zde byli zaznamenáni i čolci velcí a obecní či užovka obojková. Zničíme takovýto biotop kvůli „lepšímu“ zadržení vody v krajině?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Obr. 2: Podmáčený mokřad s porosty rašeliníku, orobince a bahničky – u nás již velmi vzácný typ biotopu (lokalita poblíž města Lizard v jichozápadní Anglii). Z pohledu „nebiologa“ jistě vhodné místo pro výstavbu rybníku!

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Otázkou také je, kde takové nové rybníky a nádrže budou vznikat. Už teď je zřejmé, že některá nová vodní díla budou vznikat na biologicky cenných lokalitách, například dlouho diskutované vodní dílo Skalička plánované na řece Bečvě (Konvička et al., 2018). V naší krajině se navíc nachází řada malých mokřadů, např. průsaky meliorací uprostřed lánů polí, podmáčené olšiny, mrtvá ramena řek, podmáčené louky, neobhospodařované rybníky či menší tůně v selských pískovnách (Obr. 1 a Obr. 2). Obáváme se, že přesně na takových „nevyužitých“ plochách bude tlak na výstavbu rybníků největší, aby z těchto ploch byl „alespoň nějaký užitek“. Bohužel tak budou zanikat cenné a často i ohrožené biotopy, které často mohou sloužit jako tzv. nášlapné kameny (stepping stones) pro řadu vodních organizmů migrujících krajinou či jako důležitá refugia.

Zánik takto biologicky cenných lokalit je ve světle masivního úbytku početnosti a biodiverzity hmyzu (Hallmann et al., 2017, Sánchez-Bayo a Wyckhuys, 2019, či dokladováno i z našich řek Bojková et al., 2014; Soldán et al., 2014) jasný krok zpět. Podobně jako u přehradních nádrží může výstavbou takových malých vodních ploch zaniknout jiný, mnohem cennější biotop (Trávníček, 2009). Rybníky se navíc často dřív nebo později začnou intenzivně obhospodařovat a dojde v nich k akumulaci živin, což nesvědčí celé řadě vodních organismů (celé číslo FOP 2017, Francová et al., 2019).

Obr. 3: Procentuální zastoupení všech našich druhů vodních brouků z 18 čeledí (Boukal et al., 2007) v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Hejda et al., 2017). Mezi ohrožené se řadí všechny kategorie kromě LC a DD (viz legenda).

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Význam stávajících vodních a mokřadních ploch potenciálně ohrožených neuváženým a nekoordinovaným vytvářením nových vodních ploch můžeme ukázat na několika druzích drobných vodních brouků, kteří jsou dobrými bioindikátory zachovalosti těchto biotopů (Kolář a Boukal, 2015; Kolář et al., 2018). Z našich 405 druhů vodních brouků je 44 % zapsaných v Červeném seznamu ohrožených druhů (Obr. 3, Hejda et al., 2017). Měli bychom se proto snažit nejen chránit jejich stávající známé lokality, ale snažit se o ochranu podobných biotopů v jejich okolí, kde mohou najít tyto druhy nové útočiště.

Na březích rybníků s odhaleným písčito-jílovitým substrátem nebo na malých selských pískovnách či malých kalužích (Obr. 4) lze například najít asi 2 mm velkého brouka zeměkopa (rod Georissus, Obr. 5). V České republice se vyskytovaly tři druhy tohoto rodu, ale do současnosti přetrval jen jeden ohrožený druh (Hejda et al., 2017). Tento rod dříve pravděpodobně obýval zejména štěrkopísečné lavice našich řek nebo aluviální tůně, které v průběhu minulého století až na výjimky zanikly díky narovnání a úpravě říčních koryt. Zároveň má zajímavou strategii k přežití: dospělci si lepí na tělo bahno či písek a vypadají jako chodící hrudky substrátu, čímž unikají pozornosti (viz následující video).

Další zajímavou skupinou jsou draví potápníci rodu vlažník (Bidessus). Zástupci tohoto rodu (např. B. grossepunctatus - Obr. 5) často preferují zastíněné nádrže či malé podmáčené deprese s hustým porostem vegetace, především rašeliníku (Obr. 6). Nejčastěji jsou nalézáni v malých kalužích, tůních či neobhospodařovaných rybnících s rašelinnými břehy (Kolář, 2017). Naopak druh B. delicatulus byl nalezen v několika řekách se šterkopísčitým dnem, např. na Bečvě (Konvička et al., 2019).

Obr. 4: I takovýto malý mokřad může sloužit jako důležitý biotop pro vodní brouky. Mimo jiné zde byli na březích v mechu nalezeni zástupci rodu Georissus. Lokalita Eype z jihozápadní Anglie - ve stejných biotopech je možné nalézt tento rod i v České republice.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Tito brouci jsou pouze malá ukázka „skryté“ biodiverzity malých mokřadů rozptýlených v naší krajině. Společným znakem mnoha těchto vodních brouků jsou špatné letové schopnosti. Jsou proto dobrými indikátory zachovalosti daných biotopů. Také to znamená, že nedokáží uniknout těžké technice při výstavbě nových nádrží a v případě zániku daného biotopu těžko osídlují nové biotopy. Zánik jednotlivých mokřadů a jejich přeměna na rybníky nebo dokonce údolní nádrže proto představuje pomyslný „hřebíček do rakve“ vedoucí k dalšímu zhoršování stavu biodiverzity našich vodních bezobratlých.

Chce-li tedy ministerstvo zemědělství bojovat se suchem a zadržovat vodu v krajině, bylo by lépe se po vhodných opatřeních poohlédnout jinde. Ta shrnujeme v několika z našeho pohledu nejdůležitějších bodech, ačkoliv všechny již zazněly či byly napsány jinde (např. zde, zde):

• zmenšení velkých lánů polí
• obnova remízků a podpora tzv. agrolesnictví
• podpora tvorby organické hmoty v půdě, která zadrží velké množství vody, pomocí vhodných meziplodin apod.
• podpora pěstování vhodných protierozních plodin na svažitých pozemcích
• zrušení meliorací a zastavení dalšího zbytečného odvodňování krajiny – např. novými melioračními strouhami v lesích
• zvýšená podpora renaturalizace řek a potoků, zejména obnova původních meandrujících koryt kdysi narovnaných toků, aby došlo ke zpomalení odtoku vody z našeho území

Obr. 5: Zástupci drobných vodních brouků rodu Georissus a Bidessus.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Chápeme, že navenek lépe působí výstavba velkých přehrad či nových rybníků než zadržení vody v mokřadech či jiná „měkká“ opatření, ale přírodě blízký způsob je podle našeho názoru mnohem efektivnější a často levnější.

Zároveň by bylo také žádoucí před plánovanou výstavbou nových vodních děl v krajině provést inventarizační průzkum rostlin i živočichů. Tento krok by byl zásadně omezen, pokud by vstoupila v platnost novela zákona a výstavba malých vodních děl by byla pouze na ohlášení (zde). Nakonec by každá takováto výstavba měla být konzultována s orgány ochrany přírody, biology či např. Českým svazem ochránců přírody. Tím by nové nádrže mohly plnit i další funkce v krajině nad rámec zadržení vody a ochrany před povodněmi.

Obr. 6: Podmáčená deprese s porosty rašeliníku a suchopýru v PP Hliníř na Třeboňsku, místo výskytu potápníka rodu Bidessus.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Nebojujeme tímto za zákaz výstavby malých vodních nádrží v krajině. Naším cílem je upozornit dotčené úřady, projektanty a stavaře na přehlížené a ohrožené druhy živočichů, kteří s námi sdílejí stejné prostředí a jejichž životní prostor neustále ubývá, i když někdy je to vedeno bohulibými úmysly.

Zdroje:
Bojková J, Rádková V, Soldán T, Zahrádková S. 2014. Trends in species diversity of lotic stoneflies (Plecoptera) in the Czech Republic over five decades. Insect Conservation and Diversity 7: 195–287.
Čížková H, Vlasáková L, Květ J. 2017. Mokřady, Ekologie, ochrana a udržitelné využívání. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: České Budějovice.
Francová K, Šumberová K, Kučerová A, Čtvrtlíková M, Šorf M, Borovec J, Drozd B, Janauer GA, Vrba J. 2019. Macrophyte assemblages in fishponds under different fish farming management. Aquatic Botany 159: 103131.
Hallmann CA, Sorg M, Jongejans E, Siepel H, Hofland N, Schwan H, Stenmans W, Müller A, Sumser H, Hörren T, et al. 2017. More than 75 percent decline over 27 years in total flying insect biomass in protected areas. PLOS ONE 12: e0185809.
Hejda R, Farkač J, Chobot K. 2017. Červený seznam ohrožených druhů České republiky – Bezobratlí. Příroda 36: 1–612.
Kolář V. 2017. Výskyt potápníka Bidessus grossepunctatus (Vorbringer, 1907) v jižních Čechách. Elateridarium 11: 114–116.
Kolář V, Boukal DS. 2015. Potápníci – nenápadní predátoři našich vod. Živa 6: 300–303.
Kolář V, Straka M, Sychra J, Boukal DS. 2018. Vodní brouci jako zrcadlo našeho hospodaření s vodou. Vodní hospodářství 6: 6–11.
Konvička O, Ezer E, Trávníček D, Resl K, Kašák J, Kohout V, Zelík P, Bobot L, Linhart M, Veselý M. 2018. Brouci (Coleoptera) řeky Bečvy a jejího okolí v místě plánované výstavby vodního díla Skalička, I. část. Acta Carpathice Occidentalis 9: 63–111.
Sánchez-Bayo F, Wyckhuys KAG. 2019. Worldwide decline of the entomofauna: A review of its drivers. Biological Conservation 232: 8–27.
Soldán T, Bojková J, Zahrádková S, Helešic J, Sroka P. 2014. Dlouhodobý výzkum vodního hmyzu – rodinné stříbro české entomologie. Živa 5: 215–218.
Trávníček D. 2009. Revitalizace mokřadních biotopů a společenstva vodních brouků. Západné Karpaty – spoločná hranica: 41–91.