https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/vojtech-kolar-a-david-s.boukal-kazdy-den-jeden-rybnik-dalsi-hrebik-do-rakve-vodnim-broukum
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Vojtěch Kolář a David Boukal: Každý den jeden rybník: další hřebík do rakve vodním broukům?

13.1.2020
Obr. 1: Nevyužívaný rybník s protékající hrází na hranici CHKO Blanský les. Hloubka vody je zde okolo půl metru a tento „rybník“ plynule přechází v podmáčené vrby. Celý rybník je hustě zarostlý vegetací a krom několika druhů brouků, ploštic a vážek zde byli zaznamenáni i čolci velcí a obecní či užovka obojková. Zničíme takovýto biotop kvůli „lepšímu“ zadržení vody v krajině?
Obr. 1: Nevyužívaný rybník s protékající hrází na hranici CHKO Blanský les. Hloubka vody je zde okolo půl metru a tento „rybník“ plynule přechází v podmáčené vrby. Celý rybník je hustě zarostlý vegetací a krom několika druhů brouků, ploštic a vážek zde byli zaznamenáni i čolci velcí a obecní či užovka obojková. Zničíme takovýto biotop kvůli „lepšímu“ zadržení vody v krajině?
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář
Vlny veder a nastupující srážkový deficit posledních několika let jsou výmluvným odrazem probíhajících klimatických změn. Sucho postihuje především nížinné oblasti našeho státu (viz také projekt Intersucho). Ministerstvo zemědělství proto přišlo loni na jaře s plánem, jak ochránit Česko před stále větším suchem. Návrh spočívá v podpoře výstavby nových rybníků a nádrží na „podporu zadržení vody v krajině“. Potenciální užitek z výstavby těchto nádrží je ale diskutabilní, pokud se bude jednat o typické nově budované rybníky bez jakékoliv vegetace a často se zpevněnými břehy. Odpar vody z otevřené hladiny je totiž mnohem vyšší než z mokřadů zarostlých vegetací, a to hlavně u rybníků v zemědělské krajině (Čížková et al., 2017). Zároveň má nad hladinou vody často kontrolu hospodařící subjekt, který s ní může v rámci zákonných limitů manipulovat dle svého uvážení.
 
Obr. 2: Podmáčený mokřad s porosty rašeliníku, orobince a bahničky – u nás již velmi vzácný typ biotopu (lokalita poblíž města Lizard v jichozápadní Anglii). Z pohledu „nebiologa“ jistě vhodné místo pro výstavbu rybníku!
Obr. 2: Podmáčený mokřad s porosty rašeliníku, orobince a bahničky – u nás již velmi vzácný typ biotopu (lokalita poblíž města Lizard v jichozápadní Anglii). Z pohledu „nebiologa“ jistě vhodné místo pro výstavbu rybníku!
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Otázkou také je, kde takové nové rybníky a nádrže budou vznikat. Už teď je zřejmé, že některá nová vodní díla budou vznikat na biologicky cenných lokalitách, například dlouho diskutované vodní dílo Skalička plánované na řece Bečvě (Konvička et al., 2018). V naší krajině se navíc nachází řada malých mokřadů, např. průsaky meliorací uprostřed lánů polí, podmáčené olšiny, mrtvá ramena řek, podmáčené louky, neobhospodařované rybníky či menší tůně v selských pískovnách (Obr. 1 a Obr. 2). Obáváme se, že přesně na takových „nevyužitých“ plochách bude tlak na výstavbu rybníků největší, aby z těchto ploch byl „alespoň nějaký užitek“. Bohužel tak budou zanikat cenné a často i ohrožené biotopy, které často mohou sloužit jako tzv. nášlapné kameny (stepping stones) pro řadu vodních organizmů migrujících krajinou či jako důležitá refugia.

Zánik takto biologicky cenných lokalit je ve světle masivního úbytku početnosti a biodiverzity hmyzu (Hallmann et al., 2017, Sánchez-Bayo a Wyckhuys, 2019, či dokladováno i z našich řek Bojková et al., 2014; Soldán et al., 2014) jasný krok zpět. Podobně jako u přehradních nádrží může výstavbou takových malých vodních ploch zaniknout jiný, mnohem cennější biotop (Trávníček, 2009). Rybníky se navíc často dřív nebo později začnou intenzivně obhospodařovat a dojde v nich k akumulaci živin, což nesvědčí celé řadě vodních organismů (celé číslo FOP 2017, Francová et al., 2019).

Obr. 3: Procentuální zastoupení všech našich druhů vodních brouků z 18 čeledí (Boukal et al., 2007) v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Hejda et al., 2017). Mezi ohrožené se řadí všechny kategorie kromě LC a DD (viz legenda).
Obr. 3: Procentuální zastoupení všech našich druhů vodních brouků z 18 čeledí (Boukal et al., 2007) v Červeném seznamu bezobratlých ČR (Hejda et al., 2017). Mezi ohrožené se řadí všechny kategorie kromě LC a DD (viz legenda).
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Význam stávajících vodních a mokřadních ploch potenciálně ohrožených neuváženým a nekoordinovaným vytvářením nových vodních ploch můžeme ukázat na několika druzích drobných vodních brouků, kteří jsou dobrými bioindikátory zachovalosti těchto biotopů (Kolář a Boukal, 2015; Kolář et al., 2018). Z našich 405 druhů vodních brouků je 44 % zapsaných v Červeném seznamu ohrožených druhů (Obr. 3, Hejda et al., 2017). Měli bychom se proto snažit nejen chránit jejich stávající známé lokality, ale snažit se o ochranu podobných biotopů v jejich okolí, kde mohou najít tyto druhy nové útočiště.

Na březích rybníků s odhaleným písčito-jílovitým substrátem nebo na malých selských pískovnách či malých kalužích (Obr. 4) lze například najít asi 2 mm velkého brouka zeměkopa (rod Georissus, Obr. 5). V České republice se vyskytovaly tři druhy tohoto rodu, ale do současnosti přetrval jen jeden ohrožený druh (Hejda et al., 2017). Tento rod dříve pravděpodobně obýval zejména štěrkopísečné lavice našich řek nebo aluviální tůně, které v průběhu minulého století až na výjimky zanikly díky narovnání a úpravě říčních koryt. Zároveň má zajímavou strategii k přežití: dospělci si lepí na tělo bahno či písek a vypadají jako chodící hrudky substrátu, čímž unikají pozornosti (viz následující video).

Další zajímavou skupinou jsou draví potápníci rodu vlažník (Bidessus). Zástupci tohoto rodu (např. B. grossepunctatus - Obr. 5) často preferují zastíněné nádrže či malé podmáčené deprese s hustým porostem vegetace, především rašeliníku (Obr. 6). Nejčastěji jsou nalézáni v malých kalužích, tůních či neobhospodařovaných rybnících s rašelinnými břehy (Kolář, 2017). Naopak druh B. delicatulus byl nalezen v několika řekách se šterkopísčitým dnem, např. na Bečvě (Konvička et al., 2019).

Obr. 4: I takovýto malý mokřad může sloužit jako důležitý biotop pro vodní brouky. Mimo jiné zde byli na březích v mechu nalezeni zástupci rodu Georissus. Lokalita Eype z jihozápadní Anglie - ve stejných biotopech je možné nalézt tento rod i v České republice.
Obr. 4: I takovýto malý mokřad může sloužit jako důležitý biotop pro vodní brouky. Mimo jiné zde byli na březích v mechu nalezeni zástupci rodu Georissus. Lokalita Eype z jihozápadní Anglie - ve stejných biotopech je možné nalézt tento rod i v České republice.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Tito brouci jsou pouze malá ukázka „skryté“ biodiverzity malých mokřadů rozptýlených v naší krajině. Společným znakem mnoha těchto vodních brouků jsou špatné letové schopnosti. Jsou proto dobrými indikátory zachovalosti daných biotopů. Také to znamená, že nedokáží uniknout těžké technice při výstavbě nových nádrží a v případě zániku daného biotopu těžko osídlují nové biotopy. Zánik jednotlivých mokřadů a jejich přeměna na rybníky nebo dokonce údolní nádrže proto představuje pomyslný „hřebíček do rakve“ vedoucí k dalšímu zhoršování stavu biodiverzity našich vodních bezobratlých.

Chce-li tedy ministerstvo zemědělství bojovat se suchem a zadržovat vodu v krajině, bylo by lépe se po vhodných opatřeních poohlédnout jinde. Ta shrnujeme v několika z našeho pohledu nejdůležitějších bodech, ačkoliv všechny již zazněly či byly napsány jinde (např. zde, zde):

      • zmenšení velkých lánů polí
      • obnova remízků a podpora tzv. agrolesnictví
      • podpora tvorby organické hmoty v půdě, která zadrží velké množství vody, pomocí vhodných meziplodin apod.
      • podpora pěstování vhodných protierozních plodin na svažitých pozemcích
      • zrušení meliorací a zastavení dalšího zbytečného odvodňování krajiny – např. novými melioračními strouhami v lesích
      • zvýšená podpora renaturalizace řek a potoků, zejména obnova původních meandrujících koryt kdysi narovnaných toků, aby došlo ke zpomalení odtoku vody z našeho území

Obr. 5: Zástupci drobných vodních brouků rodu Georissus a Bidessus.
Obr. 5: Zástupci drobných vodních brouků rodu Georissus a Bidessus.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Chápeme, že navenek lépe působí výstavba velkých přehrad či nových rybníků než zadržení vody v mokřadech či jiná „měkká“ opatření, ale přírodě blízký způsob je podle našeho názoru mnohem efektivnější a často levnější.

Zároveň by bylo také žádoucí před plánovanou výstavbou nových vodních děl v krajině provést inventarizační průzkum rostlin i živočichů. Tento krok by byl zásadně omezen, pokud by vstoupila v platnost novela zákona a výstavba malých vodních děl by byla pouze na ohlášení (zde). Nakonec by každá takováto výstavba měla být konzultována s orgány ochrany přírody, biology či např. Českým svazem ochránců přírody. Tím by nové nádrže mohly plnit i další funkce v krajině nad rámec zadržení vody a ochrany před povodněmi.

Obr. 6: Podmáčená deprese s porosty rašeliníku a suchopýru v PP Hliníř na Třeboňsku, místo výskytu potápníka rodu Bidessus.
Obr. 6: Podmáčená deprese s porosty rašeliníku a suchopýru v PP Hliníř na Třeboňsku, místo výskytu potápníka rodu Bidessus.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Archiv Vojtěch Kolář

Nebojujeme tímto za zákaz výstavby malých vodních nádrží v krajině. Naším cílem je upozornit dotčené úřady, projektanty a stavaře na přehlížené a ohrožené druhy živočichů, kteří s námi sdílejí stejné prostředí a jejichž životní prostor neustále ubývá, i když někdy je to vedeno bohulibými úmysly.

Zdroje:
Bojková J, Rádková V, Soldán T, Zahrádková S. 2014. Trends in species diversity of lotic stoneflies (Plecoptera) in the Czech Republic over five decades. Insect Conservation and Diversity 7: 195–287.
Čížková H, Vlasáková L, Květ J. 2017. Mokřady, Ekologie, ochrana a udržitelné využívání. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích: České Budějovice.
Francová K, Šumberová K, Kučerová A, Čtvrtlíková M, Šorf M, Borovec J, Drozd B, Janauer GA, Vrba J. 2019. Macrophyte assemblages in fishponds under different fish farming management. Aquatic Botany 159: 103131.
Hallmann CA, Sorg M, Jongejans E, Siepel H, Hofland N, Schwan H, Stenmans W, Müller A, Sumser H, Hörren T, et al. 2017. More than 75 percent decline over 27 years in total flying insect biomass in protected areas. PLOS ONE 12: e0185809.
Hejda R, Farkač J, Chobot K. 2017. Červený seznam ohrožených druhů České republiky – Bezobratlí. Příroda 36: 1–612.
Kolář V. 2017. Výskyt potápníka Bidessus grossepunctatus (Vorbringer, 1907) v jižních Čechách. Elateridarium 11: 114–116.
Kolář V, Boukal DS. 2015. Potápníci – nenápadní predátoři našich vod. Živa 6: 300–303.
Kolář V, Straka M, Sychra J, Boukal DS. 2018. Vodní brouci jako zrcadlo našeho hospodaření s vodou. Vodní hospodářství 6: 6–11.
Konvička O, Ezer E, Trávníček D, Resl K, Kašák J, Kohout V, Zelík P, Bobot L, Linhart M, Veselý M. 2018. Brouci (Coleoptera) řeky Bečvy a jejího okolí v místě plánované výstavby vodního díla Skalička, I. část. Acta Carpathice Occidentalis 9: 63–111.
Sánchez-Bayo F, Wyckhuys KAG. 2019. Worldwide decline of the entomofauna: A review of its drivers. Biological Conservation 232: 8–27.
Soldán T, Bojková J, Zahrádková S, Helešic J, Sroka P. 2014. Dlouhodobý výzkum vodního hmyzu – rodinné stříbro české entomologie. Živa 5: 215–218.
Trávníček D. 2009. Revitalizace mokřadních biotopů a společenstva vodních brouků. Západné Karpaty – spoločná hranica: 41–91.


reklama

 
foto - a David Boukal Vojtěch Kolář
Vojtěch Kolář a David Boukal
Oba autoři působí na Katedře biologie ekosystémů na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity a na Entomologickém ústavu Biologického centra AV ČR, jsou také členy České společnosti limnologické, České společnosti pro ekologii a České společnosti entomologické. Dlouhodobě se zabývají společenstvy vodních bezobratlých ve stojatých vodách.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (53)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

13.1.2020 08:57
Nemám sílu se prokousávat celým textem, jen jsem to prolétl, ale nosnou myšlenku jsem doufám pochopil. Vážení pánové, v okolí rybníka bude dostatek podmáčených míst, kde hmyz může přežívat. Pokud nejsou, nezbývá, než je vytvořit uměle. V měnícím se klimatu i ta podmáčená místa dostávají na frak, zbudovaný rybník jen přítomnost vody v krajině prodlouží, resp. zajistí její trvalou přítomnost a tím šanci k přežití všeho živého.
Odpovědět
JD

Jan Dressler

14.1.2020 09:50 Reaguje na Karel Zvářal
... něco se zdá jednoduché, i když není - budovatel vodní nádrže se může snažit "utěsnit dno" a voda, která Vám bude chybět ve studni, může být ta, která se odpaří či nádrží proteče, namísto aby doplnila podzemní vody. Ach jo. https://boleslavsky.denik.cz/zpravy_region/vyschly-rybnik-v-brezince-ma-nadeji-zpevneni-dna-ho-zachrani.html
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 11:26 Reaguje na Jan Dressler
Rybník má nějakou (minimální) plochu, jinak stávající vodoteč by měla nejbližší okolí spodní vodou zásobovat. Ale zcela určitě to nebude pro celou obec. Ta oblast je postižena nedostatkem srážek celkově, to ten rybník plněný v zimě (nebo při tání) ani nezachrání, ani nevycucne. Jen přispěje svým malým dílem k změně mikroklimatu a MVC. Takže určitě to není tak, že "za všechno (sucho) může ten rybník!" Ach jo...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 11:48 Reaguje na Karel Zvářal
Hleďa do mapy musím konstatovat, že zbudování toho rybníčku byl nepovedený záměr. Žádný potůček tam nevidím, čím je tedy plněn, to ví jen pánbu. Takže pokud "vysychá" (dle mého se vypařuje), nebo vysychá pramen, který ho zásobuje. To zpevnění dna asi toho moc nespraví.
Odpovědět

Jan Šimůnek

16.1.2020 10:45 Reaguje na Karel Zvářal
Rybníky "nebešťáky", které napájely dočasné vodoteče, fungující jen za dešťů, se budovaly už od středověku. A s úspěchem.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

16.1.2020 11:09 Reaguje na Jan Šimůnek
Igen.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 12:11 Reaguje na Jan Dressler
Ten rybníček je obklíčen zástavbou, takže je to přesně naopak: to studny stahují vodu (pramínek), která plnila onen rybníček.
Odpovědět
d2

11.2.2020 15:44 Reaguje na Karel Zvářal
Váš komentář jsem nečetl - vypadá, že je moc dlouhý - ale se jménem Karel mám spojené špatné názory. Proto si myslím, že je Váš komentář hloupý.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

13.1.2020 12:59
Čím více vodních ploch a mokřadů, tím větší je odpar a tím větší je dělba o limitované vodní zdroje. Když se to přežene, může nastat situace, že v létě vyschne drtivá většina mokřadů a biotopy budou zničeny. I tady platí: chtěla víc, nemá nic.
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.1.2020 13:31 Reaguje na Jiří Svoboda
Je mi líto, tyhle krajinné útvary a vodní díla jsou významnou součástí "malého vodního koloběhu" a jejich absence se do značné míry podílí na suchu v krajině.
Druhou věcí je pozitivní zkušenost našich předků z raného novověku (16. století), kteří se stavbou rybníků a podobných děl vyrovnávali s ještě větším oteplením, než je to současné. A to samé dělali i vzdálenější předkové za středověkého klimatického optima, které bylo ještě teplejší.
Odpovědět
VK

V. Kolar

13.1.2020 21:00 Reaguje na Jan Šimůnek
Dobrý večer, ne naši předkové se nevyrovnávali se suchem v krajině. Rybníky stavěli i) u klášterů, kostelů kvůli chovu ryb =postní jídlo, ii) rybníky stavěla šlechta z důvodu jednorázové investice a pak už rybník pouze vydělával a nebylo nutné do něj investovat. Výdělek byl skoro vždy jistý, proto vzniklo spoustu rybníků např. v Polabí, iii) rybníky stavěli v oblastech, kde bylo spoustu mokřadů např. Třeboňsko. Doporučuji knihu Křivánek a kol. Rybníky v České republice :)
Zdravím V. Kolář
Odpovědět
VK

V. Kolar

13.1.2020 21:58 Reaguje na V. Kolar
ještě jsem si teď vzpomněl na: iv) rybníky stavěli jako obranu měst např. Vajgar v J. Hradci či Jordán v Táboře, a v) rybníky využívali kvůli síle - v hamrech, mlýnech atd.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

14.1.2020 11:08 Reaguje na V. Kolar
Já bych to také tak viděl, že rybníky se tehdy nestavěly kvůli zmírnění klimatu. Panstvo si v hradě jistě našlo v létě příjemný kamenný kutlošek a přehřívání poddaných jim bylo jedno.
Odpovědět

Jan Šimůnek

14.1.2020 18:01 Reaguje na V. Kolar
Jenže ten rybník byl také zdroj vody (nejen vodní síla, ale i zavlažování) a bahno se pravidelně vyváželo na pole.
Důležité ovšem je, že rybníky se stavěly v době teplého klimatu (středověké klimatické optimum a oteplení mezi husitskými válkami a třicetiletou válkou) a v chladných obdobích buď pustly, nebo byly přeměňovány zpět na pole.
Odpovědět
VK

V. Kolar

15.1.2020 14:48 Reaguje na Jan Šimůnek
Mno, co jsem tak četl, tak rybníky především zanikaly kvůli hladomorům, kdy se opět převedly zpět na pole (díky sedimentům hodně úrodná), aby byl dostatek jídla... Spousta dalších rybníků také zanikla během válek (právě husitských a 30ti leté války), kdy se o ně nikdo nestaral, popřípadě táhnoucí armáda rybník vypustila snědla ryby a odtáhla. Ten pak časem zarostl... Ale na tohle by bylo dobré zeptat se spíše nějaké historika, nemám to moc načtené ;-)
Odpovědět

Jan Šimůnek

16.1.2020 10:51 Reaguje na V. Kolar
Jak husitské války tak 30. letá válka byly spojeny s ochlazením klimatu.
Za husitských válek navíc bylo dost ryb ve vodotečích (spíš nadbytek). Za 30. leté války byl zase drastický úbytek obyvatel a pauperizace toho zbytku (takže na ryby většina populace neměla peníze).

Ale např. Rudolfův rybník v nynější Stromovce (v prostoru mezi Šlechtovkou a současnou železniční tratí) byl vypuštěn a provozován jako pole už před válkou, jakmile se dvůr přesunul do Vídně. Protože v souvislosti s ochlazením klimatu šly nahoru ceny obilí, zatímco ceny ryb +- stagnovaly nebo dokonce (ztráta odbytu po odchodu dvora z Prahy) klesaly.
Odpovědět
VK

V. Kolar

16.1.2020 18:48 Reaguje na Jan Šimůnek
Nevím, jak mohly být ty války spojené s ochlazením klimatu ...
Jinak ryby z rybníků většinou šly šlechtě či kostelům. Obyčejní lidé si je nemohli dovolit a většinou jim bylo po výlovu umožněno "dovybrat" zapomenuté ryby v lovišti a v kalužích či bahně ve výtopě a nebo si vzít plevelné ryby.
Odpovědět

Jan Šimůnek

18.1.2020 10:27 Reaguje na V. Kolar
Ochlazení klimatu vyvolalo nedostatek potravin (a hospodářskou krizi celkově), který se projevil ideologickou radikalizací pauperizované populace, vyúsťující do sociálního neklidu a nakonec do válečného stavu. Mnohé válečné akce, jak za husitských válek tak za 30leté války, byly fakticky nájezdy do sousedních zemí, za účelem sebrání a odvezení potravin, hlavně obilí a dobytka.
Odpovědět

Jan Šimůnek

18.1.2020 10:30 Reaguje na V. Kolar
Jinak, pochopitelně, i ty vylovené ryby skončily z části na stolech chudých lidí, např. služebnictva (šlechtici) nebo chudiny (církevní vývařovny pro chudé, špitály apod.).

Považuji za nikoli vyloučené i to, že se rybníky po ochlazení klimatu přestaly vyplácet i pro ztráty rybí osádky přes zimu (neměli na čerpadla, kterými se to řeší dnes).
Odpovědět
RV

Richard Vacek

13.1.2020 13:33 Reaguje na Jiří Svoboda
Čím víc vodních ploch, tím víc vody v krajině zadržíme a nenecháme odtéci, ale odpařit. A to je snad žádoucí.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

13.1.2020 16:25 Reaguje na Richard Vacek
Jen do jisté míry, na kterou jsem upozornil. Já nemám nic proti navyšování ploch vlhčin v přiměřeném množství. Vaše vyjádření ake trochu zavání nerespektováním limitů možného a tudíž vhodného.

Nenecháme odtéci znamená suchá koryta řek.
Odpovědět
RV

Richard Vacek

13.1.2020 16:39 Reaguje na Jiří Svoboda
Mě nepopletete. Kde nás na hranicích opouští těch pár řek, postavíme hráze vysoké 100 m. Voda od nás neodteče, ale v řekách a potocích bude více vody, zaplaví se řada údolí + stoupne hladina spodních vod.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

13.1.2020 20:27 Reaguje na Richard Vacek
Mě zase nepopletete zdáním dostatečného rozumu.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

14.1.2020 09:21 Reaguje na Jiří Svoboda
Ale to přece není pravda, že vodní zdroje jsou limitované. Každý mokřad, každá vlhká plocha s porostem o něco ochladí krajinu a zvýší srážky. Protože tady nemáme vyschlé středozemí, kde už dávno téměř všechny lesy vykáceli a země je tak v průměru teplejší a voda se tak ze země odpařuje a prší až nad moři, ale pořád ještě svým způsobem neporušenou krajinu, která má pořád plošně výparem ochlazována a dokáže vypařenou vodu přeměnit v srážky a přitáhnout si ji zpět.
Navíc mokrady i menší tůně a vodní plochy, pokud se jedná o přirozené mokřady, není obvykle jen to bahno a trošku vody, kterou neodborník vidí. Mokřad je hlavně obrovské množství vody, které pod tím bahnem v půdě je a s trochou štěstí ještě mnohonásobně větší množství vody, pokud tam je geologicky vhodná stavba neboli pod mkořadem je nějaká zvodněná vrstva.
Přírodní mokřady se obvykle nedají posuzovat podle umělých rybníků, které jsou utěsněny třeba málo propustným jílem a schválně udělány s malou hloubkou, aby se v nich voda v létě prohřívala a kapři tak rychleji rostli.
Většina přírodních mokřadů má v zemi takovou zásobu vody, že by vyschla až po mnoha letech nepřetržitého sucha.
Je nyní na nás taková vhodná místa objevit, obvykle dnes brutálně odvodněná melioracemi, tu plochu vyčlenit z hospodářsky využívané půdy, ty meliorace a odvodňování zrušit, majitelům třeba domů, kterým zavodnění kdysi odvodněných vrstev třeba zatopí sklepy nebo je jinak omezí, dát kompenzace a naopak tam vytvořit podmínky pro zadržování vody.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 10:20 Reaguje na Radim Polášek
Souhlas!
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

14.1.2020 11:27 Reaguje na Radim Polášek
Pokud začnete tak hloupě: "Ale to přece není pravda, že vodní zdroje jsou limitované", pak je diskuse zbytečná.

Já nemám nic proti malému vodnímu cyklu, ale musím zpochybnit jeho lokální účinnost. Odpařená voda z jednoho místa na pevnině vystoupá do výšek několika kilometrů a spadne ve formě srážek na úplně jiném místě pevniny. Přece musí být měření a statistiky, jak moc se liší srážky v místech s hojnými mokřady od svého okolí bez mokřadů. Z toho lze jistě lokální účinnost malého vodního cyklu odvodit.

Pokud vám nevadí vyschlé zmnožené mokřady a prázdná koryta řek, dále si opakujte svoji mantru!

Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 14:03 Reaguje na Jiří Svoboda
Njn, páně Svodova klasika... Jedině Beton! Ten mokřad má tu jedinečnou vlastnost, že tu vodu pouští postupně, narozdíl od zkanalizovaných koryt. Když týden neprší, voda stále teče. Jak-je-to-možné!!?, cedil by skrz zuby RS.

Takováto krajina funguje na principu houby. Po dešti sice potůčky nejsou kalné a moc zvedlá hladina, zato si podrží jakýs takýs průtok i v čase sucha. To krajina vysušená, zmeliorovaná, bez organiky v půdě nedokáže. Proto je nutno nedostatek (srážek) vody v krajině řešit komplexně a společně s okolními státy, aby ten MVC fungoval. Jeden rybníček to opravdu nemůže vytrhnout.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 14:04 Reaguje na Karel Zvářal
omluva, nějak vypadla slabika... Svobodova
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

14.1.2020 17:16 Reaguje na Karel Zvářal
Je docela sprosté někomu něco podsouvat, co nevyslovil ani nenaznačil!

Já nijak nerozporuji vaše argumenty, přesto musím trvat na svém. Nemůžeme udělat tolik mokřadů, aby roční bilance odparu z nich přesáhla srážkové úhrny. Musíme se zastavit někde v půlce, aby v řekách tekla voda.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 17:38 Reaguje na Jiří Svoboda
Necítím žádnou vinu za to, co jsem napsal. Opakovaně jsem vám vysvětloval (někdy v létě) pozitiva humózní půdy, vy mě zase o pozitivech betonových ploch. Musíme se rozhodnout, čemu dáme přednost.

Pokud bude dostatek mokřadů, voda v řekách poteče, to vám mohu garantovat. Kéž bychom se dostali aspoň do té poloviny, zatím nejsme ani na začátku potřebných změn, hlavně v hospodaření s půdou. Tam jsou největší rezervy.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

14.1.2020 21:58 Reaguje na Karel Zvářal
Ale já beru betonovou plochu, stejně jako střechy domů, jako něco, co na řadě míst prostě musí existovat. A mé úvahy se týkají toho, jak s touto nutností zacházet, aby vůči ŽP měla minimální negativní vliv. Kapíto?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

15.1.2020 04:11 Reaguje na Jiří Svoboda
Nijak, to je prostě konstanta. Narozdíl od různě utužené a strukturované půdy, kterou člověk může zásadním způsobem ovlivňovat.
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

17.1.2020 14:47 Reaguje na Karel Zvářal
Půdy jsou jasné, proč je sem taháte?
Střecha může být bílá a voda z ní bude zasakována, nebo může být černá a zaústěná do splaškové kanalizace. Vliv na ŽP je diametrálně odlišný. Nebo zase nechápačka?
Odpovědět

Jan Šimůnek

15.1.2020 10:52 Reaguje na Jiří Svoboda
Nemáte pravdu, část odparu zůstane při zemi a sytí mlhy a lokální srážky, případně rosy (a všechny tyhle fenomény pomáhají flóře vyrovnat se s nedostatkem deště).
Odpovědět
JS

Jiří Svoboda

17.1.2020 14:52 Reaguje na Jan Šimůnek
Ale tato část mikrokoloběhu vody je maximálně na úrovni vylej-nalej.
Odpovědět

Jan Šimůnek

18.1.2020 10:31 Reaguje na Jiří Svoboda
Což stačí, protože to není "vylej-vypusť".
Odpovědět

Jan Šimůnek

13.1.2020 13:28
U prakticky každého rybníka je kolem vtoku něco jako mokřad a další podobná lokalita může být pod hrází.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

14.1.2020 19:05 Reaguje na Jan Šimůnek
Pravdu díte, nicméně pro vodní hmyz se tam ukrývá také jedno velké nebezpečí, a tím jsou ryby. Ty ryby je samozřejmě nevyžerou do zbla, ale limitují je hodně. Pro vodní hmyz je potřeba vodní plocha bez ryb(a těch je fakt málo), obojživelníci kupodivu (alespoň dle mých zkušeností ) nevadí. Poblíž bydliště mám jednu takovou vodní plochu (starou požární nádrž), hemží se to tam doslova mrakem vodního hmyzu (loni v létě jsem tam odchytil dokonce naprosto epochálního 5 cm velkého vodomila černého)
Odpovědět
OD

Ondřej Dočkal

14.1.2020 21:45 Reaguje na Jakub Graňák
Pokud můžu (ač nejsem entomolog) doplnit, vliv těch ryb (myšleno přílišné obsádky, neodpovídající úživnosti nádrže) je v několika směrech. Jde ve zkratce o:

a) vyžírací tlak těch ryb na hmyz samotný, a jejich vývojová stadia (přímá predace),
b) vyžírací tlak ryb na jejich potravu (konkurence o potravní zdroje),
c) likvidaci biotopu/úkrytů (porostů vodních rostlin),
d) změnu charakteru vody (vyšší zatížení organickými látkami, riziko rozvoje planktonních řas nebo sinic,... - zde je to složitější, do hry vstupují i splachy živin z povodí, nicméně nadměrná rybí obsádka je jedním ze zásadních faktorů který ten celý systém může snadno destabilizovat)

Obojživelníci, ti samozřejmě predují. Ale nejsou schopní zlikvidovat vodní rostliny, natož rozhasit živinové toky v nádrži tak, že to tam kvete sinicema.

Abych nebyl špatně pochopen - nebrojím zde proti rybám ani rybníkářské produkci v klasických hospodářských rybnících. Jen bych chtěl podtrhnout to, o čem je ten článek: budujme vodní nádrže, ale važme dobře místa, kde by se měly nádrže budovat. Není nic horšího, než vyměnit pěkně diverzifikovaný mokřad za vanu s rybama. Těch van máme dosti, pěkných mokřadů čím dál méně.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.1.2020 07:59 Reaguje na Ondřej Dočkal
Děkuji za poučný přízpěvek. Já se zase skoro vůbec nevyznám v rybách. Ten poslední odstavec zcela vystihuje, co jsem svým přízpěvkem chtěl říci.
Odpovědět
DB

David Boukal

17.1.2020 01:28 Reaguje na Ondřej Dočkal
Díky, krásně jste to v těch bodech shrnul (ač nejste entomolog :)

Navíc platí, že ten hmyz a další bezobratlí "nejsou hloupí" a pokud můžou, tak se často vodě s rybami vyhnou - dokážou detekovat chemické látky uvolňované rybami do vody, a stačí i mnohem nižší koncentrace než klasická rybina, kterou už cítíme i my.
Odpovědět

Jan Šimůnek

15.1.2020 10:55 Reaguje na Jakub Graňák
Souhlas, tohle se ale dá řešit "žabinci", tedy rybníčky, kde ryby nejsou, ale jen obojiživelníci a hmyz (a další žoužel). Tohle vám ovšem nebudou stavět rybáři, to musí postavit jinak orientované spolky, nebo stát (a hlídat, aby do toho nějaký všetečný rybář nenasadil kapříky a / nebo jinou (v takové nádrži) škodnou.
Odpovědět
VK

V. Kolar

15.1.2020 15:07 Reaguje na Jakub Graňák
otazky ryb a hmyzu řešíme v dalších článcích (viz Živa, FOP či Vodní hospodářství).
Pozor vodomilové jsou u nás dva druhy H. piceus a H. aterrimus oba jsou, ale ve stejné kategorii v Červeném seznamu. Dobrý nález! Jestli máte fotku mohu se pokusit ho určit, či Vám zaslat určovací klíč ;-)
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

15.1.2020 17:18 Reaguje na V. Kolar
Nejsem profesionální entomolog, určoval jsem ho podle Hůrky, tedy spíš vizuálně, ten určovací klíč bych tedy rozhodně uvítal. Můj mail: graspol@centrum.cz.
Když jem ho v té vodě viděl, jak se tam pachtí, byl jsem úplně u vytržení. Lokalitu včetně okolností nálezu jsem pověsil na biolib.
Děkuji, přeji hezký den
Odpovědět
MM

Milan Milan

14.1.2020 09:26
"Rybníků není nikdy dost", řekl by klasik. Ale jejich budování a historické postavení nemělo primárně s ochranou klimatu, nebo krajiny pranic společného snad kromě nějakého estetického doplňku k zámeckým zahradám. Především se jednalo o zcela praktický nástroj zvyšování dostupného potravinového řetězce chovem ryb a vodního ptactva, odvodnění krajiny k získání půdy pro zemědělské účely, napájedla pro dobytek a plavení koní..... a v neposlední řadě i jako ochranářské zařízení a poměrně objemný zdroj vody především ve vesnicích.
Odpovědět
VK

V. Kolar

15.1.2020 15:28 Reaguje na Milan Milan
jj taky si myslím viz můj komentář výše, kde jsem sepsal důvody, které byly myslím nejdůležitější pro výstavbu rybníků...
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 10:43
Ona ta "vodní žoužel" nemusí být vázána jen na přirozené mokřady, odkud pochází. Uchytí se klidně na jílovitém podloží, v tůních vytvořených těžkou technikou, viz. opěvované vojenské újezdy. A platí obecně: čím více vody v krajině, tím více života. Ten rybník má nějaké podmáčené okolí, kde stačí minimální úpravy (bagřík) a je tam spousta života.
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

14.1.2020 15:17 Reaguje na Karel Zvářal
Tohle je obecně pravda, ale neplatí to o ohrožených druzích, které se vyskytují již jen lokálně, kde podobný zásah do krajiny, byť by v budoucnu mohl mít potenciál pro zachování či dokonce nárůst populace, tuto místní populaci zlikviduje a máme v rázem po legraci.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

14.1.2020 15:26 Reaguje na Svatá Prostoto
To jsem rád, že se shodnem na té obecnosti. Také nikde netvrdím, že se to musí provádět ÚPLNĚ všude, i tam, kde tyto ohrožené druhy žijí. Každý takový plánovaný zásah je třeba posuzovat případ od případu.
Odpovědět
VK

V. Kolar

15.1.2020 15:26 Reaguje na Karel Zvářal
Ano máte pravdu, ostatně máme také plno nálezů a pár článků o zajímavých broucích např. na pískovnách, kaolínkách či dalších postindustriálech. Jenže ti brouci (a další i třeba obojživelníci, vážky atd.) tam našli útočiště až druhotně. Není proto lepší nechat je v jejich přirozeném prostředí, než se snažit o tvorbu něčeho nového a doufat, že jim to bude vyhovovat? Také nemůžeme říct, zda v takovém to prostředí prosperují či tam pouze živoří, protože jim prostě nic jiného nezbývá...

To je dost sporné, že čím více vody v krajině, tím více života (jak píšete výše, obecne je to pravda). Ale např. spousta rybníků je plná kaprů a často je tam prudký břeh tj. nemůže se rozvíjet litorál, na který je většina živočichů přímo vázaná, zároveň se třeba v okolí hospodaří a často se orá až k hranici, kde je pouze malý pruh porostlý trávou. Takové to pomyslné vany slouží spíše jako ekologické pasti - zvířata tam přiletí, rozmnoží se a celé potomstvo uhyne a nic se nevyvine do dospělce. To je možná i lepší, když tam ten rybník není...

PS: ty minimální úpravy a bagřík většinou stojí docela dost peněz ;-)
Odpovědět
SP

Svatá Prostoto

14.1.2020 15:24
Pokud je mi známu, tak ač některé roky byly sušší, ale to vždy, tak základním problémem není celkové množství srážek, ale jeho distribuce v čase ... tedy dlouhá období s minimem srážek, která jsou střídána výrazně kratšími obdobími, jež jsou na srážky naopak bohatá až moc. Posílení schopnosti krajiny zadržet tyto srážky je tedy zcela zásadní. No, a historicky se ukazuje, že řešit to kvanty šutrů a betonu není úplně to nej. Zachování a nebo dokonce rozšíření stvávajících mokřadů je tedy jednou z cest, jak problém nerovnoměrné distribuce srážek řešit.
Odpovědět
OD

Ondřej Dočkal

15.1.2020 21:52 Reaguje na Svatá Prostoto
Dovolím si sem přihodit odkaz na jednu zdařilou akci:

https://sindlar.cz/poldr-zichlinek-retencni-nadrz-a-revitalizace-toku-a-niv-v-plose-zdrze/

Tedy:

a) revitalizace nivy - t.j. přínos pro biodiverzitu (včetně periodických vodních ploch)

b) zahrázování nivy - t.j. protipovodňová ochrana (dolů pustí jen to, co by mělo bezpečně projít korytem),

c) průtoky vyšší než "bezpečné" se rozlívají a postupně vsakují do nivy - podpora vodního režimu krajiny.

ale příprava musela být teda dost náročná... už jenom zajistit pozemky...
Odpovědět
OD

Ondřej Dočkal

15.1.2020 22:00 Reaguje na Ondřej Dočkal
ad c) - samozřejmě i rozvlněné mělčí koryto samo o sobě zlepšuje vodní bilanci v okolí, protože m.j. nedrenuje podzemí tak, jako koryto narovnané, zahloubené..
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist