Vojtěch Novotný: Chudoba ve světě a naše klimatická budoucnost

Klíčovou otázkou dneška je, zda a jak dokáže na příběh ekonomického úspěchu navázat Indie (na ilustračním snímku sklad v indickém Dharavi).

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Tobias Leeger / Flickr

1. Posledních třicet let se neslo ve znamení historicky nevídaného ekonomického zázraku, jenž pozvedl rekordní počet lidí z extrémní chudoby. Přes početní nárůst lidstva klesl i procentuální podíl chudých lidí na světové populaci.

2. V ten samý čas rostly emise CO2. Oba trendy, růstu ekonomického a emisí, jsou funkčně provázány. Emise prokazatelně zmírnily chudobu po celém světě.

3. Největším globálním hybatelem růstu emisí byl ekonomický úspěch Číny. Ta dokázala zvýšit životní úroveň miliardě lidí. Přitom ještě do Kjótského protokolu (1997), omezujícího emise, nebyla jakožto málo významná ani zahrnuta. Co dělá nebo nedělá pro ochranu klimatu Evropa je stále méně důležité a její význam bude nadále klesat.

4. Klíčovou otázkou dneška je, zda a jak dokáže na příběh ekonomického úspěchu navázat Indie, jež brzo předběhne Čínu velikostí populace. Pokud nedojde k opravdu radikálnímu pokroku technologií, emise CO2 porostou, jen bude jejich růst veden Indií, místo dnešní Číny. Miliarda Indů je zcela seriozně připravena zbohatnout a žádná Extinction Rebellion jí v tom nezabrání. Afrika je domovem ještě větší a rovněž rostoucí populace, tam jsou ale šance na ekonomický zázrak velmi vzdálené.

5. Materiální aspirace lidí nejsou omezeny na to, aby se dostali z extrémní chudoby. Přestanou být posedlí ekonomickým růstem na úkor ostatních stránek života, včetně zájmu o životní prostředí, až někde kolem HDP 10 000 dolarů na hlavu ročně. V tomto příjmovém pásmu se rovněž sníží počet potomků natolik, že přestane růst počet obyvatel. I v zájmu ochrany přírody je třeba, aby lidstvo zbohatlo na tuto úroveň. Česko je v tomto ohledu již „za vodou“ či „v balíku“.

6. Politici rozvojových zemí nejsou zlí, neznalí nebo nedbalí, když dál rozvíjejí své CO2 chrlící ekonomiky. Jen reagují na výraznou touhou obyvatel po blahobytu. Někteří mladí lidé v Evropě možná mohou mít pocit, že na jejich bezstarostné dětství vrhá stín hrozící klimatická krize. Ale dětství milionů na celém světě je díky emisím CO2 zdravější, s lepší výživou a přístupem ke vzdělání.

7. Z toho lze vyvodit, že demokratický tlak na zlepšení ekonomik v rozvojovém světě nemůže žádný politik ignorovat. Jinými slovy, pokud takový stát není diktaturou, a nebo i pokud diktaturou je, nemůže si dovolit zavést radikální zelenou politiku, pokud by omezení emisí snížilo životní úroveň obyvatel. Rebelie proti vyhynutí navrhuje občanské komise, rozhodující o boji proti klimatu místo parlamentu. Celosvětový verdikt takových komisí by byl pro klimatické hnutí nejspíš nemilým překvapením.

8. Což vede k dalšímu závěru, totiž že jedinou cestou k vyřešení klimatické krize je masivní investice do vědy a rozvoje technologií. Jen tak lze sladit požadavky na snížení emisí a ekonomický růst v demokratické společnosti. Klimatická diktatura by problémy klimatu vyřešila stejně skvěle, jako diktatura proletariátu vyřešila problémy proletariátu.

9. Pokud jste z optimistických statistik o snižování chudoby překvapeni, nejste sami. Průzkumy veřejného mínění v rozvinutých zemích potvrzují, že jejich občané nemají o ekonomice rozvojových zemí sebemenší ponětí – na většinu otázek odpovídají hůř než kontrolní skupina šimpanzů (vybírající odpovědi náhodně). Což je samozřejmě zdrojem iluzí a fantaskních představ o řešení klimatické krize.

10. Co mohou evropské a obecně rozvinuté země učinit k řešení klimatické krize? Přijít s technologickými řešeními. Ostatně tak, jak je naší tradicí – v tom jsme zatím nejlepší. I fosilní paliva byla svého času zavedena jako k životnímu prostředí šetrnější varianta dřevěného uhlí a zvířecích potahů.

Kdybychom se před pár lety pokoušeli řešit zvětšující se ozónovou díru tím, že bychom přesvědčovali či nutili občany, aby přestali chladit potraviny v ledničkách, žili bychom dnes nejspíš na planetě bez ozónu. Je navýsost nerozumné, že vybaveni touto zkušeností se dnes přesto pokoušíme reagovat na klimatické změny voláním po uvědomělé skromnosti. Ta tak jako tak nenastane, a ani není třeba, pokud budeme mít palivo syntetizované z mořských řas, maso dorůstající z tkáňových kultur, geneticky modifikované rostliny lapající CO2 a další technologická řešení. Dejte vědcům pár miliard dolarů na výzkum a oni se už postarají. Věřte mi, jsem přece vědec.

Přečtěte si také |

Michal Broža: Opravdu jsou technologie jedinou cestou k vyřešení klimatické krize?