https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/ceske-stromy-a-louze-v-etiopii
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

České stromy a louže v Etiopii

6.10.2023 05:39 | PRAHA (Ekolist.cz)
Harer Dugda, krajinář Člověka v tísni nadšeně vypráví o louži. Ale ne jen tak ledajaké. Aleta Chuko, 2023
Harer Dugda, krajinář Člověka v tísni nadšeně vypráví o louži. Ale ne jen tak ledajaké. Aleta Chuko, 2023
Foto | Tereza Hronová / Člověk v tísni
Vrátit k životu vyprahlou a erodovanou zem není nic jednoduchého. Důležité je zachytit každou kapičku deště, aby se z nich nestal příval vody valící se krajinou, který odnáší drahocennou půdu. Zdravá krajina je plná louží a tůněk a tam kde vymizely, je potřeba je aktivně vracet. To je případ i jižní Etiopie, kde si farmáři váží každé louže pro svůj dobytek nebo zahrádku a aktivně zvyšují jejich počet. Nejsou to ovšem jen obyčejné louže, ale také cíleně hloubené tůňky, příkopy, přehrádky a jiné vodozádržné prvky, které vyhovují složitému složení místních půd. Tisíce takových ‚louží‛ jsou také výsledkem rozvojových projektů Člověka v tísni. Jak tato spolupráce v Etiopii vypadá?
 
V roce 2003 si Člověk v tísni pronajal malou kancelář v etiopské Awasse pro malý tým lidí, kteří měli pomoci s budováním studní a škol. Za dvacet let se etiopská mise rozrostla na dvou set členný tým. A je tomu patnáct let, co Člověk v tísni v Etiopii rozjel Program pro udržitelnou obživu a zemědělství, který se z velké části věnuje zalesňování a udržitelné správě krajiny v komunitách na jihu Etiopie. A zajímavé je, že zkušenosti z práce v Africe přenáší i zpět do svých aktivit v České republice.

Etiopie se v rámci oficiální české rozvojové zahraniční spolupráce těší dlouhodobé pozornosti, a to hned v řadě sektorů jako voda, sanitace, vzdělávání, zdravotnictví nebo například dekády existující programy hydrogeologického průzkumu. Zásadní prioritou je téma zabezpečení obyvatelstva potravinami, tedy prevence podvýživy, hladu a podpora zemědělství.

Jedním z hlavních problémů, kterému Etiopie s rostoucí populací čelí, je celková devastace krajiny, a to právě kvůli nevhodnému způsobu farmaření.

Farmáři v centrální Etiopii obdělávají intenzivně a soustavně stále stejné plochy půdy. Halaba 2022
Farmáři v centrální Etiopii obdělávají intenzivně a soustavně stále stejné plochy půdy. Halaba 2022
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

V hustě obydlených horských oblastech byla původní krajina v posledních dekádách z většiny odlesněna, zkultivována a vysušena. Půda na polích intenzivním obděláváním nejen degradovala, ale s bezprecedentní mírou eroze ji každoročně odnáší monzunové deště z hor od zemědělců do místních jezer a dále do Keni, Súdánu a Egypta.

Pro zemědělce ze střední Evropy je to pohled zarážející. Erozní rýhy a strže se v Etiopii neměří na centimetry, ale na desítky a stovky metrů. A to vše v lokalitách, které patřily k těm nejrozmanitějším v Africe jak z hlediska krajiny a biodiverzity, tak i z hlediska tradičního hospodaření s krajinou.

Pro více než polovinu Etiopanů to znamená přímé ohrožení jejich živobytí, jelikož většina obyvatelstva je stále závislá na zemědělství a velká část pak stále žije převážně z vlastní úrody.

Degradovaná krajina ale zároveň rychle ztrácí schopnost udržet vodu, takže se zhoršuje dostupnost povrchových zdrojů a snižují se objemy vody zadržené v půdě. Obecně ubývá i pramenů a ztrácí se voda ve studních, které na venkově poskytovaly vodu nejen pro zemědělství, ale pro dobytek a spotřebu domácností včetně pitné vody.

Přívalové deště, bleskové povodně a záplavy jsou samozřejmě jedním z dalších negativních důsledků celé situace.

Výměry na rodinu dlouhodobě ubývá a eroze jim z ní každým rokem ukrajuje. Dlouhodobá doporučení zněla
Výměry na rodinu dlouhodobě ubývá a eroze jim z ní každým rokem ukrajuje. Dlouhodobá doporučení zněla
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

Boj proti erozi, zalesňování a zavádění plošných protierozních opatření v krajině je dlouhodobě jednou z etiopských priorit, přičemž výsadby stromů, budování krajinářských opatření a veřejné kampaně, při kterých se kopou strouhy, odvodňovací kanály nebo naopak stovky kilometrů vodozádržných příkopů a jiných opatření, se staly prakticky národním koloritem.

Po právu. Každá louže, které v krajině udrží vodu, – a to zcela bez nadsázky – je lidem na mnoha místech dobrá.

Česká pomoc etiopské krajině

Česká podpora v tomto sektoru je proto jedním ze stěžejních pilířů bilaterální spolupráce, na kterém se za posledních deset let podílela formou soutěžených projektů financovaných Českou rozvojovou agenturou při Ministerstvu zahraničí ČR i řada českých subjektů, mezi které patří například Mendelova univerzita v Brně, Charita ČR, Česká zemědělská univerzita v Praze, stejně jako organizace jako například All for Soil či Holistic Solutions. Vedle českých subjektů je to pak řada zejména vládních a akademických partnerů.

Jedním z hlavních aktérů programu, který se v Etiopii věnuje zemědělství a přírodním zdrojům, je organizace Člověk v tísni.

Věnuje se obnově krajiny od roku 2008. Na začátku reagoval na neustávající intenzivní snahy etiopské vlády čelit problémům s odlesněním v okolí jezera Awassa, které leží vedle stejnojmenného města na jihu země, ve federálním státě Sidama. Podpora se věnovala hlavně zlepšení dostupnosti vhodných sazenic v místních lesních školkách, které pak měly putovat k výsadbám na degradovaných plochách v místních vesnicích.

Součástí rehabilitace krajiny jsou i zalesňovací aktivity a další biologická opatření. Hawassa Zuria, 2011
Součástí rehabilitace krajiny jsou i zalesňovací aktivity a další biologická opatření. Hawassa Zuria, 2011
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

Etiopané zalesňují

Zalesňování není Etiopanům vůbec cizí. Nejnovější vlnu pozornosti k tomuto tématu zdvihl například v roce 2019 nový premiér Ahmed Ali Abiy, jehož kabinet zaštítil celonárodní iniciativu Green Legacy - „Zelený odkaz“, který dle zpráv etiopských úřadů láme už pátým rokem celosvětové rekordy v počtu vysázených stromů – je to kolem 6 miliard vysázených stromů ročně.

Tento trend má ale svůj původ zejména v průběhu 90. let, kdy se mnohé environmentální intervence propojily s mezinárodní humanitární pomocí, tak aby se chudé komunity ohrožené hladem věnovaly veřejným brigádám, buď za vyplácenou mzdu anebo poskytnuté potraviny.

Mnohé z těchto programů se institucionalizovaly, přetavily do vládních strategií a vláda k těmto účelům rozvinula kapacity a expertní síť na všech úrovních.

V současnosti tak má specialisty krajináře a lesníky nejen na zemědělských úřadech ve všech provinciích, zónách a okresech, ale zřídila strukturu i na úrovni jednotlivých obcí, kde vyškolení technici organizují výsadbové práce, krajinářská opatření a i školení v nových zemědělských postupech.

Pozornost, která byla v Etiopii věnována odlesnění ze strany státu a humanitárního sektoru, je tedy historicky nebývalá, nicméně měřítka uvádějící počty vyplacených příjemců pomoci, vyprodukovaných a vysázených stromů, ochráněných hektarů zemědělské půdy nebo kilometry zbudovaných protierozních opatření dlouhodobě příliš nevypovídají o kvalitě provedených prací nebo o dlouhodobé udržitelnosti takového snažení.

Není překvapením, že například přežití výsadeb nebo životnost mnoha opatření a krajinných prvků rozvinutých formou humanitární asistence, nebývá valná. Technické provedení prací nebo dendrologické složení výsadeb, a plánovaná sukcese opatření vyžadují kvalitní technický dohled.

Jako první příležitost pro rozvojovou spolupráci se proto nabízely a stále nabízejí sdílení a rozvoj technického a zejména lesnického, případně krajinářského know-how. V tomto směru má Česká republika rozhodně co nabídnout a je celá řada zajímavých technologických témat, ve kterých může nabídnout poskytnout své odborné a školicí kapacity.

Etiopie je plná lesních školek, sponzorovaných vládou. Rozvojová spolupráce pomáhá je zlepšit jejich kvalitu, efektivitu a smysluplnost zalesňovacích kampaní. Halaba Kulito, 2012
Etiopie je plná lesních školek, sponzorovaných vládou. Rozvojová spolupráce pomáhá je zlepšit jejich kvalitu, efektivitu a smysluplnost zalesňovacích kampaní. Halaba Kulito, 2012
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

Čeští inženýři, případně ti v Česku vyškolení, tak nabízejí své znalosti při budování a organizaci efektivnějších lesních školek, přípravě krajinných a zalesňovacích plánů, v diskuzi nad dendrologickou skladbou lesů a užitných dřevin, jejich plánovaném využívání, nad strukturou a výstavbou krajinných prvků či při zadržování vody v krajině. České programy také pomáhají v Etiopii prakticky zavádět postupy, které v Česku stále považujeme za alternativní, jako například agrolesnictví, regenerativní zemědělství nebo třeba holistický management pastvin.

Od osvěty ke spolupráci

Vedle klasického technologického know-how zůstává ale neméně důležitou otázkou socio-ekologická a ekonomická udržitelnost zaváděných opatření a tedy to, jestli lidé žijící v dané krajině mění dlouhodobě přístup k jejímu užívání, případně si udržují ty tradiční způsoby, které za to stojí.

Zatímco ekonomická udržitelnost je nabíledni a rozvojové programy si ji už dávno osvojily jako princip svého počínání, environmentální udržitelnost užívaných veřejných statků a stabilita krajinných celků zůstává rozvojovou výzvou a to jak v Etiopii, tak i u nás doma v České republice.

Tím spíše, uvažujeme-li nejen potřebu udržitelnosti, ale i odolnosti krajiny a komunit, které v ní žijí. Klasickým receptem a odpovědí na tato témata byla tradičně environmentální osvěta nebo environmentální vzdělávání.

Osvěta a vzdělávání není organizaci Člověk v tísni cizí. Koneckonců, první aktivita a projekt, se kterými byla v roce 2003 založena mise Člověka v tísni v Etiopii, bylo budování studní a stavba škol například ze sbírek „Postavme školu v Africe“, na které vzápětí navázaly aktivity komunitní správy vodních zdrojů a program pokročilých vzdělávacích metod (Modern Teaching Methods).

A vzdělávání s osvětou dětí i dospělých zůstalo jednou z hlavních specializací a klíčových know-how organizace globálně. Soustavně se ale ukazuje, že osvěta a vzdělávání je sice důležitým prvkem rovnice při hledání environmentální a existenční stability, ale jedná se zároveň o velice neefektivní a nejistou investici při řešení aktuálních problémů, kterým čelí dnes a denně lidé žijící na hraně chudoby a hladu.

Agronomka Člověka v tísni Serkalem Getahun a Harer Dugda soustavně pracují s místními techniky a farmáři při plánování a realizaci krajinářských opatření, Loka Abaya, 2022
Agronomka Člověka v tísni Serkalem Getahun a Harer Dugda soustavně pracují s místními techniky a farmáři při plánování a realizaci krajinářských opatření, Loka Abaya, 2022
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

Člověk v tísni se proto s nabytými zkušenostmi soustředil hlavně na to, aby zabezpečil a dobře zprostředkoval doporučení odborníků místním komunitám, pomohl jim dynamiky v krajině pochopit a na základě zjištěných zkušeností i provádět opatření, která jsou v souladu s jejich potřebami a situací na místě.

Výsledkem byl program Participativního rozvoje produktivní krajiny, který byl zahájen v roce 2017. Ten vede v první řadě zkušený tým místních pracovníků, kteří se dlouhodobě tématu věnují a vybudovali si dobrou reputaci nejen mezi komunitami cílové oblasti, ale také respekt a přijetí mezi odbornou veřejností v regionu.

Stěžejním bodem tohoto programu je hlavně systematické zapojování lidí, kteří v krajině žijí, jsou na ní závislí, vlastní ji, nebo ji jinak využívají při jejím plánování, údržbě, rehabilitaci, monitoringu a správě.

Na jedné straně vznikají odborné studie, expertní analýzy rizik, probíhají mapování a školení odborníků, na druhé straně je to ale pak mravenčí a soustavná práce při aplikování těchto doporučení v reálném kontextu chudých komunit a jejich potřeb.

Nedílnou součástí je to i práce s místními úřady, komunitními představiteli, majiteli pozemků, investory a vůbec všemi, kteří mají na situaci v krajině vliv. Samotné výsadby stromů a budování krajinných opatření jsou pak jen třešničkou na dortu a ve svém rozsahu se málokdy blíží deklamovaným výsledkům národních kampaní.

Místní obce a vláda ráda upřednostňuje budování rozsáhlých instalací. Jejich dopad a udržitelnost se zdá ale dlouhodobě menší než ozdravení krajiny v jejich okolí. Aleta Chuco 2021
Místní obce a vláda ráda upřednostňuje budování rozsáhlých instalací. Jejich dopad a udržitelnost se zdá ale dlouhodobě menší než ozdravení krajiny v jejich okolí. Aleta Chuco 2021
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

I v tomto ohledu se může tým Člověka v tísní pochlubit při svém výročí kulatými čísly, které přibližně 10 milionů vyprodukovaných sazenic a cca 10 tisíci hektarů, ošetřených krajinných celků.

Z dlouhodobého hlediska se ale potvrzuje, že se utracené peníze nemusejí vždy projevit pouze v milionech vyprodukovaných stromů, stovkách rehabilitovaných hektarů a kilometrech vykopaných struh.

Nejvíce se vrací investice do lidí, lidského potenciálu a schopností všech zúčastněných. To je ale disciplína sama o sobě, s podobně propracovanými postupy jako jakýkoliv jiný inženýrský a ekonomický obor, který se dá dělat dobře anebo špatně, efektivně anebo těžkopádně cestou pokusu a omylu.

Poučení pro práci v ČR?

Přirozenou rolí organizace Člověk v tísni byla, je a bude včasná reakce na přírodní katastrofy, a to včetně těch, které se odehrávají v České republice. Mezi pomoc poskytnutou doma patří reakce na zkázu způsobenou například povodněmi v roce 1997, 2002, 2006, 2009, 2010, 2013 a naposledy například při škodách způsobenými tornádem na jižní Moravě v roce 2021.

Zahraniční zkušenosti s rehabilitací a rozvojové programy ovšem potvrzují, že je nezbytné pracovat na odolnosti a připravenosti obyvatelstva dlouhodobě všude na světě. A poslední roky znovu ukazují, že potřeby porostou i v ohledu odolnosti krajiny a jejich obyvatel i doma ve střední Evropě a v České republice.

I sem dorazila vlna zvýšeného zájmu o sázení stromů, zelená témata a požadavky na rychlá řešení environmentálních problémů. Bolavým místem u nás ale není v tomto ohledu nedostatek technických kapacit, inženýrů, nebo slabé administrativní rámce, ale naopak roztříštěnost těchto pravidel, znalostí, uživatelských i vlastnických vztahů a požadavků na to, jak má krajina kolem nás vypadat a fungovat.

Ačkoliv si myslíme, že situace je u nás v tomto ohledu složitá a neřešitelná, jelikož není možné dostat ke stolu a k dohodě hlavní aktéry problému, je to ve skutečnosti jednodušší. Lidé, kteří sedí kolem stolu na jižní Moravě nebo ve středních Čechách, totiž sice mají různé názory a perspektivy, ale jejich činy nejsou motivovány čirou nutností přežít a uživit se.

Vedle řady nádeníků, kteří jsou zapojení do produkce sazenic, jsou školeni technici, kteří organizují školkařské provozy a vedou celý proces od plánování po produkci a výsadby. Halaba Kulito, 2012
Vedle řady nádeníků, kteří jsou zapojení do produkce sazenic, jsou školeni technici, kteří organizují školkařské provozy a vedou celý proces od plánování po produkci a výsadby. Halaba Kulito, 2012
Foto | Jan Svitálek / Člověk v tísni

Je ovšem třeba opustit kampaňový a marketingový způsob práce, věnovat pozornost mravenčí práci místních iniciativ v našich „domorodých komunitách“ a najít způsob, jak je podpořit a zjednodušit jim práci.

Často vnímaným výsledkem rozvojové spolupráce bylo snížení chudoby na globálním jihu. Jiní prosazují ekonomickou návaznost rozvojové spolupráce (rozuměj další velmi neefektivní formu propagace českých firem v zahraničí).

Aktuálně se prakticky rozvojová spolupráce racionalizuje jako prevence migrace z chudých regionů do Evropy (včetně environmentální migrace ze subsaharské Afriky) anebo nástroj diplomacie v nastupujících kompetitivních regionech.

V souhrnu se ukazuje prostá, ale důležitá myšlenka, že rozvojová spolupráce přestává být eufemistickým označením pro rozvojovou pomoc chudým regionům, ale že jsou to právě sdílené zkušenosti společně implementovaných programů a kapacity nabyté v rámci rozvojové spolupráce, které jsou a budou relevantní a použitelné i pro kontext v naší domovině a v Evropě.

Jednak tím, že budeme muset perspektivně přiblížit evropské zemědělské systémy těm tropickým, ale také tím, že nebude na škodu, když na tu naši vlastní změnu a rozvoj aplikujeme něco z rozvojářského know-how, které jsme prozatím připraveni použít všude jinde ve světě, jen ne doma sami na sebe.


reklama

 
foto - Svitálek Jan
Jan Svitálek
Autor pracuje v Člověku v tísni jako konzultant pro přírodní zdroje a zemědělství.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (7)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.10.2023 08:27
Když si člověk přečte základní data (+23 mio mezi 2010-17), musí být každému jasné, že takový tlak na vodní a jiné přírodní zdroje (zejména půdu) je dlouhodobě sotva udržitelný.
Odpovědět
Sl

Slovan

6.10.2023 10:45
"Miliony kapek ve skutečnosti tvoří oceán" - Jane Goodall

Každý podobný projekt pomáhá zachraňovat naší budoucnost. Čím víc jich bude, tím lépe. Díky!
Odpovědět

Viktor Šedivý

7.10.2023 19:46 Reaguje na Slovan
Každý podobný projekt jen trochu odsouvá nevyhnutelný fatální průšvih.
Odpovědět
Sl

Slovan

7.10.2023 20:49 Reaguje na Viktor Šedivý
Tady má někdo křišťálovou kouli koukám...
Odpovědět
JS

Josef Střítecký

6.10.2023 14:28
Z článku mám upřímnou radost. Taky mě těší, když zjišťuji, že přepravky které jsem nakoupil pro transport a roznášku sazenic i po deseti letech slouží. Nemohl jsem se dívat na to jak se sazenice v pytlících transportují na hromadách na korbě náklaďáku. Myslím, že pomoc tohoto typu je strašně důležitá. Někoho vyškolit a pak ho nechat pracovat s tím, co má, respektive nemá dosud k dispozici, je smutné. Honzo, pozdravuj Lem-lem. Jen jsem skeptický k výsledku výsadeb, pokud se v zalesněných plochách může dál pást dobytek.
Odpovědět
HH

Honza Honza

8.10.2023 18:43
Budoucnost České republiky v r. 2050:
V hustě obydlených horských oblastech byla původní krajina v posledních dekádách z většiny odlesněna a vysušena. Půda na polích intenzivním obděláváním (u nás spíše výstavbou montoven) nejen degradovala, ale s bezprecedentní mírou eroze ji každoročně odnáší monzunové deště z hor od zemědělců do místních jezer.

Pro zemědělce ze severní Evropy je to pohled zarážející. Erozní rýhy a strže se v ČR neměří na centimetry, ale na desítky a stovky metrů. A to vše v lokalitách, které patřily k těm nejrozmanitějším v Evropě jak z hlediska krajiny a biodiverzity, tak i z hlediska tradičního hospodaření s krajinou.

Kdo to způsobil?:
třeba ti, kteří se vykašlali na zalesňování, na zadržování vody a koupili si fotovoltaiku a elektroauta, nebo ti, kteří do lesů nahnali stáda krav (a to ještě nemáme slony a žirafy!), nebo ti, kteří nechali NP zdevastovat kůrovcem!
Odpovědět
JD

Jindřich Duras

15.10.2023 20:21
Naši odborníci jezdí uplatňovat své vědomosti a celé know how o ochraně půdy do Afriky. Je fajn, že se uplatní alespoň v Africe, když tady se šetrné zemědělské postupy kvůli tlakům silných zemědělských lobby nemohou prosadit, jak bychom potřebovali. A tak u nás eroze a zhutnělé podorničí a úpadek půdního humusu a půdních organismů výrazně snižují schopnost půdy a krajiny zadržovat vodu... Najděte sedm rozdílů oproti Africe...
Trochu jako když čtu o tom, jak vědci mudrují, jak udělat prostředí na Marsu obyvatelné pro lidi. Asi by bylo vhodné se nějak vážně zamyslet nad tím, jak udržet obyvatelnou Zemi... Vážně zamyslet jsem myslel že začít pro to makat na pné obrátky.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist