Čeští vědci pracují na pachových ohradnících, které budou odpuzovat zvěř, ale budou i biodegradabilní
Na vývoji nových biodegradabilních nosičů spolupracují odborníci z konsorcia výzkumných ústavů a firem, které se sdružily v Národním centru kompetence (NCK) BIOCIRKL. Finančně je podporuje Technologická agentura České republiky v rámci programu Národní centra kompetence. Do řešení se snaží vědci zapojit aspekty cirkulární ekonomiky, k čemuž využívají vybrané odpadní materiály.
„Srážky vozidel s volně žijícími živočichy představují v mnoha zemích problém jak ekologický, bezpečnostní, tak i finanční, a to z hlediska náhrady škod. Kompletní oplocení s migračními objekty je řešením pro dálnice, nicméně pro silnice nižších tříd nejsou k dispozici žádná obecně uznávaná opatření se stejnou účinností,“ uvedl Zdeněk Keken z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (FŽP ČZU), který se silniční ekologií dlouhodobě zabývá.
„Pachové nosiče představují v jejich současné podobě riziko pro životní prostředí. Jednak se z nich uvolňují mikroplasty a v případě, že jsou vyráběny ve formě expanzních pěn, obsahují určité formy diisokyanátů. Ty byly v loňském roce omezeny nařízením Evropské unie REACH, a jejichž použití je regulováno,“ doplnila jeho kolegyně Lenka Wimmerová, která se testováním biodegradability pachových nosičů v rámci projektu věnuje.
Jednou z možných surovin pro přípravu náhrad syntetických pěn jsou taniny (třísloviny), které patří do skupiny polyfenolů, netěkavých sekundárních rostlinných metabolitů vyznačujících se přítomností jedné nebo více hydroxylových skupin spojených s aromatickým kruhem.
„Přestože je jejich molekulární hmotnost vysoká, v rozmezí 500 až 3 000 g/mol, jsou rozpustné ve vodě. Běžně jsou obsaženy v rostlinách, kůrách různých stromů, žaludech, zrnech vinné révy, různém tropickém ovoci, bobulovinách i v dalších druzích ovoce,“ vysvětluje Martina Dlasková z Ústavu chemických procesů (ÚCHP).
Bohužel taniny sami o sobě nejsou schopné, kvůli svým vlastnostem, být nosiči pachových látek. „Je třeba do nich přidávat aktivní uhlí, nebo ještě lépe biouhel vyrobený z odpadních materiálů, například z použité kávové sedliny nebo jednorázových dřevěných palet. Právě ty mohu být vhodným nosičem pachu a díky své nízké ceně mají možnost praktického využití,“ zdůraznila Olga Šolcová z ÚCHP, hlavní řešitelka projektu BIOCIRKL.
Pro pachové nosiče je však nejen důležitá jejich rozložitelnost v životním prostředí, ale také schopnost efektivně nést a uvolňovat pachovou látku (například kyselinu izovalerovou připomínající pach člověka) či jejich směsi.
Proto je součástí testování také vývoj metodiky vzorkování a analýz pachových látek, přidávaných v současnosti do pachových pěn od komerčních firem.
„Dosud se nám podařilo ověřit extrakci a GC-MS analýzu vybraných cílových sloučenin, a to kyseliny izovalerové, citronellolu a citronellalu z repelentních pěn. Dále jsme prokázali, že odběr vzorků z povrchu pěny je pro účel analýzy pachových látek přesnější, protože účinné látky se z povrchu nosiče vypařují rychleji,“ doplnil Jaromír Hradecký z Fakulty lesnické a dřevařské (FLD) ČZU v Praze.
Pro vlastní využití v praxi bude nutné následně ověřit reálné chování nosičů v životním prostředí. Současně bude potřeba stanovit korelaci mezi koncentrací aktivních látek, jejich vypařováním do okolí i vlastní interakcí zvířat. Jedině tak se podaří určit, jaké koncentrace pachových látek lze brát jako hladinu pro aplikaci obnovující dávky pachových látek.
Přečtěte si také |
Půdní sucho už není. Ale kdepak!
„V rámci vývoje pachových nosičů klademe důraz nejen na jejich biodegradabilitu a funkčnost, ale také na omezení plýtvání chemickými látkami, a tedy finančními prostředky,“ doplnila Lenka Wimmerová. Celkové náklady na preventivní akce spojené s aplikací pachových nosičů v oblasti dopravy se totiž jen v České republice pohybují v řádech několika milionů korun ročně.
reklama
Jak můžeme zlepšit životní podmínky medvědů chovaných v zajetí?
Mám strašně špatný pocit, že se posledních 20 let vlastně propáslo, říká Yvonna Gaillyová
Jeskyně už se z povodní vzpamatovaly. Zavřeny zůstávají jeskyně Na Pomezí a část Punkevních jeskyní