https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/cesti-vedci-pracuji-na-pachovych-ohradnicich-ktere-budou-odpuzovat-zver-ale-budou-i-biodegradabilni
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Čeští vědci pracují na pachových ohradnících, které budou odpuzovat zvěř, ale budou i biodegradabilní

25.9.2024 06:10 | PRAHA (Ekolist.cz)
Jednoduchý pachový ohradník: polyuretanová pěna, na kterou se nanese pach. Pěna se časem vlivem UV záření rozpadne.
Jednoduchý pachový ohradník: polyuretanová pěna, na kterou se nanese pach. Pěna se časem vlivem UV záření rozpadne.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Pachové ohradníky či pachové nosiče jsou speciální prostředky používané k odpuzování divoké zvěře, jako jsou například jeleni, srnky a divoká prasata. Tyto nosiče jsou napuštěny různými látkami, které simulují nepříjemné pachy pro zvěř. Používají se k ochraně zahrad, sadů, vinic, lesních porostů a zejména dopravní infrastruktury. Většina v současné době používaných je ale problémem pro životní prostředí. Při jejich rozkladu totiž vznikají mikroplasty. Tým českých výzkumníků nyní pracuje na ekologické alternativě. Výsledky mají mít známé do roku 2026. Ty dosavadní, po dvouletém zkoumání jsou ale velmi nadějné.
 
V současnosti se běžně používají pěnové nosiče z cyklického nebo lineárního polyuretanu, který je napuštěn pachovou látkou. Tyto nosiče se pak umísťují na plotové sloupky, dřevěné laťky či jiná vhodná místa, aby zde odpuzovaly zvěř. Když nosiče doslouží, zpravidla je už nikdo neodstraní a polyuretan tak zůstává v životním prostředí.

Na vývoji nových biodegradabilních nosičů spolupracují odborníci z konsorcia výzkumných ústavů a firem, které se sdružily v Národním centru kompetence (NCK) BIOCIRKL. Finančně je podporuje Technologická agentura České republiky v rámci programu Národní centra kompetence. Do řešení se snaží vědci zapojit aspekty cirkulární ekonomiky, k čemuž využívají vybrané odpadní materiály.

Detail částic pachové pěny, zvětšeno 6,3x.
Detail částic pachové pěny, zvětšeno 6,3x.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martin Lexa / ČZU FLD

„Srážky vozidel s volně žijícími živočichy představují v mnoha zemích problém jak ekologický, bezpečnostní, tak i finanční, a to z hlediska náhrady škod. Kompletní oplocení s migračními objekty je řešením pro dálnice, nicméně pro silnice nižších tříd nejsou k dispozici žádná obecně uznávaná opatření se stejnou účinností,“ uvedl Zdeněk Keken z Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (FŽP ČZU), který se silniční ekologií dlouhodobě zabývá.

„Pachové nosiče představují v jejich současné podobě riziko pro životní prostředí. Jednak se z nich uvolňují mikroplasty a v případě, že jsou vyráběny ve formě expanzních pěn, obsahují určité formy diisokyanátů. Ty byly v loňském roce omezeny nařízením Evropské unie REACH, a jejichž použití je regulováno,“ doplnila jeho kolegyně Lenka Wimmerová, která se testováním biodegradability pachových nosičů v rámci projektu věnuje.

Expanzní pachová pěna.
Expanzní pachová pěna.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Lenka Wimmerová / ČZU FŽP

Jednou z možných surovin pro přípravu náhrad syntetických pěn jsou taniny (třísloviny), které patří do skupiny polyfenolů, netěkavých sekundárních rostlinných metabolitů vyznačujících se přítomností jedné nebo více hydroxylových skupin spojených s aromatickým kruhem.

„Přestože je jejich molekulární hmotnost vysoká, v rozmezí 500 až 3 000 g/mol, jsou rozpustné ve vodě. Běžně jsou obsaženy v rostlinách, kůrách různých stromů, žaludech, zrnech vinné révy, různém tropickém ovoci, bobulovinách i v dalších druzích ovoce,“ vysvětluje Martina Dlasková z Ústavu chemických procesů (ÚCHP).

Kousky taninové pěny.
Kousky taninové pěny.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Foto | Martina Dlasková / AV ČR

Bohužel taniny sami o sobě nejsou schopné, kvůli svým vlastnostem, být nosiči pachových látek. „Je třeba do nich přidávat aktivní uhlí, nebo ještě lépe biouhel vyrobený z odpadních materiálů, například z použité kávové sedliny nebo jednorázových dřevěných palet. Právě ty mohu být vhodným nosičem pachu a díky své nízké ceně mají možnost praktického využití,“ zdůraznila Olga Šolcová z ÚCHP, hlavní řešitelka projektu BIOCIRKL.

Pro pachové nosiče je však nejen důležitá jejich rozložitelnost v životním prostředí, ale také schopnost efektivně nést a uvolňovat pachovou látku (například kyselinu izovalerovou připomínající pach člověka) či jejich směsi.

Proto je součástí testování také vývoj metodiky vzorkování a analýz pachových látek, přidávaných v současnosti do pachových pěn od komerčních firem.

„Dosud se nám podařilo ověřit extrakci a GC-MS analýzu vybraných cílových sloučenin, a to kyseliny izovalerové, citronellolu a citronellalu z repelentních pěn. Dále jsme prokázali, že odběr vzorků z povrchu pěny je pro účel analýzy pachových látek přesnější, protože účinné látky se z povrchu nosiče vypařují rychleji,“ doplnil Jaromír Hradecký z Fakulty lesnické a dřevařské (FLD) ČZU v Praze.

Pro vlastní využití v praxi bude nutné následně ověřit reálné chování nosičů v životním prostředí. Současně bude potřeba stanovit korelaci mezi koncentrací aktivních látek, jejich vypařováním do okolí i vlastní interakcí zvířat. Jedině tak se podaří určit, jaké koncentrace pachových látek lze brát jako hladinu pro aplikaci obnovující dávky pachových látek.

„V rámci vývoje pachových nosičů klademe důraz nejen na jejich biodegradabilitu a funkčnost, ale také na omezení plýtvání chemickými látkami, a tedy finančními prostředky,“ doplnila Lenka Wimmerová. Celkové náklady na preventivní akce spojené s aplikací pachových nosičů v oblasti dopravy se totiž jen v České republice pohybují v řádech několika milionů korun ročně.


reklama

 

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (6)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

25.9.2024 07:23
mě by zajímalo, jestli se na to podíval někdo z druhé strany. Nám by se asi líbilo žít za plotem, když ten druhý jestli po silnici stovkou. Je to takový obrácený cynismus homo sapiens, který si myslí, že když lítá po krajině v autech, dává mu právo všechny ostatní omezit a vysvětluje to tím, že jde o bezpečnost. Nejde náhodou o cynismus k ostatním formám života v území nacházející se?
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

25.9.2024 09:15 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Zkuste pobíhat po silnici a nechat srnce jezdit autem po poli. Nebo jezděte maximální rychlostí 10 km/h a před vozidlem běžícího muže s praporkem.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

25.9.2024 09:22 Reaguje na Slavomil Vinkler
vaše reakce mě nijak nepřekvapuje...v době, kdy před panelákem má kde kdo zaparkovaný i dvě auta to divné není... svým příspěvkem jsem odboural kus pečlivě vytvořené image homo sapiens právo ovlivňovat, využívat a vlastnit vše co si zamane, protože " pán " tvorstva si sedne do auta, tak se kvůli tomu mají všichni ostatní " podělat".
Odpovědět
PB

Petr Brok

25.9.2024 09:59 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Jakpak by svět asi vypadal, kdyby pánem tvorstva byl někdo jiný.
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

26.9.2024 09:52 Reaguje na Slavomil Vinkler
No napsal jste opravdu dobrou odpověď. To má být obhajoba hlouposti člověka? Víte tyto ohradníky uzavřou zvěř v jedné lokalitě, ale ona musí přecházet, za pastvou a pak při rozmnožování. Hlavně, kde by ten kus volné přírody byl malý, třeba jeden km krát jeden km, není to hloupost, to prostě nejde. Znám místo, kde je část obce, lesa asi do padesáti hektaru a pole kolem, naštěstí je zde jeden rybník a pod lesem kousek potoka, který pokračuje v trubkách, máme nadbytek vody. Zde prostě nelze zvěř uzavřít. Jiná lokalita, pole asi třista hektarů, uzavřete a kam půjde zvěř se napít? Voda je zde v trubkách. Ano je to nenávist ne jen živým tvorům, ale i k vodě. Já jedu po našich silnicích i když je to dvojka, ale chodec zde nemůže jít, nemá kam uhnout a ciklista ani nesleze z kola, aniž by musel jít směrem do silnice, to je další bezpečnost, jo bude se s tím něco dělat až bude smrťák. Tak jedu pomalu, ale rád se dívám i po krajině, předjede mne auto, letěl stovkou min., přijel jsem do města a on teprve vylízal z auta, to znamená, že ryskoval a stejně mi neujel. Proberte se, mi tu musíme se zvěří žít, ona z toho rozum nemá a dělá jen to co jí život učí, tedy příroda určuje.
Odpovědět
LB

Lukas B.

25.9.2024 11:31
já tedy žiji v tom, že PUR pěna je UV nestabilní a rozpadne se velmi rychle a ochotně na prášek (třeba zednicky nezapucovaná pěna po montáži okna). co konkrétně ten prášek je (co je konečný produkt toho rozpadu) a jestli je to "mikroplast" věru netuším.
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist