Co všechno víme o erupci nové sopky Fagradalsfjall?

Člověk by musel spadnout z Marsu, aby ho nezastihla zpráva, že v březnu začala na Islandu soptit nová sopka, Fagradalsfjall. Dech beroucí záběry z přeletu dronů, fotografie sopečných explozí i záběry opékání párků na čerstvě utuhnuté lávě si opakovaně vydobyly místo na předních stránkách novin. Ze sopky se navíc stala turistická atrakce pro lidi dychtící spatřit aktivní sopku. Oproti jiným islandským sopkám je totiž snadno dostupná a doposud nebyla ani výrazněji nebezpečná. Láva se totiž prozatím rozlévala v neobydlené krajině. Bude tomu i nadále?

Předehra

Když se 19. března 2021 probudila sopka Fagradalsfjall k životu, nebylo to pro Islanďany žádné překvapení. Po dobu několika měsíců totiž seismické stanice v oblasti poloostrova Reykjanes registrovaly velké množství zemětřesení svědčících o tom, že se v podzemí něco děje. Týdny před samotnou erupcí se zemětřesná aktivita stávala stále častější a narůstala i síla otřesů. Navíc se od 3. března začaly objevovat i dlouhotrvající souvislé otřesy, označované jako tremory. Ty přitom zpravidla pozorujeme krátce před sopečnou erupcí.

Začátkem března navíc měření prováděná z oběžné dráhy Země za pomoci interferometrických satelitních měření (InSAR) ukázala, že se část poloostrova vyklenuje. Nebylo tak pochyb o tom, že do blízkosti povrchu vystupuje z hlubin magma. Islanďané byli proto 3. března varováni, že výstup magmatu na povrch a s tím spjatý začátek erupce je jen otázkou několika hodin.

Jdu si uvařit čaj, hodně silnej.

"The briefing ended at 16.21 and the main messages were that an eruption has not begun close to Keilir mountain on the Reykjanes peninsula, but is likely to start within hours."

Zdroj https://t.co/Umh0FJOil7

— Dr. Petr Brož (@Chmee2) March 3, 2021

Nicméně ten večer se sopka Fagradalsfjall k životu neprobudila. Nakrátko nebylo jasno, jestli si magma neotevřelo v podzemí horizontálně orientovanou trhlinu, po které mohlo postupovat. Pokud by k tomu došlo, mohlo se stát, že by v podzemí magma utuhlo. K tomu přitom dochází ve většině případů, kdy se magma do chladné kůry Země dostane. Jenže tentokrát se tak nestalo. Trvalo to sice o 16 dní déle, ale nakonec si magma cestu k povrchu našlo.

Erupce

Že začne sopečná erupce zrovna večer v pátek 19. března, hádal asi málokdo. Intenzivní zemětřesná aktivita se totiž na poloostrově před začátkem erupce zklidnila a v oblasti nebyly pozorovány ani tremory. Přesto se okolo 20.40 země na Islandu otevřela a po povrchu se začala rozlévat láva. Skončila tím pauza dlouhá skoro osm staletí, kdy na tomto poloostrově k sopečné činnosti naposledy ve větší míře došlo.

První známkou sopečné erupce se staly rudě nasvětlené mraky vznášející se nízko nad islandskou krajinou. Vystupující láva kvůli své vysoké teplotě rudě září a dokáže své okolí osvítit. Záhy se do vzduchu vydala helikoptéra islandské pobřežní stráže, aby přesné místo sopečné erupce lokalizovala i zjistila, jak erupce probíhá. Nikdo si nemohl být jist, jestli sopka nebude představovat bezprostřední nebezpečí pro Islanďany.

Dámy a pánové, je to tady. Na islandském poloostrově Reykjanes začala nová sopečná erupce v oblasti #Fagradalsfjall (uff, tohle se bude dát vyslovit). Magma se tak po několika dnech přešlapování a hromadění pod povrchem dostalo na povrch! Zítra za světla uvidíme rozsah #Island https://t.co/864Z9a1f65

— Dr. Petr Brož (@Chmee2) March 19, 2021

Posádce helikoptéry se krátce na to podařilo lokalizovat, kde přesně sopečná erupce začala i to, jak probíhá. Věděli jsme, že se země otevřela přibližně 40 kilometrů od hlavního města Islandu Reykjavíku. Láva začala vytékat z přibližně 200 metrů dlouhé praskliny v jednom údolí na úbočí štítové sopky Fagradalsfjall, která se tak opětovně probudila k životu. Fotografie také ukázaly, že láva je z trhliny vyvrhována do výšky několika desítek metrů lávovými fontánami. Po dopadu se roztavený materiál spojil a vytvořil lávové proudy, které se začaly nehostinnou krajinou rozlévat a zaplavovat ji.

Krátce po začátku erupce nastal v části Islandu kolaps. Nikoliv ale ze strachu ze sopky, ale kvůli přetížené dopravě. Stovky Islanďanů totiž na nic nečekali a vyrazili auty se snahou se k nové sopce přiblížit a její aktivitu spatřit. Oproti jiným islandským erupcím se totiž tentokrát magma dostalo na povrch v místě, které bylo snadno dostupné. A to jak z hlavního město, tak i z blízkého mezinárodního letiště v Keflafiku. Ten večer jsme tak byli svědky začátku masivního turistického zájmu o sopku, který i po několika měsících aktivity neutichá. Sopka totiž přitahuje i nepřeberné množství zahraničních turistů.

Už během noci se začaly objevovat zprávy, že trhlina, po které magma stoupá, je delší. Možná až 500 metrů. Navíc bylo na nočních fotografiích vidět, že láva v podstatě vytéká po celé její délce. S postupem času se ale začaly kolem nejaktivnějších míst tvořit malé kužele tvořené spečenou lávou a sopečná činnost se začala pomalu lokalizovat do několika míst, okolo kterých po následující dny začnou vyrůstat spečené kužele.

Vytékající láva si začala pomalu razit cestu krajinou a spalovat nízkou vegetaci, která se ji připletla do cesty. Na čele lávového proudu byly kvůli tomu vidět malé požáry. Naštěstí ale došlo k erupci v místech příliš vzdálených od civilizace, aby samotná erupce mohla někoho bezprostředně ohrozit. Nebezpečí hrozilo jen od sopečných plynů, které mohly během erupce z magmatu uniknout. Islanďané měli i podruhé štěstí. Měření nezaznamenala nárůst výskytu takového množství sopečných plynů, které by bylo pro člověka nebezpečné. A jelikož k erupci nedošlo ani v místě, kde by se nacházel ledovec, takže nedošlo ke katastrofické záplavě kvůli jeho tání, a nedošlo ani k výrazné produkci sopečného prachu a popele, obyvatelé Reykjavíku si mohli oddechnout.

Během prvního večera mnoho lidí napadla otázka, jak dlouho bude láva na povrch vystupovat. Budou to dny, týdny, měsíce, roky? Odpověď nikdo neznal a neznáme ji stále. Jen po těch skoro třech měsících sopečné činnosti víme, že to jen pár dnů nebude. Naopak neutichající aktivita ukazuje, že sopka musí být magmatem dobře zásobena. Ostatně o tom svědčí i chemické analýzy lávy. Ty totiž ukazují, že se s týdny a týdny soptění trošku mění chemické složení lávy, která se na povrch dostává. Nárůst poměru některých horninotvorných prvků je vysvětlován tak, že magma se na povrch dostává z větší hloubky než na počátku erupce. A pod poloostrovem Reykjanes platí více než jinde, že hlouběji je k dispozici obrovské množství magmatu.

Proč k erupci došlo?

Sopečná činnost na Islandu je spojena s procesem deskové tektoniky. Ostrov totiž leží na rozbíhavém rozhraní středoatlantského hřbetu, na němž k povrchu vystupuje velké množství magmatu. Vznik magmatu pod Islandem je dále umocněn tavením svrchního pláště v místě horké plášťové skvrny, v níž je přenos tepla a tavení významnější než v jiných částech povrchu Země. Postupné vyvěrání a tuhnutí lávy tak dokázalo vytvořit přes 100 tisíc km2 velký ostrov uprostřed bouřlivého Atlantického oceánu (pro srovnání, Česká republika zaujímá plochu přibližně 79 tisíc km2).

Když se pak podíváte na mapu Islandu a najdete si tam poloostrov Reykjanes, všimnete si jeho výrazného protaženého tvaru. Na leteckých nebo satelitních snímcích je vidět, že poloostrov je celý rozpraskaný trhlinami anebo překrytý nekonečnými poli mechů. Mechy rostou na obrovských lávových polích, která poloostrov vytvořila. Velké množství trhlin a sopek ukazují, že se na poloostrově nacházíte v místě, kde se nad mořskou hladinu dostává středooceánský hřbet.

Jsme v oblasti, kde se přibližně stejnou rychlostí, jako vám rostou nehty, od sebe vzdalují dvě litosférické desky – Severoamerická od Euroasijská. Kvůli tomu praská povrch a otevírají se během zemětřesení hluboké trhliny, po kterých může magma snadno stoupat k povrchu. A když k tomu připočtete, že se v této oblasti nachází skutečně obrovské množství magmatu, nemělo by vás překvapit, že tu jednou za pár století může dojít k dlouhodobé a skutečně masivní sopečné činnosti. O čemž ostatně jasně hovoří i historické záznamy.

Kdy sopečná erupce ustane?

Prozatím nic nenasvědčuje tomu, že by se sopka Fagradalsfjall chystala opět uložit ke spánku a přestat soptit. Naopak to vypadá, že se jí soptění zalíbilo. Svědčilo o tom jak další otevírání a tedy prodlužování praskliny, i vytékání lávy na nových místech. Ale také o tom svědčí zvyšování množství vytékající lávy.

Na počátku sopečné erupce jsme za pomoci měření odhadovaly, že se na povrch dostává přibližně 5 až 7 krychlových metrů lávy za sekundu. Někdy od začátku května ale začalo množství vyvrhované lávy narůstat a dnes tak odhadujeme, že jde o 11 až 12 metrů krychlových lávy za sekundu.

Láva, které se k začátku června 2021 dostalo na povrch přes 51 milionů krychlových metrů, už dávno zcela vyplnila první údolí, do kterého vtékala, přetekla jeho okraj a zamířila do dalšího. Jenže ani tam se láva nezastavila a pokračuje ve své cestě dále.

Podobně jako voda i láva kopíruje sklon krajiny a podle jeho skonu teče. A i když se láva může vydat několika cestami – kratšími i delšími – pokud bude vytékat další měsíce, dříve nebo později, se dostane nakonec k moři. A to některým lidem dělá vrásky na čele.

Pokud by se láva dostala až k moři, začnou problémy. V těchto místech se nachází silnice 427 spojující Grandavik s jižní částí Islandu, ale také tam jsou tažené inženýrské sítě. Třeba optické kabely pro poskytování vysokorychlostního internetu. A panují obavy, aby postupující lávový proud toto spojení nevyřadil z provozu.

Snad to ale dobře dopadne. Islanďané nedávno udělali zajímavý experiment. Před čelo lávového proudu zakopali optický kabel a zkusili, jestli bude fungovat i poté, co přes něj láva přeteče. A světe div se, spojení fungovalo! Dává to naději, že by infrastruktura kritická pro fungování moderního světa mohla přežít. Ale uvidíme. Bude záležet, kam až láva doteče.

Obavy o klíčovou infrastrukturu vedly i ke snahám odklonit směřování lávového proudu. Islanďané se na dvou místech pokusili za pomoci buldozerů vztyčit bariéry, které měly lávu odklonit. Snahou bylo udělat hráze, které by nedovolily lávě téct k moři nejkratší možnou cestou, ale donutily ji k mnohem delší oklice.

Ze začátku se zdálo, že by to mohlo fungovat, nicméně obě bariéry byly nakonec lávou překonány… Láva se dál valí islandskou krajinou, a dokud budou čela proudů zásobeny novou lávou ze sopky, jen tak se nezastaví.

A zatím nic nenaznačuje, že erupce brzy skončí. Stát se to samozřejmě může – nemůžeme si být jisti, protože i přes veškerý technologický pokrok pod zem není stále dobře „vidět“ –, ale je to zatím nepravděpodobné. Islandská sopka bude i nadále produkovat lávu zaplavující malou část poloostrova Reykjanes a to bude přitahovat zástupy turistů. Cíl mnoha cestovatelek a cestovatelů pro letošní rok je tudíž jasně dán – sopka Fagradalsfjall!

Pokud se tam rozhodnete zamířit také, buďte opatrní. Mějte se na pozoru nejenom před jedovatými sopečnými plyny, které mohou náhle ze sopky začít unikat, ale i před rozmary islandského počasí. I v létě umí být kruté a pěší turist(k)y potrápit. A vždy poslouchejte varování místních autorit, které situaci v okolí sopky podrobně monitorují a vyhodnocují!

---

reklama

---