Drůbeží peří proměňují čeští vědci na hnojivo pro rostliny a prostředek k čištění půdy
Významnou složkou peří je bílkovina keratin, která ho tvoří z 80 až 90 procent, uvedli zástupci projektu. Pomocí hydrolýzy je podle vědců možné proteiny rozštěpit na směs volných aminokyselin a peptidů, které lze využít jako surovinu pro růst rostlin. To může být podle nich výhodné z ekonomického hlediska i z hlediska životního prostředí.
"Jako optimální se jeví metoda takzvaného vaření v papiňáku, kterou jsme v rámci NCK BIOCIRTECH vyvinuli. Použije se míchaná vytápěná uzavřená nádoba umožňující pracovat za vyššího tlaku. Do ní se vloží proprané peří s vodou, a to přibližně čtyři kilogramy peří do třiceti litrů vody. Kromě zvýšeného tlaku mezi 1,5 až 3 atmosférami při teplotě od 115 až 135 stupňů Celsia se pro nastartování reakce přidá do vodné reakční směsi pouze malé množství kyseliny citrónové či i jablečného odpadu pro iniciaci reakce," popsala Olga Šolcová z Ústavu chemických procesů, hlavní řešitelka projektu. Takto se podle ní bílkoviny rozštěpí a vědci získají aminokyseliny v podobě nažloutlého roztoku.
Vědci testovali přírodní stimulant z peří na rychle rostoucích dřevinách, a to topolu určeném pro produkci biomasy. "Stromky vyrostly za vegetační období o pětinu víc než ty neošetřené biostimulantem z peří, a tloušťka kmínků v jednom metru byla o polovinu větší, což potvrzuje významný vliv postřiku na růst rostlin," uvedl Jan Weger z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví.
Některé části z kuřat usmrcených na jatkách nenachází na českém trhu uplatnění. Pařátky je možné vyvážet do Asie, odřezky a další zbytky se zpracovávají do krmiv pro domácí mazlíčky. Peří, které tvoří přibližně osm procent hmotnosti kuřete, představuje těžko upotřebitelný odpad. Podle NCK BIOCIRTECH ho jen v České republice z kuřat vznikne zhruba 100 milionů kilogramů ročně. „V současné době se peří likviduje například anaerobní fermentací na bioplyn ve směsi s ostatními odpady ze zpracovatelských jatečních linek. Část se také spaluje či kompostuje, oba způsoby jsou ale problematické, neboť peří špatně hoří a při kompostování se velice pomalu rozkládá,“ uvedla Olga Šolcová.
V navazujícím projektu vědci testovali, zda je možné využít získanou látku z peří také k odstranění těžkých kovů z půdy. V současné době se využívá kyselina, která škodí životnímu prostředí a jejíž používání má být brzy zakázáno. "Počáteční testy potvrdily, že hydrolyzát z peří je při odstraňování manganu, zinku a železa ze zemin několikanásobně účinnější, a navíc odstraňuje i arzen, což je unikátní. Také jsme zjistili, že má významný vliv na půdní bakterie, jejichž množství se v průběhu pěti dnů navýšilo v centimetru krychlovém o tři řády," řekla Šolcová.
reklama