Fotopříběh přirozené obnovy lesa po požáru

Kokořínsko 4 roky po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Vývoj neboli sukcese lesa po narušení (disturbanci) probíhá typicky tak, že otevřený prostor kolonizují pionýrské druhy dřevin, typicky bříza, osika, vrba jíva a borovice lesní, které na prosvětlených stanovištích rychle rostou. V jejich podrostu se pak vyvíjejí stínomilné druhy dřevin, tzv. klimaxové, které rostou pomaleji, ale nakonec po odumření relativně krátkověkých pionýrských dřevin v porostu převládnou. Příkladem takových druhů je buk, habr, jedle, částečně dub a smrk.

Průběh sukcese po požáru ale není vždy stejný. Závisí na mnoha faktorech, jako je například intenzita (správněji severita) požáru, podmínky konkrétního stanoviště (např. typ a hloubka půdy, orientace ke světovým stranám, svažitost atd.) a přítomnost zdrojů diaspor.

Lesní porost v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj dva roky po požáru malé intenzity. Většina stromů požár přežila, stejně tak i podzemní orgány brusnice borůvky, díky čemuž rychle obráží. Podobně je na tom i tráva bezkolenec rákosovitý, kterému se na spáleništi dobře daří.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Požáry menší intenzity nezničí celý porost. Některé druhy dřevin s tlustou borkou, jako např. borovice lesní, je dokážou celkem dobře přežít. Stejně tak i některé druhy bylinného patra, které požár přežijí v podzemních orgánech a po požáru rychle obrážejí. Požár tak způsobí poměrně malé změny v druhovém složení a struktuře lesa, které za pár let už budou sotva postřehnutelné.

Požáry větší severity způsobují výraznější změny v druhovém složení a struktuře lesa. Mnoho jedinců stromů odumře, čímž se místo prosvětlí, prohoří organická vrstva půdy a uvolní se živiny, které byly vázány v nepřístupné formě v opadu. Původní lesní vegetace je pak z větší části nahrazena jinými druhy, které se na spáleniště šíří z okolí, a návrat lesní vegetace do původního stavu před požárem trvá déle.

Lesní porost v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj 11 let po požáru. Nachází se zde husté zmlazení břízy a o něco pomaleji rostoucí borovice lesní. Některé starší borovice požár přežily, po těch ostatních zbyly suché stojící pahýly poskytující útočiště pro mnoho druhů bezobratlých živočichů.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek

Abiotické podmínky pak určují, které druhy jsou na určitém stanovišti schopny přežít, růst a převládnout a mají vliv na celkovou rychlost růstu mladého porostu. V podmínkách pískovcových oblastí dominuje v raných fázích sukcese typicky bříza na stanovištích s hlubší půdou a větší dostupností živin a vláhy. Na extrémnějších stanovištích s mělkou půdou, typicky na vrcholcích skal a skalních plató nebo na místech s extrémně chudou písčitou půdou se bříza nedokáže prosadit a v mladém porostu převládá borovice lesní. Různé scénáře vývoje lesa po požáru dokumentují přiložené fotografie.

Spáleniště na Havraní skále u Jetřichovic v NP České Švýcarsko v roce 2007, tzn. jeden rok po požáru. Požár zde byl velmi intenzivní a došlo k odumření většiny stromů v porostu, zejména borovice lesní, borovice vejmutovky a přimíseného buku. Již v prvním roce po požáru lze vidět na zemi mnoho semenáčků pionýrských druhů - břízy a osiky.

Havraní skála 2007.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Tentýž pohled fotografovaný rok poté, tj. v roce 2008. Dva roky po požáru se v podrostu nacházejí koberce pionýrských mechů a intenzivní zmlazení břízy a osiky.

Havraní skála 2008.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Stejný pohled fotografovaný v roce 2016, tj. 10 let po požáru. Většina pahýlů odumřelých stromů popadala k zemi a území porůstá hustý porost bříz dosahující výšky přes 5 m. V jejich podrostu lze vidět hojně zmlazující, ale pomaleji rostoucí buk lesní.

Havraní skála 2016.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Jiné místo v NP České Švýcarsko 22 let po požáru. Na první pohled nejsou již známky požáru patrné, místo požáru ale prozrazují odumřelé pahýly borovic a hustý porost mladých bříz.

Národní park České Švýcarsko 22 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek

Porost vzniklý 46 let po požáru v NP Saské Švýcarsko je tvořen hlavně břízou a pomaleji rostoucím smrkem v nižší etáži. Bylinné patro se svým druhovým složením s převahou brusnice borůvky již podobá okolním, požárem nezasaženým porostům. Starý požár prozrazují stále ještě stojící pahýly odumřelých borovic.

Národní park České Švýcarsko 46 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Lesní porost na skalním plató v NP České Švýcarsko 168 let po požáru. Lokalizace této plochy byla získána z archivních lesnických map. Dominují zde dospělé borovice, v jejichž zástinu zmlazuje stínomilnější smrk. Porost má přirozenou nepravidelnou věkovou a prostorovou strukturu vzniklou spontánním vývojem po požáru.

Národní park České Švýcarsko 168 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Porost v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj 4 roky po požáru. Jedná se o extrémnější stanoviště tzv. reliktních borů na skalním plató, kde po požáru masivně zmlazuje borovice lesní a semenáčky břízy zde téměř chybí. V podrostu vidíme koberce pionýrských druhů mechů a další rostlinu profitující z požárů - vřes obecný.

Kokořínsko 4 roky po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Tentýž pohled po 10 letech, tzn. 14 let po požáru. Mladé borovice již převyšují výšku člověka. Na otevřenějších místech se daří vřesu.

Kokořínsko 14 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Jiné místo v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj 30 let po požáru. Vidíme zde stále ještě stojící ohořelé pahýly odumřelých stromů a hustý porost mladých borovic a bříz. Větší jedinci dubu zimního a borovice lesní požár přežili.

Kokořínsko 30 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora

Jiné spáleniště v CHKO Kokořínsko-Máchův kraj 35 let po požáru. Nachází se zde mladý porost borovice lesní a břízy bělokoré s příměsí dalších druhů, např. smrku. Porost dřevin zde již dosahuje výšky přes 10 m. Na starší borovici vpravo, která požár přežila, se vytvořila tzv. požárová jizva, která se pomalu zaceluje.

Kokořínsko 35 let po požáru.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Martin Adámek / archiv autora