Když přírodu nahrazuje bagr. Jihočeské pískovny se dočkaly obnovy tůní
Zásahy ve dvou pískovnách se letos proto zaměřily hlavně na obnovu tůní a také okolních písčin. V Pískovně u Žemličky navíc proběhlo i vyřezávání náletu, který by tůně mohl stínit a opadáváním listí a jehličí urychlovat jejich zánik.
V pískovnách sice pracuje těžká technika, ale vše se musí předem pečlivě naplánovat. Musíme totiž zajistit, aby zásahy neohrozily zvláště chráněné a ohrožené druhy. Čas i konkrétní podoba prací v pískovnách musí respektovat jejich životní cykly nebo místa výskytu.
„Obnova tůní vytváří významná stanoviště pro vodní živočichy. Nesmíme do nich však vysazovat ryby,“ upozorňuje Vojtěch Kolář z Přírodovědecké fakulty JU a Biologického centra AV ČR, který prováděl biologický průzkum v Pískovně u Žemličky. To platí podle něj dvojnásob, pokud lidé neumí jednotlivé druhy poznat a šíří ty nepůvodní, např. střevličky východní, karase stříbřité, sumečky nebo slunečnice pestré. „Po jejich vysazení celá tůň rychle degraduje a biodiverzita klesá, jelikož se rychle namnoží do velkých počtů. Naše krajina je zarybněná jako nikdy dříve, a ne do každé vody ryby opravdu patří," vysvětluje.
Přírodovědně cenné pískovny, o něž se Calla stará, mají jednu věc společnou. Jejich obnova proběhla alespoň zčásti bez zásahu člověka, tedy bez lesnické nebo zemědělské rekultivace. Díky tomu vznikla pestrá mozaika stanovišť. Jde o tzv. přírodě blízkou obnovu těžebních prostorů, která samozřejmě zahrnuje i dlouhodobou péči o tůně, písčiny, suché trávníky nebo písčité stěny pro hnízdění samotářských včel či břehulí.
Citlivým způsobem obnovené pískovny se pak mohou stát nejen útočišti řady vzácných a ohrožených druhů, ale i zajímavými místy pro milovníky přírody, fotografy, turisty nebo geocachery. Pokud se chcete k objevitelům jihočeských pískoven přidat, tipy na zajímavé pískovny najdete na webu www.calla.cz/objevtesvoupiskovnu.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (8)
Karel Zvářal
26.12.2024 08:49Slavomil Vinkler
26.12.2024 12:08 Reaguje na Karel ZvářalRichard Vacek
26.12.2024 14:29smějící se bestie
26.12.2024 17:25 Reaguje na Richard VacekSlavomil Vinkler
27.12.2024 09:22Břetislav Machaček
27.12.2024 10:27 Reaguje na Slavomil Vinklerokraji zarostlými rákosím a orobincem bývalo množárnou žab a u
rybníků bývaly v létě doslova žabí koncerty. To tam ale nikdo
nevídal zcela běžně volavky, vydry, jezevce, norky americké atd.
Pokud razantně ubývá predátorům jejich potravy, tak se musí taky
začít s regulací predátorů, kteří plení lokalitu za lokalitou a
přesunují se jinam tak dlouho, dokud bude kam. Až vyhubí komplet
vše, tak teprve vyhynou a nebo se zaměří na jiný druh potravy.
Oni jsou totiž přizpůsobiví na rozdíl ode jejich kořisti, která
zůstane trvale vázána na vodní prostředí a neschová se přede nimi někde na stromě a nebo v podzemí. Máme jako MO ČRS chovný rybník,
kde si sousedé kdysi stěžovali na randál kvákajících žab. Pak se
objevily prvé volavky a naletěli tam i protěžováni čápi bílí.
Během pár let tam je ticho a podle rozborů se nezměnilo složení
vody a neobsahuje škodlivou chemii. Změnilo se ale taky okolí.
Trávníky se sečou i s malými žabkami rotačními sekačkami, zahrady
jsou sterilní bez hnojišť a květin, hmyz nemá co žrát a bez hmyzu
se žáby neobejdou. Na polích už se střídá pouze kukuřice a obilí
a na cestách jsou v době rozmnožování poslední dospělé žáby a při zpáteční cestě i ty malé likvidovány. Četnost jízd aut narostla
až padesátinásobně a tudíž i riziko přejetí žáby taky tak a navíc
větší rychlostí. To jsou hlavní příčiny, ale nevyvracím ani vliv
ryb. U nich je to i obráceně. Skokani nepohrdnou rybími jikrami
a potěrem a štika a sumec dospělou žábou. Žáby a pulce milují i
užovky, které milují i rybí potěr. Jak z toho ven? Chránit vždy
to, čeho ubývá na úkor těch predátorů, které je třeba redukovat.
No a pokud množství kořisti naroste, tak omezit redukci predátorů.
Nechat tomu volnou ruku je dnes cesta do pekel a to už nehovořím
o ikonizaci predátorů na úkor jejich kořisti. Systém množení
množení predátorů bez cílového stavu je debilita, která zcela zhroutí stavy kořisti a mnohde už k tomu došlo. Hledají se ale
zástupné příčiny, aby viníci nemuseli přiznat svoji chybu.
Slavomil Vinkler
27.12.2024 16:04 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
29.12.2024 11:28 Reaguje na Slavomil Vinklerbyl v poměru k ceně rybího masa příkrm(obiloviny)
příliš drahý a proto se až tak moc nepřikrmovalo.
Nyní je poměr příkrm versus cena rybího masa zcela
jiný a navíc zákazník žádá větší kusy, které už
neuživíte pouze přírodní potravou. Ony i ti kapři
na sportovních vodách jsou leckde pouze odkázáni
na potravě předkládané rybáři. Je to prostě o tom,
že ty velké trofejní ryby potřebují daleko lepší
potravu, než ty menší a taky ji zkonzumují více.
Velký kapr třeba schroustá vodní plže a mlže a ti
pak ve vodě chybí při jejím čištění od řas a nebo
zahnívajících rostlin. Vše se vším souvisí , ale
to je těžké zastáncům lovu Chyť a pusť vysvětlit.
No a dalším faktorem, který ovlivňuje množství obsádky je zarůstání rákosem a zanášení bahnem. Takže ač ubývá množství vody, tak se zarybňuje stejně a to se zákonitě musí nějak projevit.
Znám pár chovných rybníků, kde chovatele omezili ochranáři kvůli hnízdění ptactva v rákosinách.
Kdysi to rákosí potlačovali kosením, v zimě požárem a nebo vysazováním amurů. Dnes nesmějí nic z toho a z rybníků se pomalu stávají už pouze rákosiny. Ty ale rybáře neživí a tak zbytek rybníků zarybní
více, aby ztráty kompenzovali. Takto se omezují i lesáci a zemědělci a ti si ty ztráty kompenzují větší intenzifikací na tom zbytku. Pokud něco chráníme, tak ten zbytek o to více huntujeme, abychom vyprodukovali to, co nevyprodukujeme na chráněné lokalitě. Ta intezifikace je daní za
vynětí některých lokalit z běžného hospodaření.