Historie ochrany přírody ukazuje, že ne všechno může být na prodej

Největší cenu má slonovina pro slony.

Foto | František Pelc / Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Decimování sloních stád bylo tak markantní, že byla ochrana slona afrického jedním z hlavních argumentů navrhovatelů myšlenky úmluvy CITES. Silueta slona se dokonce dostala do loga úmluvy.

Obchod se slonovinou byl od 80. let regulován pomocí ročních kvót. To bylo ovšem málo účinné. Počet slonů, odhadovaný v roce 1979 na 1,3 milionu, poklesl za dalších deset let na méně než polovinu.

V roce 1989 proto CITES obchod se slonovinou zcela zakázala. Ukázalo se, že to mělo jednoznačně pozitivní dopad na zbývající slony v Africe.

Upytlačený slon v Botsvaně.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Surreal Name Given / Flickr

Některé africké státy však chtěly i nadále prodávat svoje státní zásoby slonoviny získané z povolených odstřelů, konfiskátů a uhynulých zvířat. Jejich požadavky byly vyslyšeny a CITES dvakrát povolila vyvézt slonovinu z Afriky do Japonska a Číny. Tyto experimentální vývozy měly dané podmínky, za jakých může slonovina vstoupit na asijské trhy. Podmínkou také bylo, že finanční prostředky z prodeje budou vyžity na ochranu přírody.

Předpokládalo se, že dojde k poklesu ceny slonoviny kvůli tomu, že se trh zaplaví levnou surovinou. Překvapivě se stal pravý opak, cena stoupla a v Africe se opět zvedla se vlna pytláctví.

Poučení z historie obchodování se slonovinou je, že jde luxusní zboží velmi omezeného množství. Každý její prodej generuje nové zákazníky a zvyšuje poptávku.

Zdánlivě pragmaticky pozitivní přístup k prodeji slonoviny a získání prostředků na ochranu přírody se v dlouhodobějším a komplexnějším pohledu jeví jako pragmatický pro všechny zainteresované strany – jen ne pro ochranu sloních stád. Pokud lidstvo chce, aby se na africkém kontinentu dál procházela stáda majestátních chobotnatců, je potřeba přestat se slonovinou obchodovat.

7,48 tuny pašovaných sloních klů, které zabavily čínské úřady. Šlo o jednu z rekordně velkých zabavených zásilek.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | CITES / twitter.com

Co je to ten CITES?

Dříve se obchodovalo v mnohem větší míře s jedinci z volné přírody, dnes u řady druhů převažuje obchod s exempláři narozenými či vypěstovanými v lidské péči (např. papoušci, kaktusy). I na ně se vztahuje CITES a prověřuje se, zda opravdu pocházejí z odchovu v lidské péči v případě živočichů, nebo byly uměle vypěstovány v případě rostlin.

CITES se netýká jen živých jedinců, ale i neživých exemplářů a výrobků. Z chráněných druhů se vyrábí především módní doplňky, trofeje, suvenýry, delikatesy a v poslední době ve velké míře tradiční asijské medicínské přípravky.

Suvenýr pro turisty. Nekupujte je, znamenají strašnou smrt želvy.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Hana Svobodová / Mořské želvy

Nelegální obchod se šupinami a masem luskounů se rozšířil na nebývalou úroveň – WWF (World Wide Fund for Nature) odhaduje, že v roce 2019 se kvůli obchodu zabilo 195 000 kriticky ohrožených luskounů. Šupiny z jejich těl pak směřovaly do hlavně do Vietnamu a Číny.

Pracovníci úmluvy posuzují, zda vývoz exemplářů neohrozí populace v přírodě. U nás to mají na starosti pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ročně vydávají mezi 1000 – 1500 stanovisky k žádostem o doklady CITES.

Při vývozech se prověřuje, zda zvířata opravdu nepocházejí z volné přírody. Mezi často vyvážené exempláře patří například různé druhy papoušků, chameleonů, krajt, drápkatých opiček a dravců. Kromě dravců míří drtivá většina exemplářů do asijských zemí, kde většinou chovatelství nemá takovou tradici jako u nás.

Přečtěte si také |

Proč je Česko tranzitní zemí lukrativního pašování sloních klů, nosorožčích rohů a tygřích vývarů?

Dravci se vyvážejí především do zemí Arabského poloostrova, kde se používají k tradičnímu sokolnictví. Naopak k nám se často dovážejí různé druhy plazů z odchoven v Indonésii, lovecké trofeje z Afriky, vzácné dřeviny na výrobu hudebních nástrojů z Indie, kaktusy a orchideje z Thajska a živí koráli pro mořskou akvaristiku z Indonésie. Spektrum dovážených i vyvážených druhů je ale mnohem širší a zahrnuje také mnoho exotických druhů chovaných v zoologických zahradách.

U některých druhů se udržitelně obchoduje jak s exempláři odebranými přímo z přírody, tak s jedinci narozenými v lidské péči a populaci v přírodě to nijak neohrožuje (např. chov krokodýlů na farmách pro obchod s kůžemi a jejich regulovaný lov ke stejnému účelu).

Rok 2018. V Česku byla odhalena preparátorská dílna. Tygr na snímku má podepřené končetiny, aby se nezkazila kůže. Její cena na černém trhu byla od 50 do 100 tisíc Kč.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | Celní správa

Z evidence CITES víme, že třeba papoušků šedých žako je v České republice chováno nejméně 11 600 exemplářů a chovatelé odchovávají asi 1 000 mláďat ročně. Podobně želvy zelenavé je v chovech českých chovatelů 74 000 jedinců a ročně se podaří odchovat 6-8 000 mláďat ročně, což už je počet, který dokáže pokrýt poptávku na trhu a je tak pro zájemce bezpečnější koupit si legálně odchovanou želvu než si ji dovézt z Balkánu, jak bývalo dříve běžné.

Jsou ale druhy, u kterých není přínosné obchodovat ani s jedinci narozenými v zajetí. Patří mezi ně tygr, který je nezákonně využíván pro výrobu asijské medicíny. Pytláctví a nelegální obchod je hlavní příčinou jeho ubývání v přírodě.

Tygři chovaní v zajetí mimo zoologické zahrady jsou většinou kříženci různých poddruhů a nemají tak pro ochranu druhu žádnou hodnotu. Pokud jsou ale tito tygři „použiti“ k výrobě tradiční asijské medicíny, rozšiřuje se tím nabídka na černém trhu a zvyšuje se poptávka a počet spotřebitelů. Tato situace pak bezprostředně ohrožuje zbývající tygry ve volné přírodě.

Přečtěte si také |

Vývar z tygra a 126 kilogramů slonoviny – českým celníkům a inspektorům se podařilo rozbít dva pašerácké gangy

Se vzrůstající lidskou populací je tlak na přírodní zdroje stále větší. Úmluva se snaží reagovat na nové situace a zařazuje na své seznamy také druhy, které jsou mezinárodně obchodované ve velkých objemech, jako jsou mořské druhy (např. žraloci) nebo tropické dřeviny.

U vysoce cenných komodit (slonovina, nosorožčí rohy apod.) je popsáno spojení s teroristickými skupinami, jimž obchod s tímto zbožím slouží jako zdroj financování. Tomuto typu kriminality (wildlife crime) je celosvětově věnována stále větší pozornost.

Nelegální obchod s živočichy a rostlinami nebo jejich produkty se odhaduje na 7 až 23 miliard amerických dolarů ročně.

Richard Leakey zcela vpravo.

Foto | Patricie Čechová / Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Jedním z hlavních strůjců úspěšného tažení proti obchodu se slonovinou byl Richard Leakey, ředitel národních parků v Keni, který v roce 1989 vůbec poprvé veřejně spálil všechny keňské, pytlákům zabavené zásoby 12 tun slonoviny.

Chtěl tak ukázat světu, že jde o bezcenný materiál a že slonovina má svou cenu jen tehdy, když ji můžeme obdivovat na živém zvířeti. Díky tomu se podařilo prosadit úplný zákaz obchodu se slonovinou a zařadit slony do Přílohy I úmluvy CITES.

Při své poslední návštěvě v České republice v roce 2017 zapálil symbolicky právě Richard Leakey v ZOO Dvůr Králové hranici pod nosorožčími rohy, které jsou podobně jako sloní kly, předmětem lovu pytláků.

Přečtěte si také |

Mělo spálení nosorožčích rohů smysl? Nebo by bylo lepší s nimi naložit jinak?

Prohlásil tehdy: „Vyvražďování nosorožců je přímým důsledkem obchodování s jejich rohovinou. Nepochybuji, že inteligentní, vzdělaní lidé na celém světě jsou si vědomi, že rohovina z těchto kriticky ohrožených zvířat jim nemůže přinést žádný užitek.“