https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jak-a-proc-jsme-zacali-chranit-zubra
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jak a proč jsme začali chránit zubra

20.3.2022 04:56 | PRAHA (Ekolist.cz)
Zubr evropský v přírodě vyhynul krátce po 1. světové válce. V roce 1919 byl zastřelen poslední zubr v polské Bělověži, roku 1927 padl poslední zubr na Kavkaze. Přežilo pouhých 12 jedinců v zoologických zahradách a soukromých chovech.
 
Zubr evropský v přírodě vyhynul krátce po 1. světové válce. V roce 1919 byl zastřelen poslední zubr v polské Bělověži, roku 1927 padl poslední zubr na Kavkaze. Přežilo pouhých 12 jedinců v zoologických zahradách a soukromých chovech.

Mezinárodní záchranný program, který začal v roce 1923, pak doslova na poslední chvíli odvrátil vyhynutí největšího savce Evropy. Záchrana zubra je jedním z velkých úspěchů mezinárodní ochrany přírody.

Po mnoha desetiletích, kdy počty zubrů díky ochranářským snahám postupně rostly, přišel negativní zlom v devadesátých letech 20. století. „Rozpadl se bývalý východní blok, kde žilo nejvíce zubrů, zanikala chovná zařízení, hroutil se systém ochrany zubry osídlených rezervací, narůstalo pytláctví, to vše se navíc setkalo s opadajícím zájmem zoologických zahrad o chov tohoto druhu. Počty zubrů strmě klesaly. Za pouhých sedm roků mezi lety 1991 a 1998 klesla celosvětová populace zubra téměř o jednu pětinu, zůstalo jich jen 2842 jedinců,“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky, jeden z českých spoluautorů dokumentu IUCN.

„Kdyby tento alarmující trend pokračoval, během pár let by se zubr opět ocitnul na pokraji vyhynutí. Bylo potřeba důrazně jednat,“ dodal Miloslav Jirků. V této atmosféře vznikal první strategický plán záchrany zubra, který vyšel hlavičkou IUCN v roce 2004. Jeho hlavními tématy bylo zvýšení počtu jedinců, aby se předešlo ztrátě genetické rozmanitosti a počtu chovných stád.

Zubře.
Zubře.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina
Mezinárodní úsilí bylo úspěšné a v roce 2020 již žilo na celém světě 9111 zubrů, z toho tři čtvrtiny ve volné přírodě. Ochrana zubra je tak dnes ve zcela jiné situaci než před necelými dvaceti lety, kdy se řešil krizový scénář.

„Zubrů je relativně dost, jejich populace každoročně vzrůstá o vyšší stovky jedinců, jsou zakládána nová volně žijící stáda a přibývá takzvaných polodivokých stád. Zubr již navíc není chápán jen jako objekt záchranného programu, ale také jako důležitý nástroj péče o ekosystémy. Svou činností totiž zubr pomáhá vytvářet a udržovat biotopy nezbytné pro existenci řady druhů rostlin a živočichů vázaných na louky a světlé lesy,“ uvádí Jirků. Podle něj jde o ideální spojení záchrany ohroženého velkého kopytníka s přírodě blízkou péčí o přírodní rezervace. Nahrazuje totiž finančně nákladnou péči pomocí technických zásahů jako kosení luk a kácení náletových dřevin.

Návrat zubra do hustě osídlené a intenzivně využívané evropské krajiny však není bez problémů.

„Důležité přitom je, že nejde o problémy technické, hospodářské či bezpečnostní. Zubr je přirozeně plachý a málokdo jej spatří i v místech jeho hojného výskytu. Problém je spíše obrovská byrokratická zátěž v podobě nejrůznějších zákonů a regulací, které se zubra přímo či nepřímo týkají. Legislativa jednotlivých států se ve vztahu k zubrovi často velmi liší a nezřídka si zákony sousedních zemí vyloženě odporují. Ovlivňuje to všechny aspekty ochrany zubra od jeho reintrodukcí do přírody, přes mezinárodní transporty, bez nichž se neobejde management stád, veterinární legislativu, která zubra mnohde neodlišuje od domácího skotu, až po absenci zubra na seznamech chráněných druhů. To vše je případ i České republiky. Zubr je v jakémsi legislativním vzduchoprázdnu a to je potřeba neprodleně vyřešit na mezinárodní úrovni,“ upozornil Miloslav Jirků.

Spásání v bývalém vojenském prostoru Milovice prospívá biodiverzitě.
Spásání v bývalém vojenském prostoru Milovice prospívá biodiverzitě.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Zdroj | Česká krajina
Legislativní otázky a sjednocení zákonů v rámci Evropské unie jsou jedněmi z nejvíce řešených témat v rámci právě vydaného dokumentu IUCN, který je výsledkem spolupráce mezinárodní organizace na ochranu zubra evropského European Bison Conservation Centre a IUCN Bison Specialist Group. Materiál však přináší také souhrn nových poznatků o evoluční historii, původním rozšíření a ekologii zubra.

Čeští vědci přispěli právě v těchto dosud málo zmapovaných oblastech. „Přinesli jsme zatím nejucelenější přehled evoluční historie a pochopení původního areálu zubra, který kdy byl publikován. Otevírají se tak netušené možnosti, kde všude lze zubra jako původní druh vrátit do přírody. Mezi dříve opomíjenými skutečnostmi, které jsme mezinárodní komunitě zprostředkovali, je možné jmenovat například dosud přehlížený výskyt zubra ve stepních a lesostepních oblastech Evropy a na Středním Východě. Snažili jsme se vyvrátit dlouho zakořeněné vnímání zubra jako lesního zvířete. Rozlehlé lesní oblasti, do kterých byl zubr po celé 20. století reintrodukován, jsou pro zubra ve skutečnosti jen nouzovým biotopem, který však nesplňuje všechny jeho biologické potřeby. Zubr zjevně potřebuje spíše mozaikovitou krajinu s dostatkem nejen lesů, ale také otevřených biotopů. Je tedy potřeba celkově přehodnotit další strategii jeho návratu do přírody,“ doplnil Miloslav Jirků.

Na vazbu zubra k mozaikovité krajině složené z lesů a otevřených biotopů, nikoliv jen na souvislé lesní oblasti, dlouho upozorňovali zoologové a paleontologové na základě zubří anatomie, fyziologie i kosterních dokladů.

„Pokud myslíme návrat zubra vážně, a pokud má tento druh v evropské krajině prosperovat, je potřeba dosavadní strategii jeho ochrany přehodnotit. Je nezbytné cílit reintrodukce zubra nikoliv do největších lesních oblastí jako dosud, nýbrž do krajin mozaikovitých. Skutečnost, že je tohle téma poprvé v historii řešeno v oficiálním mezinárodně závazném dokumentu lze označit za průlomové. Další podmínkou úspěšného a bezproblémového návratu zubra je nízká hustota lidského osídlení. Právě ta se ukazuje jako hlavní faktor, který úspěšné znovuosídlení krajiny zubrem podmiňuje,“ doplnil Jan Robovský z přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který je druhým českým spoluautorem dokumentu IUCN.

Česká republika jde v novém přístupu k návratu zubra do evropské přírody příkladem. „Spolu s partnerskou rezervací Kraansvlak v Nizozemí je pastevní rezervace v bývalém vojenském prostoru Milovice u Prahy prvním místem, kde se zubra podařilo vrátit do nelesních biotopů. Splnil se zde předpoklad, že se zubrům v parkovité krajině připomínající savanu bude dařit. Zdejší stádo celkem osmi zakládajících jedinců založené roku 2015, doplněné o pět samic z Bělověže roku 2017, se k dnešnímu dni více než zdvojnásobilo, přičemž pět u nás narozených zvířat bylo převezeno do českých i zahraničních rezervací,“ doplňuje Dalibor Dostál, ředitel ochranářské organizace Česká krajina.

Milovické stádo bylo i v pozdějších letech průběžně geneticky obohaceno o zvířata ze zmíněného Kraansvlaku v Nizozemí, Zoo Tábor nebo Zoo Norimberk v Německu. Celkem, i se zakládající skupinou, do bývalého vojenského prostoru postupně ochránci přírody v letech 2015 až 2021 přivezli 17 zubrů.

I když se celková situace zubrů v Evropě od roku 2004 stabilizovala, může pro jejich východoevropskou populaci znamenat potenciální riziko současná válka na Ukrajině. Ta zabránila vzniku nového chovu v Přírodním parku Beremyčke, kam mělo odjet šest zubrů z Milovic, dlouhodobá nestabilita pak může vést k rozmachu pytláctví nebo zániku některých chovů.


reklama

 

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (17)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

JS

Jarek Schindler

20.3.2022 10:35
Co na to říci? " Pastevní rezervace v bývalém vojenském prostoru Milovice u Prahy prvním místem, kde se zubra podařilo vrátit do nelesních biotopů". No já bych spíš řekl, že je to další místo kde se zubr v našich podmínkách podařilo umístit "za plot".
" Parkovitá krajina připomínající savanu". To nyní u nás budeme vytvářet tento typ krajiny? Ono té krajiny připomínající savanu u nás moc není a nikdy nebylo. Zubr co vím tak se udržel právě ve velkých lesních celcích.
No a ještě jedna perlička kterou je přiložená fotka mající demonstrovat kladný vliv jak spásání prospívá biodiverzitě. Akorát fotka květnaté louky , tedy asi té co má dokladovat ten kolosální uspěch Milovické rezervace je z jara. Druhá fotka se stařinou je potom s největší pravděpodobností z pozdního léta či ze začátku podzimu. Ta šipka měla být tedy naopak. Pochybení autora nebo vědomý akt manipulace?
Odpovědět
ZH

Zbyněk Hoták

20.3.2022 19:51 Reaguje na Jarek Schindler
Nechci vám kazit váš skepticismus, ale tam, kde je souvislý porost třtiny na podzim, neuvidíte pestrý trávník ani na jaře. Nejprve je tam dlouho stařina, kterou prorostou stébla třtiny, která během léta vytvoří hustý porost (jako na obrázku vlevo). Specialisté na třtinu jsou ovšem hlavně koně.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

20.3.2022 20:08 Reaguje na Zbyněk Hoták
Tvrdíte tedy, že obě fotky pocházejí ze stejné doby?
Nebo, že se stařina na první fotce proměnila na jaře dalšího roku díky zubrům v květnatou louku? Nějak nevím ale já na jaře vídám vždy louky plné květů a to i bez zubrů či koní.
Odpovědět
ZH

Zbyněk Hoták

21.3.2022 09:21 Reaguje na Jarek Schindler
Rozhodně netvrdím, že se jedná o fotku ze stejného ročního období. Na první fotce je neudržovaná zarůstající lada (ano v září), jakých je spousta kolem měst, továren - typická ukázka bývalých dnes nesečených luk. Druhá je po víceleté pastvě - nejspíš začátkem června. Samozřejmě můžete louku kosit, nechat spásat krávami, třtina postupně vymizí taky.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

21.3.2022 15:08 Reaguje na Zbyněk Hoták
Souhlasím, jen bych řekl, že ta typiká ukázka "nesečených luk" jsou louky před sklizní otavy. Ty nesečené louky ponechané například kvůli chřástalovi co se potom najednou zmulčují, vypadají přece jen trochu jinak.
Odpovědět
radim buffalo tobias

radim buffalo tobias

21.3.2022 09:01 Reaguje na Jarek Schindler
kdyby tam začali pást primitivní plemena koní,koz a ovcí tak by toho dosáhli také. ví někdo proč mermomocí ta Česká krajina prosadila ty jako "divoké" poníky z Aglie ? proč ne třeba Hucul či ten polský Konik aj. ? proč ne i ovce Raczky, Valašky či Vřesovky ? já si myslím, že to je hlavně kšeft mezi těmi různými "neziskovkami" kde se topí miliónové částky s nevalným výsledkem, jako třeba v těch různých multikulti welcome či co se mají jako starat o integraci cikánů do společnosti. poslal bych na ty všechny neziskovky hloubkovou kontrolu z finančáku aby je přesil přes co nejjemnější síto a taky aby měly ty neziskovky povinost zvěřejňovat své hospodaření a hlavně kolik si vyplácí jejich vedení z našich peněz a i z E.U.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

21.3.2022 14:13 Reaguje na radim buffalo tobias
Před lety jsem byla na přednášce Otakara Leiského, kterému jsou připisovány hlavní zásluhy za to, že „huculáci“ nevyhynuli. Mluvil tehdy také o tom, že odborníci vybírající velké kopytníky do projektu Česká krajina mezi zvažovaná koňská plemena huculy zahrnuli, ale nakonec nevybrali.

Jedním z rozhodujících důvodů pro koníky z anglických vřesovišť bylo „Genetické výzkumy potvrdily, že právě koně z Exmooru se prakticky vůbec nekřížili s domácími koňmi, ze kterých bohužel jinde v Anglii i na evropském kontinentu vznikla postupem staletí pestrá směs, obvykle s příměsí krve v Evropě nepůvodních arabských koní.
Navíc i genetické analýzy zbarvení původních divokých koní Evropy potvrdily, že koně z Exmooru odpovídají přesně zbarvením divokých koní, jak se vyskytovali před tisíci lety v celé Evropě od Pyrenejského poloostrova až po Ural.
U koní z Exmooru se spojuje vše, co by divoké zvíře mělo charakterizovat – život ve volné přírodě, autentický genetický základ i stavba těla a zbarvení, které se prokázalo při analýze DNA koní starých tisíce let.“ (https://ekolist.cz/cz/publicistika/rozhovory/ze-jsou-divoci-kone-v-ohrade-spousta-divokych-zvirat-je-za-plotem-rika-dalibor-dostal#diskuse)
Odpovědět
RP

Radim Polášek

26.3.2022 16:34 Reaguje na Jarek Schindler
Navíc ta květnatá louka je z 99 % uměle nasetá. Nejsou to žádné kopretiny vyrostlé tam přirozeným způsobem díky zubrům. Totiž zrovna kopretina roste v trsech , takže pokud by se tam objevila přirozeně, byly by tam po několika letech hustě kvetoucí kruhy či podobné útvary a mezi nimi téměř žádné květy.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

20.3.2022 22:17
Jsem ráda, že se zubrům daří.

Snad se u nás jednou potomci milovických zubrů budou pást i ve volné přírodě. Třeba v některých oblastech NPŠ, kde je nízká hustota lidského osídlení.
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

21.3.2022 11:49
Já si myslim, že jednou bude velký problém co se zubry. Budou dělat mnohem větší škody než př. jelen a nikdo nebude vědět co s tím. Podívejte se na divočáka, po utvoření LČR a velkých celků lesních komplexů, majitelé honiteb nebo nájemci, začli taky zvišovat stavy , vysoké nájmy, prezentace před těmi lepšími lidmi, dnes nevíme co s tím. Další jelen sika. Takto to dopadne i se zubry a koňmi. Chci vidět, kdo střelí do koně. Neumím si to představit. Jejich stavy budou narůstat, takmjako narůstají stavy samic. Asi to píši trochu zbrkle, ale mám obavu jak to v naší zdevastovaný přírodě dopadne. Voda se dále odvádí, překáží keře, neuhnou velkým strojům, stromy musí pryč padá z nich lupení a co když spadne? Lidé nevidí, že jedno ůmrtí náhodné od stromu je tak na 10 000 bouraček.
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

24.3.2022 09:58 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍK
Zubr je dobrý jídlo. Zrovna tak jelen a divočák. Kůň vlastně taky, ale jíst (a střílet) koně, to jaksi u nás není zvykem. Aby nedošlo k omylu - mně to taky nechutnalo z důvodů spíš kulturních než že by to bylo nějak objektivně špatné.
Celkem není od věci představa nějakých polodivokých/polohospodářských chovů. Leda že zubr je dost veliká potvora, tak by to asi chtělo nějak posílit jatka. Jako že jsou to proti kravám větší a těžší kusy k přepravě, skladování.
Mmch - tenhle problém je i v Africe se slony. Když je chcete udržet v daném areálu, musíte je střílet.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

26.3.2022 16:39 Reaguje na Ladislav Pícha
Přesně tak. Přebytek zubrů nebude žádný problém, bo se nacpou třeba do konzerv a sklenic typu "zubří ve vlastní šťávě". Nebo rovnou do klobás. Pokud se to s hustotou zubrů nepřežene, bude jejich maso vyběhané pohybem a vyfutrované bylinkami, takže to bude chutná a atraktivní divočina.
Odpovědět
PE

Petr Eliáš

21.3.2022 13:00
Už jen z toho důvodu, že to sejří místní myslitele, je to dobrá věc. :-)
Odpovědět
JJ

Jiří Janota

21.3.2022 13:57
Dobrý den, trochu bych poopravil vyjádření v článku. Rozhodně není pravdou, že v Milovicích jde o první chov zubra v ČR. Pár let před tím již byli zubři chováni u Křišťanova společně s pratury a rovněž v oboře Radany v jižních Čechách. Společně jsme s dnes již zesnulým ing. Kapounem založili Spolek chovatelů zubra v ČR. S Jirkou Kapounem jsme v roce 2010 přivezli 5 zubrů do obory Židlov u VLS Mimoň. Koordinátorka chovu z Polska po návštěvě zubrů konstatovala, že obora Židlov má ty nejlepší podmínky k chovu. Následně se rozjel projekt návratu zubra do volné přírody. Vytypována byla oblast Doupova, ale tento se nedotáhl do zdárného konce. Důvody nebudu komentovat. V té době mne navštívil pan Dostál s tím, že má z Holandska objednány zubry a nemá je kam umístit. Přemlouval mne, abychom je vzali do Židlova a nebo na Doupov. Vzhledem k tomu, že mu VLS nevyhověly, podařilo se mu vyřídit patřičná povolení v Milovicích. S oblibou čtu články k chovu zubra v Milovicích. Pravdou je, že mediálně se dá prodat vše, pokud mám kanál. Nicméně bývalá střelnice Židlov poskytuje daleko větší rozlohu a podmínky pro chov zubrů než pár hektarů v Milovicích. Ale jak říká klasik : za vším hledej peníze.VLS za své, Milovice ... Na druhou stranu jsem rád, že je chov zubrů alespoň mediálně zviditelňován. Na základě dlouholetých zkušeností si ovšem nedokáži dnes představit chov zubrů v kulturní krajině ČR. Zemědělské plodiny kam se podíváš a s tím související problémy se škodami působenými tímto živočišným druhem. Jedinými vhodnými lokalitami jsou některé vojenské újezdy a možná i některý z větších národních parků. Příjemný den.
Odpovědět
JS

Jarek Schindler

22.3.2022 19:22 Reaguje na Jiří Janota
První chov zubrů, (soukromý chov) byl založen ve Velkém Týnci u Olomouce již v roce 1995. V roce 1997 založil potom další chov zubrů S.Ž. u Litovle. Samozřejmě šlo o chovy " v ohradě". Takže chov České krajiny není prvním. Stejné je to asi i s tvrzením v článku, že " pastevní rezervace v bývalém vojenském prostoru Milovice u Prahy je prvním místem, kde se zubra podařilo vrátit do nelesních biotopů". Pokud vím i tam, stejně jako u nás všude jinde, jsou zubři za plotem a je nakonec jedno jestli je plot drátěný, dřevěný nebo elektrický.
No a chov zubrů ve volné krajině? Kromě Ralska, Líbavé a Doupova u nás snad nenajdeme prostor kde by zubr mohl bez plotu žít. Navíc budeme výrazně redukovat jelení , srnčí a další zvěř kvůli škodám a obratem je nahrazovat zubrem?
Odpovědět
RP

Radim Polášek

26.3.2022 16:42
Podle mne bude hlavní otázka, za jak dlouho dojde lidem, že když budou chovat místo zubra nebo pratura skot venkovním způsobem na maso nebo i mléko, dostanou prakticky stejně kvalitní prostředí jako od zubrů a přitom ještě z toho budou mít užitek, přírodní kvalitní maso nebo mléko.
Odpovědět
MK

Majka Kletečková

26.3.2022 22:43 Reaguje na Radim Polášek
MLÉČNÉ KRÁVY by si určitě zasloužily, aby měly aspoň občas volný přístup do venkovních výběhů. Zatím to je tak, že drtivá většina mléčných krav se u nás ven na čerstvý vzduch nedostane, často jsou dojnice ve stájích celý dospělý život přivázané u žlabu. Jejich telata krátce po narození putují do samostatných ohrádek s umělým mlékem.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist