reklama

zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii

Jak ovlivňuje historické využívání krajiny současné rozšíření vzácných druhů?

20.12.2020 06:59 | OSTROV NAD OHŘÍ (Ekolist.cz) | Erika Smrtová

Perlorodka říční se u nás dožívá 60-70 let. Změnám prostředí se nepřizpůsobuje příliš dobře, v současnosti je proto kriticky ohroženým druhem.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Erika Smrtová / archiv autorky

Abychom mohli účinně chránit ohrožené druhy rostlin a živočichů, potřebujeme vědět, proč se jim v určitých územích daří a proč ne. U dlouhověkých živočichů, jako je například perlorodka říční, je toto zkoumání obzvláště složité. Perlorodka se v Česku dožívá 60–70 let a patří mezi kriticky ohrožené živočichy. Má komplikovaný životní cyklus a je velmi citlivá na proměny prostředí, proto přírodovědci zkoumají, na jaké přírodní podmínky je perlorodka dlouhodobě zvyklá. Zaměřili se na oblast podél bavorsko-české hranice.

Ještě v polovině 18. století byla perlorodka říční v Ašském regionu zcela běžný druh, vyskytovala se zde ve stotisícových koloniích. Ačkoliv 18. století může působit jako dávná doba, je to pouze 5 generací tohoto živočicha. A to je poměrně málo na to, aby si mohl vytvořit jakékoliv adaptace na rychlou proměnu prostředí, ke které došlo v posledních 150 letech.

Čertkus luční.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Erika Smrtová / archiv autorky

Že se příroda a krajina od 18. století změnila, je zřejmé. Úsilí o záchranu perlorodky tedy dovedlo vědce k tomu, že se pokusí rekonstruovat podmínky, v nichž se jí dařilo. Srovnání původního a současného stavu má pak pomoci stanovit směr, kterým by se její ochrana měla ubírat.

Zjistit historický způsob využívání krajiny má tým odborníků z několika oborů: paleoekologie, historická geografie, hydrologie, geobotanika a biologie ochrany přírody.

Bez nového zkoumání zatím nelze jednoznačně říci, proč jsou louky na česko-bavorském pohraničí méně květnaté a jestli dříve na jejich místě bývala pole nebo pastviny. Zda na Ašsku zůstaly nějaké původní lesy, jestli byly opravdu pouze listnaté nebo zde býval ve větším množství přirozeně zastoupený i smrk. Jestli rozšíření perlorodek souvisí s dříve hojně provozovaným pravidelným zaplavováním luk. Toto všechno může být pro některé kriticky ohrožené druhy klíčové.

Ve zkoumaném regionu patří ke vzácným či významným druhům kromě perlorodky říční například i motýl hnědásek chrastavcový, vážka klínatka rohatá, nebo rostliny čertkus luční a stolístek střídavokvětý.

U každého druhu je předepsaná jeho ochrana. Příroda a krajina se ale kontinuálně proměňují. Ochrana ohrožených druhů však neprochází podobně dynamickou proměnou jako hustota osídlení, způsob hospodaření nebo klimatické změny.

Hnědásek chrastavcový.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Erika Smrtová / archiv autorky

Lokality výskytu druhů bývá proto obtížné udržet v požadované "kvalitě". Zvolená opatření určitou dobu fungují, ale často se začnou projevovat nečekané či nepodchycené vlivy - vedlejší efekty, které uměle udržovanou rovnováhu začnou znovu vychylovat nežádoucím směrem.

Aby byla péče o přírodu účinná, je potřeba rozšířit zkoumání jednotlivých druhů o historii krajiny, v níž žily. I z toho důvodu byl z programu přeshraniční spolupráce Česká republika-Svobodný stát Bavorsko podpořen projekt Historické využití území a jeho vliv na výskyt významných druhů podél bavorsko-české hranice. Své expertní síly v něm spojily výzkumníci z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Univerzity Regensburg, Výzkumného ústavu vodohospodářského T.G.M. a BUND Naturschutz e.V. v Bavorsku, a to od ledna tohoto roku do prosince 2022.

reklama

Erika Smrtová

Autorka pracuje na projektech ochrany přírody pro BUND Naturschutz e.V. v Bavorsku.

tisknout poslat

Dále čtěte |

Vylidnění krajiny po morové epidemii způsobilo pokles druhové rozmanitosti rostlin. Biodiverzita potřebuje člověka víc, než jsme si mysleli

Pohled na severní část Pálavy od Sirotčího hradu - vrch Děvín a Kotel Foto: Martin Vavřík Wikimedia Commons

Stádo pasoucí se na svazích Děvína na Břeclavsku pomáhá udržet pestrost druhů na stepních trávnících

Záměrným zaplavováním vrací lesníci vodu do luhů na Břeclavsku

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (10)

Karel Zvářal

20.12.2020 08:34

Lesnatost je na Ašsku vysoká, a asi i v minulosti zde dominoval smrk. Proto lesní úseky potoků a říček by měly být +- totožné. Co se však změnilo radikálně, je početnost predátora vodních mlžů. Jestliže nárůst početnosti vydry říční je u nás v řádu desítek v porovnání s nedávnou minulostí, nelze se divit úbytku její kořisti. Při absolutní ochraně vydry bych nazval takový přístup (vzletně ochranářsky) jako biologickou ochranou před vodními živočichy. Nezbyde, než poslední kolonie chránit pletivem, a potom věřím, že budou normálně prosperovat.

Odpovědět

Břetislav Machaček

20.12.2020 12:08 Reaguje na Karel Zvářal

Přesně to jsem chtěl napsat. Perlorodky jako zdroj perel chránili
před predátory(vydrou) už feudálové a později i ryby k obživě a prodeji. Dnes je tomu naopak a je tu hledání jiných příčin, než predace. V krajině bez člověka a jeho priorit to byly cyklické stavy, kdy se jednou dostala na vrchol potrava a s ní i stavy
predátorů a pak zase pokles jejich potravy a i jejich pokles a
odchod jinam. Dnes se pouze přesouvají z potoků na rybníky a zase zpět. Jediným vydřím predátorem jsou auta na silnicích. Bohužel je to stále stejná písnička o mocné matce přírodě, která to "nějak" vyřeší. Prdlajs vyřeší, protože to už není dávno ta vysněná divočina. Utopické teorie napáchají ještě řadu škod a doufám, že nebudou definitivní a že se zpět vrátí zdravý selský rozum.

Odpovědět

Jarek Schindler

21.12.2020 06:29 Reaguje na Karel Zvářal

Zrovna u té perlorodky je ten ochranářský přístup k smíchu. Nevěřte tomu pane Zvářal, že by to " chránění pletivem" zrovna v případě té perlorodky, pomohlo. Zatím je jediným štěstím, že se jedná o dlouhověké mlže. Jenže ty přežívající populace nám již výrazně stárnou a díky svému složitému vývoji v současné době nejsou schopny dokončit svou přirozenou reprodukci. K tomu potřebují místní, na perlorodku zvyklou, přirozeně se rozmnožující osádku ryb. Takže, pokud nebude mít perlorodka současně se svým výskytem i stabilní populaci na ni zvyklého pstruha potočního, je to jen mrháním peněz. No a při stávající početnosti vydry je jakákoliv snaha dosáhnout u toho potočáka nějaké stabilní populace jen sci-fi. Jo a nejde to řešit vysazováním pstruha odkudkoliv.
Jinak je vliv vydry krásně vidět na menších horských potocích a říčkách. Vody pomalu bez života a vydra také pryč. Co by tam také dělala.
Říkám to po tisící. Nikomu se zatím nepodařilo postavit potravní pyramidu na špičku. Dokonce se , ať se o to ochranáři snaží sebevíc, ještě nikomu nepodařilo z ní udělat ani čtvereček.

Odpovědět

Karel Zvářal

21.12.2020 07:34 Reaguje na Jarek Schindler

S těmi pstruhy máte pravdu, samotné škeble jsou jen polovina tajenky, čekal jsem, kdo to doplní. Při dnešní ochraně před vlkem si dovedu živě představit celý potůček nadkrytý pletivem, kam by nemohla nejen vydra, ale i mýval, čáp či volavka.

Dříve se v meandrech potoků nacházely popadané stromy, které chránily část kolonií škeblí i ukryté ryby. Dnes to máme hezky narovnané, vyčištěné, do toho chráníme absolutně predátory (kromě invazních), takže se nám to "hospodaření" s krajinou pěkně zvrt(h)lo a výsledek je patrný každému. Prostě ono "Všeho s mírou" by se mělo týkat i ikon, neboť když je přeikonováno, nemůže to dopadnout jinak...

Odpovědět

Jarek Schindler

21.12.2020 09:51 Reaguje na Karel Zvářal

Je to jen "pár" dní co právě perlorodku zde v diskuzi použila paní Kletečková jako příklad úspěšného záchranného programu. Na nesmyslnost souběhu záchrany perlorodky s programem na ochranu vydry na jednom místě již asi pro jistotu neodpověděla.
Ne všude jsou ty potoky a říčky v těch horních tocích "narovnané". No skoro všude na nich již vidíte toho čápa ( černého) a volavky.
K ochraně invazních predátorů také dochází. Vždyť toho mývala či psíka může podle zákona lovit vlastně jen hospodář a myslivecká stráž.
Bohužel, ve chvíli kdy se predátor stane modlou, v případě "ekologů u nás magnetem na peníze, to nemůže dopadnout dobře.
Osobně se již těším na těch, komisí EU prosazovaných, bezzásahových 10% divočiny. Ono se nakonec stejně ukáže , že jediní kdo by si tam potom nárokovali zasahovat, budou šílení ekologové a vědci.

Odpovědět

Břetislav Machaček

21.12.2020 16:27 Reaguje na Jarek Schindler

Něco podobného o dožívání starých jedinců a nemožnosti se
dále množit, jsem tu kdysi popisoval. Nouzové vypuštění
děravého pytle s úhořím monté určeném pro více lokalit do jedné hektarové pískovny, bylo příčinou vyhubení raků bahenních. Bývali tam doslova přemnoženi a pak přišli ti úhoři, kteří sežrali mladé raky při svlékání. Raci časem vymřeli stářím a úhoři zakrněli, až na pár vyjímek, na velikost kolem 7O cm. I takový nenápadný predátor zamával s obsádkou raka a nakonec i hrouzky, okouny, perlíny a jinou drobotinou. Pak tam bývalo i plno škeblí rybničních a ty zdecimovaly ondatry, které měly vsuky do svých nor obložené na dně prázdnými lasturami. Nyní se ale vytratily i ty ondatry a podezřívám sumce, kteří určitě nepohrdnou mladou
ondatrou. Takto se vyvíjí jedna lokalita bez lidské
predace a je to pouze dominancí několika druhů, kteří
jsou schopni zcela zlikvidovat ty jiné, pokud se ty
nemohou účinně bránit predaci a nepomůže člověk. Býval
to štičí ráj a dnes je to ráj údajně tří sumců a zavlečených sumečků amerických, kteří úspěšně likvidují jakýkoliv potěr,
jikry i žabí vajíčka a pulce. Vlastník (město), nemá mimo
takzvaného monitoringu s likvidací sumečků, jak zasáhnout
a nově zarybnit lokalitu původními druhy. Ještě schází
bobři a vydry a bude asi dokonáno. Z pískovny vznikne "divočina" podle snů aktivistů. Mimochodem sumečky tam vysadil kdysi soukromý nájemce a sumce asi rovněž.
Nyní to je majetek města, ale to se musí řídit pokyny
AOPK a nesmí provádět zásah do rybí obsádky, či jinak
hospodařit. Takže po dvaceti létech "hospodaření"
amatérského nájemce tu hospodaří AOPK a výsledek je
zoufalý. Odborníci pouze přihlížejí a kroutí hlavami,
kam směřuje státní ochrana přírody.

Odpovědět

Karel Pavelka

21.12.2020 12:57 Reaguje na Karel Zvářal

Z čeho vycházíte, že na Ašsku dominoval smrk? Nejvyšší kopce na Ašsku nedosahují ani 800 m a přirozené rozšíření smrku v horách je nad 1 100-1 200 m n. m. dle expozice. V příměsi v nejvyšších polohách jistě byl, stejně jako v nějakých chladných údolích níže, ale těžko šlo o přírodní smrčiny jak je známe ze Šumavy, Jizerských hor, Krkonoš, Jeseníků či Beskyd..

Odpovědět

Karel Zvářal

21.12.2020 13:38 Reaguje na Karel Pavelka

Smrk je tam již mnoho desetiletí, ne-li staletí, tak jako na Šumavě, kde žijí relativně početné kolonie. Za smrkem, resp. jeho "toxicitou", ten pokles perlorodky dozajista není.

Odpovědět

Karel Zvářal

20.12.2020 17:39

A tu otázku bych si položil jinak: Jak ovlivňuje současné využívání krajiny historické rozšíření (dnes!-) vzácných druhů.

Odpovědět

Slovan

29.12.2020 22:16

O perlorodce více např. zde:
http://www.perlorodkaricni.cz/

https://www.vuv.cz/files/pdf/edicni_cinnost/publikace/simon_ticha_rambouskova_metodika_podpory_perlorodky_ricni.pdf

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1095913550-nedej-se/218562248430021-perlorodky-na-dne/titulky

Odpovědět

reklama

reklama

Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.