Jak to vypadá, když na šumavských potocích dojde k vybřežení

V úterý 4. ledna byly na Šumavě zvýšené stavy vody, některé zdroje předpovídaly na Vydře a Otavě i dvacetiletou povodeň. Zaměstnanci Správy Národního parku Šumava zdokumentovali, že kouzlo šumavských křivolakých potoků ve vrcholových partiích pohoří nespočívá jen v potěšení ducha, ale rovněž v tlumení síly povodňových vln. Mimo jiné se jim povedlo zachytit tzv. vybřežení, tedy okamžik, když voda opustí koryto potoka.

Jde o fenomén, který lze na Šumavě pozorovat díky typickému reliéfu širokých a mělkých údolí s meandrujícími potoky a říčkami. Právě křivolaký tvar a mělká, ne příliš objemná koryta toků dovolují rozliv do jejich okolí, tzv. nivy, ke kterému dochází při jarním tání v kombinaci se srážkami nebo přívalových deštích.

Šumavská údolí se zaplní vodou, a nedovolí tak vzniku ničivé povodňové vlny níže v povodí. Naproti tomu narovnané, zahloubené a často i vydlážděné potoky, jejichž koryto má větší kapacitu, tuto vlastnost ztrácí. Voda odtéká velmi rychle, a když se na hlavním toku nasčítají všechny menší přítoky, často dochází k rozvodnění (rozlivu) až v osídlených oblastech.

V porovnání s intenzivně obdělávanou krajinou je pohoří Šumavy samozřejmě ve více směrech lépe nastavené na zadržování vody. Je z podstatné části porostlé divokým lesem, rozsah nepoškozených nebo revitalizovaných a dobře fungujících mokřadů je na Šumavě také obrovský. Když ale veškeré kapacity na zadržení „přetečou“, přijdou na řadu vodní toky. Zachovalost území se pak projevuje jako benefit pro člověka.

A to nejen ve smyslu stávající ochrany majetku před povodněmi, ale také jako inspirace, jak nakládat s hospodářskou krajinou, co vylepšit, aby lépe fungovala ve prospěch společnosti. V běžné zemědělské krajině naší doby totiž tento potenciál je, bohužel jsou ale místa pro rozliv přívalové vody do krajiny nevhodně využívána a vodní toky regulovány.

Snahy o obnovu mokřadů na Šumavě trvají již déle než 20 let. Uvolňování toků z regulovaných struh je ale záležitostí posledních osmi let, přičemž významně k tomuto přispěl právě probíhající projekt LIFE for MIRES. Díky němu se v posledních dvou letech povedlo obnovit 17 km potoků, loni byl první potok dokonce vyveden z podzemní meliorační roury.

Všechny poznatky, které zde byly za období revitalizací nabyty, se snažíme předávat. V letošním roce plánujeme odborné revitalizační setkání s exkurzí na obnovené lokality, pro veřejnost pak připravujeme program v rámci Roku mokřadů v Národním parku Šumava.

---

reklama

---