Když se láva potká s (mořskou) vodou…
🌋 Nuevo video grabado con nuestro DJI Mavic 2 Pro el sábado 02/10/2021 sobre el delta formado en el mar debido a la lava del volcán de #LaPalma @ICMAN_CSIC @CSIC @opecam_icman @EugenioFraile pic.twitter.com/KTU6rZtewJ
— SeaDron (@DronSea) October 3, 2021
I když horká voda tak, jak ji známe z kohoutku nebo rychlovarné konvice, působí pohledem chemika poměrně netečně, se zvyšující se teplotou její reaktivita prudce roste. V prostředí s přehřátou kapalinou tak může docházet k řadě exotických chemických přeměn označovaných jako hydrotermální reakce. To je případ i rozžhavené horniny, která přijde do styku s mořskou vodou obsahující velké množství rozpuštěných solí hořčíku, vápníku a sodíku. Tyto ionty při teplotě vyšší než 350 °C vytěsňují z vlhké horniny kyselé vodíkové ionty a ochotně se váží na jejich místo. Okolní voda se tak rychle mění na vroucí směs kyselin, která je ve formě jemné mlhy unášena do širého okolí. Mimo velmi těkavé a dráždivé kyseliny chlorovodíkové bychom v ní našli i kyselinu fluorovodíkovou, která je schopna leptat i sklo, či směs kyseliny siřičité a sírové nechvalně známou z kyselých dešťů hubících lesy v okolí neodsířených uhelných elektráren.
Jenže tím nekončíme… Voda totiž současně lávu velice rychle ochlazuje, vlivem čehož se na povrchu lávy tvoří sopečné sklo. To přitom velice snadno praská – všude okolo něho se voda vaří, je tu spousta expandující páry a doprovodných explozí. Sopečné sklo je tak trháno na různě velké částečky, od těch větších až po titěrně malé. A tyto částečky se mohou pak snadno dostávat do atmosféry. Jenže ony se tam nedostávají sami. Nesou s sebou i malinkaté kapičky zmiňované kyseliny.
V místě kontaktu lávy a vody se tak objevuje aerosol. Vzniká zvláštní “mlha”, odborně nazývaná jako zákal. Toxický zákal, který není radno vdechovat. Pokud byste se ho totiž nadýchali, hrozila by vám otrava a vážné zdravotní potíže. A to je důvod, proč je oblast místa kontaktu lávy s vodou uzavřena místními autoritami pro veřejnost a proč odborníci a odbornice z místního vulkanologického institutu se v jeho blízkosti pohybují nikoliv v respirátoru či roušce, ale v maskách s kvalitními bočními filtry.
Amanece en La Palma y comienza a formarse un delta de lava que poco a poco gana terreno al mar. pic.twitter.com/KNg6jy5Y4K
— Instituto Español de Oceanografía (@IEOoceanografia) September 29, 2021
Naštěstí ale během těchto reakcí nevzniká tak velké množství jedovatých látek, že by to představovalo ohrožení větších oblastí. Jakmile se totiž od místa kontaktu trochu více vzdálíte, vítr opar rozfouká, čímž klesne koncentrace látek pod bezpečnou úroveň. Kontakt lávy s mořskou vodou proto představuje jen další z nebezpečích, kterému musí čelit místní obyvatelé.
Zajímají vás podobná témata? Sledujte autory Petra Brože a Jana Havlíka na jejich twitterových účtech.
reklama
Jan Havlík vystudoval anorganickou chemii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze a během doktorského studia se zabýval výzkumem nanodiamantů v ÚOCHB AV ČR. Nyní se na Vysoké škole chemicko‐technologické v Praze věnuje přípravě budoucích učitelů chemie, péči o talentovanou mládež a popularizaci vědy.
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (4)
Jirka Černý
5.10.2021 17:24Radim Polášek
7.10.2021 08:28Pokud se roztavená láva dostane do vody, tak ten proces proběhne v řádu sekund až minut.
Navíc tam je obrovská diverzita prostředí, co se týká teploty, na centimetru až milimetru jsou teplotní rozdíly od roztavené lávy 800 - 1000 st c až po horkou až vařící vodu 80 - 100 st C. Láva současně tuhne a současně vysokou rychlostí změny teploty jemně rozpraskává a dovnitř se dostává horká voda a pára, případně další horká láva tu původní rozpraskanou zase znova taví.
Podobně co se týká tlaku, voda ohřátá kontaktem s roztavenou lávou se okamžitě promění v páru za tlaku až stovek barů, pod tím tlakem proudí okolo lávy a krz praskliny lávy a strhává s sebou chemikálie i pevné částečky.
Podobně i co se týká chemických reakcí. Plyny unikající z horkého magmatu ve vodě jsou spíš kyselé reakce, ale jak láva rozpraská a do těch prasklin se dostane horká voda a pára, dochází ke zrychleného rozkladu horniny. Křemičitany, případně hlinitany kovů, které v roztaveném stavu tvoří lávu, se rozkládají na kyselotvorné oxidy , oxid křemičitý a hlinitý a na zásadotvorné oxidy, vápníku, hořčíku, sodíku, draslíku atd a ty s vodou vytvářejí hydroxidy, tak v blízkém okolí lávy ve vodě bude spíš silně zásadité prostředí.