Kuriózní soupeření kamzíků a ovcí tlustorohých má možná klimatický podtext

Na jedné straně kamzík bělák, na druhé pak ovce tlustorohá. A zhruba uprostřed mezi nimi pak horské ledovce Skalistých hor, které svým táním zpřístupňují soli a draslík vázaný v substrátu. Zhruba tak lze popsat počátek konfliktu, k němuž nyní v pohořích USA dochází.

Že se při tání sněhu a ledu uvolňují a zpřístupňují z podloží vysrážené soli, které pak slouží jako doplněk stravy přežvýkavců, nic nového není. Za lizem ze slaných depozitů jsou ochotny vážit dlouhou cestu i američtí kamzíci a ovce tlustorohé, kteří si tak doplňují chybějící minerály ve výživě.

Háček je v tom, že se tradiční naleziště takových slaných minerálů nejspíš stávají zdrojem s omezenou dostupností. A kvůli tomu narůstá množství konfliktů mezi kamzíky a ovcemi. Tedy, pravděpodobně.

Informace pochází z krátké studie, kterou zveřejnil Joel Berger, výzkumník coloradské Společnosti pro ochranu přírody a současně zoolog Stání univerzity v Coloradu. Je založena na pozorování mezidruhových konfliktů přežvýkavců vyskytujících se nad horní hranicí lesa ve třech různých regionech Severní Ameriky.

Bergerův výzkum je zajímavý už tím, že vznikl vlastně neplánovaně, náhodou. Spolu s kolegy totiž v oblastech Montany, Colorada a kanadské Alberty pátral po medvědech. Hopkající horské ovce jen dokreslovaly atmosféru probíhajícího výzkumu.

Zápas na rohy

Až po čase si badatelé povšimli, že mezi kamzíky a tzv. bighorny dochází ke vzájemným střetům. O přístup ke zdrojům lizu zpod tajících ledovců. Konfliktům, v nichž zhusta měli navrch kamzíci bělaví.

To pro Bergera jako zoologa bylo zajímavé tím, že v podobných konfliktech obvykle vítězí druhy s většími těly. Nicméně kamzíci i ovce mají podobnou tonáž, takže opakovaná vítězství kamzíků ze svahů Mt. Evans byly osvěžující biologickou kuriozitou. Když byl svědkem podobných střetů i v kanadském Caw Ridge a montanském národním parku Glacier – a všude dostávaly ovce tlustorohé stejně na frak – začal se tomu věnovat podrobněji.

„Zdálo se, že ovce jsou na podobné střety celkově hůře adaptované,“ uvádí Berger. „Přímý konflikt je něco, čemu se většina živočichů aktivně pokouší vyhnout, ale někdy to prostě jinak nejde.“

Při pozorovaných interakcích převzali kamzíci iniciativu suverénně v 73 % případů, a ovce musely ustoupit. Jen v méně než 5 % případů, obvykle při setkání velkého berana a malého kamzíka, to dopadlo jinak.

Když se pozorováním začali věnovat i kolegové Joela Bergera, počet pozorování se navýšil a s tím i bilance v prospěch kamzíků. Navrch měli v 95 % případů. Berger doplňuje, že zatím není zřejmé, zda k podobným „konfliktům“ docházelo už někdy dříve.

Nedobrá změna pro bighorny

V literatuře nenalezl žádné odkazy k podobným pozorováním, protože mezidruhové interakce ovce tlustorohé a kamzíků bělavých asi nikomu nepřišly podnětné.

V kontextu globálního oteplování by ale podnětné být mohly. Se zvyšující se průměrnou teplotou – nižší sněhovou pokrývkou na úbočí amerických pohoří a s ústupem pevninských horských ledovců – se stávají ložiska vyplavovaných solí a přístup k lizu omezeným zdrojem.

Zdrojem, k němuž si evidentně dokáží uhájit přístup kamzíci. Ovce tlustorohé se tak teoreticky mohou stát druhem konkurenčně vytlačeným. I když je dohromady nikdo nehubí a nijak zvlášť jim neškodí, v pozměněném životním prostředí, bez přístupu ke zdroji výživných minerálů, by nedokázaly přežít. Dost možná jsou tak dalším příkladem druhu, který může klimatická změna hubit nepřímo.

---

reklama

---