Metodika: Při přestavbě našich lesů můžeme využít i přirozené obnovy smrku ztepilého
Přirozená obnova smrku. Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Přirozená i umělá obnova lesa je kritickou fází růstu lesa, během které může docházet ke ztrátě pestrosti porostní druhové skladby. Česká republika patří v Evropě k zemím s výrazně pozměněnou druhovou skladbou lesů, a to v důsledku intenzivního užívání lesů člověkem. Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme však využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí.
Změna druhové skladby lesů, dlouhodobě uplatňované konvenční pěstební postupy, jež homogenizovaly porostní strukturu, společně s dopady globální změny klimatu byly hlavní příčinou aktuálně doznívajícího velkoplošného rozpadu jehličnatých lesů v ČR. Ten je svým rozsahem dosud zcela bezprecedentní a vyžádal si během osmi let (2015–2022) zpracování více než 163 milionů m3 nahodilé těžby.
Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a posléze v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován. Proto může být smrk ztepilý tam, kde je stanovištně odpovídající dřevinou, racionálně navrhován i v cílové druhové skladbě budoucích smíšených lesů, tedy v porostech po přestavbě současných stejnorodých a stejnověkých porostů smrku.
Výškový růst přirozené obnovy smrku ztepilého je prokazatelně závislý na intenzitě porostního světla. Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu. Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí. Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou (pokud je možná). Přeměny a přestavby smrkových porostů je zpravidla možné realizovat pouze aktivním pěstebním přístupem.
Smrk ztepilý má v našich lesích stále své místo a hlubší poznání jeho růstových vlastností je žádoucí, proto vědci z VÚLHM, v. v. i., zpracovali pro praktické lesníky certifikovanou metodiku Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb.
Metodika byla vypracována v rámci projektu NAZV QK21020307 „Optimalizace pěstebních postupů pro adaptaci lesních ekosystémů na klimatickou změnu“.
Vědci předkládají v metodice uživatelům ucelený přehled o možnostech využití růstové a morfologické aklimace (reakce, přizpůsobení) přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla jako užitečného nástroje pro pěstování lesa, ale i pro uplatnění principů biologické automatizace v obnově a výchově lesa a pro podporu a posílení růstové diferenciace lesních porostů.
Metodika popisuje nové postupy pěstební práce s přirozenou obnovou smrku ztepilého, vycházející z nových poznatků o jejích potřebách a zároveň o potenciálu využití jejích přirozených vlastností pro širokou škálu aklimace k růstu ve velmi variabilních intenzitách porostního světla.
Vědci popisují mechanismy růstové aklimace a morfologické úrovně, na kterých se odehrávají, ale i jejich intenzitu a míru; stejně jako možnosti, jakými je možné tyto poznatky využít při tvorbě pestrých porostních směsí. A to hlavně při kontrole růstové dynamiky této obnovy a zvláště pak při podpoře dřevin, které dosud v porostní druhové skladbě druhotně absentovaly a jsou do ní zpět vnášeny v rámci druhových přeměn porostů dosud stejnorodých a stejnověkých.
Růstově diferencovaná skupinka přirozené obnovy smrku ztepilého pět let po provedení schematické pročistky. Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora
Pěstební postupy využívající široké foto-morfologické plasticity přirozené obnovy smrku ztepilého se uplatní především v oblasti přestaveb stejnorodých a stejnověkých porostů s cílem umožnit smrku náležité odrůstání, ale současně zajistit patřičný růstový předstih ostatním dřevinám, typicky dalším stín snášejícím klimaxovým dřevinám jako je jedle bělokorá a buk lesní.
Je třeba dbát o to, aby se vnášené dřeviny plně uplatnily v budoucích porostech a z dřevinné skladby nebyly růstovou dynamikou smrku vyloučeny či redukovány ve svém zastoupení, a aby nebylo omezeno ani jejich budoucí plné uplatnění v hlavní porostní úrovni z pohledu produkčního a z pohledu posílení stability lesa.
Postupy uvedené v metodice jsou využitelné i ve smíšených porostech se zastoupením smrku ztepilého, a to i v porostech s bohatší porostní strukturou, kde jejich použití přinese další rozvoj růstové, strukturní a prostorové diferenciace.
Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní clonou obnovovaného porostu a naopak, kdy se tento efekt biologické automatizace z důvodů vysokých intenzit porostního světla (resp. vyšší otevřenosti horního porostního zápoje) vytrácí a kdy je třeba uplatnění pročistek.
V neposlední řadě metodika přináší poznatky o ekologických podmínkách pro formování obnovy, zvláště z hlediska významu celkového porostního mikroklimatu a negativního vlivu přímého záření pro její formování a stejně tak o vývoji její hustoty a nástupu procesu autoredukce v příslušných růstových fázích.
Metodika Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb je volně ke stažení.
reklama
Jan ŘezáčAutor je pracovníkem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (17)
Příroda si nakonec pořadí i bez perestrojky.
Odpovědět
Ale lidi si bez přírody neporadí ...
Odpovědět
Záleží na tom, co chceme.
Jestli nestabilní plantáž, nebo prales.
Já myslím, že něco mezi tím.
Odpovědět
Přečetl jsem si tento článek a jsem znechucen. Na rozpadu smrkových porostů nemá vliv změna klimatu, ale změna režimu. Rozpad smrkových kultur by podle vědců a změny klimatu měl začít od těch nejnižších vegetačních stupňů. Tak tomu nebylo. Co jsem pozoroval, kůrovcová kalamita se u nás šířila směrem od Moravy. Ovšem vše začalo na Opavsku. Bylo to někde v roce 2006, tehdy tam byla kalamita větrná. LČR ovšem vše podcenily a nebo to byl úmysl? Tento rok jsme sem jezdili na výpomoc. Kalamita větrná byla zdělána, ale nechal se vylítnout kůrovec, očividně byl porušen Zákon o lesích. Pokračovalo to takto, směly se zpracovat stromy již suché, nikoliv ty z kterých brouk již vylétává a vůbec ne ty co byly čerstvě napadené. Byl jsem zde na jaře, revírník odmítl vyznačit jak ty co měli jen zelené větve, ale už vůbec ne ty čerstvě napadené. Jednalo se asi o čtyřicet stromů a jednou tolik těch čerstvě napadených. Na podzim zde byly dva harvestory. Pak byl chvíli klid , v r.2008 byly kalamity u nás, firma dostala výpověď a následovalo výběrové řízení a brouk se dvakrát vyrojil. během tří let se ovšem podařilo kalamitu zastavit, odměna lesním správcům, výpověď. Pak přišel postupně kůrovec po Vysočině, začal na Moravské straně a postupoval dále. V r.2017 padlo na plochách, kde se dělala mýtní těžba, plochy byly v těchto porostech nepřipravených příliš velké. Byla zde obrovská zásoba dřeva. Za komunistů se vždy přednostně zdělaly kalamity a mýtní těžba se nesměla dělat, všechny prostředky se stáhly na kalamitu, takže nedocházelo k dalšímu šíření škůdců a to především kůrovce. V onom roce 2017 padlo malých kalamit víc, nacházely se zde kola kůrovce na které se dělalo výběrové řízení. Revírník zaznamenal kalamitu č.1 až č.5. Jenže se měla zpracovat č.1 a k tomu se jen tak nikdo nedostal, že. Na jaře se kůrovec rozjel obrovsky, byl po většině Vysočiny hlavně od Moravy, Třebíč, Jihlava. Zde se zákon porušoval a nikdo nic nedělal. Kůrovec se ze základního stavu kde bylo možná desetitisíce na miliony, to již nešlo zastavit. Když kůrovec ničil Třebíčsko, jsem stále doufal, že se vedení LČR a jejich zřizovatel vzpamatují a začnou jednat, mýlil jsem se. Nastoupila dřevařská loby a byl konec. Revírníci nic neříkali, hrozil vyhazov. To obrovské množení kůrovce zničilo lesy občanů a obcí. Velké města museli též dělat výběrové řízení a tím ničily svoje lesy. Ony kalamity od č.1 až č.5, šly tehdy to tisíce až dvou tisíc m3. Vše tehdy lítalo k nám a nedalo se to zastavit. Je to hloupé, ale nakonec LČR zůstalo nejvíc lesa, kde mohou dále provozovat svoji těžařskou činnost a soukromé lesy a obecní jsou zničené. A právě zde zmiňovaná kalamita je důkazem, že to nemá nic společného se změnou klimatu. Zde u tě číslované kalamity, ta byla asi 500 m.n.m., pak následovali soukromníci a obce, ale LČR asi o sto metrů níže, byl les SM 100 let a ten zůstal, ovšem to by nebyly LČR, udělaly v něm skládky a další rok bylo po něm. Lesy na Stvořidlech jsou skoro o 200 m.n.m níže a kůrovec zde byl až za rok po nás, šířil se tedy směrem od jihovýchodu k severozápadu. První kůrovec byl ale od západu k východu a to byla Šumava. Tehdy Němci množily kůrovce a u nás se zpracovával. Zastavil kůrovce až déšť a chladno, mokro, tato kombinace. To ale firmy nechtějí. Ono se stala další věc a to krátkozrakost našich pil. Přestaly od nás brát dřevo a nově nastoupivší překupníci měli přednost a jiné ceny. Co bude dál? Ještě k přeměně našich lesů. Pokud vím tak již zákony za komunistů nařizovaly dřeviny meliorační a zpevňující, MZD. Jenže naše veřejnost se nechala dokonce přivést na myšlenku, že za rok vyroste les, změnu klimatu zmiňují několikrát za den, tak se to vštěpuje do hlav. Tak jako sucho a oteplení. Našel jsem v kronice, že myslím v r.1934 se v dubnu koupali bylo 30 stupňů a voda měla 17. Sucho, které zde bylo v r.2015 nebylo tak velké jak nám někdo stále vnucuje. V r.1947 vyschli i studně a v r.2015 kde se melioruje od 70 let a v 90 letech se dělali další meliorace a po roce 2000 se obnovovali, u nás v r.2023 kolem 10 meliorací, a v r.2015 odtékalo trubkami do říčky Sázavky z 60 cm. trubky okolo 40 cm. vody, tato se v délce asi 500 m obnovovala v r.2023. Tímto chci říci, ne není to vina jen smrku, který mimochodem jeden velký lesní napsal, šedá Německá ekonomika nám vnutila smrk do lesů, ano bylo to za Rakouska. Vina je na straně získat co nejvíce peněz a obětovat tomu vše, co bude po nás, my žijeme dneškem a naše děti, to nás nezajímá. Tento stát vytvořil na státním lese dvě organizace, proč? Za první republiky to fungovalo a za komunistů též, po nich jsme měly nejbohatší lesy v Evropě a možná proto musely pryč. ALE PROČ I TY SOUKROMÉ. Stát porušil svoje zákony a nic se nestalo, nakonec pokuty dostávali a dostávají ti nejmenší soukromníci. Je toho moc co k tomu dodat, ale tento článek je lživý, já jsem hospodařil podrostně, že jsme nemuseli několik let zalesňovat, to je jediné co nám zde zbylo........ Vědci by se měli zamyslet co tvrdí a nebát se vystoupit proti špatné lesnické politice, ale všichni máme rodiny a vyhazov, to je taky demokracie.
Odpovědět
Máte pravdu. Nicméně na Vysočině jsem viděl velké plochy suché tyčkoviny a co je nejdivnější, některé porosty tyčkoviny byly sežrány od poloviny nahoru. On ten problém smrku versus kůrovci bude složitější.
Odpovědět
Ne není to tak složité, lýkožrout lesklý se nachází v měkčí části kůry, tedy hlavně koruny, ale při přemnožení napadá ty mladé kultury a s ním lýkožrout menší, proto jsou napadány jak vršky stromů tak celé mlaziny, zde je minimální zájem něco dělat a tak se ničí vše.
Odpovědět
Popsal jste přesně začátek konce smrkových lesů u nás
vinou špatného hospodaření po revoluci. Mimochodem
lesy na Opavsku velmi dobře znám (údolí Moravice)
a vím co se tam dělo. Čekalo se, až brouk vyletí
a bude se šířit dál. Na vině byl i tlak shora a to
štvalo i samotné lesníky. Někteří rači skončili, ale
jiní poslechli. Některé znám a není veselé se s nimi o tom bavit. Někteří v penzi už nejdou do lesa, aby
nemuseli brečet nad tím, jak dopadl "jejich" les a
jiní co přišli po nich se na tom slušně napakovali.
Ano z hladu lýkožrout už sežere i tyčovinu, ale je
to o výdrži kdo z koho. Pokud to se smrkem vzdáme, tak tu nebude, pokud mu dáme naději a budeme příště moudřejší, tak má naději růst i v nižších polohách. Popisoval jsem tu v minulosti malé selské lesy ve
200 m.n.m produkující smrkovou tyčovinu na ohrady a jiné zemědělské stavby. Později nebyla potřeba a ty smrky se měly dožít dospělosti, byl převis dřeva
odjinud a šly k zemi jako palivo. Nová výsadba měla pouze charakter krytů pro zvěř a nic víc. Navíc se zkoušel smrk pichlavý, ale i ten končí. Co dodat? Nejsou potřeba už ani ty kryty pro zvěř, když není zvěř. Monotónnost čistě listnatých lesů je v zimě
smutná a jsem vděčen místním revírníkům za to, že
těží a sází šachovnicově i borovice a jedle. Ano
pouze v oplocenkách, ale tak už to tu dělali za
císaře pána, když to býval hraběcí revír plný
zvěře. Les tu máme pestrý, ale vysazený jako malé
monokultury v šachovnicovém uspořádání, které
půjde v budoucnu pěstovat i těžit snáze, než ten
propagovaný mišmaš různých druhů různého věku se
soušemi a padlinami mezi stromy.
Odpovědět
Ono čistě listnatý les je v zimě i hodně studený pro zvěř.
A šachovnicové uspořádání, podobně tak to funguje i u nás, kde je ovšem pravidelná šachovnice nahražena tím, že s ejedná o malé lesní pozemky různých drobných vlastníků, které jsou každý v jiné růstové fázi.
Odpovědět
Vysvětlujte ale někomu, kdo nenávidí zvěř, že
je v lese prospěšná i skupina jehličnanů jako
kryt před větrem a rušením. Jeden jehličnan mezi deseti listnáči není kryt, ale skupina deseti jehličnanů už ano. I v přírodě byla
"šachovnice" přirozená díky tomu, že padl-li
velikán, tak ho nahradily většinou stejnověké
stromy jednoho druhu a nikoliv nějaký mišmaš.
Odpovědět
Jak již bylo napsáno, máme hodně druhů kůrovců ( na smrku u nás může žít 27 druhů) s rozdílnými požerky, kteří napadají různě staré a různě silné stromy a jejich různé části. Dá se říci, že každá dřevina u nás má svého kůrovce. Kůrovci na smrku byli dřív, tedy než se z nich stali " inženýři či dokonce lékaři lesa" považováni za kalamitní. Namátkou lýkožrout lesklý, menší , smrkový, severský, lýkohub smrkový, matný, korohlod smrkový, dřevokaz čárkovaný, z borovice lýkožrout vrcholkový.
Odpovědět
uplne s vami souhlasim. nekolikrat jsem to tu psal, ze restrukturalizace vedeni lesa rok 93-96 mela zasadni vliv na sireni kurovcove kalamity. kdysi hajny mel k ruce partu tezaru s lkt a par zenskych na uklid a kurovec po objeveni v porostu byl do par dnu zlikvidovan. nasledne umyslne chovani, mozna prikaz revirnikum, kdyz skladkovali kurovcaky ve zdravych porostech viz. ceskosazske svycarsko, sumava. pak nasledne prevozy nesanovane kulatiny po cele republice. (vysocina - hodonin do kontejneru pro cinany, jeseniky - beskydy) ted vidim problem do budoucna v ponechavani prilisneho mnozstvi odumrele hmoty v porostech, protoze se jaksi zapomina, ze i houby a plisne muzou byt silny patogen viz. vaclavka nebo kopytnatec.... ale k tomu musime dojit skrze dalsi kalamitu.
Odpovědět
K článku a této diskuzi: asi je lepší kůrovci (nemocem) předcházet než pak se snažit je efektivně léčit. Předcházení kůrovci = jedině smíšený les, jedině les, který je odolný nastupujícímu oteplení, suchu. Proto nutno používat i cizorodé, odolnější tím invazivní druhy. Les má i jiné funkce než dřevo, tak jako zemědělci musí pečovat o půdu, o závlahu, tak i lesníci musí volit takovou agrotechniku, aby se půda zkvalitňovala, zadržovala voda, les byl zdravý, odolný, dobře rostl= smíšený v nížinách s převahou přirozenější listnatý les, moderní způsoby- bezpasečné, výsev přirozenější z ponechaných matečních stromů, na úvod přirozenější přírodní sukcese, pak teprve definit. výsadba.
Článek upozorňuje na to, že i smrk má své opodstatnění, někde skutečně bude stále monokultura smrku- vyšší partie Šumavy apod. I tento les se dá dobrou agrotechnikou udržet. Nemusí to ale platit do budoucna, je nutno bádat a zkoušet jiné druhy, za každou cenu se zbavit škodlivé, problémové monokultury, nečekat až jednou opět kůrovec vrcholky celé Šumavy sežere. A zbavit se rovněž modly bezzásahovosti.
Odpovědět
Smíšený les je dobrý, jak jej vytvořit z monokultury? V lepším případě přestavbou, v horším založením na (kalamitní) holině.
Invazivní druhy - nesouhlas, nepůvodní druh nemusí být invazivní.
Např. douglaska nebo některé ovocné druhy (meruňka, moruše, ořešák),nebo polní plodiny (brambory, kukuřice, rajčata) patří mezi introdukované druhy, ale neprojevují se jako invazivní.
nepůvodní druh:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nep%C5%AFvodn%C3%AD_druh
X
invazivní druh:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Invazn%C3%AD_druh
Odpovědět
Jasně a hospodářské dřevo budeme dováže odkud? Tak jako např. zkapalněný plyn přes půl světa? Tak to té přírodě opravdu pomůžeme.
Odpovědět
Takže, buďto jste ten článek nečetl, nebo jej špatně pochopil.
Bohužel neste jediný.
Odpovědět
|
|