Metodika: Při přestavbě našich lesů můžeme využít i přirozené obnovy smrku ztepilého
Problémem však není smrk ztepilý coby dřevina, ale zastoupení, v jakém byl druhotně, působením člověka, v našich lesích rozšířen a posléze v několika generacích lesa převážně nevhodnými pěstebními technikami pěstován. Proto může být smrk ztepilý tam, kde je stanovištně odpovídající dřevinou, racionálně navrhován i v cílové druhové skladbě budoucích smíšených lesů, tedy v porostech po přestavbě současných stejnorodých a stejnověkých porostů smrku.
Smrk může být v budoucích porostech dřevinou hlavní, vedlejší a přimíšenou, nebo jen vtroušenou, v závislosti na konkrétních stanovištních podmínkách a při zohlednění předpokládaného vývoje dopadů extremity a výkyvů klimatu. Pro přestavbu našich lesů tak, aby byly pestřejší a odolnější vůči změnám klimatu, můžeme využít i přirozené obnovy smrku a jeho jedinečných růstových vlastností a schopností přizpůsobit se změnám prostředí. Přirozená obnova je během procesů přeměn a přestaveb preferovanou formou (pokud je možná). Přeměny a přestavby smrkových porostů je zpravidla možné realizovat pouze aktivním pěstebním přístupem.
Smrk ztepilý má v našich lesích stále své místo a hlubší poznání jeho růstových vlastností je žádoucí, proto vědci z VÚLHM, v. v. i., zpracovali pro praktické lesníky certifikovanou metodiku Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb.
Metodika byla vypracována v rámci projektu NAZV QK21020307 „Optimalizace pěstebních postupů pro adaptaci lesních ekosystémů na klimatickou změnu“.
Vědci předkládají v metodice uživatelům ucelený přehled o možnostech využití růstové a morfologické aklimace (reakce, přizpůsobení) přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla jako užitečného nástroje pro pěstování lesa, ale i pro uplatnění principů biologické automatizace v obnově a výchově lesa a pro podporu a posílení růstové diferenciace lesních porostů.
Metodika popisuje nové postupy pěstební práce s přirozenou obnovou smrku ztepilého, vycházející z nových poznatků o jejích potřebách a zároveň o potenciálu využití jejích přirozených vlastností pro širokou škálu aklimace k růstu ve velmi variabilních intenzitách porostního světla.
Vědci popisují mechanismy růstové aklimace a morfologické úrovně, na kterých se odehrávají, ale i jejich intenzitu a míru; stejně jako možnosti, jakými je možné tyto poznatky využít při tvorbě pestrých porostních směsí. A to hlavně při kontrole růstové dynamiky této obnovy a zvláště pak při podpoře dřevin, které dosud v porostní druhové skladbě druhotně absentovaly a jsou do ní zpět vnášeny v rámci druhových přeměn porostů dosud stejnorodých a stejnověkých.
Pěstební postupy využívající široké foto-morfologické plasticity přirozené obnovy smrku ztepilého se uplatní především v oblasti přestaveb stejnorodých a stejnověkých porostů s cílem umožnit smrku náležité odrůstání, ale současně zajistit patřičný růstový předstih ostatním dřevinám, typicky dalším stín snášejícím klimaxovým dřevinám jako je jedle bělokorá a buk lesní.
Je třeba dbát o to, aby se vnášené dřeviny plně uplatnily v budoucích porostech a z dřevinné skladby nebyly růstovou dynamikou smrku vyloučeny či redukovány ve svém zastoupení, a aby nebylo omezeno ani jejich budoucí plné uplatnění v hlavní porostní úrovni z pohledu produkčního a z pohledu posílení stability lesa.
Postupy uvedené v metodice jsou využitelné i ve smíšených porostech se zastoupením smrku ztepilého, a to i v porostech s bohatší porostní strukturou, kde jejich použití přinese další rozvoj růstové, strukturní a prostorové diferenciace.
Přečtěte si také |
Jaké jsou optimální způsoby pěstování břízy?
Metodika také definuje pěstební postupy, kdy se účinně uplatňuje výchova přirozené obnovy horní porostní clonou obnovovaného porostu a naopak, kdy se tento efekt biologické automatizace z důvodů vysokých intenzit porostního světla (resp. vyšší otevřenosti horního porostního zápoje) vytrácí a kdy je třeba uplatnění pročistek.
V neposlední řadě metodika přináší poznatky o ekologických podmínkách pro formování obnovy, zvláště z hlediska významu celkového porostního mikroklimatu a negativního vlivu přímého záření pro její formování a stejně tak o vývoji její hustoty a nástupu procesu autoredukce v příslušných růstových fázích.
Metodika Využití růstové a morfologické aklimace přirozené obnovy smrku ztepilého na různou intenzitu porostního světla pro posílení růstové diferenciace lesních porostů (nejen) ve fázi porostních přestaveb je volně ke stažení.
reklama
Dále čtěte |
Lesy ČR vytvořily na Tachovsku soustavu tůní a vrátily do krajiny vodu
Lesníci nebudou zasahovat v oblasti vzácných bučin v Krušných horách
Lesy ČR dokončují sázení 52 milionů stromků, počasí zalesnění přeje
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (17)
Michal Uhrovič
19.3.2024 08:45 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJan Škrdla
25.3.2024 22:59 Reaguje na Jaroslav ŘezáčJestli nestabilní plantáž, nebo prales.
Já myslím, že něco mezi tím.
FRANTIŠEK PTÁČNÍK
20.3.2024 07:56Slavomil Vinkler
20.3.2024 08:37 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍKFRANTIŠEK PTÁČNÍK
20.3.2024 09:27 Reaguje na Slavomil VinklerBřetislav Machaček
20.3.2024 10:40 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍKvinou špatného hospodaření po revoluci. Mimochodem
lesy na Opavsku velmi dobře znám (údolí Moravice)
a vím co se tam dělo. Čekalo se, až brouk vyletí
a bude se šířit dál. Na vině byl i tlak shora a to
štvalo i samotné lesníky. Někteří rači skončili, ale
jiní poslechli. Některé znám a není veselé se s nimi o tom bavit. Někteří v penzi už nejdou do lesa, aby
nemuseli brečet nad tím, jak dopadl "jejich" les a
jiní co přišli po nich se na tom slušně napakovali.
Ano z hladu lýkožrout už sežere i tyčovinu, ale je
to o výdrži kdo z koho. Pokud to se smrkem vzdáme, tak tu nebude, pokud mu dáme naději a budeme příště moudřejší, tak má naději růst i v nižších polohách. Popisoval jsem tu v minulosti malé selské lesy ve
200 m.n.m produkující smrkovou tyčovinu na ohrady a jiné zemědělské stavby. Později nebyla potřeba a ty smrky se měly dožít dospělosti, byl převis dřeva
odjinud a šly k zemi jako palivo. Nová výsadba měla pouze charakter krytů pro zvěř a nic víc. Navíc se zkoušel smrk pichlavý, ale i ten končí. Co dodat? Nejsou potřeba už ani ty kryty pro zvěř, když není zvěř. Monotónnost čistě listnatých lesů je v zimě
smutná a jsem vděčen místním revírníkům za to, že
těží a sází šachovnicově i borovice a jedle. Ano
pouze v oplocenkách, ale tak už to tu dělali za
císaře pána, když to býval hraběcí revír plný
zvěře. Les tu máme pestrý, ale vysazený jako malé
monokultury v šachovnicovém uspořádání, které
půjde v budoucnu pěstovat i těžit snáze, než ten
propagovaný mišmaš různých druhů různého věku se
soušemi a padlinami mezi stromy.
Radim Polášek
21.3.2024 12:36 Reaguje na Břetislav MachačekA šachovnicové uspořádání, podobně tak to funguje i u nás, kde je ovšem pravidelná šachovnice nahražena tím, že s ejedná o malé lesní pozemky různých drobných vlastníků, které jsou každý v jiné růstové fázi.
Břetislav Machaček
22.3.2024 09:40 Reaguje na Radim Polášekje v lese prospěšná i skupina jehličnanů jako
kryt před větrem a rušením. Jeden jehličnan mezi deseti listnáči není kryt, ale skupina deseti jehličnanů už ano. I v přírodě byla
"šachovnice" přirozená díky tomu, že padl-li
velikán, tak ho nahradily většinou stejnověké
stromy jednoho druhu a nikoliv nějaký mišmaš.
Slavomil Vinkler
20.3.2024 17:20 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍKJarek Schindler
22.3.2024 15:11 Reaguje na Slavomil Vinklermara polasek
24.3.2024 07:27 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍKHonza Honza
23.3.2024 06:32Článek upozorňuje na to, že i smrk má své opodstatnění, někde skutečně bude stále monokultura smrku- vyšší partie Šumavy apod. I tento les se dá dobrou agrotechnikou udržet. Nemusí to ale platit do budoucna, je nutno bádat a zkoušet jiné druhy, za každou cenu se zbavit škodlivé, problémové monokultury, nečekat až jednou opět kůrovec vrcholky celé Šumavy sežere. A zbavit se rovněž modly bezzásahovosti.
Jan Škrdla
25.3.2024 22:55 Reaguje na Honza HonzaInvazivní druhy - nesouhlas, nepůvodní druh nemusí být invazivní.
Např. douglaska nebo některé ovocné druhy (meruňka, moruše, ořešák),nebo polní plodiny (brambory, kukuřice, rajčata) patří mezi introdukované druhy, ale neprojevují se jako invazivní.
nepůvodní druh:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nep%C5%AFvodn%C3%AD_druh
X
invazivní druh:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Invazn%C3%AD_druh
Jan Škrdla
25.3.2024 22:57 Reaguje naBohužel neste jediný.


Jak spolehlivě rozlišit lípu srdčitou a lípu velkolistou? Někdy musí přijít na řadu i DNA analýza
Které introdukované dřeviny mají potenciál pro budoucí lesy střední Evropy?
Objem smrkových kůrovcových těžeb v lesích se snížil čtvrtým rokem za sebou 