Mexický stařec z El Tule
Jeden z nejvýznamnějších světových velikánů
Kmen tohoto stromu totiž dosahuje úctyhodného obvodu 44 m, v přepočtu na průměr kmene se pak jedná o 14 m (pro srovnání: obvod našeho nejmohutnějšího stromu, Vejdovy lípy v Pastvinách na Orlickoústecku, je přibližně 13,5 m). Protože dlouhodobě přetrvávaly pochybnosti, jestli mohutný kmen nevznikl kdysi dávno srůstem více jedinců, jak to u tisovců bývá časté (v našich podmínkách se s tím setkáváme např. u starých tisů), byla provedena genetická analýza, která však potvrdila původní hypotézu, že se skutečně jedná o celistvý kmen jednoho stromu. Touto vlastností se tak tulský strom řadí mezi nejvýznamnější světové velikány. Zanedbatelná není ani jeho celková výška 48 m, přičemž zajímavostí je, že i přesto je strom širší než vyšší. Stáří tohoto „mexického starce“ se jen velmi obtížně stanovuje, usuzuje se však, že jeho skutečný věk se pohybuje v rozmezí 1100 až 2000 let.
Spolu se svým mladším „bratrem“ roste v široce otevřeném horském údolí v nadmořské výšce 1550 m n. m., kde se původně rozprostírala potoční niva s navazujícími mokřady. V místním jazyce se proto nazývá „Ahuehuete“, tj. „Stařec ve vodě“, což příznačně dokládá charakteristiku daného stromu a jeho přirozených potřeb i ekologických nároků. Předpokládá se, že pro svůj vzrůst a velikost byl již uctíván v předkolumbovských dobách původními indiánskými kulturami Zapotéků a Mixtéků. Jeho existence je také spojována s pověstmi o posledním aztéckém náčelníkovi Moctezumovi II. a španělském dobyvateli Hernánu Cortésovi. Místní lidé spatřují v jeho členitém kmeni a rozvrásněné kůře zásluhou představivosti řadu symbolů a obrazů – např. tvář Ježíše Krista, postavu krocana, tělo krokodýla či pozadí mexické herečky a houslistky Olgy Breeské. O krásách a tajemstvích „mexického starce“ velice rádi pojednávají místní školáci, kteří se turistům nabízejí jako zdatní průvodci přímo pod klenbou tohoto velikána.
Ohrožení lidskou činností se podařilo odvrátit
V průběhu posledních desítek let se v koruně stromu začalo projevovat chřadnutí a prosychání jako přímý důsledek nepříznivých změn stanovištních a ekologických podmínek lokality. Hrozilo tak, že se strom blíží svému předčasnému zániku. Limitujícím faktorem byla změna vláhového režimu půdy v důsledku regulace blízkého vodního toku a dále také zhutnění a omezení půdního vzduchu vlivem zpevnění pochozích povrchů v okolí stromu. Nezanedbatelný byl také vliv dopravy a každodenního okolního provozu. Avšak díky současnému managementu se tyto nepříznivé tendence podařilo zvrátit a strom navzdory svému věku opět fascinuje výjimečnou vitalitou a houževnatostí, kdy jeho koruna je stále přirozeně celistvá, bez výraznější fragmentace a viditelného prosychání na periferii, svěží a hustě zavětvená, přičemž patrné jsou i pravidelné přírůstky. Úspěšně se tak vymyká představě o starém senescentním stromu. Přitom tohoto stavu bylo docíleno pomocí jednoduchých opatření na podporu vitality, a to zajištěním otevřeného půdního povrchu kořenové zóny v okolí kmene, instalací závlahového systému s vysouvacími postřikovači a v neposlední řadě regulováním návštěvnosti a zamezením vstupu turistů přímo ke kmeni a do prostoru jeho nejcitlivější kořenové zóny. Taková opatření by jistě uvítaly i některé naše nejhodnotnější památné stromy, které se rovněž potýkají s nepříznivými podmínkami stanoviště a s nátlakem veřejnosti.
Budoucnost již optimistická
Podle současného přístupu péče a analýzy celkové stavu lze s potěšením usoudit, že „mexický stařec“ má před sebou ještě dlouhou dobu své existence, a nadále tak bude velebně kralovat celému oaxackému údolí.
reklama


Válka na Blízkém východě je dalším nebezpečím pro supy migrující na Balkán
Vědci ve Rwandě testují novou metodu monitorování ohrožených druhů pomocí DNA
Domorodé komunity v Austrálii a na Aljašce sledují trasy mořských ptáků buřňáků