Místo bagrů ekologická obnova – šance pro přírodu a krajinu (nejen) v severních Čechách

Blížíme se k době, kdy bude postupně ukončována povrchová těžba hnědého uhlí v severních Čechách. Čeká nás rekultivace rozsáhlých území. V rekultivační praxi stále převládají technické přístupy, kde člověk modeluje a upravuje terén tak, že výsledkem je přísně uspořádaná až sterilní krajina. Z již realizovaných rekultivací mnoho let víme, že tento přístup s sebou nese řadu problémů, je velmi finančně náročný a většinou znamená i nemalé náklady na další údržbu v budoucnu. Proto je snaha o větší využití ekologické obnovy při rekultivacích. V brzké době by měla vláda rozhodovat o dalším osudu zbytkový těžebních jam. Budou sloužit nadále k energetickým a průmyslovým účelům, proběhne zde technická rekultivace, nebo dostanou posttěžební území severních Čech šanci na vznik kvalitních ekosystémů odolných vůči dopadům klimatické změny, a tedy šanci na skutečné zlepšení životního prostředí?

Vědecká komunita upozorňuje již přes 20 let na možnost využití ekologické obnovy jako levné a velmi efektivní alternativy k technické rekultivaci. K dispozici je řada studií, které potvrzují celou řadu benefitů při využití přírodních procesů pro obnovu posttěžebních krajin.

V ČR je však dodnes těchto možností využíváno jen velmi okrajově. Stále jsou dominantní technicky vedené rekultivace, které standardně probíhají tak, že je nově vzniklý terén pečlivě srovnán, pokryt ornicí a následně oset či osázen dle předem naplánovaného určení. Střídají se tak vedle sebe plochy zemědělské a lesní, které mají přesně nalinkované hranice. Je zde snaha o utváření pestré krajiny, kde se střídají různé typy ploch, a i se klade důraz na využití více různých druhů zejména v lesnických rekultivacích, avšak výsledkem jsou nepříliš kvalitní ekosystémy, které trpí výraznou nestabilitou a vyžadují další náročnou údržbu.

V případě hydrických technických rekultivací jsou vytvářena umělá vodní díla se zpevněnými břehy, nutností udržovat projektovanou hladinu, kde se náklady na údržbu šplhají do vysokých úrovní. Tímto způsobem vzniká umělá krajina pak těžko hledá své uživatele a vlastníky. Takto vzniklé krajiny až na výjimky (např. hipodrom či autodrom v Mostě) nemají hodnotu ani hospodářskou ani přírodní.

S nadcházející klimatickou změnou navíc vyvstávají další problémy: zvýšení úhynu výsadeb, nedostupnost vody pro napouštění hydrických rekultivací a samozřejmě celková nestabilita již rekultivovaných území. Oproti tomu využití metod ekologické obnovy nabízí velmi levnou alternativu pro vytvoření kvalitativně mnohem cennějších a stabilnějších lokalit s větší odolností vůči výkyvům počasí.

Ekologická obnova

V čem tedy princip ekologické obnovy spočívá? Je vcelku jednoduchý. Na rekultivované ploše se nejprve provede standardní sanace a úklid po těžbě. Poté se lokalita ponechá přírodnímu samovolnému vývoji, jen místy usměrňovanému vhodnými iniciačními zásahy. Příroda sama určuje, jaké druhy jsou pro dané stanoviště v daném čase a etapě vývoje nejvhodnější.

Asi nejzásadnějším bodem je, že nedochází k přísnému urovnání terénu, který je po těžbě velmi různorodý. Zůstávají zde různě velké deprese, které jsou prostorem pro utváření drobných vodních prvků s pozitivním vlivem na mikroklima a cenným vodním prostředím, které je útočištěm mnoha různých druhů. Střídají se různé substráty a jejich vrstvení, které pak umožňují vznik velmi pestrých ekosystémů. Takto vzniklé krajiny jsou v porovnání s technickými rekultivacemi pestřejší, stabilnější a s bohatou biodiverzitou.

Jde nejen o území mimořádně přírodovědně významná, ale také veřejností jsou vnímána pozitivněji a hojně rekreačně využívána v porovnání s okolní intenzivně zemědělsky obdělávanou krajinou.

Obdobné lokality v různém stupni narušení do naší krajiny historicky i ekologicky patří a jsou její důležitou součástí. Zejména dnes, když je převážná část krajiny intenzivně obhospodařována, nabývají tyto lokality na velkém významu. Pro řadu druhů jsou taková území posledním útočištěm. Vzhledem ke svému raritnímu výskytu se však stávají i velmi atraktivní pro návštěvníky.

Pohled většiny zúčastněných stran se naštěstí rychle mění a stejně tak i legislativa s cílem zvýšení zastoupení ekologické obnovy při rekultivaci posttěžebních území.

V rámci diskuze okolo postupném ukončování těžby hnědého uhlí v severních Čechách se v podkladových studiích vyskytl prostor pro zhodnocení potenciálu ekologické obnovy. Základní průzkumy zde ve spolupráci se státním podnikem DIAMO provedla Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a studii ke zhodnocení využití ekologické obnovy zadala týmu odborníků Fakulty životního prostředí ČZU. Výsledky spolu s výstupy z dalších studií zpracovávaných v gesci Ministerstva průmyslu a Ministerstva zemědělství a mnoha dalších se pak promítly do multikriteriální analýzy zadané státním podnikem DIAMO vyhodnocující nejefektivnější řešení, tzv. “balanční scénář”, kde je prostor pro ekologickou obnovu stanoven.

Doporučení této multikriteriální analýzy by měla na návrh Ministerstva životního prostředí předkládaného ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství nejbližších týdnech projednávat vláda.

Jako první by se mělo rozhodnout o osudu využití lomu ČSA, kde budou těžební aktivity ukončeny jako první. V balančním scénáři je prezentován koncept, kde by zbývající území doposud nerekultivované části lomu ČSA, které nebude využito pro instalaci obnovitelných zdrojů energie, bylo rekultivováno s využitím ekologické obnovy.

Vzhledem k tomu, že velká část okolí lomu je již technicky rekultivována, bude ekologická obnova ve výsledku využita pouze na 14 % plochy z celkového těžbou dotčeného území. Důležité však je, že se bude jednat o souvislou nepřerušovanou plochu.

Lokalita ČSA je svým charakterem, morfologií, geologickými a pedologickými podmínkami jedinečná. Samovolně vzniklé ekosystémy na dosud nerekultivovaných částech lomu jsou již nyní útočištěm velkého množství živočišných i rostlinných druhů. Jsou zde sledovány i chráněné a vzácné druhy, které se jinde na území ČR již nevyskytují.

Důležitá je i celková rozloha a propojenost těchto ekosystémů, tedy je možné zde mluvit o vnitřním prostředí, kde již jednotlivé ekologické vztahy a vazby dobře fungují a poskytují tak druhům dobré podmínky pro udržení populace.

Roli hraje je i přímá návaznost na Krušné hory. I z hlediska dalšího výzkumu vidíme tuto lokalitu jako unikátní a s vysokým potenciálem právě pro sledování dalšího přírodního vývoje.

Pokud vláda předkládaný návrh projedná souhlasně, měl by být zpracován a s obcemi a dalšími partnery v území projednán nový plán sanací a rekultivací respektující, že 14 % území lomu ČSA nebude zastavěno, oploceno apod. a bude rekultivováno s využitím přírodních procesů. Po ukončení těžby tato část lomu přejde do správy organizační složky státu – AOPK ČR, která zde připraví vyhlášení národní přírodní památky o celkové rozloze cca 11,5 km2, kde terestrické biotopy doplněné drobnými vodními prvky budou mít rozlohu cca 6,7 km2 a přirozeně natékané jezero s nezpevněnými břehy cca 4,8 km2.

Na počátku bude terestrická část zabírat větší výměru, která se bude postupně zmenšovat v důsledku natékání jezera. I pokud vezmeme tu nejpomalejší z propočtených variant, vznikne základ jezera velmi rychle. Do dvou let bude v místě jezero o rozloze cca 70 ha a do 10 let by mělo podle našich hydrologických modelů vystoupat na hladinu na kótě 115 m n.m. a dosáhnout plochy 144 ha. Hladina pak bude dále postupně stoupat a tzv. ustálené hladiny dosáhne až v horizontu další desítek let.

Pokud bude do jezera zaveden některý z toků z jeho přirozeného povodí, bude napouštění rychlejší a již za 10 let může mít jezero rozlohu blížící se 200 ha.

Výhodou tohoto řešení je také mnohem rychlejší zpřístupnění celé oblasti pro okolní obyvatele a další návštěvníky. Tak jako v jiných obdobných územích se celá lokalita velmi rychle stane turisticky atraktivní a přiláká návštěvníky z celé ČR, ale i zahraničí. Tyto předpoklady jsou podloženy konkrétními poznatky v ČR i v zahraničí, které ukazují, že návštěvníky jsou vnímány přírodní plochy jako mnohem atraktivnější, než uměle rekultivované části.

AOPK ČR navíc počítá se zpřístupněním území prostřednictvím návštěvnické infrastruktury, vybudování pozorovatelen, odpočívadel, naučné stezky, cyklostezky na úpatí Krušných hor, napojením na turistické cesty v oblasti zámku Jezeří, národní přírodní rezervace Jezerka atd.

Součástí návrhu, který má projednat vláda je také využití finanční úspory, která vznikne na straně těžební společnosti v důsledku zvolení výrazně levnější formy rekultivace. Tyto prostředky je navrženo cíleně využít pro zlepšení života obyvatel okolních obcí, postižených po mnoho let dopady těžby hnědého uhlí a jeho transportem a zpracováním.

Tématem revitalizace a resocializace posttěžebních ploch různého charakteru a propojení s okolní krajinou a území obcí se bude koncepčně věnovat i krajský strategický projekt Transformační centrum Ústeckého kraje.

---

reklama

---